Madeira - vrchařům zaslíbená

Vra?me se o n?kolik m?síc? zpátky a sou?asné mrazy aspo? na chvilku nahra?me letním sluní?kem. P?i balení na narychlo-dohodnutou dovolenou jsem se podíval na své maratonky: jsem z povahy líný ?lov?k a od posledního maratonu neub?hlo ješt? tolik ?asu. Mám nebo nemám? Šup, už byly v kufru! 

Pohled ženy nev?štil nic dobrého. „Už zase p?jdu b?hat, místo, abych se jí v?noval,“ ?tu její výraz v tvá?i. Myln?. Na rozdíl ode mne si nastudovala pr?vodce Madeirou.

Až na míst? totiž zjiš?uji, že nejdelší rovina na ostrov? je p?istávací plocha pro letadla a ta ješt? z poloviny tr?í na betonových pilí?ích do mo?e… Závodový guru Ivo Domanský si ur?it? pomyslí: „Kdyby se mne zeptal, ?ekl jsem mu, že na Madei?e se b?želo p?ed pár lety mistrovství v b?hu do vrchu“.

Madeira by se dala nazvat zmenšeninou zem?koule, na tomto pidiostr?vku projdete nebo projedete snad všechna podnebná pásma. Ale b?žc? zde vzhledem k „?lenit?jšímu“ povrchu p?íliš nenajdete. B?hem mé dovolené to byl jeden – já. Marn? vzpomínám, jestli jsem n?kdy zahlédl alespo? cyklistu…

Popravd? d?vody jsou jasné – z oceánu tr?í skaliska tém?? svisle vzh?ru (?astým omylem je, že na Madei?e jsou krásné pláže). Dostat se kamkoliv vyžaduje auto, nejlépe co nejmenší, n?které silnice nemají ani dva pruhy, což oceníte zejména uprost?ed dvoukilometrového tunelu.

Stejn? mi to nedalo a boty po pár dnech (kdy byly kopnuté pod postel) nazul a potají, aby si žena nevy?ukala do hlavy d?lek, se vydal zdolávat t?i kilometry fakt nechutného stoupání. Po ránu, kdy útes ješt? ležel ve stínu. Bez p?ikrývky hlavy, pochopiteln?. Madeira je p?ekrásná a v kv?tnu se díky v?tru rozhodn? netopíte v potu, p?estože sluní?ko málokdy zajde za mrá?ek.

Jsem postavou spíše vrcha?, ale toto je fakt husté. Stále mám p?ed o?ima úd?s v tvá?i ?idi?? aut, které se sem tam proti m? vyno?í. Cvok! Auta místy pod?azují na jedni?ku, aby dané místo zdolala. Cesta mi trvá hodn? dlouho na to, aby místa ve stínu dostala plný zásah slune?ními paprsky. Mám na sob? aspo? triko, takže se brzy m?ním na cyklistu, alespo? podle zp?sobu opálení. 

Zkrátím to, na Madei?e jsem za necelé dva týdny nab?hal sotva dvacítku. Ale kdyby bylo více ?asu, míst pro exotické b?hání by se našlo mnoho. T?eba b?h na míst? proti brutálnímu v?tru na východ? ostrova, který tolik p?ipomíná Island. 

Nebo v mlze na náhorní plošin?, která pro zm?nu p?ipomíná odlesn?né plochy Krušných hor. Teda krom? krav, (ne)pohybujících se uprost?ed silnice…

Anebo po levádách – d?myslných vodních koryt, kterými je ostrov protkán a kterými ostrované svád?jí vodu z vrcholk? p?enádherných hor do svých útulk?. Takový výklus nekone?nou botanickou zahradou vedle koryta se pstruhy, to se našinci jen tak nep?ihodí.

Anebo po silni?ce na severu ostrova, která ve skalách kopíruje oceán a kde si autem dojedete pod vodopád jako do my?ky. 

Anebo (pro p?átele m?stských b?h?) si zkuste jeden z desítek dlouhých tunel? ve skalách. Obdobnou šanci budete mít snad jen na Gibraltaru.

Anebo sprint na již zmi?ovaném letišti, jehož plocha je tak krátká, že musíte p?i p?istávání pomáhat pilotovi brzdit, protože se vám nechce se rozplácnout o prot?jší skalisko.A co takhle slalom mezi dozrávajícími citrusy na severovýchod?? Rozpálenou cestu rychle vyst?ídá p?íjemný chládek s omamnou v?ní eukalypt?.

Jiná leváda (v podstat? to jsou cesty kolem betonových vodních koryt) zase p?ipomíná šerem, divokou vegetací a maxipavu?inami domy hr?zy z ?eských poutí a zábavních center.

Madeira je neprávem opomíjené místo na zemi. Bohudík pro ní, bohužel pro nás, co o ní nevíme. Vyzkoušejte. 

Radek Narovec