Už před cestou do Plzně jsem si uvědomoval, že něco není v pořádku. Jako novináři mi totiž chyběl příběh a jako běžci energie.

Novinářský příběh je něco, o čem se před a po akci mluví na veřejnosti i v kuloárech. Startovní pole letos zívalo nudou, domácí elita (již tak v evropském měřítku třetího sledu) se nedostavila, protože při termínové kolizi dala přednost koncentraci na květnový maraton, případně jiné akce. Plzeňský závod byl během měsíce již třetím půlmaratonem, který si klade za cíl aspirovat na posty nejvyšší.

Není to o kritice pořadatele, ten dělal, co bylo v jeho silách. Našlo by se vícero mušek, ale o těch tým Romana Sladkého ví a bude na nich pracovat. Že to nebude mít lehké, je jasné. Západní Čechy rozhodně nejsou kraj běhu zaslíbený a na Romana čeká ještě dlouhá a trnitá cesta. Což si asi měli uvědomit ti, kteří rozhodovali o přesunu mistrovství ze zaběhlejších Pardubic, o ignorování „zlaté“ Prahy nemluvě.

Roman Sladký se snažil, ale od běžců sklízí nejhorší známky, které v historii anket na behej.com pamatujeme. Je mi ho líto, protože problém leží jinde. Je to spíše výzva k zamyšlení odpovědných jak dál s českým během. Ono natočit reflektory televizního štábu na učícího se pořadatele není právě to, co by mu pomohlo. Spíše naopak, do Plzně přijížděli běžci namlsaní pardubickým perníkem, či zhýčkaní chladně profesionálním servisem Capalbova stroje.

Pohled na zničené staronové domácí mistry po závodě hovořil za vše. Nebylo třeba klást otázky. Oba vypadali již v průběhu závodu nezvykle vyčerpaní, a to zdaleka ne náročným soubojem o post domácího lídra. Není jejich vinou, že doma nemají až na pár výjimek konkurenci a jsou na roztrhání. Není ani vinou pořadatelů, že je u nás přesyceno závody všeho druhu. Vždyť máme svobodu a volný trh nechť postupem času rozhodne o tom, kdo přežije.

Je to více o tom, jak citlivě se volí termíny pro domácí mistrovství a jak často je pořádat, když po nich není poptávka závodníků, ani veřejnosti.

Ale nemysleme černě. Zkusme domácím mistrákům vrátit punc vrcholů sezony. Cílem, na který by se zaměřili v přípravě téměř všichni, kteří chtějí na domácím poli něco znamenat. Finančně to není zas tak těžké, ti nejlepší nečekají statisíce.

Závody samotné musí rovněž přitáhnout masy, protože tři sta účastníků hlavního závodu a třicet statečných v lidovém běhu, to je pro sponzora výsměch!

Možná by stálo za to vypsat jasná kritéria, po jejichž splnění bude od daného roku příslušnému závodu přiděleno pořádání domácího šampionátu. Na několik let, do nového tendru. Pořád nemohu pochopit, proč jsou dva nejlepší domácí organizátoři trestáni odebráním či nepřidělením šampionátu?!?

Nechť rozhodne kombinace ambicí i kvalit pořadatelských týmů a o vhodnosti termínu pak „hlasování nohama“ samotných účastníků. Mám pocit, že od stolu se nikdy dobrá volba neudála, byť mohla být sebelépe míněna.

Pozn.: behej.com je mediálním partnerem všech tří zmíněných závodů.

Reakce Českého atletického svazu:

Ve svém článku píšete o termínových kolizích. Máte pravdu, je to jedno z hlavních témat, na které bychom se měli zaměřit. Pardubice a Plzeň si bohužel konkurovaly. Ještě v únoru však nebylo jisté, zda se Pardubický půlmaraton vůbec uskuteční, a tak byl termín Plzně vyhovující.

Pořadatelství MČR český atletický svaz „nepřiděluje“, ale vypisuje výběrová řízení, na která jsou jasná a podrobná kritéria (mohu ukázat). Ani Praha, ani Pardubice se k pořadatelství MČR 2010 v půlmaratonu nepřihlásily (přestože jsme pana Bujnocha v tomto smyslu trochu přemlouvali, pan Capalbo již dlouhodobě pořádá MČR v maratonu). Plzeň se dle našeho názoru zhostila pořadatelství velmi dobře. Byl jsem loni v Pardubicích a myslím, že organizace závodu byla přes některé chyby velmi srovnatelná. K velkým kladům patří kvalitní zázemí hotelu Marriott, k záporům příliš členitá trať s různorodým povrchem, vedená sice ve městě, ale mimo centrum. Stoprocentní zvýšení účasti běžců je sice úspěch, ale v ČR existuje více než 20 běhů s účastí nad 500. Věřím však, že nároky kladené na pana Sladkého v souvislosti s pořádáním MČR 2010 jej posunou v příštím roce zase o krok dále.

S Vaším verdiktem o „smutném mistrovství“ a „nevydařeném experimentu“ bych si dovolil nesouhlasit. Závodu se zúčastnila až na výjimky (Pichrtová, Metelková) kompletní česká špička, která vzala start na mistrovství natolik vážně, že vynechali lukrativnější start v Pardubicích! A s přihlédnutím k nepříliš rychlé trati a velmi teplému počasí považuji výkony Štefka, Bajzy (!), Blahy, Homoláče, Kamínkové, Sekyrové (!), atd. za velmi kvalitní. Start naší letošní jedničky Jana Kreisingera nepřicházel v úvahu, protože 2. 5. běží na mistrovství Polska desítku s cílem splnit limit na ME v Barceloně.

Václav Fišer, oddělení soutěží ČAS

Behej.com, Sdružení organizátorů běžeckých závodů (SOBZ) a Pražský mezinárodní marathon (PIM) chystají v rámci sportovního programu pražského maratonského Expa setkání pořadatelů běžeckých závodů, na které přijali pozvání i zástupci Českého atletického svazu.