Se Svatým Pavlem na Maltě

Když m? vítr a okolnosti ke konci listopadu zavály na ostrov Malta, hlavou se mi honily myšlenky na prob?hání ostrova k?ížem krážem. Než jsem se však k tomu dostal, uvid?l jsem v blízkosti hotelu nápis „16.maltský maratón“. Povídám si: „To je dobré, aspo? mohu zkusit n?jaký ten exotický maratón a p?itom není ani p?íliš horko“.

Na druhý den jsem zamí?il do kancelá?e závodu, abych se tam dozv?d?l, že se závodu nemohu zú?astnit, pokud nepob?žím po všechny t?i dny. ?íkal jsem si, že by mi sta?ilo b?žet jen jeden z t?ch t?í maratón?, protože už druhý den onoho maltského maratónu se vracím dom?.

Až pozorn?jší p?e?tení propozic mi v?c objasnilo: on to vlastn? není žádný maratón (a rozhodn? nejde o 3 maratóny po sob?, jak jsem se bláhov? domníval). Jedná se o maratón rozložený do t?í dn?: prvý den 11,195 km, druhý den 6 km a poslední den p?tadvacítka. Tak to m? má neú?ast tedy v?bec nemrzela.

Koukám se z balkónu hotelu a mé o?i žádostiv? ulp?ly na kopcích nacházejících se na prot?jším poloostrov?. Ten byl od našeho poloostrova Qawra odd?len zálivem Svatého Pavla. Na prot?jší poloostrov dále navazovaly dva ostr?vky, které se spolu jmenovaly Ostrovy Svatého Pavla. Na jednom z nich byl už z dálky vid?t jakýsi pomní?ek. 

Nebylo mi dop?áno se na cíp toho poloostrova dostat v?era, když m? uprost?ed cesty zastihla tma a já ve snaze rychleji dorazit k cíli zabloudil p?es vrchol prot?jšího poloostrova až k dalšímu zálivu na druhé stran? poloostrova. Po n?jaké dob? bezcílného b?hání nahoru a dol? jsem se rozhodl k návratu. B?žel jsem tedy stejnou cestou zp?t, protože jiná možná cesta (p?es vnitrozemí) by byla asi o 16 až 20 km delší.

Musím ?íci, že tak úpln? p?íjemná cesta to v?era nebyla. B?žet se dalo pouze na okraji silnice spojující oba poloostrovy podél pob?eží. Tato silnice uv?znila nekone?né kolony aut pohybujících se krokem stejným sm?rem jako já. Bylo mi souzeno zhluboka vdechovat n?co, co bylo na hony vzdáleno v?ni prysky?ic a mo?skému vzduchu. 

Uvážíme-li velkou zálibu Mal?an? v dieselových motorech staršího data výroby, uv??íte mi, že jediné takové auto je svými zplodinami schopno pro b?žce p?ipravit v?tší zážitek, než frekventovaná silnice u nás. State?n? tedy reguluji dýchání podle toho, zda je v mé blízkosti zapáchající automobil, nebo zda zrovna zafoukal v?t?ík, který by mi p?ípadn? mohl p?inést trochu sv?žího vzduchu od mo?e.

Pot?šení mi ovšem p?ináší to, že všechna ta auta s p?ehledem p?edbíhám. Z n?kterých se ozve veselý hlas a mávání, a tak také zamávám a b?žím dál a blížím se p?es nejhlubší zá?ez zálivu Svatého Pavla k za?átku našeho poloostrova, jehož pob?ežní sídlo se jmenuje stejn? – Záliv Svatého Pavla.

Odbo?ím trochu od pob?eží do vnit?ních uli?ek a vidím r?zné obch?dky, hotely, penziony. Když vidím nápis „Optika u Svatého Pavla“ a „Peka?ství Svatého Pavla“, neubráním se otázce, co to tady po?ád s tím Svatým Pavlem mají. Z t?chto uli?ek sbíhám op?t dol? k pob?eží a po kolonád? se vracím zp?t.

Tak tedy vypadal m?j neúsp?šný pokus se dostat na ona romantická místa. Opakování o dva dny pozd?ji jsem u?inil pro jistotu hned zrána. Byl to zárove? experiment, jak budu snášet dlouhý b?h ráno zcela bez jídla. Jen jsem se trochu napil džusu a do p?llitrové plastové nádobky jsem si vzal slazenou citronádu. 

Cesta po kolonád? byla p?íjemná. Bylo zde jen málo lidí, jen n?kolik chodc?, z nichž n?kte?í zde chodí kv?li kondici pom?rn? svižným tempem, které bych odhadl na 6,5 km/hod. Slunce je již asi p?l hodiny nad obzorem a dodává dni sv?tlý jas. Vytrvalý vítr pohání vlny, aby se následn? rozt?íštily o ?lenitý kamenitý b?eh.

Míjím n?kolik bufet?, restaurací, probíhám okolo chrámu Svatého Pavla a po silni?ce zvedající se nahoru se dostávám op?t na onu kritickou silnici, která hraje roli jediné spojky na prot?jší poloostrov. I v tuto dobu je zde pom?rn? velký provoz, ale vzduch je pon?kud dýchateln?jší. 

Obíhám samotné nitro zálivu a dostávám se na prot?jší poloostrov. Silnice stoupá, aby se vyhnula skalisk?m, která se vypínají p?ímo nad pob?ežím a já se dále držím této silnice, která vede nejprve dol? do údolí n?jakého pot??ku a následn? zase do silného stoupání na jeden z vrchol? poloostrova. 

B?žím s lehkostí, i když mi ob?as auta podfukují. Na vrchu již opouštím hlavní silnici, která by m? jinak zavedla do m?ste?ka Melieha (podle n?hož se celý ten poloostrov jmenuje) a dál až na severozápadní kraj ostrova, odkud by bylo vid?t na ostrovy Comino a Gozo. Odbo?uji vpravo a kone?n? mohu vychutnávat v?n? bylin. 

Ano, ?íkám si, stálo to za to, abych zde nyní mohl slyšet cvr?ky, vdechovat v?ni n?jakého voln? rostoucího ko?ení (snad fenyklu) a pozorovat ploty z opuncií.

Pokra?uji kolem kostela, který ale nebyl zjevn? pro ve?ejnost p?ístupný a byl pon?kud v zanedbaném stavu. Je to však jedna z dominant poloostrova Melieha, které je vid?t i z prot?jšího poloostrova Qawra. Za kostelem se silni?ka ponenáhlu m?ní v cestu, a tak poznávám, že na t?chto kopcích funguje místní zem?d?lství. 

Jednotlivé pozemky jsou zde od sebe ohrani?eny zídkami z kamení, které asi museli zem?d?lci vyhrabat ze zem?, d?íve než mohli p?du zem?d?lsky využívat. N?které pozemky sice vypadaly jako dlouhodob? neobd?lané, jiné ale obsahovaly navezenou rašelinu a velmi p?kn? vzrostlé rostliny brambor?. 

Cesta m? vede stále do mírného kopce a já se dostávám na jeden z nejvyšších pob?ežních kopc? skýtajících dobrý výhled. Jsou zde takové rozeklané skály, v zemi asi 10 cm široké velmi hluboké pr?rvy. A mimo n? stepní vegetace na vápencovém podklad?.

Zde m? napadlo, jestli zde nehrozí nebezpe?í, že bych mohl narazit na jedovatého hada, n?jakou skalní zmiji. Vždy? i onomu Pavlovi, po n?mž se tady všecko jmenuje, z?stal po jeho ztroskotání na tomto ostrov? na ruce viset n?jaký jedovatý had. Ale dál na to nemyslím a p?ibližuji se z vyhlídkového místa na sám okraj skaliska a držím se metr od kolmého srázu, odhadem asi 30 m hlubokého. Je odtud vid?t na ostrovy Svatého Pavla, zejména také ten pomní?ek, který byl trochu viditelný z prot?jšího b?ehu, ale te? ho vidím mnohem více zblízka. 

Sbíhám dol? po cesti?ce, která m? p?ivádí blíž k b?ehu, ale zjiš?uji, že tady to dál prost? nevede. Ale toto místo opravdu stojí za to, protože skýtá pohled p?ímo na památník Svatého Pavla, ale i na romantické skalní útvary na pob?eží. Tyto vápencové skalní plochy jsou zbarveny do ?ervena. Na jejich vrchu se uchytila skromná suchomilná vegetace.

Musím zvolit další cesti?ku se stoupáním vzh?ru. Op?t je to okolo zahrádek ohrani?ených kamením. Po cest? p?emýšlím, co to muselo být za osobnost, Svatý Pavel, zobrazovaný jako charismatický u?itel, který opustil slibnou kariéru ?ímského ob?ana židovského p?vodu a nastoupil dráhu p?íslušníka v té dob? opovrhované skupiny jakýchsi Kristovc? (chcete-li, tedy k?es?an?). 

Z rozjímání m? vyruší št?kot psa. Pro jistotu zmír?uji skoro do ch?ze, zdravím místního zem?d?lce, který m? ujiš?uje, že mi pes nic neud?lá. Zatímco mi zem?d?lec navrhuje, kudy mám pokra?ovat, pes se se mnou už skamarádil a o?uchává mi nohu. Pouštím se podle rady zem?d?lce zkratkou po úzké cesti?ce mezi zahradami pom?rn? prudce do vrchu. N?kte?í zem?d?lci zde mají nádrže s vodou a motorovými ?erpadly zalívají své pozemky. Jakmile ale vidím, že je možné se dostat více k mo?skému b?ehu, odbo?uji ze stoupající cesty a po náhorní plošince stepi sbíhám zase dol? k jihovýchodnímu pob?eží poloostrova. 

B?ží se mi lehce, a tak p?emýšlím. On ten Pavel musel ur?it? o b?hání a b?žeckých závodech docela dost v?d?t. Zmínky o b?hu a b?žeckém tréninku v jeho listech až p?íliš siln? nazna?ují, že s tím musel mít osobní zkušenost, nejen jako divák. Popouštím uzdu fantazie a p?edstavuji si mladého Saula z Tarzu (jeho p?vodní jméno), jak studuje na univerzit?. P?edstavuji si ctižádostivého mladíka, který sice nyní studuje práva, ale sní o postgraduálním studiu judaismu na farizejské škole Gamaliele. 

Cht?l všechno d?lat co nejlépe. Ba také reprezentovat svou univerzitu ve sportech, v zápase a b?hu. Být nejlepší v?bec nebylo snadné. Vyžadovalo to tvrdou práci, tvrdý trénink. A protože p?i studiu nezbývalo moc ?asu, ?asto si p?i b?žeckém tréninku opakoval základy ?ímského práva nebo ?erstv? probraná literární díla ?eckých a ?ímských básník?. Dovedete si p?edstavit, že by Saul z Tarzu p?i b?žeckém závod? nevyhrál? 

Vždy? neponechal nic náhod?. Cílev?dom? a se sebezap?ením trénoval. Netrávil ve?ery v kr?m? jako n?kte?í spolužáci. Cht?l být nejlepší. Nejen ve studiu, ale i ve sportu. A p?ece si myslím, že se mu to n?kdy p?ihodilo. Musel to být pro n?j hrozný zážitek. To ošklivé zklamání. To ponížení a poko?ení. Ta ostuda. Nevyhrál. Nebyl první. Byl až druhý… 

Tento úsek b?hu cestou necestou po planin? m? nakonec p?ivedl k malé usedlosti, od níž vede asfaltová cesti?ka okolo malé zátoky údolím potoka, vlévajícího se do této zátoky. Zde jsem obdivoval p?t metr? vysoký rákos podél cesty, ale i jinou velmi bujnou vegetaci. Samoz?ejm? také všudyp?ítomné opuncie, které zde dosahují výšky našich menších strom?. Cesti?ka vede pouze do mírného kopce, jak je pro údolí vodních tok? v jejich dolní ?ásti typické, takže stoupání je p?íjemné. 

Myšlenky se mi op?t vrací k tomu pozoruhodnému ?lov?ku, jemuž nyní takovou pozornost v?nují obyvatelé Malty. Jsou skute?n? hrdí na to, že apoštol Pavel p?ijal pohostinnost jejich p?edk? na jedné ze svých posledních velkých cest. Ve svém strhujícím cestopisném vypráv?ní zmi?uje obyvatele Malty jako lidi s mimo?ádnou lidskou laskavostí. 

Ale to už byl úpln? jiný ?lov?k, než ten, který ctižádostiv? šel za svým cílem. P?edstavuji si ho, jak rozmlouvá se spoluv??ícími. V?cn?, otev?en?, starostliv?, se zájmem, skromn?, energicky, bez okázalosti. Jak si dává pozor na to, aby i necht? n?jak nedával na odiv své v?domosti a vzd?lání. Aby se by? jen nev?domky n?jak nechlubil a nevynášel nad druhé. Co to bylo za sílu, ano morální sílu, která tak zm?nila ?lov?ka, celou jeho strukturu hodnot a cíl??

Stoupání cesti?ky, po které b?žím, se trochu zesiluje a za?íná být také slyšet zvuk vody tekoucí v potoku. Ale k mým uším již doléhá také zvuk aut ze silnice, ke které se blížím. Nakonec p?ibíhám až k silnici, podb?hnu ji tunelem a dál již pokra?uji po pravé stran? silnice zp?t, nejprve trochu do kopce, pak zase spíše z kopce. 

Výlet sice ješt? neskon?il, ale již tak trochu vyhodnocuji a ?íkám si, že mohu být spokojen. Že jsem vid?l nádherné p?írodní úkazy, snad také místa, kde se možná pohyboval apoštol Pavel. Když tedy míjím nejzazší místo zálivu Svatého Pavla a pokra?uji podél silnice sídlem stejného jména, hlavou mi stále zní sousloví jako „pozoruhodný ?lov?k“, „morální síla“, „skromnost“.

Prob?hnu nep?íjemným úsekem silnice plné aut, dostávám se na kolonádu a dopíjím svou láhev citronády. Trochu se cítím vyhladov?lý a slabý a ?íkám si, že vyrážet na dlouhý b?h bez p?edchozí snídan? p?íšt? nebudu. Ale i ta slazená citronáda osv?ží a dodá sílu. Výlet (odhadem necelých 20 km) kon?í a hladový se pouštím do snídan?…

Sva?a Sedlá?ek