JAK SE BĚHÁ V...: Středem pozornosti v Indii
Jít si zaběhat v Indii, to je jako jít si v prosinci zaběhat nahej na brněnský Svoboďák. Běh je tu téměř nemožný. Ale i přesto se o to pokusím. Zatím první odvážný počin jsem učinil včera na Cody beach (pláž v Kundapuru), kde jsem v písku naběhal cca 30 minut.
I když jsem v Indii již jednou byl, nevím, jak m? mohlo napadnout, že bych mohl strávit zimu práv? zde a nab?hat k tomu i n?jakou kilometráž. Již p?i cest? z letišt? v Bangalore do officu FSL India jsem si uv?domil, že to byl trošku naivní plán. Po stráveném dni v Bangalore jsem ztratil veškeré iluze o tom, že v tomto obrovském m?st? plném lidí, ps?, výkal? a rikší jsem schopen v?bec vyb?hnout na ulici.
Vždy? tu jsem st?edem pozornosti už jen jako normální p?šák, který se jde projít po ulici a koupit si n?co k jídlu. Ulice jsou p?epln?né lidmi a na silnicích vládne ?irý chaos umocn?ný nedychatelným oparem ze zplodin motorikší a aut, které tu jezdí samoz?ejm? vlevo a vydávají k tomu neutichající zvuk klakson?.
Našt?stí odjíždím hned ve?er do Kundapuru na tzv. orientation week. Kundapur je od Bangalore vzdálený asi tak 12 hodin cesty autobusem. Výhodou je, že jedu v l?žkovém autobusu a jsem tak utahaný z dvoudenní cesty letadlem do Indie, že vzáp?tí po nalehnutí do autobusu usínám a probouzím se až tém?? p?ed koncem cesty v Kundapuru.
Kundapur je malé m?ste?ko, ležící na pob?eží arabského mo?e, ve stát? Karnataka. Ve srovnání s Bangalore, které je hlavním m?stem tohoto indického státu, je Kundapur takovým venkovem. Ale i p?esto, nebo práv? proto, je tu b?loch trošku raritou. Nicmén? mi svitla nad?je, že tady by to šlo. Tady bych to mohl zkusit. Už jsem nebyl b?hat celý týden. Za?ínám se cítit špatn?.
Druhý den v Kundapuru jsem už nevydržel a když jsem byl na obhlídce Cody beach, rozb?hl jsem se po ní a b?žel jsem až na konec, kde se mo?e setkáva s ?ekou. Oto?il jsem se a b?žel jsem zpátky. Celkem mi to dalo 30 minut. Byl jsem kone?n? b?hat. Sice na pláži, naboso a ve slipech, ale byl jsem b?hat. Bohužel, jako st?edoevropan nezvyklý plážového b?hu, pocitíl jsem záhy bolest na palci, ud?lal se mi totiž na n?m puchý?.
Další den v Kundapuru za?al pro m? docela brzy. Již v 6 hodin ráno jsem sed?l na st?eše vedlejšího domu, a snažil se napodobovat jednoho jogína, co nám p?ednášel a ukazoval základy jógy. Byla to pro m? muka. Sk?ížené nohy a tenká podložka na betonové st?eše a nekone?né pindy toho jogína, to vše m? dohán?lo k šílenství. Snažil jsem se i p?es slzy, které mi bolestí z t?ch posed? vytryskly z o?í, vydržet, ale nešlo to.
Nakonec jsem se rozhodl, že takto trp?t nebudu a p?esednul jsem si (dle slov jogína jsem m?l sed?t v pohodlné poloze). Narovnal sem si nohy a tím troši?ku nabo?il jeho hodinu. Ale nakonec to pochopil, že já nemám nohy p?ivyklé tomuto posedu a nechal m? na pokoji. Jen nechápu, pro? m? furt zval na další sezení. Jediné, v ?em jsem se mu snažil a i mohl konkurovat (odmali?ka jsem byl sout?živý typ), byla dechová cvi?ení. P?i dlouhém výdechu spojeném s vyslovováním Óóó…óhm jsem se dostal tak daleko, že na m? musel dokonce i ?ekat.
Jelikož jsem si musel na jógu troši?ku p?ivstat, využil jsem p?íležitosti po lekci jógy ke krátkému zd?ímnutí, než p?ivezou snídani. Bohužel jsem se troši?ku p?ecenil a snídani jsem zaspal.
Po promeškané snídani jsem chvíli pracovat na webovkách CRSP a pak p?išel u?itel Praveen, který nás m?l seznámit se základy jazyka KANADA. Jazyk kanada je jazykem státu Karnataka. Mimo tento jazyk je tu hlavním ú?edním jazykem v celé Idnii angli?tina a pak se na všech školách ješt? vyu?uje jazyk Hindi, kterým se mluví zejména na severu Indie.
Celkem má Indie 18 ú?edních jazyk?. Indie se skládá z 28 stát? a mluví se zde více jak 320 r?znými jazyky (v?etn? dialekt? je to dokonce 1652). Není neobvyklé, že tu n?kte?í indové mluví i t?eba 9 jazyky – práv? jako náš u?itel Praveen. Jazyk kanada je hodn? jednoduchý, nicmén? zapamatovat si i základní ?íslovky je zprvu velmi t?žké. Považte sami.
1 = ondu, 2 = eradu, 3 = muru, 4 = nalaku, 5 = aidu, 6 = aru, 7 = allu, 8 = antu, 9 = ombatthu, 10 = hattu.
Již te? je mi jasné, že jazyk kanada bude z?ejm? další n?mý výk?ik do mých jazykových znalostí, stejn? tak jako nebohá finština.
Po hodin? jazyka Kanada jsem m?l naplánováno podívat se ješt? do školy pro hendikepované d?ti. Jméno školy je Japthi, ale to není podstatné. Co je podstatn?jší, že je vzdálená asi tak 18 km od Kundapuru. Jeli sme tam na motorce a já se kone?n? dostal z m?sta po cest? na venkov. Cesty tu jsou opravdu v hrozném stavu. Všude samá díra. Za?al jsem cestou hned sp?ádat plány, jak tudy pob?žím, kudy se tam z m?sta dostanu a jaká to bude paráda, b?žet zase v botech a nebo?it se do písku.
Je po šesté ve?er, za?íná se stmívat, doma v ?echách je akorát tak ?as vrátit se z ob?da zpátky do práce. (Indie je v zim? o 4,5 hodiny nap?ed než ?eská republika). Myšlenka na b?h ve m? dozrála, a tak se rychle p?evlékám do svých b?žeckejch šortek, na hlavu si dávám svoji bílou ironman kšiltovku a vyrážím vst?íc b?žeckému dobrodrudružství v Indii. Již první metry mi dají vzpomenout si na b?h po pláži. Asi to neodnesl jen palec, ale i levá achylovka. Snažím si té bolesti nevšímat a pokra?uji dále p?es m?sto po malých p?epln?ných uli?kách, ?áste?n? zahalen tmou, sm?r pry? z m?sta.
P?i pr?b?hu m?ste?kem se však stávám brzy velkou atrakcí a i p?esto, že je již tém?? tma, všichni na ulici mi mávají a tleskají, jako bych b?žel finiš do cíle n?jakého slavného maratonu. Za mnou se tvo?í po?etný balík mladík? a d?tí, jedoucích na svých bicyklech zna?ky Bharath (podobné trochu znám?jší zna?ce u nás – Ukrajina). Snažím si této pozornosti místního obyvatelstva nevšímat, nicmén? si po chvíli uv?domuji, že b?žím tempo blízké svému závodnímu. Co te?? Zpomalit?
Zrychlit a utéci jim? To již bohužel není možné. Nemám na vybranou, musím zpomalit, a doufat, že m? ten dav lidí neuzav?e mezi sebe a nezhatí m?j plán, jít si prost? jen tak zab?hat. Po chvíli se mi da?í dav unavit, z?ejm? v?bec ne?ekali, že by n?jaký ?lov?k mohl b?žet tak dlouho bez zastavení, a pod rouškou tmy se mi da?í zmizet na cest? z m?sta ven. Osv?tlení, které mi do té doby pomáhalo odhalovat všechny nástrahy silnice, ?ídne.
Podél cesty ob?as svítí n?jaký obch?dek a u n?j m? povzbuzují hlou?ky místních venkovan?. Kontroluji si v t?chto okamžicích ?as na stopkách, abych v?d?l, kdy se mám obrátit a b?žet zpátky dom?. V nepravidelných intervalech m? míjí motorikše, které m? osl?ují natolik, že musím ob?as zastavit a po?kat až p?ejedou, jinak bych skon?il n?kde v n?jaké dí?e. Nicmém? i tak se mi poda?ilo v pár takových jamách skon?it.
Motivem b?hu se nakonec staly krátké úseky naplno, kdy m? zezadu dojížd?la motorikša a svým sv?tlem mi ukazovala povrch silnice. Takže z tempového b?hu se stal takový fartlek. Sprint za sv?tlem. Ob?as jsem musel na poslední chvíli uskakovat n?jaké tmavé siluet? ?lov?ka, která se pohybovala neobvyklým zp?sobem po silnici ze strany na stranu. D?vodem této jízdy byly již zmín?né jámy v silnici, které z?ejm? znali tito cyklisté nazpam?t. Škoda jen, že nem?li žádné sv?tlo.
Po cca 21 minutách b?hu jsem naznal, že bych se mohl již kone?n? oto?it a vrátit se stejnou cestou zpátky dom?. Cesta zpátky probíhala ve stejném scéná?i jako tam, takže nemá smysl ji již více popisovat. Snad jen, že jsem na sob? ocenil svoji intuici, jak jsem si z nevysv?tlitelných d?vod? na sebe hodil kšiltovku p?ed b?hem i p?es to, že již za?ínala tma. Výhoda kšiltu je totiž nesporná ve tm? v tom, že pomáhá snižovat stupe? osln?ní reflektory z motorikší.
Takže shrnuto a podtrženo. Tento týden jsem zatím nab?hal 72 minut, ale ur?it? to bude ješt? o jednu hodinu více. Hodlám sv?j b?h vystavit další zat?kávací zkoušce psychiky, vyb?hnu za bíleho dne. Trasu ješt? nevím p?esn?, mám dv? možnoti. Bu? pob?žím p?es nejrušn?jší silnici cca 6 km sm?rem k pláži, kde se dá po silnici nab?hat hodn? kilometr? a pak se i vykoupat nebo b?žet stejnou trasu jako v noci, ale za lepších podmínek viditelnosti a dále.
Nechám se sám p?ekvapit. Mám na to ?as ješt? t?i dny. A kdo ví, t?eba p?jdu b?hat brzy ráno, namísto ni?ení kloubu ve sk?íženém posedu, kdy ulice ur?it? ješt? zejí prázdnotou.
Z Indie zdravím všechny Lamy i nelamy
Richard Kolá?