Hned další víkend jsem se společně se skupinou ambasadorů společnosti Top4Running zúčastnil etapového závodu Vltava Run. I když na tom byla většina mých spoluběžců výkonnostně líp, ostudu jsem neudělal a ve všech třech svých úsecích jsem dokázal držet velmi slušné tempo. A další víkend jsem si v závodě Běh Klucaninou dokonce zlepšil loňský čas na sedmi kilometrech skoro o dvě minuty.

Váha jde pořád dolů. Už jsem skoro o 10 kilo lehčí než v prosinci loňského roku. Cítím se líp, ale hlavně jsem spokojenější se svým vzhledem. Takže se mi zdá, že postupuju správným směrem. Myslel jsem, že to bez večerního pivka a chipsů nedám, ale až na pár výjimek to jde v pohodě. Díky krabičkové dietě jsem se minulý měsíc naučil, že si musím dát větší večeři a potom už mě v noci nehoní mlsná.

Trošku jsem ovšem zakolísal v tréninku. Předtím jsem trénoval pravidelně, 4× týdně běh, 2× posilovna a 1× nějaká kompenzační aktivita, jenže v posledním týdnu jsem si svůj nastavený harmonogram těmi náročnějšími akcemi trochu rozházel. Byl jsem unavený, několikrát jsem vynechal posilovnu i doplňkový sport, a taky jsem skoro dva týdny šidil jógu. Teď už zase nabíhám zpátky do stereotypu. Očividně mi pravidelnost a řád vyhovují a bez nich to nepůjde.

Teď o víkendu mě čeká první letošní padesátka: Valašský hrb. Je to jenom test, hlavním závodem bude za měsíc třicetikilometrový Zugspitz Ultratrail v německých Alpách, ve kterém si chci otestovat, jak jsem se zlepšil v kopcích. Potom bych ještě rád chvilku zůstal v Alpách a zkusil si tam pár dní poběhat. S “plnou polní” na zádech. Tak uvidíme, co přinese další měsíc.

Převzato z blogu EUrunner.eu se souhlasem autora