Bylo toho možná dvojnásob oproti tomu, co jsem zvyklý denně spořádat. Ale už po prvním týdnu jsem měl téměř kilo dole, tak jsem se uklidnil.

Hned začátkem dubna jsem si na Pražském 1/2maratonu chtěl vyzkoušet, jak jsem na tom, ale vůbec to nedopadlo. Doběhl jsem v čase 1:35:57, o tři a půl minuty pomaleji než v Barceloně. Chvilku jsem z toho byl špatný, ale zrovna ten den bylo velký vedro a neběželo se mi úplně nejlíp. Tak jsem si řekl, že to hodím za hlavu a nenechám se tím rozházet. A pokračoval jsem v tréninku stejně jako doposud. Čtyřikrát týdně běh, dvakrát týdně posilovna, jedna kompenzační aktivita, minimum alkoholu a každý den krabičky.

Třetí dubnový týden jsem si při tréninku všimnul, že se něco děje. Běžel jsem v terénu tempem 5:15 na kilometr, ale tep tomu vůbec neodpovídal. Byl hodně nízký, nějakých 125 tepů za minutu. A nezvedal se. Začal jsem tušit, že se to možná zlomilo. Zkusil jsem několik delších běhů. Všechno fungovalo tak, jak má. A potom přišel další závod. 7 Kuřimských Kopečků. Závod na 25 kilometrů s převýšením okolo 800 metrů.

Když jsem vybíhal a první dva kilometry po rovině běžel tempem 4:15, všechno nasvědčovalo tomu, že forma je zase zpátky. Celou trasu jsem držel stabilní tempo a příliš jsem nezpomaloval ani do těch nejprudších kopců. Výsledný čas byl skoro o deset minut lepší než můj historicky nejlepší čas z této trati. A navíc druhé místo v kategorii. Všechno nasvědčuje tomu, že jsem zpět. Jasně, pořád jsem ještě opatrný a navyšuju kilometráž jen mírně, ale zdá se, že to funguje.

Během tří týdnů krabičkové diety jsem zaznamenával postupný úbytek hmotnosti. Ne moc, každý týden stabilně tak 500 až 700 gramů. Ale zdá se, že dieta funguje. Když jsem pak porovnal svou fotku z března se snímkem z dubna, jenom jsem si to potvrdil. Krabičky zabraly. Zkraje ledna jsem si předsevzal, že chci zhubnout šest kilo. Od ledna jsem zhubnul šest kilo a sto gramů. A přitom to první dva měsíce vůbec nešlo. Hubnutí si tedy můžu odškrtnout, to mám vyřešené.

Do tréninku začínám přidávat kopce. Přeci jen, mým cílem je dostat se do takové kondice, abych bez potíží zvládal vícedenní horské běhy. První test dopadl dobře. V sobotu jsem si dal 23 kopcovitých kilometrů a hned potom v neděli jsem běžel dalších 41 kilometrů. A v pohodě jsem to zvládl. Takže dalším krokem už může být vícedenní běh. Předběžně jsem si ho naplánoval na začátek května. Zkusím za tři dny přeběhnout Rychlebské hory, Jeseníky a Zábřežskou vrchovinu. Zhruba 135 kilometrů.

Jediné, čeho se v tuhle chvíli bojím, je zranění. Pokaždé, když jsem v posledních letech začal mít pocit, že už to funguje, přišla nějaká zdravotní překážka. Ale snažím se tomu všemožně předejít. Naslouchám svému tělu a pokaždé, když se úplně necítím, zkrátím trénink.

Díky chytrému prstenu Ultrahuman Ring Air jsem si upravil životosprávu a snažím se pravidelně a dostatečně dlouho spát. Taky se s prstenem snažím líp nastavit svůj biorytmus, aby tělo lépe zvládalo náročný trénink. Přeci jen už trénuju skoro 3 hodiny denně. Tak uvidíme, co přinese květen.

Převzato z blogu EUrunner.eu se souhlasem autora