Zajímá mě technika běhu, a jak je vidět názory se dosti liší. Pokud jsem začínal já s atletikou, tak jsem se učil došlapovat na malíkovou část chodidla. A vím, že jsem to hravě zvládal díky pravidelnému a dosti intenzivnímu tréninku. Jenom když přišla velká únava, tak jsem musel běhat i po silnici přes paty, jenom skoda, že jsme nemohli používat dnešní odpruženou obuv. Dnes se po letech odpočinku učím běhat tak, abych se cítil uvolněně a v pohodě, a také vím, že hodně záleží na vhodné obuvi a na podkladu na kterém běháme. Takže jsem se vrátil k tomu malíkovému došlapu, ale není to jednoduché. A pokud bych dříve neběhal, pořídil bych si kvalitní odpruženou obuv a klidně běhal přes paty. Jenom bych si pro sebe tiše říkal běhej uvolněně alespoň pro tu radost z pohybu. Myslíte, že zvířátka kolem nás mají také takové starosti, jestli při běhu došlapovat tak či onak. Prostě jsou přirození.

Takže – po přečtení všech názorů na došlap jsem zkusil běžet " přes špičku ". Vzhledem k tomu že běhám přes vnější část paty s odrazem přes palec a dle vyšetření na footscanu mám neutrální došlap s mírnou supinací, tak jsem si dnes při běhu,když jsem zkoušel běžet špičkou, připadal jak Vlastík Harapes. Taky jsem dnes přemýšlel jak vlastně BĚH definovat – zeptal jsem se přítelkyně jak by BĚH definovala a řekla – HODNĚ RYCHLÁ CHŮZE s čímž bych i souhlasil takže jsem se podíval jak lidi chodí jak chodí rychle a jak běží – a lidi přes špišku teda nechodí, až na vyjímky. Podle mně má běh přes špičku smysl tak v tretrách, kde hřeby jsou umístěné v přední část – třeba :( http://www.new-alpine.cz/…-d-plus.html ). Jinak tedy smysl v běhu přes špičku nevidím. Čímž neříkám, že to nevyzkouším. 

To Yrog: Běh s došlapem na přední část chodidla je vhodný při vyšší intenzitě (rychlosti) běhu – je to prostě rychlejší – a to díky tomu, že těžiště běžce je výš (to umožňuje i větší pohybový rozsah), běžec je „rychleji“ ze země, atd. Podle mého názoru je při klusání zbytečné (ne-li nevhodné) došlapovat na přední část chodidla – dochází k přetěžování achilovky a lýtkového svalu. V mém případě je to tak, že když běžím volně, dopadám na přední, vnější část paty a odraz je pak veden přes vnější část chodidla a až pak dojde k zhopnutí na palec. Pokud běžím naopak nějaké rychlé úseky (ať už v tretrách nebo bez nich) dopadám na přední část chodidla abych díky rychlé „dvojité práci kotníku“ mohla být rychle „ze země“.

To KaatjaK, naprosto souhlasím, dnes jsem se při tréningu úsekú sledoval a je to tak jak píšeš, sprint – člověk jde na špičky. Zkoušel jsem při desitce část běžet přes špičky a nevím nějak to neumím.:-) Každopádně bylo zajímavé sledovat HERVIS – zoomoval jsem jak střelený, abych viděl došlapy keňských borců a většina to valí přes špičku.

Koukám jak se to tu vyvíjí co se týče běhu přes špičku. Po tom roce a třičtvrtě můžu k tomu všemu napsat, že pro mně je nejvhodnější běh přes špičku. Prostě jsem se to naučil, kolena nebolí, občas achylovky, nebo lýtka, ale dá se to při dotatečné regeneraci eliminovat. Zrychlil jsem, odběhám přes špičku i dlouhé vzdílenosti. Při běhu přes patu mně bolely kolena, byl jsem pomalý a vůbec.......:-)