Rozhodl jsem se založit vlastní vlákno, které by mohlo sloužit k diskuzím o různých tématech týkajících se běhu a věcí okolo. Zjistil jsem totiž, že moje příspěvky řadě běžců vadí, nebo se dostávám off topic. Uvidíme jestli se vlákno nějak rozjede, v běžném životě problémy nemám, vždyť můj byznys je založen na komunikaci s lidmi. Pokud se reakcí nedočkám, bude to znamení, že jsem asi opravdu mimoň. 

Já bych sem přesunul diskuzi o bolesti z téma postěžujme si. Petr Kaňovský píše, že všechno, co je přes bolest, je špatně. Je to jeho názor a styl běhu. Lze to dělat i jinak. Jistě by mi tady nějaký běhající lékař potvrdil, že byla vyvinuta stupnice od 0–10, aby se bolest dala kvantifikovat a porovnat. 1)bolest po tréninku zná každý, ať mi nikdo netvrdí, že si dá 15–20 km a druhý den ho nebolí nohy. to jsou ty nízké hodnoty bolesti. 2)Jiná věc jsou zranění, je velkou chybou běhat přes zranění hrozící chronicitou na prahu vyšších hodnot stupnice bolesti, což znám z vlastní zkušenosti, nicméně také ze zkušenosti vím, že natažené lýtko nebo stehno se s pomocí strečinku dá rozběhat i přes bolest, která je poměrně intenzivní, než se sval zahřeje. Pouze se musí dbát na dodržení správného stylu, jinak se zranění vlivem přetížení jiných svalů objeví jinde. Nepříjemná bolest bederní páteře je zase otázkou špatného držení těla, to jsem za pomoci fyzioterapeuta také rozběhal. Ten mi také vysvětlil principy. Jsou jednoduché. Vytvořili jsme běžecký styl jaksi na míru mému somatotypu. Proto nyní místo přemýšlení o nekonečnosti vesmíru zaměstnávám mozek při běhu kontrolou správného stylu a dokážu zatím absorbovat i rychlá tempa. V žádném případě bych takové praktiky nedoporučil mladým a začínajícím běžcům, ale pouze výkonnostně orientovaným, kteří potřebují natrénovat na závod.

>> bouřňák, 17. 07. 2014 14:29:25

Psal jsem o bolestech, ne svalové únavě. Zkušený běžec by měl být schopen odlišit, jestli se tam objevilo něco, co tam nepatří, či se jedná „jen“ o normální únavu. Myslím, že jednoduché kritérium je posoudit, zda „bolest“ je rovnoměrná – pokud ne, tak to vesměs je problém, protože to v nejlepším případě zvyšuje rizika dysbalancí, když člověk podvědomě bolavé místo zatěžuje méně než nebolavé, což ale vyvolá problémy jinde.

Jinak se ale příspěvek netýkal lidí, kteří chtějí patřit do první desítky v ČR , i když pořád mám dojem, že Ti těch několik měsíců volnějšího tréninku výkonnostně neuškodilo, spíše naopak.

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 14:49:43 Určitě neuškodilo, spíše prospělo. Já jsem pouze reagoval na příspěvek, že bolest v běhání nemá co dělat, když to vytrhnu z kontextu. To je zbytečné strašení začínajících běžců. Pokud jsi téma zde trochu rozvinul, pak již souhlasím. Jedním hlasem dodávám, bolesti se nikdo nevyhne. To by musel běhat extrémně pomalu do 5 km. Při normálním běhání už sem tam nějaká bolístka přijde, nemusí to hned znamenat zranění, pouze přetížení.

>> bouřňák, 17. 07. 2014 15:12:22

Proč by se nikdo neměl vyhnout, zejména pak u delších běhů? Běžel jsem spoustu maratonů a také 100 km, ale dělal jsem vše pro to, aby k přetížení nedošlo, a myslím, že úspěšně, když jsem týden po stovce měl maraton pod 3h. Prostě je to jiná filozofie, já sleduji dlouhodobé cíle a výkon na jednotlivých závodech pro mě není tak moc důležitý.

Jinak zde zkopíruji ten původní příspěvek, za kterým si zcela stojím. Bohužel znám až příliš mnoho hobíků s problémy, které vesměs vycházejí z netrpělivosti a neochotě či neschopnosti naslouchat svému tělu. Hlavní myšlenku uvádím tučně.

Můj názor je, že u nás, hobíků, nemá bolest v běhání své místo.

Jakmile se bolest objeví, byť poprvé, tak je dobré si okamžitě říct, že to tak není správně a hledat příčinu. Vesměs pak je dobré něco změnit, zejména zvýšit pestrost běhání či sportování a snížit intenzitu, více střídat obuv, dělat kompenzační cvičení a podobně. Na olympiádu se beztak jako účastníci nepodíváme, tak si můžeme pár dnů až týdnů volnějšího režimu dovolit. Nic nám neuteče, tělo si odpočine a pak vše bude zase v pořádku. Běhat přes bolest vesměs znamená vysokou pravděpodobnost, že dojde k přetížení a následnému zranění a několikatýdenní až několikaměsíční vynucené pauze.

Běhám sedm let, z toho denně už přes dva roky, mám naběháno skoro 30 tisíc km, výkony už nemám nejhorší (hlavně u maratonu), ale nikdy bych neběžel přes bolest, i kdybych byl na sebeprestižnějším závodu, natož v tréninku. Když čtu třeba na Běžecké škole, jak někteří trápí své tělo, tak si říkám, proč to takto dělají. Bolest je dle mého názoru tím nejlepším ukazatelem, že je něco špatně, přičemž naštěstí často přichází dříve, než následná vážnější zranění.

Píšu to tu obecně, výjimky se bohužel též vyskytují a zranění se může objevit zcela nečekaně. Přesto jsem ale cítil jako potřebné tu napsat.

Já mám názor jiný. Rád bych pokud by se vyjádřil nějaký běžec, který přes bolest běhat musí, protože jeho tělo je momentálně v takovém stavu, že bez bolesti to nejde, ale cesta ke zlepšení je v nedohlednu. Např. jsem obdivoval Phlippa Inzaghiho, jehož jméno už tu padlo. Je to pro mě v tomto přístupu vzor. Pořád to zkoušel, i když ho stále srážela zranění. Momentálně nevím, jestli ještě běhá.

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 15:29:47

Petře, upřímně řečeno maraton za 3 h v tvém věku při objemu 600 – 700 km měsíčně je poměrně jednoduchou záležitostí. I bez bolesti…

Zkus několik měsíců snížit objem na třetinu a třeba zjistíš, že je trochu jinak než prezentuješ. Nebo pochopíš situaci lidí, kteří mají zcela jiný životní rytmus, styl, priority než máš ty. Píši to hlavně z důvodu, že tvoje paušalizace mohou občas vyznít jako „hraběcí rady.“

>> milan, 17. 07. 2014 16:03:32

Milane, myslíš, že hobík běhající 100–200 km měsíčně by měl běhat maratony a jít přes bolest kvůli časům kolem 4 hodin? Já si to nemyslím – však si přečti ty články na běžecké škole, jak to dopadá.

Já tu ale svůj názor prosazovat nechci, jen jsem ho napsal, ale je na každém, ať se zařídí podle svých potřeb.

Ještě jedna ukázka

Dále, ve zmíněném vlákně „postěžujme si“ byly i nějaké reakce.

Můj názor je, že ignorování bolesti není dobrou cestou ani pro běžce běhající 100 km měsíčně, ani pro běžce běhající 1000 km.

Ale jedno téma k diskusi tu nadhodím: není dobrá postupnost i co se týká délky závodů? Jistě, my z Brna máme velkou výhodu, že tu bývá TEC či BBP, ale i tak myslím, že by skoro každý, kdo chce běžet závodně maraton, měl předtím absolvovat několik kratších závodů a případně i podle nich zvážit, zda už na maraton natrénováno má či ještě ne. Znám člověka, který dal s maximálním úsilím maraton kolem 4:30, hned po závodu měl obrovské problémy, způsobil si metabolický rozvrat a od té doby už si pořádně nezaběhal.

Milane, myslíš, že hobík běhající 100–200 km měsíčně by měl běhat maratony a jít přes bolest kvůli časům kolem 4 hodin?

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 16:08:14

Petře, ať si každý běhá jak chce nebo jak mu to vyhovuje. Co se týče bolesti: jsou lidé, kteří ji k životu vyloženě potřebují. Čím víc tím líp. Nejen ve sportu, ale třeba i v jiných párových aktivitách. 

Pokud chceš, aby byla respektována tvoje individualita dopřej to i ostatním.

>> milan, 17. 07. 2014 16:22:18

No, rozhodně nikoho k ničemu násilím nenutím, ani nikoho neobcházím s agitací na závodech. Je na každém, aby se rozhodl, co chce a podle toho se zařídil.

Svůj názor jsem ale napsal, podobně jako se píšou názory třeba k nízkosacharidové stravě či spoustě jiných vláken. Pokud jsem to ale podal tak, že někomu něco vnucuji, tak se omlouvám, to jsem nechtěl.

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 16:12:22

Pěkná ukázka běžeckého plánu na „míru“ a možná i „individuálního“ přístupu. Byznys je byznys. 

„No, rozhodně nikoho k ničemu násilím nenutím, ani nikoho neobcházím s agitací na závodech. Je na každém, aby se rozhodl, co chce a podle toho se zařídil.“

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 16:34:06

„Násilí, obcházení“ o tom někdo něco psal? Svůj názor jsem napsal, nebudu se opakovat. Petře neuhýbej, není to potřeba. Pokud máš potřebu vymezit svoje názory vůči konkrétním lidem nebo „školám“ udělej to přímo. Tady to čtou vesměs soudní běžci.

Jak píše opakovaně Rudo:„Neblbněte, vždyť jsou tady lidi.“

>> bouřňák, 17. 07. 2014 15:58:19 Pánové, každý si pod slovem BOLEST představujete asi něco jiného. Jestli jeden den běžím 30 km a druhý den to samé, tak mě bolí nohy až k zadku, ale není to bolest v pravém slova smyslu. S touto svalovou únavou nás běhá většina. Petr měl spíše na mysli bolest, která se objeví při nebo po běhu většinou někde na jedné z končetin a zpravidla něco signalizuje. Když toto nebudu řešit, jsem hlupák a koleduju si o malér. Někdy stačí odpočinek, zkvalitnit strečink....., ale neměl bych jí ignorovat. Run free. P.

>> milan, 17. 07. 2014 16:45:03

Tak tomuto nerozumím, ale nevadí, nemusím rozumět všemu …

A pokud máš na mysli Miloše, tak s tím jsme se v mailu zcela shodli, dokonce uvedl jeden příklad špičkového českého běžce, který si prošel různými obdobími, se zraněními i bez nich a srovnával jeho výkonnost v těchto obdobích. Ale neznám vlastně žádnou školu/trenéra, který by říkal něco jiného, než já – tedy že se má bolesti věnovat pozornost, hledat příčinu a snažit se ji odstraňovat. Proto se tu vůči nikomu nevymezuji, protože nemám vlastně ani proti komu.

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 16:55:44

Nemám nikoho na mysli, odkaz si sem dal ty jako příklad běhání přes bolest. Nevykrucuj se jako malý dítě. 

>> milan, 17. 07. 2014 17:06:08

Tvrdím, že jsem četl příběhy dost hobíků, co běhali přes bolest, a dopadli špatně, a uvedl jsem zde jeden takový příklad, avšak spoustu příkladů bylo i ve vláknu „Postěžujme si“. HOWGH 

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 17:14:52

Tak pro osvěžení paměti citace z tvého odkazu na článek uveřejněný v Běžecké škole:

„Měla jsem čtrnáct týdnů poctivého tréninku za sebou. Podle tréninkového plánu, který mi sestavil Miloš na míru.“

A ještě umíněný jako můj starší (3,5 letý) vnuk…

>> pallo, 17. 07. 2014 16:51:05 mě přijde úsměvné,že říkáte svalová únava bolesti, která mě sotva dovolí ráno sejít ze schodů. Tak někdy totiž dopadnu po tvrdém tréninku. Jinak je pravda, že toto je třeba rozlišovat, o tom není sporu.

>> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 17:14:52 V pořádku, máš svůj názor. já Ti jen napíšu jiný příběh. Můj trenér začal v 45 běhat, běhá se 100–200 km měsíčně maratony za 4 hod a přesto si zdraví neničí. Zbytek tréninku totiž jezdí na kole, plave, cvičí sílu, strečink atd. Je to jenom o přístupu a nastudovat nějakou literaturu. To je zase můj názor.

>> bouřňák, 17. 07. 2014 20:07:01

Však v pohodě, jsou-li tam jiné sportovní aktivity, tím asi lépe, hlavně u hobíků. Ostatně, já uběhl první maratony při kilometráži kolem 160/měsíčně a též jsem to ve zdraví zvládl, ale bylo to spíše o tom velmi opatrném přístupu. Problém by byl, kdyby běhat 160/měsíčně, neměl jiné aktivity, a ještě k tomu běhal přes bolest.

>> milan, 17. 07. 2014 17:23:05

Aha, toho jsem si teď ani nevšiml, ale otázkou samozřejmě je, jestli Milošovi o těch bolestech kyčlí řekla, či ne. Jinak myslím, že ideální je, pokud ve vazbě svěřenec-trenér je i zpětná vazba, kde svěřenec k odběhaným jednotkám doplní své pocity, problémy apod., a pokud na to trenér reaguje, ale těžko říct, v jakém vztahu s Milošem byli (tedy zda Miloš jen vytvořil něco jednorázově a ona se pak tím řídila apod.).

>> bouřňák, 17. 07. 2014 19:59:42

Trénuješ-li anaerobně, pak se prostě laktát projeví, zejména pokud byste věnovali nedostatečně prostoru rozklusání a hlavně vyklusání, nedokážu to posoudit, když neznám váš týdenní tréninkový plán. Jakmile by se tam ale objevila jakákoliv další bolest, zejména nesymetrická, tak bych to vnímal jako problém, který je dobré ihned zkoumat a řešit.

Co se týče případu té paní, tak mě překvapuje, že jí tam trenér zařadil intervalové tréninky. Ona si to chtěla užít a pokud neběžela na nějaký čas, tak to byla chyba trenéra. 1/2 M se dá odklusat bez intervalů, dokonce i bez dlouhých běhů. Já teď v podstatě používám 1/2 M v tréninku jako kontrolní delší běhy a dá se to fakt odklusat bez únavy. Tzn. hobík ženská s horší výkonností bude muset trochu máknout, ale nepotřebuje zrychlovat. Takže celá ta story mi přijde podivná. Celkově na mě působí docela pozitivně a optimisticky, jenom je to celé pokažené tím zraněním a bolestí. >> Petr Kaňovský, 17. 07. 2014 20:18:51 Ne, prostě interval 20×400m takhle ráno bolí. Ke konci tam jsou nějaké konce úseků anaerobní, ale podstata je v tom, že běžíš velmi rychle 8 km a to je prostě masakr. Přesto mě to baví, když odbíhám, říkám si, jak jsem zase pěkně zrychlil. A jsem rád, že vůbec mám schopnost takové rychlosti.

Chytate sa za slovicka a pritom mate rovnaky nazor.

Věc se má i tak, že má každý jiný práh bolesti. Někdo může jet na kole se zlomenou kostí nebo natrženým svalem. Jiný při sebemenší bolesti pajdá a neudělá krok. Někdo náročný trénink cítí více, někdo méně. Navíc má každý jinak odolný pohybový aparát.

Jinak klasický hobík určitě neběhá 600 km měsíčně, protože to již není hobík, ale výkonově orientovaný jedinec . Nechci paušalizovat, ale většina lidí na takový objem ani nemá čas (práce, rodina). A navíc ani nechce. Protože to je vždy na úkor něčeho. Navíc pak není čas na doplňkové sporty a to mi přijde jako ještě větší problém.

Kdy třeba Petr Kaňovský jel naposledy na kole, inlinech, koloběžce, šel plavat či si zahrál tenis? To mi přijde taky jako velký problém do budoucna, taková jednostranná zátěž. Určitě menší než překonání píchání a dloubání při krizi, které je jinak neškodné.

Co bych viděl jako problém je chronická bolest, kde je stupňující intenzita. Či velká bolest. Přetržená achylovka vážně rozhýbat nejde .

>> rejca, 18. 07. 2014 07:07:40 Tenhle příspěvek otvírá hned několik dalších problémů nejednou. Nejdřív se chci ale zastat Petra. Jak už se zde několikrát probíralo, on je nesmírně odolný jedinec a navíc tomu jde naproti svoji opatrností. Je prostě jeden z těch, který skutečně absorbuje neskutečné tréninkové dávky(ne 300, ale třeba 2× tolik), ale problémy mu to nečiní. To má prostě od Pána Boha. Dokonce musím říct, že bych ho nerad viděl, jak se trápí na inlinech nebo na tenise. Jeho místo je prostě na ovále a pak u počítače, kde zpracovává výsledky do tabulek. Pro mě je on současný běžecký guru, co se týče hobíků, i když s ním v řadě věcí nesouhlasím. Orálek ať si běhá co chce, ale Petr je prostě originál. 

Třeba stolní tenis bych si zahrál rád, ale těžko se mi hledá partner, když má pracovní doba je zcela odlišná oproti pracovní době jiných. Nějaké kompenzační aktivity mám, občas jedu na rotopedu, občas jsem byl i na pilates či fyzioterapeutickém cvičení, před rychlými běhy se rozcvičuji chvíli i v leže apod., jinak chodím minimálně jednou za rok na sportovní preventivní prohlídky apod. Samozřejmě to nevylučuje, že nebudu mít i tak problémy, nicméně snažím se jim i tak předcházet, dokonce právě i volbou aktivit a jejich opatrností při nich (třeba tenis bych neviděl jako pro sebe příliš vhodný kvůli prudkým změnám směru při dobíhání některých míčů apod.). Běžeckou kompenzaci dělám i tak, že běhám občas i trailové běhy apod., ovšem ty velmi opatrně, zejména pak terénní seběhy. Vím, co je mou prioritou a snažím se ostatní záležitosti tomu podřídit.

Jistě, jsem opatrnější, než je možná nutné, ale hobíci, se kterými jsem spolupracoval, se vesměs zlepšovali a zůstali nezranění. Myslím, že zkušeností mám v tomto více než dost. Zrovna teď se mnou spolupracuje jeden, který běhá 40–50 km týdně a trénuje na maraton za 3:30. To ovšem neznamená, že by měl běhat všechny takové běhy intenzivně – i zde se snažíme o co největší pestrost a samozřejmě o běhání bez bolesti.

>> bouřňák, 17. 07. 2014 22:34:20

Plně souhlasím, že pro hobíky této úrovně nejsou intervalové tréninky nutné a možná ani vhodné, už jen proto, že hobíci jen těžko trefí správně tempo jednotlivých úseků.

Jinak jsem přemýšlel, kde jste vzali, že běháte zrovna 20×400m, ale dnes mi kamarád přeposlal toto , kde se to objevuje. 

>> bouřňák, 17. 07. 2014 15:58:19 Ahoj, stále běhám Bolest mé levé nohy stále ovlivňuje můj trénink a běh ale naučil jsem se s tím žít. Pomáhá k tomu, fyzioterapeut, masáže, protahování, cvičení, automasáže a hlavně správný postoj při běhu. Jakmile je člověk unaven, je to hned vidět na stylu běhu. Zajímavé, že více to zlobí u intenzivního tréninku než u dlouhých pomalých bězích. Včera jsem měl zrovna dilema, zdali běžet po předchozím intenzivním tréninku, nakonec jsem odpočíval. Dříve bych vyběh a trápil se. To je rozdíl v mém myšlení. Závoďák ze mě stejně nebude ale moje cíle stále zůstávají, tedy 10 km pod 40, maraton pod 1:30. Sice se to může zdát malicherné ale je to pro mě takový motivační bod, který povzbuzuje k tréninku Je pravda, že jsem zařadil více odpočinku, protože vím, že výpadek z bolesti je mnohem delší, než jeden den odpočinku Další pokus mám v neděli na atletickém oválu, ale má být 35 C, takže spíš jen pokus 

>> filipoinzagi, 18. 07. 2014 08:58:00

taky jsem měl kdysi obsesi těmi 10 pod 40 a 1/2 M pod 1:30, nakonec jsem zjistil, že ty opakované pokusy o zdolání silniční desítky mi spíše škodí, běhám teď nejrůznější věci od kilometru po stovku, většinou po měkkém podkladu a bez velké námahy si zlepšuju časy na všech možných – hlavně krosových – závodech (ovšem mimo ty hlavní distance), i když kvalitě v přípravě moc času ani úsilí nevěnuju

>> Petr Kaňovský, 18. 07. 2014 08:39:08

Pekny rozpis, skoro jako na Army Run

Teda nevim jak bych bezel 5km pri tepu 100 nebo postradam smysl 10*2km pri tepu 135 

Jinak pro me intervaly smysl davaji, ale ne kratsi nez 1km, takze 5×1km,4×2km,3×3km nebo se tomu nerika intervaly ale useky? 

A jedna otazka do diskuse, mam na sobe vypozorovano, ze kdyz mam v treninku pauzu a pak zase zacnu behat (jako treba ted po dvou tydnech dovolene) tak pri vyssich tepech bezim s vetsi pohodou nez kdyz jsem v pulce treninku a pak se horko tezko dostavam do vyssich tepu. je pro to vedecka opora? jedna se tepy cca160 coz bude u me lehce pod ANP