[quote=Ruderer][qu­ote=ED]ehm, opravdu nejsem „televizní sportovec“ který sleduje každý přenos, ale že by žádný olympionik nikdy nevzdal?

ed vševěd[/quote] …asi tak jako žádný z nás nikdy nelhal…:P Uznávám,že jsem si naběhl jak při přednášce v MŠ. Připouštím,že atlet ,který si v např. v desetiboji „utrhne“ sval tak to zabalí.Jenže on to nezabalí aby mohl za dva měsíce závodit lépe, on nemá na vybranou a další příležitost na rozdíl od nás už třeba nemusí dostat.[/quote] Vzdávají i pro vyčerpání, viz třeba Paula Radcliff na minulé olympiádě při maratonu. Někdy to prostě nejde. Ale jedna vlaštovka jaro nedělá. Pokud se to stane ojediněle a důvodem je neschopnost doběhnout ať už ze zdravotních důvodů, nebo vyčerpáním pak je vše v pořádku. Osobně se snažím doběhnout vše, i třeba indiánským během. Zatím jsem byl nucen vzdát pouze jedenkrát- Porubu, pro nevolnost a motání hlavy na cca 30 km (taky jsem to přepálil).

Běžel jsem letos v Praze svůj první maraton v životě, snad nebude poslední. K tomuto tématu, které se zde ke konci již vyostřuje se nepřikláním ani k jedné straně. Můj osobní pocit z letošního maratonu je super, zřejmě i proto, že jsem si vzal k srdci všechny rady a začátek jsem běžel velmi volně a teprve po 15 km jsem se dostal na své předpokládané tempo. I tak mne krize potkala na 36 km a měl jsem co dělat abych závod doběhl. Ovšem v případě, že bych začal pociťovat velké bolesti a celkové vyčerpání, vzdal bych klidně i kilometr před cílem a pokusil bych se o to zase za rok. Zdraví mám jen jedno. Naštěstí moje krize byla jen únavová a tudíž jsem maraton úspěšně dokončil.

Je zaujímavé si čítať rôzne názory na túto tému. Každý má na ňu svoj pohľad, iné motívy bežať a dobehnúť reps. nedobehnúť.

Mrzí ma však, že niektorí sa domnievajú, že su tu založením tejto témy liečim nejaké komplexy, prípadne potrebujem morálnu vzpruhu či verejné obhájenie svojho (zlo)činu.

[quote=pavlinap]Jus­tína by určitě ráda slyšela, že není špatné vzdát, když se nedaří.[/quote] [quote=mapo]Neber si to tak Justíno, bude líp, máš před sebou ještě hodně, hodně rychle zaběhaných maratonů.[/quote] [quote=Jarda /xxx/]Nevím, jestli to, co jsem napsal, zrovna Justině pomůže. Spíše to navazovalo na to, co jsem od vás ostatních četl. Justině bych teď radil, aby se už nedělí nezabývala a spíš aby viděla nějaký další cíl. Třeba běžecký, třeba i jiný. Cíl, který už nevzdá. Hodně štěstí.[/quote] Téma či zabaliť alebo nezabaliť maratón, keď sa človek trápi či nebeží podľa vlastných predstav ma zaujíma už dlhšie, je však pravda, že po PIMe je aktuálnejšia.

Už v komentároch v článku http://www.behy.cz/…t-prahu.html Brychcínovej Veronike Orin a Vanda radia maratón na polke zabaliť, ak to nepôjde. Pavel Novák sa k tejto veci postavil seriózne a bez skrývania sa za náhle zranenie, na rovinu priznal, že PIM vzdal kvôli zlému medzičasu a v jednom článku je dodatok, že jeho bežecký štýl bol poznamenaný únavou.

Nikdy mi nepripadalo niečo zlé na tom, ak sa maratón nedobehne. Nikoho som za to neodsudzovala (ani seba) a nemuselo ísť o elitných bežcov. Nepovažujem to za hanbu. PIM bol už druhý maratón, ktorý som nedobehla. Ani z prvého vzdania maratónu (Ostrava 2006) som sa psychicky nezrútila a odbehla som viac menej úspešne dalšie 4. Jediné čo ma prekvapilo, bol názor, že elita môže vzdávať, hobík nie. Preto som založila toto téma a chcela som poznať názor ostatných hobíkov. Nie, aby som si liečila psychickú traumu. Ja nepotrebujem čítať, len pozivíne kladné ohlasy. Nerobím si čiarky, koľko ľudí so mnou súhlasí a koľko nie. V poslednom čase síce zaznamenávam, že akosi sa nenosí nesúhlasná reakcia a každého, kto nepritakáva, treba linčovať. Ja však nie som z porcelánu a bezproblémov znesiem i kritiku. Radšej mám úprimnú odoveď ako mazanie medu okolo úst, len za to, aby som počula, čo chcem. Diskusia je výmena názoro i protichodných, nie pritakávanie a poplácávanie po chrbte, aká som dobrá.

Na tomhle se běžci asi opravdu neshodnou. A není to, myslím si, záležitost elita vs. hobby. Docela dobře si dokážu představit, že pokud vybouchnu už někde kolem půlmaratónu, do dalších několika hodin trápení se nepoženu. A to i přesto, že jsem spíše zastánce toho nevzdávat. Maratóny jsem běžel tři a měl jsem to štěstí nezažít, to co Justína popisuje, tzn. zjistit už na půlce, že je zle a že to bude už jen horší. Nejhorší stavy jsem si prožil na posledním maratónu, který jsem běžel letos v Německu a tam to začalo být špatný za třicátým. I tak ve mě hlodal červ pochybností, jestli nevzdat. Nakonec jsem se přemohl a dokončil, právě proto, že maratóny běhám spíše výjimečně. Nejsou pro mě svátkem jak psal Ruderer, ale řekněme velkou výzvou. (No a taky neumím pořádně žblebtnout německy a kdo by pak vysvětloval německým pořadatelům ve stavu naprostého nedostatku cukrů, že potřebuji nějak dopravit do cíle. :) ) Mám k maratónu respekt, který jsem si myslel, že se zmenší uběhnutím prvního maratónu. Opak byl pravdou. Proto nechci maratón vzdávat (notabene žádný závod jsem zatím nevzdal). Ale neodsuzuji ani kohokoliv, kdo se z jakýchkoliv důvodů rozhodne maratón vzdát. Každý si to musí srovnat sám se sebou. Maratón není – musíš za každou cenu, maratón je – musíš, protože chceš.

P.S. Mimochodem, po tom letošním částečně dochozeném maratónu jsem dopadl zdaleka nejlépe. Už v úterý (maratón se běžel v neděli) jsem nevěděl, že jsem nějaký maratón běžel. Navíc žádná imunita v háji jako po prvním, žádný zánět jako po druhém (oba v OR).

Pridam aj svoju skusenost – minuly rok som na maraton do Stromovky siel s tym, ze si zabehnem len 30km, lebo som nestihal nabehat potrebne objemy na maraton a zaroven som si chcel zabehnut dlhsi rychlejsi beh. Plan som dodrzal, na 30km som odopol cislo a siel naspat na start. Ale ked som videl tie pohlady bezcov co este bezali, tak som si hovoril, ze maraton vzdavat nikdy nebudem, bol to fakt dost zvlastny pocit. A aj organizatori pozerali tak nejako „chapavo“, ked som sa bol ohlasit, nech ma necakaju v cieli. Ale zas je pravda ze som si este naozajstnu maratonsku krizu nezazil. Iba raz som uz od 8km bezal z pluzgierom z novych Formthoticsov a na to ze som vtedy nevzdal som hrdy doteraz – dalsi dovod preco nevzdat :)

To Justína: I když jsem uvedla můj příspěvek citovanou větou, vůbec si nemyslím, že si nějak léčíš své komplexy. ANi jsem nepatřila k těm, kteří by Tě odsoudili.. Vůbec ne, prostě ses necítila dobře, vzdalas… Je to navíc Tvoje věc. Každý tady vyjádřil nějaký názor a pokud sis vzala něco příliš osobně, tak je to jen a jen na Tobě… Každopádně Ti přeji, ať se Ti další maraton vydaří tak, jak si představuješ. Ahoj.

Pár závodů do roka vzdám, nestydím se za to. Když to prostě nesedne, tak nemám důvod si hrát na trati na Meresjeva. A že si tu trať odběhnu v tréningovém tempu nebo nedejbože hůř? To nemusím mít zapotřebí. Maraton je moc dlouhý na to, aby se na něm člověk trápil s nějakou krizí už v první čtvrtině. Když nejde udržet v závodě tempo, na které mám, tak potom nějaké doběhnutí do cíle nepovažuji za prioritu. Když zatáhnu tempo na něčem kratším, tak jde uvažovat o dokončení. Ale na maratonu si tím akorát zničím šanci na blízký reputát.

Trošku mě zarazilo, že tady někdo srovnával hobby a elitu. Když člověk vykrizí, nebo se odvaří dobrým maratonem, tak je jedno na jaké úrovni je. Tělo dostane pekcu, jedno na jaké výkonnosti je běžec. Mnohdy z toho vyjde hůř hobbík, protože u něho je delší doba se dávání do pořádku (jelikož není tak trénovaný).

Spíše se zpětně divím, že jsem třeba nezabalil letošní 2 maratony. V Budějovicích to bylo jednoznačně přepálené a pak problémy s břichem. A Bratislava? Tam jsem pořád bojoval. Na 30. km to bylo ještě nerozhodné, ale na 35. km bylo jasné, že zpomaluju. Tak i chuť na zrychlený závěr chyběla. Tak jsem to už nějak jen doplápolal do cíle.

Maraton se nevzdává.....[qu­ote=forest]Pár závodů do roka vzdám, nestydím se za to. Když to prostě nesedne, tak nemám důvod si hrát na trati na Meresjeva. A že si tu trať odběhnu v tréningovém tempu nebo nedejbože hůř? To nemusím mít zapotřebí. Maraton je moc dlouhý na to, aby se na něm člověk trápil s nějakou krizí už v první čtvrtině. Když nejde udržet v závodě tempo, na které mám, tak potom nějaké doběhnutí do cíle nepovažuji za prioritu. Když zatáhnu tempo na něčem kratším, tak jde uvažovat o dokončení. Ale na maratonu si tím akorát zničím šanci na blízký reputát.

Trošku mě zarazilo, že tady někdo srovnával hobby a elitu. Když člověk vykrizí, nebo se odvaří dobrým maratonem, tak je jedno na jaké úrovni je. Tělo dostane pekcu, jedno na jaké výkonnosti je běžec. Mnohdy z toho vyjde hůř hobbík, protože u něho je delší doba se dávání do pořádku (jelikož není tak trénovaný).

Spíše se zpětně divím, že jsem třeba nezabalil letošní 2 maratony. V Budějovicích to bylo jednoznačně přepálené a pak problémy s břichem. A Bratislava? Tam jsem pořád bojoval. Na 30. km to bylo ještě nerozhodné, ale na 35. km bylo jasné, že zpomaluju. Tak i chuť na zrychlený závěr chyběla. Tak jsem to už nějak jen doplápolal do cíle.[/quote]

[quote=m.thum­s]Maraton se nevzdává.....[/qu­ote] Míro, nechci ti oponovat. Pokud udělám vše dobře v přípravě a maraton na začátku nesedne, tak si přeče nezničím měsíc a půl ze sezóny, abych se mohl seriózně postavit znovu na srart. S tím, že bych v současném stavu třeba probíhal půlkou za 1:45, tak bych rozhodnul během vteřiny.

Jiná varianta je ta, že závod píchne prvomaratonec. Pak je šance, že si vytvoří komplex k maratonu až moc vysoká. Ale stejně tak i to, že si řekne tvé motto. Od každého najdeme příklad (např. Tragéd a Toro).

[quote=sam]… Při svých zhruba 70 maratonech a letech běhání si troufám říct, že vidím rozdíl zda běhám maraton v tempu řekněme 4:30–5:00 na kilometr, nebo někdo jako tuta kolem 3:20/km. Určitě nemyslíš vážně to, že pokud někdo stráví na trati dvojnásobnou dobu, je míra jeho únavy lineárně větší a doba regenerace k podobnému výkonu delší.[/quote] Same, to myslím naprosto vážně. Únava sice nebude větší lineárně, ale bude větší a doba regenerace bude delší. O dlouhém běhu pojednává Běžecká kuchařka od Haryho Hudáka. Nevztahuje se to sice k maratonu (závodu) ale k tréninku, ale princip je stejný. V tréninku se doporučuje absolvovat běh dlouhý 30 až 40 km. A teď k tomu to hlavní: „Tyto vzdálenosti však platí pro relativně rychlé a dobře trénované závodníky. U dlouhého běhu je totiž potřeba sledovat spíše čas než uběhnuté km. Běžci světové špičky trvá 35 km dlouhý běh 2 hodiny, zatímco méně často trénujícímu veteránu třeba 4 hodiny. Jeho tělo tak může být vystaveno stresu srovnatelnému se špičkovým závodníkem dvojnásobnou dobu, a to není dobrý nápad.“

[quote=sam]..­....U běžců jako je náš příklad tuta, se dle mého jedná o něco zgruntu jiného. Takový samozřejmě může rovněž si jít zaběhnout maraton jen pro radost volnějším tempem (třeba při nějaké tzv. maratonské turistice), ale takový běžec má a musí mít jiné ambice než ten dříve zmíněný „hobby“. Jde zde potom o osobní přístup toho kterého, zda při nepovedeném průběhu závod zabalí, nebo ho dokluše (mimochodem znám běžce podobných kvalit, který i ty „nepovedené“ starty dobíhá). Každopádně jsem si nemyslel, že zrovna běžci jako ty bude nutné vysvětlovat rozdíl mezi absolvováním maratonu na úrovni 2:30 a řekněme 3:30. Pro ilustraci se stačí podívat, kolik běžců v Česku běhá maraton na té první a na té druhé hranici.[/quote] O co z gruntu zcela jiného se jedná? Podle mě se jedná zcela o to stejné. Závodník si chce zaběhnout svůj OR, tudíž musí podat na trati maximální výkon na hranici svých fyzických a psychických možností. Je přitom úplně jedno, zda útočí na čas 2:10 hod. a nebo 3:50 hod. To, že mnohem více běžců v Česku běhá maraton okolo 3:30 hod. než okolo 2:30 hod. ještě neznamená to, že při tom podávají menší fyzický výkon a můžou tyto maratony běhat častěji. Oni je běhají pomaleji proto, že tréninku nevěnují tolik, kolik by bylo třeba, aby mohli běžet za 2:30 hod., anebo na to prostě nemají genetické předpoklady. Ale jak už jsem psal výše, dopad na jejich tělo a následnou regeneraci to má větší než u těch „elitních“ běžců.

Dotaženo ad absurdum – elitní běžec by měl za každou cenu dokončit, protože i když si pár km odpochoduje, stejně to zaběhne pod tři hodiny a i když se bude pořádně trápit, bude na trati o půl hodiny kratší dobu než „hobík“ s časem 3:30 hod. a jeho regenerace tak bude logicky kratší. Navíc už by mohl během těch posledních pár chodeckých km začít i regenerovat 

Jéééé, už je to trochu na palici… Jeden vyjádří názor, druhý do něho šije…

To VlastaK: Nebudu se rozepisovat ke všemu. V podstatě jde o to, že máme na věc každý jiný názor a to je vcelku normální. Já asi nepřesvědčím a ani nechci tebe a ty nepřesvědčíš mně. Ale zkus si představit hypoteticky takovou situaci. Běží se PIM. V podstatě každý má nějaké představy o čase, který chce zaběhnout. Prvomaratonec základní OR a ostatní buď se snaží o OR nebo o co nejlepší čas v mezích svých možností, věku a momentální trénovanosti. Zkus si odhadnout kolika běžcům z těch cca 4000 jejich představy vyjdou a kolik již někde kolem půlky nebo i dříve ví, že jejich cíl je v háji. Zkus si odhadnout, kolik procent běžců zaběhne ten PIM bez krize. Kdyby ti všichni jednali tak, jak předpokládáš ty, Forest a další, zkus si opět odhadnout jak by vypadal doběh v Pařížské. Jinak si nemyslím, že bych již měl víc co říct k tomuto tématu, je to opravdu čistě subjektivní záležitost a věc rozhodnutí každého z nás.

[quote=Ruderer]Vlas­to, Ty nechápeš co by Ti přinesl doběhnutý marathon loni na Kladně? Možná ne čárku, možná ne radost.Jsi pravděpodobně v kategorii „elitních“ kterým dle mého názoru jde více o čas než o radost z běhu (i když navzájem se to nevylučuje naopak). Před Tvým prvním marathonem jsem Tě „obvinil“,že Ti chybí respekt vůči této tradiční nádherné trati. A teď jsi mě v tom utvrdil.[/quote] Ano, nemám vůči této trati respekt. I když, asi mám, protože když se mám postavit na startovní lajnu maratonu, tak mám přece jen obavy, jak to dopadne 

Pokud jde o tu radost z běhu a o čas; já běhám proto, že mě to baví. Běhat jen tak přírodou, v lese, při západu slunce, jak tu někde na fóru pěkně popsala mapo. To je přesně to, proč běhám a co mě na tom baví.

Taky mě však baví závodit. Už z cyklistiky vím, že jsem při závodech moc nevnímal okolí. Není na to čas. Jel jsem v roce 1998 cyklomaraton Krále Šumavy, trať 250 km. Z celé tratě si pamatuji jen to, že lilo a lilo… Kdybys mě vysadil na některém z těch míst, kudy jsem jel, tak bych to místo nepoznal. Stejné je to u běhu. Když závodím, nemám čas koukat po okolí. Zajímá mě opravdu jen ten čas a soupeři.

Proto tvá slova o trádiční nádherné trati mě nějak neberou u srdce. Pokud závodím (a maratonský běh je závod především s časem, jinak by náš dávný hrdina nemusel běžet z Marathonu do Athén a mohl by tam v klidu dojít), je pro mě důležitější to, jak běžím rychle, než to jaká scenérie je kolem mě (i když nepopírám, že i podle toho si závody vybírám).

[quote=VlastaK]Pro­to tvá slova o trádiční nádherné trati mě nějak neberou u srdce. Pokud závodím (a maratonský běh je závod především s časem, jinak by náš dávný hrdina nemusel běžet z Marathonu do Athén a mohl by tam v klidu dojít), je pro mě důležitější to, jak běžím rychle, než to jaká scenérie je kolem mě (i když nepopírám, že i podle toho si závody vybírám).[/quote] Tradiční nádherná trať ............ myšleno obrazně,ale slovo MARATHON má sílu.Řekni někomu,že jsi uběhl 40km a řekni že jsi uběhl marathon. Rozdíl. Hovoříš o tom jak si od přírody závodník a jak závodíš.Co je to za závod když nedoběhneš, protože by jsi stejně nevyhrál (s časem)Já taky závodím.A k tomu patří i umění prohrát a soupeři tím tak trochu vzdát hold -„nadneseně“.Pouze šachisté když vidí,že jim teče do bot tak krále položí. Nechtěl jsem Tě vzít u srdce,ale zarazila mě tvoje věta:Co z toho budu mít když dokončím ve špatném čase. Ty asi nic..........­.......

[quote=VlastaK]Stej­né je to u běhu. Když závodím, nemám čas koukat po okolí. Zajímá mě opravdu jen ten čas a soupeři. Proto tvá slova o trádiční nádherné trati mě nějak neberou u srdce. Pokud závodím (a maratonský běh je závod především s časem, jinak by náš dávný hrdina nemusel běžet z Marathonu do Athén a mohl by tam v klidu dojít), je pro mě důležitější to, jak běžím rychle, než to jaká scenérie je kolem mě (i když nepopírám, že i podle toho si závody vybírám).[/quote] Tak to u mě platí taky, i když běhám ty marathony zhruba o 1min/km pomaleji než Vlasta. Při nejrychlejším jsem opravdu okolí ani ty nejbližší, co mě přišli povzbudit, téměř nevnímal, za to při tom nejpomalejším nedávno v Linzi jsem si okolí měl čas dobře prohlédnout. Trať a město bylo nádherné, ale to je asi tak všechno. A když se člověk musel dostat do cíle, takže na co se vzdávat?

[quote=Ruderer]Ho­voříš o tom jak si od přírody závodník a jak závodíš.Co je to za závod když nedoběhneš, protože by jsi stejně nevyhrál (s časem)Já taky závodím.A k tomu patří i umění prohrát a soupeři tím tak trochu vzdát hold -„nadneseně“.Pouze šachisté když vidí,že jim teče do bot tak krále položí.[/quote] Umění prohrát. Ten kdo běží maraton (abychom se vrátili zpět k tématu) a na dvacátém kilometru ví, že na tom není dobře a ze závodu odstoupí, tak podle mého názoru prokázal, že umí i prohrávat. Z tohoto boje odejde jako poražený. Nedokončil závod, protože přecenil své síly. To je prohra. Zároveň se takový běžec musí vypořádat i se svou psychikou. O to to má pak těžší. Soupeři nevzdám hold tím, že dopajdám do cíle. Toho zajímá, že byl lepší než já. Jestli mě uštve na trati svým tempem nebo přespurtuje v cílové rovince, na tom až tak nezáleží. Byl prostě lepší.

Na závěr jedna poznámka: Píšu o maratonu (o tom je i toto téma), ne o kratších bězích na deset, dvacet či třicet kilometrů. Proto prosím Ruderere, nevztahuj to, co tady píšu o maratonu, na ostatní závody.

[quote=Ruderer]Pou­ze šachisté když vidí,že jim teče do bot tak krále položí.[/quote] To je nepochopení vzdání v šachách. Šachista se vzdává tehdy, když vidí, že je v takové pozici, že by to za něj nezremizoval nebo nevyhrál ani mistr světa. Je to také vyjádření úcty k soupeři, že to dále netahám, když výhra je pouze otázkou času. A naopak se pokračování ve hře v jasně prohrané pozici bere jako nesportovní konání. Sehrál jsem za svůj život asi 1000 vážných partiíí a dvakrát se mi stalo, že jsem se vzdal v pozici, která byla pro mě dokonce vyhraná. Ale šachy je úplně jiná kategorii, v té neexistuje (na rozdíl od běhu) vůbec žádná spravedlnost, a konečně to patří i do jiného vlákna :).

To MK:Ale to já moc dobře vím a taky jsem se bál, že se nějakého šachisty dotknu.Vím,že se tam položení krále přímo vyžaduje.Kasparov nedávno na Hluboké se na jednoho mladého hráče obořil jak je možné že nevzdá. Laik by řekl:Nechá si to zaplatit a ještě potom rozhoduje kdo vzdát má a kdo nemusí. Ale to už jsme opravdu někde jinde. A všem šachistům se samozřejmě moc a moc omlouvám.

už trochu blábolíme, ale taky si ještě přihodím. zejména pro ruderera. stavět proti sobě „radost z běhu“ a „závodníky“ je (dle mého) pomýlená konstrukce. já bych blbě rozběhnutý marathon vzdal – ale právě kvůli radosti z běhu! v poměrně pokročilém věku běhám jen a jen pro radost, i proto téměř nezávodím. a kdybych se podruhé v životě postavil na start, určitě bych chtěl běžet rychle. jsem snad „eliták“? nedokazuju snad každým dnem, kdy si běhám sám pro sebe a pro posměch lesní zvěři, cosi o radosti z běhu samotného?

lidské příběhy jsou velmi rozličné, a nasazovat vlastní šablonu na ty ostatní je o ústa…

[quote=ED]… v poměrně pokročilém věku běhám jen a jen pro radost, …[/quote] Trochu OT: EDe ty ses spletl při udávání věku v profilu, nebo se opravdu cítíš tak špatně :)

Pro Vlastu: Už to tady někdo napsal.Člověk řekne názor a druhý má pocit že ten svůj musí obhájit za každou cenu. Já napíšu,že marathon pro mne znamená SVÁTEK,nádheru,krá­su,tradici.Po­lopaticky – nehovořím v tomto případě o polorozkopané Libni, ale nádhernou krásnou tradiční.....­..prostě pro mě je marathon pojem. A Ty kontruješ :Ruderer po mne chce abych při závodě pozoroval kostely. Celou dobu mluvím o marathonu (nic jinýho neběhám) a Ty kontruješ co sem pleteš desítku,pětku,… Téma bylo založeno Vzdát ano či ne. Moje reakce byla jak jednou vzdáš, vzdáš cokoliv a kdykoliv. Názor hobíka a člověka který marathon miluje prostě jinak než Ty. Ty kontruješ na všechny strany odkud se ozve nevzdávat a už to jede. Jsi chrt (nemyšleno špatně) co jde po čase a nad 2:45 ho nikdo a nic nezajímá.Já jsem pohodář a jsem hrdý na to že jsem nevzdal ani když mne to stálo 5:03. Tak a jak se asi tak můžem shodnout.Jsme jiné výkonosti,jsme jiného věku,jsme jiného vzdělání,jsme jiného žebříčku hodnot a jedinné co nás může spojit je že marathon máme rádi a oba dva proběhneme Pařížskou (myslím do cíle) Třeba jsem staromódní,ale když Ti na startu pustěj „mou vlast“ tak to dolezu třeba po čtyrech.Ale nikoho k tomu nejsem oprávněn nutit ani přemlouvat.Pouze toho člověka jednoduše nemusím za jeho počin obdivovat a mohu ho tak trochu „nechápat“. P.S. Z jiného soudku.Přijede Keňan, sbalí startovný a na dvanáctým vzdá i když má už několik vítězných marathonů za sebou. Porazil jsi ho ? Uznal že jsi lepší? Vzdal Ti hold ? Ne, je úplně někde jinde. To je člověk který by prohrál a bojí se hazardovat se svým jménem.Tihle neprohrávají.Buď bedna a nebo DNF. Tihle podle mne neuměj prohrávat!

Ede, s tím pokročilým věkem sis pěkně naběhl. Je mi o osm let víc a právě díky běhu se cítím den ode dne mladší . A takových „rakváčů“ tady na fóru bude spousta. Běhám taky pro radost, ale občasný závod neuškodí, potkám známé a člověk v konfrontaci s ostatními zjistí, zda jde v tréninku správnou cestou. Závod jsem nikdy nevzdal, několik jsem jich po nárazu do „zdi“ došel, ale neodsuzuji nikoho, kdo to zabalil. Na trati jsme každý sám, byť jsou kolem nás spousty spoluběžců, a sami taky v okamžiku krize zvažujeme priority a důvody, zda vzdát či pokračovat. V tom nám nikdo nepomůže…

Pro Eda: Co je o ústa? Že jsem vyjádřil svůj názor aniž bych se předem zeptal zda-li se shoduje s Tvoji představou? Promiň, ale prezentovaný názor by měl být tak trochu šablonou vlastní osoby. Jinak se jedná o tzv. papoškování.Bohužel radost z běhu a závodníci se staví v jednom závodě vedle sebe .No a ? Je to pomýlené. Nikoho jsem vulgárně nenapadl ,nikoho nikam neposlal..... a klidně to komukoliv zopakuji do očí. Měl jsem pocit,že se jedná o diskuzi svobodnou… Ale tvoje argumentace o ústech je zcela mimo mísu!!! A cosi o tobě prozrazuje.....

[quote=Ruderer]… Třeba jsem staromódní,ale když Ti na startu pustěj „mou vlast“ tak to dolezu třeba po čtyrech.![/quote] Jsem rád, že jsi to napsal. Tahle fáze PIMu mě rozsekala na kaši a vůbec se za to nestydím.

Taky nemám ve zvyku cokoliv vzdávat a muselo by to být asi dost, aby se mi to muselo stát. Maraton jsem přešvihla dvakrát, možná třikrát – jednou ve Stromovce, kdy jsem netušila, že jsou kilometry značené až po pěti a zjistila jsem to pozdě (krize to byla, ale i tak jsem zvládla předběhnout i v tom"pochodu" několik lidí, kteří na tom byli asi ještě hůř), podruhé tamtéž loni a potřetí možná tuhle neděli. Jako bývalá sprinterka – je rozdíl, když člověk překopne čtyřstovku – i když se cílová rovinka zdá věčností a utrpením, oproti osobáku člověk ztratí nejvýš vteřinu a je druhý den v pohodě. Je ale taky rozdíl mezi o trochu rychlejším začátkem (nikdy jsem maraton nepřekopla až tak katastroficky, že by se to nedalo ani doklusat) jdete-li pro radost nebo pro čas. Sama jsem spíše chrt a honím ty časy (a trochu mi vadí jakési quasi rozdělení 2:30 resp. pod 3-závodník, 3:30-hobík – jako kdyby nic jako výkonnostní sport mezi tím „striktně profi“ a na druhé straně hobby nebylo). Taky teď jsem vytáhla do boje o čas, i když mi bylo jasné, že to bude těžké – vedro, nervy, další „start z nemocnice“ (od dítěte), nevyspání atd… a taky jsem měla už někdy na 18. pocit, že to sotva půjde vydržet a konec asi bude zatraceně dlouhý. Na 18, ne na 35. (no, tam samozřejmě taky a ještě víc). Vím, že mám naběháno na čas(možná i hluboko) pod 3:20, vyběhla jsem tedy na 3.20, ztrácet jsem začala po půlce, přesto jsem se rozhodla dokončit a porvat se s tím, protože:1) nevzdávám(kdyby nešlo o život, zranění atd…) 2) mám natrénováno, vyladíno atd. 3)vedro a podmínky vůbec jsou pro všechny stejné 4)sbalit se a jet na jiný závod za dva nebo tři týdny bych s mrňousem teď těžko mohla a Prahu prostě znám, vím kde je který kopec či skopec na trati 6) poznám více, co si tělo může dovolit než když to půjdu od začátku až příliš opatrně a budu mít negativní split jak hrom, prostě jak moc mohu jít od začátku nadoraz 5)za osobákem jsem zůstala necelé tři minuty – i přes ty všechny okolnosti to neberu za neúspěch, takže i o to jde: neskončím-li za osobákem vzhledem k tomu všemu čtvrt hodiny, ale jen tyhle tři minuty, vím, že mám poměrně slušnou rezervu, kterou mohu zúročit na jiném závodě, kde se podmínky i okolnosti sejdou lepší. Může to také „ulítnout“ – na čtvrtce jsem se několik let nedostala pod 60, pak se to ale podařilo a týden na to i pod 59:) a pak už jsem to běhala běžně – v maratonu by mezi tím byly samozřejmě měsíce. A když je to u mně čistě pro radost? To bylo vloni, kdy jsem v sezoně po porodu nemohla počítat se superčasy, přesto jsem ji však nehodlala vynechat. To jsem ani neznala své maratonské tempo, protože kondice se po přechodném zhoršení rapidně zlepšovala týden po týdnu, kdy jsem běhala dlouhé běhy. Přestože sporttestr mně varoval, nechtělo se mi tenkrát zpomalit, protože jsem věděla, že už tak jako tak jsem výrazně pomalejší než jindy. Když už jsem to ale udělat musela, nějaké síly jsem ještě na závěr zmobilizovala a tak jsem poslední pětikilometrový okruh ještě zvládla zrychlit. Zaznělo tu porovnání se šachem. No, taky se nedivím, že vrhači raději schválně přešlápnou, než by si nechali změřit nepovedený pokus, ale oni mají na rozdíl od nás v závodě pokusy tři, respektive šest…

[quote=Ruderer]Ale tvoje argumentace o ústech je zcela mimo mísu!!! A cosi o tobě prozrazuje...­..[/quote] hohoho! sem s tím – a je-li to přiliš kruté, tak klidně klidně do mailu, ať se kolegové nezhroutí ;) (vážně, myslím že jde o čisté sémantické nedorozumění – „o ústa“ bylo v tomto případě myšleno „ošidné“.) ale jsme mimo téma, i když zjevně vinou mých nepřesných formulací (že bych založil vlákno Co je to pokročilý věk? :D)

[quote=Ruderer]Pro Eda: Co je o ústa? Že jsem vyjádřil svůj názor aniž bych se předem zeptal zda-li se shoduje s Tvoji představou? Promiň, ale prezentovaný názor by měl být tak trochu šablonou vlastní osoby. Jinak se jedná o tzv. papoškování.Bohužel radost z běhu a závodníci se staví v jednom závodě vedle sebe .No a ? Je to pomýlené. Nikoho jsem vulgárně nenapadl ,nikoho nikam neposlal..... a klidně to komukoliv zopakuji do očí. Měl jsem pocit,že se jedná o diskuzi svobodnou…[/quote] Ruderer, je správne, že si každý napíše svoj názor podľa toho, čo si skutočne myslí. Od toho je diskusia. Ja osobne nemám pocit, že by to niekto niekoho úmyselne napádal a osočoval. Je normálne, že ak diskutujú dvaja ľudia s odlišným názorom, tak na výrok jedného, druhý reaguje protiagrumentom a na prvom je, aby si obhájil svoj názor a vyvrátil protiargument. Diskusia je vlastne slovný ping pong, nahrávka jedného je odpinknutá superom a tď…( Inak by sa to dalo vyjadriť i takto: no dobre, ale…)Výsledkom je, že každý sa pozrie na danú vec (problém) i z pohľadu toho druhého, možno objaví tému na zamyslenie. Mne dalo prečítanie si príspevkov veľa podnetov na dumanie a začínam sa na vec vzdania/nevzdania maratónu pozerať i trochu inak. Rapidne svoj názor zrejme nezmenim, ale nejaký ten červíček pochybností mi v hlave vŕta.

Justína: Ano, nakonec si člověk vybere z názorů mnoha lidí vždy to, s čím se shodne. I v tom je smysl výměny názorů.

Ještě jeden aspekt související s doběhnutím/ne­doběhnutím závodu mi leží na srdci. Přijde mi, že kdybych vzdal jen proto, že se nevedu do jakéhosi plánovaného limitu (pro mě to bylo v neděli pod 3:15) tak bych trochu zbaběle odstoupil ze závodu a nedopřál bych vítězství všem těm, kteří mě předběhli. Ono nedokončit není úplně stejné jako prohrát.

Tak som sa zamyslela na podnet z názorov tu na fórume nad tým, ako vníma organizátor, keď mu pretekár/i ne­dokončujú závod. Podľa mňa, čím je pretek masovejší s väčšou účasťou, tak nedokončenie preteku organizátori neberú nijak tragicky. Na PIMe dokonca majú štatisticky overené, že tak 1 000 ľudí závod nedokončí. Pre nich to zrejme nie je žiadna drama, štartovací poplatok dostali, len v cieli im ostane o pár medailí naviac a vyžerie sa im menej banánov . Finančnou zálohou sú pretekári motivovaní vrátiť číp a kto môže, zabalí závod v mieste, kde sa metrom po vlastných prepraví do priestoru cieľu, takže zrejme zberný autobus využíva málokto. V médiách prezentujú počet ľudí na štarte nie v cieli, to druhé ťažko ovplyvnia i keď na prvom ročníku bratislavského maratónu, kedy na moste SNP stáli brigádnici, navigujúci polmaratóncov do cieľa a maratóncov na Devín, jeden znavený maratónec to chcel zabaliť, len brigádnik ho odmietal pustiť asi aby nebol šéfom spucovaný, že zle navigoval. Po veľkom prosení, ale nakoniec bolo pretekárovi dovolené šmatlať predčasne smer cieľ
Komplikovanejšie je to pri maratónoch typu point to point ( z miesta A do miesta B, čiže nie okruh). Vtedy si asi pretekári viac rozmyslia, či zabaliť a čakať na zberný autobus alebo dokráčať po vlastných. Aspoň ja by som zvažovala i túto skutočnosť. Okruhové maratóny sa balia ľahšie.

Pri menšom maratóne je osobnejšia väzba pretekár organizátor a menší počet štartujúcich. Súcitné pohľady organizátorov, keď niekto predčasne odopína štartovacie číslo sú zrejme preto, lebo sa predpokladá, že ak niekto vzdáva, je na tom fyzicky skutočne zle, tak ho ľutujú. Keď som zabalila maratón v Ostrave ( nastúpila som naň s nedoliečených prechladnutím a po ½ M som sa len tak motala a bolo mi na odpadnutie), Otto Seitl na mňa súcitne pozrel, ako som mu niesla číslo a spýtal sa niečo vo význame, či to dnes nejde. Chápal ma. Či som mu narušila štatistiku neviem, ale bral to športovo. Ani organizátor nemôže nikoho nútiť pretek dokončiť. Obyčajne maratón zabalí len zopár jedincov, tak sa to v tom dave stratí a zrejme organizátor túto vec nijako nerieši a neberie to ako tragédiu. Väčšina pretekárov využije možnosť vzdania preteku ako krajné riešenie. Tak isto organizátor nemôže zakázať štart tým, čo si prídu cielene zabehnúť na maratón len 20–30 km ako tréning v spoločnosti kamošov, prípadne ako vodiči a plánovane na istom km zabaliam. Štartovací poplatok zaplatili, zabehali si k spokojnosti a na trati nikomu nezavadzajú. Atletické pravidlá takéto riešenia dovoľujú.

K argumentu, že dobehnutím vzdávam hold súperovi, by som podotkla, že moju prípadnú radosť z víťazného súboju na trati nezníži rozdiel, či súper vzdal alebo dobehol v hroznom čase. Síce poznám ľudí, ktorým pôsobí ohromnú radosť, ak sa môžu chváliť, že tomu a tomu v závode „dali“ 20–30 a viac minút alebo opačne „dostali“ toľko a toľko minút. Ja závody nevzdávam z dôvodu zlého času alebo, že ma predbehne súper a ja dnes na neho nemám, ale blbého fyzického stavu tela. Na druhú stranu ma šokovalo vyhlásenie istého komentátora na istom ½ M, ktorý znižoval víťazstvo pretekárky, keďže jej najväčšia súperka vzdala. Predsa ju nemohla nútiť dobehnúť, len preto, aby všetkých dokázala, že je lepšia. Dohady typu, ale keby nebol/a vzdala, tak…neberiem. Atletické pravidlá to riešia jednoznačne, pretekár zdal, čiže „dobehol“ až za posledným. Domnienky typu: keby bol do cieľa i dokráčal, tak tam je to do času xy, číže by bol lepší ako ten či onen, sú neakceptovateľné.

Vzdávajú i pretekári na maratóne na Olympiáde. Nedávno som dočítala knihu Dana a Emil Zátopkovi vypravují, a tam som sa dočítala, že v Helsinkách maratón pár bežcov vzdalo a verím, že to nebol ojedinelý prípad. Opačný prípad: tuším v nedávnej minulosti slovenský maratónec na olympiáde zabehol „otrasný čas nad 3 hod“ a potom mu vševedkovia a krčmoví športoví odborníci vyčítali, že mal radšej vzdať ako robiť hanbu. Tak neviem, ako je to s tým vzdaní holdu súperovi.

nevzdavat,běham všechno,krátké,dlou­hé,kopce a nejraději maratony.Je to něco jako příběh s otevřenym koncem a rozuzlení přichází na závěr,proč se o to ochuzovat.Před každým závodem,zhruba vím na čem jsem a co mohu očekávat. Na osobák se musí sejít mnoho věcí, trénovanost, zdraví,počasí,trať atd.,na ten nemyslím, špíš vylepšit si letošní maximum.PIM mi taky nevyšel podle představ.Rozběh jsem se až v druhé púlce,je to pak chuťovka, předbíhat masy před sebou…Někdy se z toho dělá zbytečná věda (nemyslím špičku), pro mě je to zábava, někdy radost, někdy bolest, ale vždy smysluplně prožity den. Už ve středu jsem si zaběh další závod,byla to pohoda a ta kulisa, déšť,bouřka, Prokopak…nádhera, ahoj na dalším závodě.