Co je to za lidi? Jsou to ještě vůbec lidi? Kdo může chtít zabíjet běžce? Komu vadili? Určitě každému z nás prolétly hlavou podobné otázky, když jsme se dozvěděli o té bostonské hrůze. Zasáhli nás v pořádně citlivém místě.
Odkaz na článek

Podobně jsem se vyjádřil v podobné diskuzi, ale nedá mi to ani tady, a zkusím parafrázovat autora. Co je to za člověka, který srazí cyklistu? Co je to za člověka, který na nedá na přechodu přednost chodcovi a srazí ho? Co je to za člověka, který sedna opilý za volant? Tyhle otázky většině lidí asi neprobíhají. Já se jako běžec (a cyklista) cítím mnohonásobně ohrožený řidiči, než teroristickým útokem, u kterého je pravděpodobnost toho, že se stanu jeho obětí tak minimální, že bych mohl začít mít strach i z toho, že mne zabije padající vesmírný šutr, anebo že se zřítí v ČR budova vlivem zemětřesení.

V tomhle případě bych prostě z komára velblouda nedělal.

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 08:44:23

Ten, co srazí cyklistu nebo sedne opilý za volant, má cíl rychle se někam dostat autem (a třeba vědomě při tom ohrouje bezpečnost ostatních), nebo se vytáhnout před holkou na diskotéce (a opilý sotva hodnotí dopady svého jednání na okolí).

Ten, kdo zabíjí běžce v cíli maratonu, měsíce plánuje, shání materiál, rozmisťuje bomby … to všechno s cílem zabít nevinné lidi. Způsobit smrt je jeho motivací, nebo ještě hůř zvráceným prostředkem k dosažení jiného cíle.

Mirkův článek podle mě souvisí právě s tou zvrácenou motivací.

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 08:44:23

Rozdíl je zásadní – zatímco člověk, který srazí cyklistu, nedá přednost atd. to neudělá úmyslně (čímž rozhodně neomlouvám jeho činy!), tak člověk, který položí bomby do místa kde se srocují lidé, ženy, děti, to dělá s úmyslem zabít, ublížit, zničit. A TO je to, co tohle činí odlišným. V lednu mi zemřel táta na následky dopravní nehody. A přesto k člověku, který jej zabil necítím nenávist. pořád se s tím vyrovnávám, pořád to bolí ale to pravděpodobně ten dotyčný také. Zatímco autor bombového útoku se RADUJE z toho, co způsobil.

>> vellux, 17. 04. 2013 09:02:55

Jenže to je trochu omyl. Cílem teroristických útoků podle mne není primárně xxx zabitých, ale emoční dopad na celou společnost (nebo její část), který akce bude mít, i když to samozřejmě s počtem mrtvých souvisí, ale ne nijak zvlášť. Ve výsledku je strůjcům (pokud to nebyl ve skutečnosti útok mentálně narušeného jedince) jedno, jestli umře 100 nebo 5 lidí, oni počítají to, jestli budou mít lidé strach, a jestli se dostatečně zviditelní.

Bombový útok a smrt lidí je jenom prostředek, značně zvrácený prostředek, ale je to pořád pouze nástroj. Pokud se chce někdo rychle dostat do práce, a vědomě přitom riskuje smrt jiných, tak se z mého pohledu příliš neliší od těch, co plánují teroristické útoky. Taky využívá prostředek, u kterého je sice menší pravděpodobnost toho, že někoho zabije, ale pravděpodobnost tam je. Když by se to bralo důsledně, řidič, co někoho srazí, to vlastně udělal „jen tak“, bez řádného promýšlení, co jeho činy můžou způsobit a když někdo umře, tak společnost reaguje ve stylu ups, shit happened. Terorista dostane doživotí, řidič odhadem nějakých 8 až 15 let. Já v tom prostě žádný zásadní rozdíl nevidím. Spíš mi kolikrát vadí mnohem víc to, že někdo ignoruje možné dopady svého chování, než někdo, kdo je prostě schopný použít úplně všech prostředků k dosažení svého cíle (tím však nechci říct, že je to něco přijatelného v obou případech – jen mi zůstává záhadou, proč se daleko zásadnějšímu problému, kterým je např. úmrtnost na silnicích nevěnuje tak velká pozornost).

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 09:21:10

Chci rychle do práce, pojedu jako prase a SNAD NIKOHO NEZABIJU.

Chci vyvolat starch, vyrobím bombu a SNAD ZABIJU CO NEJVÍC LIDÍ.

V tom vidím rozdíl. Ale rozumím tvému pohledu. Opilce za volantem nesnáším taky a lhostejnost lidí k násilí obojího druhu mě trápí. V tom jsme zajedno.

_Tu ne cede malis, sed contra audentior ito._

Běhám skoro celý život. K Bostonu jsem nikdy nevzhlížel, myšlenky „kdo to mohl udělat“ mi hlavou neprolétly. Poběžím dnes domů z práce, bez strachu, bez pocitu, že jsem na nějakém ostrově, celkem bezstarostně, jako před jedenáctým zářím. Pokud to budete vidět tak, že vám někdo něco ukradl, musí to být opravdu těžké, těžké. Ale s dovolením, mluvte za sebe, já v tom nejedu :)

Každý z nás je denně nucen přehlížet mnoho smrtí, jak těch, které nám nabízejí média (aby si zvýšila sledovanost), tak těch latentních, o kterých víme jen někde v koutku své duše. Od stovek obětí automobilových nehod, přes lidi kdesi daleko umírající hladem a žízní, následkem absurdních lokálních válečných konfliktů, přes choroby jako malárie, kdy by prevence a záchrana života stála jen pár drobných. Připustit si to je emočně nezvládnutelné, ostatně smrt vždy počítá jen do jedné, smrt jednotlivce neoplakáváme méně, než smrt desítky lidí.

Ale nemusí to být vždy tak vyhrocené. Výrobci potravin nám vědomně nabízejí produkty, které jsou objektivně z dlouhodobého hlediska jedovaté, vlastně také takový zvláštní druh časované bomby, která nás zabíjí pomalu ve velkém měřítku jen kvůli zisku jednotlivce. Kdo je je více amorální, vyšinutý člověk, který rozmístí bomby, střílí do davu dětí, nebo lidé, kteří nám otravují vzduch a prodávají jedy?

Nechci vyvolávat polemiku a hádat se kdo je horší, kdo nás více ohrožuje, shovívast a toleranci nezasluhuje nikdo, kdo zlo vědomě způsobuje, ale ani nikdo, kdo ho přehlíží a toleruje.

Není už nikde žádný ostrov bezpečí, udržujeme si jen vědomně jeho iluzi. Můžeme ho ale zase začít pomalu spoluvytvářet, třeba jen tím, že se k sobě začneme chovat slušně.

…šmarjá, je to nějaký dlouhý, nějak jsem se rozkecal, omuluva veliká:-)

>> Dav, 17. 04. 2013 10:45:55

„Není už nikde žádný ostrov bezpečí“

Možná je na čase jej začít hledat uvnitř?

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 09:21:10

v zásadě s Tebou souhlasím, jenom bych šel ještě dál. Pachatelé teroristických útoků jsou často ideologičtí teroristé a jejich pohnutky jsou pro nás často zcela neuchopitelné (čímž se je nesnažím omlouvat, aby bylo jasno). Opilec za volantem či spěchající dobytek není veden žádnou ideou kromě přesvědčení, že jeho pohodlí či čas je nadřazen bezpečnosti lidí, jež cestou potká. Je to egoismus a bezohlednost proti idelologické motivaci. Jako horší z pohledu motivace konkrétního pachatele vidím to 1., protože s tím se potkáváme denně a i v součtu jsou škody daleko daleko horší, než oněch ideologických teroristů.

>> Dav, 17. 04. 2013 10:45:55

podepisuji předposlední odstavec.

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 09:21:10

Zcela souhlasím co se týče pokřiveného vnímání rizika. Je to jako strach z cestování letadlem, přičemž riziko je objektivně mnohem nižší u létání než u auta. Šance zemřít rukou teroristů je mnohonásobně nižší než šance zemřít jako oběť jiné vraždy a ta zase mnohonásobně nižší než zemřít následkem nehody.

A právě proto souhlasím s postojem zmíněným v článku. Teroristo, chceš vyvolat strach, ale na můj život nemáš vliv, jsi nula i mezi vrahy.

Nesouhlasím ale s větami typu „Co je to za člověka, který srazí cyklistu?“. Je to obrovská škála od vědomého hazardování po tragický omyl. Myslím, že každý je bohužel schopen zabití z nedbalosti. Chybu nelze vyloučit, jen snížit její riziko. Můžu být střízlivý, sebevíc zkušený a opatrný. Bohužel. Každý případ je jiný.

zatím co jedno je egoistická bezohlednost,

to druhé je řízená zákeřnost,

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 09:21:10 Dovoluji si výrazně nesouhlasit s tvou argumentací. Rozdíly jsou podle mě zásadní, jak výstižně napsala ona dáma v této diskusi a další přispěvatelé. A teroristům samozřejmě jde o „výkon“, tedy co nejvíce uškodit a pozabíjet co nejvíce lidí. 50 mrtvých udělá daleko větší efekt než pár petard bez následků na životech. Takže tvůj názor respektuji, je mi současně hluboce cizí, ale „mínus“ za něj dávat nebudu, neboť neobsahuje urážky ostatních.

Smyslem podobných bombových akcí je především šířit strach v celé demokratické společnosti, která je jim jako taková tím největším trnem v oku a ke které cítí, jak jen to nejlépe napsat, hlubokou nenávist. Bezstarostný svět … co by měli říkat v Izraeli, kde mají své „Bostony“ téměř na denním pořádku? Souhlasím s tím že se nesmí ustoupit, tím by se ukázalo že zastrašování funguje. Takže, vzhůru na Londýnský maraton!

Nehledám odpověď na otázku „Komu vadili běžci?“. Tomu, kdo ten útok připravoval, šlo o buď o nějakou odvetu za spáchané příkoří, pomstu na společnosti či psychologický efekt či bůh ví co ještě mohlo být motivací. Že si k tomu vybral(i) běžeckou akci, to přesně zapadalo do logiky uvažování, běžci v tom hráli vedlejší roli, v principu mu (jim) nevadili, nevadí. Jeho (jejich) uvažování se neslo ve smyslu: „Je to v USA, symbolicky ve svátek Patriots' Day, pohromadě je spousta lidí, závod natáčí televizní kamery a důležité je zasáhnout ideálně tam, kde je radost ze života“. Budou-li teď mít lidé strach z účasti v masových městských bězích, nebudu se divit. Zatleskám každému běžeckému závodu, v němž padne účastnický rekord, bude to pro mě znamenat více než nějaké rekordy světové. Bude důkazem toho, že skvělou myšlenku mezinárodní běžecké sounáležitosti není možné zničit. Možná jsem naivní, jsem rád naivní :)

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 09:21:10

Terorismus má mnoho definic a používaní tohoto pojmu je tedy v mnoha případech velice kontroverzní. Např. současná definice americké ústřední zpravodajské služby CIA formuluje terorismus jako úkladné, politicky motivované násilí vůči nebojovým cílům, páchané subnárodními skupinami nebo tajnými agenty, obvykle za účelem získání pozornosti a následného ovlivnění publika. Dle EU (evropský zatykač) se za terorismus považují úmyslné činy páchané jednotlivci nebo skupinami proti jedné nebo více zemím, nebo jejich institucím, nebo jejich obyvatelům, s cílem je ohrozit, vážně poškodit, nebo dokonce zničit jejich politické, ekonomické nebo sociální kultury. Většina definic terorismu zdůrazňuje plánované, promyšlené a politicky motivované násilí, které je zaměřené proti nezúčastněným osobám sloužícím jako prostředek k dosažení vytčených cílů. Mnozí současní odborníci, ale mluví také o terorismu s kriminální motivací, drogovém terorismu, náboženském terorismu a dokonce o terorismu sociálním ve vztahu zaměstnanci – zaměstnavatelé a další. Obvykle můžeme tedy terorismus posuzovat jako metodu k dosažení určitého cíle a je možné ho považovat za maximálně ostrou formu psychologické války, která je vedena malou skrytou skupinou nebo také jednotlivcem

Ještě možná jedna nebo dvě věci, o kterých se částečně zmínil ječmínek a Dav, a které můžou trochu lépe vystihnout úhel mého pohledu. Bude to spíše telegraficky, i když i tak dlouhé, jinak by to bylo totiž ještě na mnohem delší diskuzi.

Řada věcí, a způsob, jakými je vnímáme je výrazně ovlivněna médii. Kdo si bezděčně kromě účastníků a přímo nebo nepřímo zúčastněných vzpomene na bombové útoky v madridském metru anebo v Londýně? Kdo ví, kolik bylo obětí? Na 11. září si vzpomeneme pouze proto, že to byl první incident novodobého stavu světa (kdo si ale vzpomíná na organizace typu ETA nebo IRA). V médiích je (omlouvám se za trochu zveličenou ironiii) jednou z hlavních zpráv příběh mrtvého osmiletého chlapce z Bostonu, anebo matky dvou synů, kteří přišli o nohu. Kolik takto srdceryvných zpráv je na titulních stranách o zabité rodině v autě? Kdo je schopný všechny takovéto zveličující a upozaďující vlivy médií potlačit?

Další věc souvisí s motivací ter. útoků. Kdo vlastně dneska vůbec ví, co Al-Kájda a globální terorismus představuje, z jakých kořenů vychází, a proč vlastně dělají to, co dělají? Pro úvahu ke srovnání – porovnejte pád některých afrických diktátorských režimů po 2. SV např. s Gándhího pasivním odporem. Obě strategie vedly ke stejnému výsledku (svobodě národa). Ty v Africe byly krvavější, a dost často docházelo ke guerillově/te­roristické válce. Jenže dnes vnímáme boj v některých afrických státech za osvobozenecký a de facto pozitivní (i když byl veden jako teroristický), ve stylu pro svobodu se holt musí něco udělat.

S tím souvisí to, že historii vždy píší vítězové. A tak to, jestli bylo něco terorismem, anebo bojem za dobrou věc (osvobození od diktatury, snížení vojensko-diplomatického tlaku na blízký východ a islamisticky laděné režimy) je otázkou konečného výsledku a interpretace vítěze, a ne průběhu. Tento spor je ideologický (ale ne v pejorativním významu) a je čistě otázkou hodnot. Naše hodnoty (severo-atlantické) se zásadně liší od jiných. Už jenom hodnota života je pro řadu kultur jiná (viz přístup Rudé armády ke svým vojákům a Spojenecké armády ke svým během 2. SV), a já osobně si netroufám tvrdit, který je lepší.

A z toho všeho mi právě vychází, že někdo, ač třeba neúmyslně, na základě svých egoistických důvodů a pohnutek (rozuměj z vlastní blbosti), kdo někoho srazí autem si nezaslouží shovívavou omluvu ani rozlišování s tím, že on to přece nechtěl udělat, zatímco někdo, kdo se pohybuje v úplně jiném kontextu a způsobu přemýšlení za který bojuje, si nezaslouží nic jiného, než nejhorší možné odsouzení bez toho, aby se o něčem dalším debatovalo.

>> Kunaba, 17. 04. 2013 12:33:05

I terminologická debata by byla na místě, kvůli vyjasnění pojmů. Ale na to si jako neodborník na mezinárodní vztahy a terorismus netroufám. Čili spoléhám na to, že většina nás tady chápe terorismus podobně.

A ještě jedna věc jako doplněk (i když asi hodně relativizující). Kdo z Vás může dát ruku do ohně, že si nekoupil nic, co bylo založeno na vykořisťování dětí a dětské práce v Asii, anebo Africe, anebo nepřímo přes banky neinvestoval do zbrojařských firem… Je to horší než terorismus?

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 12:41:14

Tohle ovšem podepisuju.

Souhlasím s Luckyboyem. Nemá cenu si nalhávat, že se stalo něco mimořádného ( ač to je zvhrlý, zavrženihodný čin ) a že je svět najednou zas o něco více nebezpečný. Samozřejmě z médií ten pocit člověk mít musí, protože to je další možnost jak tvarovat stádo aby se bálo. NA světě se den co den děje tolik zvěrstev, že by je člověk nestačil počítat a bohužel tohle v kontextu situace není ničím novým. Taktéž si namlouvat, že to je snad útok na demokracii, to se člověk musí smát, protože jak se náš " demokratický " svět chová v rámci šíření vlivu a myšlenek jinde ? Účel světí prostředky, důkazy si vyrobíme, lidi přeměníme na bezmyšlenkovité stroje na peníze atd… Je mi líto obětí, příbuzných a dalších lidí které to zasáhlo, ale nesdílím názor, že jsme přišli o nějaký další " ostrov "

>> Luckyboy, 17. 04. 2013 12:41:14

Jsem ráda, že se tady objevují takové názory. Řada lidí na události v Bostonu reaguje opravdu hystericky – „Jak může TOHLE dělat ČLOVĚK ČLOVĚKU???!!!“ – přitom člověk člověku dělá mnohem horší věci na denní bázi a lidi to, často z pohodlnosti, raději nevidí.

Taky si myslím, že nám nikdo další ostrov klidu a pohody neukradl. Život bez rizika neexistuje. A větší pravděpodobnost je, že přes ten Atlantic ve zdraví do USA nedoletím, než že mě zabije bomba při maratonu. To už mne při něm spíše sklátí infarkt .

Mezitím v Iráku – tím nechci snižovat tragédii v Bostonu, jen připomenout, že jsou místa kde se takové věci dějí běžně a nikdo kromě přímo postižených si toho už moc nevšímá.

>> frankm, 17. 04. 2013 11:57:35

Smyslem podobných bombových akcí je především šířit strach v celé demokratické společnosti, která je jim jako taková tím největším trnem v oku a ke které cítí, jak jen to nejlépe napsat, hlubokou nenávist. Bezstarostný svět … co by měli říkat v Izraeli, kde mají své „Bostony“ téměř na denním pořádku? Souhlasím s tím že se nesmí ustoupit, tím by se ukázalo že zastrašování funguje. Takže, vzhůru na Londýnský maraton!

uff uff uff

ukaz mi tu demokraticku spolocnost ! urcite je nenajdes na uzemi nazyvanom formalne USA

a kto su to ti ktorym by mala vadit akoze ta fiktivna deokraticka spolocnost

ze ty vychadzas z toho mylneho predpokladu ze to spravili ludia ktori sa chcu pomstit za to ze US Army zabija u nich doma civilistov ? dokonca zbabelo z bezoilotnych na dialku riadenych lietadielok ?

Boston nema nic spolocne so ziadnym medzinarodnym dianim je to ciste boj medzi tienovou a formalnou vladou USA ako mnoho podobnych akci v poslednych 15 rokoch.

Ahoj, myslím si, že si všichni máme na startovní čísla napsat: Nenecháme se zastrašit. Michal Šroněk

>> rudo, 17. 04. 2013 22:27:29

uff uff uff

Nějaké důkazy, anebo to je paranoidní výkřik alá spiklenecké teorie? 

>> rudo, 17. 04. 2013 22:27:29

Já jsem sice vystudoval obor mezinárodní vztahy, ale asi bych měl okamžitě vrátit diplom:-) Na základě mých teoretických znalostí bych tento případ nedokázal definovat jako „typický“ střet vlády a opozice. Inu, teorie a praxe, jsou, jak vidět, zcela odlišné věci Zároveň nemíním touto spíše úsměvnou vsuvkou zlehčovat bostonskou tragédii.

>> Pavla T., 17. 04. 2013 14:43:09

Ano, ČLOVĚK ČLOVĚKU, způsobuje mnoho zlého. A mnohdy je to těm nejbližším a nejzranitelnějším – DĚTEM. A bohužel jsme si na již zvykli a vnímáme to jako téměř běžnou součást našeho života. Podobná tragédie jako se stala v Bostonu jen přitáhne na chvíli pozornost. Politikové si přihřejí polívečku a vče se vrátí do starých, vyjetých kolejí.

>> Jachym, 18. 04. 2013 20:40:11

aka opozicia, tu vobec nejde o rozne politicke strany to je vzdy iba divadlo, vsetky strany beru prikazy a aj peniaze z tohoi isteho zdroja a volby nikdy bezmenia skutocnu politiku krajiny to je len take divadlo pre verejnost ako ked pozeras tenis, krutis hlavou zlava doprava ako lieta lopticka a myslis si ze zalezi ci demokrat alebo republikan

Tienova vlada znamena nieco uplne ine, to su ti co vydavaju prikazy uz vyse 200 rokov a tahaju nitky

Musis sa pozriet spatne do rokov 1776–1778 ak vies kam sa pozerat

a potom na datum 15. 04. 1912, 23.12.1913, pripocitat si 99 rokov == 23.12.2012 a teraz sa mozes dostat ku 101 vyrociu od 15.04.1912 na datum 15.04.2013 Bos­tonskeho maratonu

na rovnaku temu je este dolezity datum 22.11.1963

dolezite je prave tych 99 rokov ktore vyprsali a o to prave teraz ide

nema to absolutne nic spolocne s behom ani s maratonom, islo o datum a aj o sviatok Patriot day a o to ze tam boli TV kamery a pozeral cely svet

bezci sa nemusia koli zavodom s tymto vobec zaoberat

http://www.naturalnews.com/…r_story.html