Ahoj, nemáte někdo zkušenosti, případně odkaz na stránky, kde bych se dozvěděl jak začít s tréninkem u předškoláka? Chodil do atletiky, ale trénink 1× týdně je podle mě málo. Zajímaly by mě doporučené objemy kilometrů za týden, intenzita apod.

Mluvit u předškolního dítěte o nějakých km/týden a intenzitě je šílenost. Takhle malé děti by měly mít pestrý a (pro ně!!!) zábavný mix, zaměřený především na obratnost (a později i rychlost). Na nějaký systematický běžecký atletický tréning má spoustu času. Tedy pokud ho nechcete předčasně fyzicky i psychicky odrovnat. Ale to už Vám v atletickém oddíle také určitě řekli …

>> lek15, 06. 07. 2014 08:54:29

Stejny nazor jako u kolegy ZR. Pokud chodi do atleticke pripravky 1* tydne, tak pokud mate moznost, prihlaste ho jeste napr. do Sokola. Tam ziska dalsi obratnost na jinem druhu nacini a stejne jako v atl. pripravce bude vseobecne rozvijet vsechny druhy pohybu.

U ditete je prvotni variabilita a zabavnost. Okridlene rceni „Skola hrou“ ma sve opodstatneni.

najlepsia priprava pre buduceho atleta

je napriklad balet a tancovacka

take irske tance alebo kazacok

co sa tyka tych technickych otazok

6 rocne decko, ak chce v 30 bezat maraton by uz teraz malo davat 161 km za tyzden a vacsina kilometraze by mala byt pri 90% VO2max, dufam ze si mu uz dal spravit laktatovu krivku a vie ako si nastavovat Garmina

Rudo zabil…

>> rudo, 06. 07. 2014 19:08:12

ani jsem nepomyslel na nějaké velké objemy:-), jen třeba jestli je už teď vhodné zařazovat např. 2 týdně, třeba 500m…je mi jasné, že nějakým vynucováním bych dítě spíše odradil a že nejvíce je třeba zařazovat pestrou škálu aktivit..

>> skritek Hugo, 06. 07. 2014 14:08:26

asi dám na vaši radu a budeme pokračovat nějakým Sokolem…

ad objemy: pamatuji si, že pro mého šestiletého syna nebylo problém ujet v průběhu dne na kole 60 km, ale to jsme každou chvíli stavěli, tu u hospody, na koupání, na jahody nebo maliny, u každé kravinky, která ho zaujala…, myslím, že problém nespočívá ve fyzickém výkonu, děti vydrží opravdu hodně , daleko podstatnější je to celé zvládnout mentálně…

>> Dav, 06. 07. 2014 20:17:24

no jo a v tom je vodpoved urovne behu v nasich zemich

6 tileteho syna na kole po hospodach

ve Finsku maleho Virena vlacil tatka po farmach a vzdy si cerstve nadojili sobiho mleka

Hlavne nikomu nic nevnucovat a už vůbec ne šestiletému prckovi. Ja začal s atletikou v 15letech a nic mi neuniklo… Muj kluk má také 6let,vyhrál už X zavodu a v životě bych mu nic systematického nevnucoval… On se tím musí bavit!!!

>> Kotas, 06. 07. 2014 22:42:53

„musi“ se bavit a kdyz ne, tak do kouta!

Atletika je nudny sport pre deti, teda pokial nie su vynimocne rychlostne a odrazovo nadane – lenze to ich potom bavi to vyhravanie, nie trening. Viem si este predstavit zabavu nieco chvilku preskakovat a prastit sa sem tam do piesku, ale ako celok nudaaaaa.

Stravil som na stadionoch dlhe roky, zvacsa ako trenujuci atlet (zacal som s tymto sportom az v 16-tich) a mozem s kludnym svedomim povedat, ze ti co chodili do atletických prípravok a nebodaj na sportovu skolu so zameranim atletika, v 99,9% s atletikou prastili po zmaturovani a ak neboli na sportovom gympli, tak este podstatne skor. Absolutne znechutenie, nezaujem, vyhorenie a dajte mi s celou drahou pokoj. Tych, co sa vymykli tomuto standardu by som zratal na prstoch dvoch ruk a poznal som ich viac ako tisíc (jednu vynimku mam doma, ale aj ona zacala az okolo 4.- 5. rocnika na zakladke a v detstve vonkoncom nevynikala, co sa v dospelosti uplne obratilo; z jej detských súperiek nezostala pri atletike, doslova, ani jedna).

Ti, co nieco dosiahli a najma z toho mali celozivotny konicek, pripadne aj zivobytie, v naprostej vacsine presli od iných sportov (ano, casto viacerých, ci robených sucasne). Rodicia (pripadne oni sami) v nich uvideli cielavedomost a vysoku mieru individualizmu, ktory je pre tento sport nevyhnutny. To si vyzaduje dospenie a zvacsa neprichadza pred 14.-15. rokom.

Takyto prestupenci byvali vzdy fyzicky pripravenejsie a rozvinutejsi, ako odmala piplani „atleti“ (pisem v úvodzovkách, lebo to boli projekty nenaplnených ambici ich rodicov, co v naprostej vacsine tazko zlyhali – lebo to sami nikdy naozaj nechceli). Rychlo sa dotiahli na odchovancov liahni nicitelov talentov a potom ich prekonali rychlostou rychliku valiaceho sa vedla osobaku.

Neurobte takuto chybu! Detom vstepte lasku k sportu, nechajte ich si vybrat, co ich bavi a dajte im moznost aj zmenit sport, ak sa tak rozhodnu. Ak budu tvrdohlavi indiviualisti, k atletike sa nakoniec dostanu aj same.

Lepsie mat doma celozivotneho zapaleneho multisportoveho amatera, ako 14 rocnu/neho vyhoreného „atleta“.

>> Mato, 07. 07. 2014 10:44:10

amen !

>> Mato, 07. 07. 2014 10:44:10

Jakýkoliv vrcholový sport, který děti dělají především pro závodní výsledky, je problematický a může vést při přechodu do dospělosti k velkým problémům, viz například dnešní článek na běžecké škole

Kolektivní sporty jsou určitě z hlediska psychiky, ale i variability, pro děti lepší, ale i tam může dojít k znechucení a vyhoření, hlavně pokud se z toho udělá povinnost či se projevuje nadměrný tlak na výkonnost.

Rozhodně bych se ale nebránil běhání „hrou“, pokud to děcko baví a třeba chce doprovázet rodiče při některých jejich bězích apod. S běžeckými závody bych byl opatrnější, protože jen málo dětí může vyhrávat, a nemyslím, že každý je připraven na to, že doběhne někde uprostřed či na konci startovního pole. Pamatuji si na základní škole, že pro mě bylo celkem stresující, když se tam „soutěžilo“, protože jsem býval poslední, i když jsem se snažil, dokonce to pak občas vedlo k „trestným kolečkám“, což i teď považuji za nesmysl, i když to měl být způsob, jak nás v hodinách inspirovat, abychom se v hodině neflákali. Umím si představit, jak je některým děckám na skutečných závodech, když skončí poslední, a některým i když nevyhrají … Mimochodem, na základní škole jsem býval téměř poslední, a přesto jsem jediný, kdo nakonec k běhání přešel a běhá závody. 

Sice s Matom souhlasim, ze skutecna atletika je pro dite nudny sport, ale pripravka je nekde jinde. Byla jsem opakovanym svedkem pripravek pro deti od 5 – 9 let na ruznych mistech republiky (oddily vedou kamaradky) a musim rici, ze z deti nadseni ciselo. Deti rozhodne nekrouzily metry po ovalu, ale cela hodina byla pojata jako hra – ruzne preskoky, odrazy, splhani, hody a behy v ramci prekazkovych drah. Opici draha, spolecny fotbalek, hazeni micem… Proste idealni pro vseobecny rozvoj. Sama jsem sveho casu vedla starsi rocniky.

Kdo mel kdy moznost videt program CAS v ramci Atletika pro deti, tak musi byt tez nadseny. Sama jsem to videla letos poprve v Podebradech a ty fronty, co deti u ruznych stanovist tvorily, to byla radost koukat. A zase – skakalo se, behalo, obdoba clunkoveho behu, prekazkove drahy atd. Fakt super.

Zastavam nazor, ze dite by se melo rozvijet ve vsech smerech a tohle mi prijde idealni. Kamaradka ucila tennis na nemecke skole deti (5 – 9 let) a musela to vzdat. Rikala mi, ze 90% deti neumelo chytit hozeny balon. I v tech 8, 9ti letech. Tak s nimi nejdriv cvicila hazeni a chytani mice ruznym stylem, ucila je behat, skakat, ale rodice si stezovali, ze deti nehraji…

Ale s tou sportovni skolou plne souhlasim. Znam velmi malo lidi, co to ze Sportovky dotahlo dal. Vetsiho uspechu v dospelosti slavili ti, co prisli az na Sport. gymnazia. Kdo mel kombinaci sportovni skola + gymnazium, tak ve 2 – 3tim rocniku uz byl (vetsinou) totalne otraveny a jen to doklepal k maturite.

>> Petr Kaňovský, 08. 07. 2014 07:44:15

Vrcholovy sport v detstve robia snad iba gymnastky, krasokorculiari a plavci, kedze ti sa presadzuju na najvyssej urovni uz v puberte. Potom nastupuje o par rokov neskor tenis a hokej. Hadam vsetky ostatne sporty sa daju zacat robit aj na zaciatku puberty a stale sa da dosiahnut vrcholova vykonnost, ak na to clovek ma vlohy.

Ja som tu hovoril nielen o vrcholovom sporte, ale o sutaznom (ktory zahrna tak vrcholovy a vykonnostny, tak cisto ucastnicky, ak nie je talent), kde treba uz pred desiatym rokom trenovat aspon 4× tyzdenne. V kolektívnom sporte sa tlak na jednotlivca rozlozi na cele druzstvo/mancaft a deti to podstatne lahsie nesu, ak nemaju prilis ambicióznych rodicov, ci trenerov. Samozrejme, su jedinci, co si tlak aj tak pripustaju, aj ked k tomu nemaju racionalny dovod, ale vo vseobecnosti sa sutaz lahsie nesie v kolektive.

Deti nepoznaju sutazenie pre radost. Akakolvek hra, ci sutaz, kde ide o výsledok (kto prvy, kto viac, dalej, atd.) sa berie smrtelne vazne a prehry vzdy skru. Ziadne dieta nemavne rukou nad výsledkom, ak je emocionalne zainteresovane. To je fakt, pamatam si to z detsva, su o tom odborne publikacie a doma mam sam tri male deti, takze to vidim kazdy den :)

Co sa tyka súvislého behu a deti – nie, nie je to zabava pre ziadne dieta, len tak suvisle bezat co i len 10 minut. Ked to robi, tak to robi kvôli sutazeniu (co moze byt v tom momente naozaj zabavne, ak je tam perspektiva okamziteho uspechu), alebo aby a zavdacilo svojmu vzoru (zvacsa rodicovi). Ak chce sprevadzat rodica, je to preto, ze chce byt s nim, nie preto, ze miluje beh a sprevadzalo by ho, aj keby isiel pospiatky, ci pocupiacky (mozno s este vacsim entuziazmom, lebo deti zabavaju naozajstne blbiny, nie monotonny beh). Na konci takéhoto neprirodzeného pohybu pre dieta, samozrejme, ocakava pochvalu a obdiv. Takze intristicka motivaciu tu chyba.

Prirodzena forma pohybu neunaveného dietata je sprint, chodza, stanie, sprint, sadnut si, poskakovanie, sprint, statie… Ziadne normalne dieta sa same od seba suvisle, udrzatelnym tempom nerozbehne, ak nie je donutene, ci inak motivovane (trénerom, dospelakom, rodicom, ucitelom).

Nevravim, ze beh je pre deti, ako taky nevhodnou formou pohybu, ale ma byt sucastou inej zabavy, kde presun behom dava zmysel (napr. za loptou), inak si navzdy clovek spoji beh=nuda a drina. Co je nudne a monotonne, to je vnimane ako tazke.

Osobna skusenost – aj ja som v 6 – 8 rokoch dokazal behat nekonecne kolecka v parku, az pokym som nevyhral stavky so spoluziakmi a nevysluzil som si poloobdivne a poloposmesne krutenie hlavou a pokrikovanie od nich. Bola to zabava? Boze, nie, nekonecna drina, ale za ten pocit na konci to stalo… A to mi samotny beh nikdy problem nerobil.

>> skritek Hugo, 08. 07. 2014 08:29:46

Takuto pripravku vsak decka absolvuju v kazdom sporte, ak trener stoji aspon za zlamanu greslu. Moje dve starsie chodia na gymnasticku pripravku, avsak trening maju len 1 tyzdenne. Par krat som sledoval ich hodinu a s manzelkou sme zhodnotili, ze robili viac atletickej abecedy nez gymnastickych cvikov. Behali, skakali, ale cvicili aj ohybnost a obratnost. Trenerky su studentky posl. rocnika FTVS a su skvele. BTW, manzelka je vystudovana trenerka atletiky a TV, ale posledne co by sme robili, je obavat sa, ze by deti nieco zmeskali a v 6-tich im pridavali navyse treningy…

Zakladatel vlakna vsak prejavil typicky prehnany entuziazmus rodica, co chce mat doma buduceho Rudishu, ci Sebrleho a obava sa, aby nieco nezmeskal. Moje poznamky smeruju k tomu, ze v prvom rade je uloha rodica vzbudit zaujem dietata o sport – akykolvek, podporit ho a tam jeho uloha na mnoho rokov aj konci. Zujimat sa o to, co robi, ak chce, dojst sa na neho pozriet a snahu pochvalit. V puberte nastava druhe kolo rodicovskych povinnosti pri sporte, ale tam je to uz omnoho komplikovanejsie. Ked si v pochybnostiach, vzdy radsej uber na plyne a zainteresovane pozoruj, nez prehnane motivovat, aj ked s tym najlepsim umyslom.

>> Mato, 08. 07. 2014 08:53:26

To plne souhlasim. Tady bohuzel nekteri (napr. zadavatel dotazu) jako pripravku chapou to, ze se tam beha (chapu, jsme na bezeckem foru). I proto jsem se snazila blize vysvetlit, jak pripravka ma vypadat a doprucila pridat Sokol. Ten je snad vsude (nebo ve vedlejsi dedine).

Rovněž mám doma 3 děti (2–5–8), ty dvě starší se mnou občas vyrazí „běhat“. Naprosto souhlasím s Matem, že souvislý běh je pro ně otrava a čím dříve si to rodič uvědomí tím lépe pro všechny. Jakmile zařadíme závody od lampy k lampě, přeskakování kanálů či libovolné jiné soutěže nebo hry stává se z toho obrovská zábava a děti mě nechtějí pustit domů. Nejoblíbenějším „tréninkem“ je překážková dráha na zahradě s kolečkem kolem domu. Jakmile vytáhnu stopky jsou děti jak utržené ze řetězu.

Shrnutí – mluvit u malých dětí o kilometráži nebo ideálním tempu mi přijde z vlastní zkušenosti naprosto nesmyslné.

Moje děti taky bavilo nějaký čas se mnou běhat. Nejvíc je bavilo, když se u toho dělaly všelijaké krávovinky jako běhání pozadu, bokem, slalom, vláček atd. Ale pokud jde o nějaký celkový rozvoj, tak podle mě může být k atletice docela dobré plavání – za prvé se naučí plavat – ze své zkušenosti můžu říct, že je skvělý pocit, když jdete s předškolákem do bazénu a už se nemusíte bát, že se utopí (samozřejmě, určitá míra rizika tam je vždycky) a navíc to rozvíjí celkovou pohybovou dovednost. A nebo začít chodit do Sokola, či nějaké jiné obecné cvičení. Na to jsou výborné i třeba bojová umění jako judo, aikido,… Rozhodně bych se nesoustředil na nějakou specializaci. Nakonec může být i způsob, že obejdete pár různých sportovních oddílů – od fotbalu, přes florbal až po to plavání a ať si vybere. Pokud není cílem mít olympionika v běhu, ale dítě, které si najde vztah ke sportu, tak by to nakonec mělo být něco, co ho baví. A jestli to je jeden rok tohle a druhý rok něco jiného není vůbec důležité.