Nedávno sis splnil svůj životní sen. Zaběhnul jsi jeden z nejtěžších běžeckých závodů na světě v rekordním českém čase. Už jsi zvládnul vstřebat, psychicky i fyzicky, co se ti podařilo?

„No… To je dost těžká otázka. Já jsem tohle prožíval dost v průběhu závodu, kdy jsem si i pobrečel a říkal si, že se to asi fakt povede. Bezprostředně po závodě má člověk strašně moc pocitů, které nejdou mnohdy ani vyjádřit a hlavně i únava byla obrovská. Ale myslím, že si to všechno tak postupně sumíruju a mám z toho čím dál větší radost a taky mě to dost motivuje do další práce.“

Kdy se zrodila myšlenka uběhnout právě tento závod?

„Už je to pár let zpět, co jsem závod poprvé zaznamenal, a už tehdy jsem věděl, že ho chci jednou zaběhnout. Ale to že to bude už tak brzy, jsem netušil.“

zdroj: Tor des Géants

Nejen v letošním roce máš za sebou bohatý seznam závodů, považuješ i přesto Tor des Geants za nejsilnější zážitek? Byl to tvůj nejtěžší závod?

„Určitě to byl zatím můj nejtěžší závod i největší zážitek. Celý závod byl strašně krásný a zanechalo to ve mě dost silný zážitek, takže to asi splnilo přesně to, co mělo.“

Jak probíhá příprava na závod dlouhý 330 km, navíc v poměrně vysoké nadmořské výšce? Jak dlouho ses připravoval?

„Podle mě se na takový závod nedá moc připravit za necelý rok. Jde spíše o dosavadní zkušenosti, hlavně naběhané kilometry a nastoupané metry. Ale samozřejmě, že od té doby, kdy jsem věděl, že TOR bude můj vrchol sezóny, tak jsem k tomu vše směřoval. Vybíral jsem si během roku závody, aby dávaly nějaký smysl. Víc specifický trénink jsem měl pak asi dva měsíce předem, kdy jsem si například pronajal hypoxický přístroj, který pomáhá simulovat nadmořskou výšku, a taky jsem odjel na týdenní soustředění do rakouských Alp.“

Tvoje zodpovědná příprava jistě pomohla k celkovému výsledku a k překonání cílové pásky, kde jsi nebyl sám. Na podobných závodech je běžné, že závodníci k sobě mají na trati svůj support – tým lidí, který pomáhá a podporuje v průběhu závodu. Kdo všechno tvořil tvůj tým?

„Můj support tým tvořili kamarádi, pak strejda, který je zároveň můj tak trošku manažer, a přítelkyně.“

A trénovali jste společně i průběh občerstvovaček, nebo stačily zkušenosti z jiných závodů?

„Všichni už mají zkušenosti z minulých závodů, takže jsme si jen řekli, na kterých místech mě budou čekat a co tam asi tak budu chtít. Vše vyšlo úplně perfektně a moc jim za vše děkuji! Jen jednou bylo takové nedorozumění v názvu vesnice a já tam byl navíc o trošku dříve. Ale vše jsme vyřešili za pochodu a setkali se jen o pár kilometrů později.“

Byl jsi skoro 89 hodin na trati, to jsou téměř čtyři dny a taky neskutečné množství energie. Jak jsi ji doplňoval?

„Na trati jsem měl u sebe gely a ionťák Iontmax, nějaké přesnídávky a tyčinky. Na občerstvení jsem pak jedl témeř vše a od supportu jsem měl vlastní vývar s bramborem a později i nějaké těstoviny a rýži. S žaludkem jsem neměl po celou dobu žádný výraznější problém, takže si vše sedlo, jak mělo.“

Takže jsi nebyl ochuzen ani o domácí stravu! Jaký byl tedy tvůj nejspolehlivější nakopávač energie?

„No úplně největším nakopávačem byl můj support a lidé, kteří mě sledovali a někteří i psali SMS nebo mi volali. Z doplňků to byl potom Gutar a gely nebo tabletky s kofeinem.“

Předpokládám, že i kofein byl na takový spánkový deficit krátký. Jak probíhá nebo spíš neprobíhá spánek během tak dlouhého závodu? A kde se dá spát?

„Strategie spánku je na každém a dá se spát prakticky kdekoliv. Samozřejmě na těch stanovištích, které jsou na to vybrány, je to komfortnější. Jsou tam postele a hlavně teplo! (smích) Ale dalo se přespat i různě na chatách nebo ve stanu na občerstvovačkách.“

Usínal jsi rovnou v běžeckém?

„Já jsem během závodu naspal přibližně dvě hodiny. Jednou mi to vyšlo hezky a před spánkem jsem se převlékl do suchého. Podruhé jsem musel jít spát přímo v terénu na chatě, takže jsem šel přímo v tom, v čem jsem běžel.“

Dvě hodiny z celkových 89 hodin, už se ti to podařilo dospat? Jaká byla tvoje pozávodní regenerace?

„Spánkový deficit mám pocit dospávám průběžně doteď… Z toho jsem byl unavený nejvíc. Co se týká nějaké svalové únavy, ta byla pryč po 2–3 dnech. Jinak jsem si dal do konce září volno a hýbal se jen tak pro radost, ať z toho úplně nevypadnu. Ale nijak strukturovaně. Od října začínám zase trénovat a připravovat se na prosincovou Pražskou 100.“

Jeden z tvých oblíbených závodů… Už máš bohaté zkušenosti s více i méně vyhlášenými světovými závody, jak hodnotíš organizaci a celkový průběh na TORX?

„Závod byl opravdu na špičkové úrovni. Když si vezmu, jak je závod dlouhý, kolik má občerstvovaček a kolik se toho musí zařídit, je až neuvěřitelné, jak vše klapalo. Úroveň organizace i atmosféra opravdu deset hvězd z deseti! Kdybych měl přece jenom něco vytknout, tak je to domluva. Italové nechtějí moc mluvit anglicky, takže bylo mnohdy těžké se s dobrovolníky domluvit.“

Po dokončení závodu jsi zmínil, že se napoprvé nedá zaběhnout s nějakými světovými výsledky a teď už víš proč a jak na to. To zní jako chuť vrátit se na startovní čáru!

„Určitě bych se moc rád na start vrátil, protože opravdu vím, že to jde ještě hodně posunout. Na druhou stranu není samozřejmostí, že se to podaří. V příštím roce bych rád napravil své poslední DNF na UTMB a vylepšil si tam čas. No a pak možná přijde zase čas na TORX.“