Pri behu klasika – Ostrava – miliony psu bez voditek, nahubku, takze to spise uz rvu ja na ne, at si psa drzi, nebo jak me pohryzou tak zmlatim i majitele. Na kole taky klasika – jezdim pouze silnici – nejhorsi je to u Koruny, Vodarna Nova Ves krizovatka. Kdejaky idiot v aute si mysli, ze je kralem silnic. Uz jsem 2× tahal ridice z auta, ktery si vyskakoval a pak byl rad, ze stihl zavrit okno nebo zamcit dvere. Nejlepsi je, jak vzdy dojedu na dalsi krizovatce, to je pak kazdy „borec“ a dela radeji ze me nevidi. Konfilktu plno, ne ze bzch je vyhledaval, ale ridici si musi zvyknout, ze nejsou na silnici sami, jina cesta asi nevede. Pocitam s 2 vecmi – 1× chodim boxovat a utect umim taky, takze nalozit a pokracovat v treninku :)

Běhám zásadně s odjištěným pepřákem v ruce. Zatím jsem se nesetkala s napadením. Psi se mnou většinou chtěji běžet. A dostala jsem pár nabídek na svezení. Posledně takový osumnáctiletý ucho v BMW … si asi nevšiml kolik mi je 

Před týdnem na mě také začal skákat pes, když jsem majitele upozornil, že pes má být na vodítku nebo s náhubkem, tak jsem najednou byl za špatného já a že prý „přece nebudeme moralizovat“.

>> leontynka, 12. 08. 2010 15:28:53

Kdyby to bylo Lamborghini, ale BMW má dneska každý 

>> leontynka, 12. 08. 2010 15:28:53

no já nevím, tobě je nějak moc?? možná si naopak dobře všiml kolik ti je! …ovšem kdyby věděl o tom pepřáku 

>> Láďa S., 12. 08. 2010 16:14:04

No, je mi o dobrejch deset let víc než bylo jemu… asi to nečekal. Běhám blízko centra pro drogově závislé, slízá se tam občas divná společnost, tak pro jistotu pepřák neuškodí. No a navíc to funguje většinou i na psy. Snad ho ale nebudu muset použít.

Nepřijde mi to vůbec divné dost lidí na mě křičí blbosti, i když při běhu méně než na kole. Nejsem žadný bitkář takže nezastavuju, ale občas slovně reaguju :D. Třeba jsem jel na kole na Hukvaldy a šlapal strmé stoupání a nějaký dědek na mě začal řvát dělej jedeš jak posr… tak jsem se vklidu zasmál a oplatil mu to :D samozřejmě slovně. Běhám v Bělském lese, kde je spoustu běžců takže tam mi to přijde docela klidnější, jen když jdu běhat delší běh mimo bělák tak se vždycky nějaký magor najde.

>> leontynka, 12. 08. 2010 17:19:36

Pes se dá většinou ukecat, to lidma je to horší , ale těm můžu zase utýct, takže pepřáku mi netřeba…

S pokrikovaním mám problém skoro každý deň a to behám v malom meste na Slovensku aj v Brne kde študujem, na to som si už zvykla a väčšinou už dopredu pridám na hlasitosti hudby :) V našich vyspelých krajinách je bohužiaľ stále pre mnohých ľudí neobvyklé vidieť človeka, ktorý pre seba niečo robí a ide si zabehať. Niektorí schválne vojdú do cesty alebo sa neuhnú, namiesto toho pozerajú ako sliepky, prípadne sa ešte škodoradostne usmejú. Dosť ma prekvapilo, že si ma až pred niekoľkými dňami niekto prvýkrát fotil na mobil, čakala by som vyšší výskyt podobne inteligentného správania, tipujem že si to dal dotyčný na facebook aby mu tam jeho podobne inteligentní kamaráti mohli dávať palec hore, lebo to je asi to čo potrebuje. Najnepriateľskejší a „najvtipnejší“ samozrejme bývajú tí, ktorí by sami nejaký pohyb evidentne potrebovali, takže tým už sa nenechávam vytáčať, je jasné, prečo to robia.

Inak som sa stretla s menším útokom psa, ktorého jeho majitelia pravidelne namiesto prechádzky vypúšťajú v noci na ulicu, a s väčším útokom dvoch dôchodkýň (našťastie len slovným), ktoré išli roztiahnuté s dvomi psami na dlhých vodítkach cez niekoľko metrov široký chodník. Asi netreba dodávať, že namiesto toho, aby sa uhli, mi vynadali že som nenormálna a čo tam mám čo behať.

Něco pro pobavení – včera jsem si vyběhla a honil mě berňák, teda daně mám v pořádku, tak jsem nevěděla co chce a že by mě chtěl pokousat na to taky nevypadal. Panička volala, pískala a on berňák běžel za mnou. Přidal se ke mě a olízal mi ruku. Musela jsem ho vzít za obojek a vrátit se s ním zpět k paničce. poděkovala, zasmála se a já mohla běžet dál. To je naštěstí můj jediný kontakt se psem při běhu.

>> Daisy, 08. 09. 2010 11:12:25

Tiež raz oproti mne išiel po chodníku weimarský stavač so svojím pánom a nemal vodítko, nebolo mi všetko jedno keď som videla ako ma už z diaľky spozoroval a rozbehol sa plnou parou ku mne, nakoniec prišiel, vyskočil na mňa, ale od radosti, nie že by ma chcel napadnúť, oblízal ma a zavrtel chvostom a vrátil sa naspäť k pánovi. Možno chcel len vyjadriť svoje sympatie k ostatným bežcom :) Veľmi ma to nakoniec potešilo aj keď som sa najprv bála, bol to naozaj milý pes a ešte k tomu jedno z mojich obľúbených plemien. Hlasujem za viac podobných „útokov“ oproti tým nepríjemným od niektorých ľudí!

>> ondine, 08. 09. 2010 16:33:35

Tak to ťa fakt obdivujem, ze ti nevadí, keď aj z „lásky“ na tebe vyskočí pes…ja by som sa s tým majiteľom teda poriadne porozprávala, by som mu dala vyprať tričko, a pes by dostal plný zásah slzáku. ja už bez slzného plynu nechodím behať…práve pre týchto „inteligentov s voľne pobehujúcim psom“. dnes sme s kamoškou jedného labradora voľne pusteného stretli, práve sa chystám napísať sťažnosť mestskej polícii, ja si pri behu chcem oddýchnuť, a nie venčiť cudzie psi a čakať kedy sa mi „pohrá s lýtkami“…wrrrrrrr­rrrrrr

mimochodom…písala som to už na nejakom vlákne, pred rokom sa mi stalo( bola som našťastie s kamarátkou)­..bežali sme po lesnej ceste, sú tam aj také turistické chatky. z jednej chatky na nás vybehla skupina popitých chlapov s 2 psami, ktoré na nás pustili…tak sme s kamoškou stáli, ja som tíško plakala a prosila ich nech nám dajú pokoj, utekať sa nedalo, lebo tie psi na nás skákali( tiež boli dáke divné).jeden sa zľutoval, a odvolal tie psi, mne sa podarilo na mobile zavolať po pomoc… po takomto zážitku by som bez slzáku nešla nikde behať…a psom neverím…

>> bettyka, 08. 09. 2010 17:53:39

Jasný, neváhal bych ani minutu, ale je dobře být připravený na reakci majitele, viz můj příspěvek z 2. dubna 2008 (a následující příspěvky) –

http://www.behej.com/…beh-a-psi/10

A taky jsem to schytal i zde na fóru od milovníků psů 

>> Mirek Kostlivý, 08. 09. 2010 19:11:02 milovníci psov, nech dodržiavajú pravidlá slušného správania a všetko bude ok…ale tie primitívne reči---nebojte sa, nič vám neurobí…mám 1000 chutí vziať toho majiteľa za golier, dotiahnúť ho k nám do záhrady a pustím našu dogu a budem mu opakovať–to chce klid, nič vám neurobí…a raz to aj urobím, ja keď sa dostanem do varu nespoznávam sama seba beh milujem a psi ma nebudú obmedzovať

>> bettyka, 08. 09. 2010 18:01:17

Jasné, to úplne chápem a súhlasím. Poznám veľa ľudí, ktorí majú vyslovene fóbiu zo psov a pre tých to musí byť veľmi nepríjemné. Po Tvojom zážitku s opitými chlapmi a psami by som asi tiež behala už len so slzákom. Ja osobne sa po lese behať úplne bojím, keďže nemám ani parťáka na behanie, sama by som umrela od strachu. Špeciálne som alergická na ľudí, ktorí majú malých jedovatých nevycvičených psov, také tie typické panelákové plemená a myslia si, že keď je ten pes malý, môžu ho mať pusteného kdekoľvek, pritom to sú tí najjedovatejší a najútočnejší psi. Ja mám problém, že mám veľkých psov strašne rada a strácam pri nich pud sebazáchovy, čím väčší tým viac sa mi páči a tým skôr ho chcem pohladkať. Raz som sa ale jednému takto prihovorila a tak po mne chňapol že som vtedy asi podala svoj rýchlostný rekord. Maximálne ma rozčuľujú ľudia, ktorí si kupujú psov len ako bezpečnostné zariadenie do domu a nechodia s nimi von, ale namiesto toho ich púšťajú pobehať si na ulicu. V malomeste kde bývam to vidím každý deň a dávala by som za to pokuty, ohrozujú tým nielen chodcov a šoférov, ale aj vlastného psa.

>> ondine, 08. 09. 2010 19:49:26

nemám žiadnu fobiu zo psov…ale nebudem nikomu popri svojom behu venčiť jeho psa. a pes sa veľmi ľahko zmení na zbraň… ja si neviem predstaviť, čo by bolo, keby som vtedy nemala mobil.. čo si myslíš, ako by sme dopadli? bolo ich 7 chlapov a 2 psi…ja s kamoškou bola som aj na policii, ale až po mesiaci..

>> ondine, 08. 09. 2010 16:33:35

Tak z toho bych nadšená nebyla, kdyby na mě pes skočil a začal mě olizovat. Mám velice silnou alergii na jejich sliny a pochybuji, že by si psík astmatický záchvat vyložil správně. Toto je věc, se kterou spousta majitelů psů nepočítá, že jsou mezi lidmi i astmatici, kteří nestojí o fyzický kontakt se psem. Stačí mi, aby se mi ochomýtal okolo lýtek, hned mi zarudnou (a to se mi nezapalují a svědí to jako čert…

pred polrokom: tiež si s kamoškou bežíme lesnou cestou a oproti nam beží doberman a za ním auto, majiteľ psa išiel na aute a pes utekal pred autom…samozrejme zas sme museli zastať, pes nás oňuchával…kamoška sa snažila komunikovať s majiteľom psa, cez okienko auta, aby si psa dal na voditko, ale ten na nás len sprosto vykrikoval takéto vety: "vy, ženy ste zodpovedné za všetko zlé na svete "…ja som sa snažila kamošku ukľudniť a vycúvať z toho konfliktu, lebo ten majiteľ psa evidentne nebol v poriadku…a pes začínal byť nervózny, keď majiteľ na nás vykrikoval z auta…opäť pomohol mobil, a mala som už slzák… keď sa teraz nad tým, čo som už pri behu zažila zamyslím…beh je dobrodružstvo 

>> bettyka, 08. 09. 2010 20:45:37 problem neni v psech/zviratech-ti maji na prostor na planete mozna vetsi pravo nez my, ale v lidech-predevsim tech, kteri neprijimaji zodpovednost za sveho milacka-voditko,nahubek..; v histerickych reakcich nekterych jedincu-takovym reakcim pes nerozumi a spis je to pro nej signal k utoku; a taky v histerii zpusobene medializaci utoku psu na lidi-zajimave je, ze nikdo neni taky histericky kdyz ma sednout do auta a ridit jako kdyz vidi psa bez nahubku......, v nedostatecne praci policie; ale take v nedostatku volnych vybehu pro psi. Ja sama beham, psa mam a psi miluju, a o to vic me mrzi tato negativni atmosfera. V posledni dobe se casteji setkavam s tim,ze matky misto toho aby deti naucili jak se spravne chovat v blizkosti psu/zvirat, tak v detech tuto histerii jeste povzbuzuji-z cehoz pak ovsem vznikaji nebezpecne situtace. Predpokladam, ze muj nazor bude pripadat kontroverzni, ale jsem nejenom bezec, ale i panicka :).eva

>> moo, 09. 09. 2010 08:05:33

Vzhledem k tomu, že jsem taktéž bežkyně i panička zcela sdílím Tvůj názor, a to včetně dovětku o rodičích, kteří používají psi vůči dětem jako „zastrašovací prostředek“. Osobně si to vysvětluju tím, že je zřejmě jednodušší vyvolat v dítěti silnou negativní emoci a od kontaktu se zvířetem ho „preventivně“ izolovat, než „ztrácet“ čas vysvětlováním chování k němu. Ale nejsem maminka a navíc výjimky potvrzují pravidlo…:-)

>> moo, 09. 09. 2010 08:05:33

Mohla bys tedy napsat nejaky navod, jak se v blizkosti psu chovat? Ja to treba naprosto netusim (a predpokladam, ze podobne na tom bude rada zminovanych maminek) – tudiz bych to nedokazala vysvetlit diteti.

Nevim, jestli to pomuze zrovna me, ale treba to pomuze nekomu jinemu. Ja se nebojim, ja mam fobii jak vysitou, ver, ze se za sve hysteraky stydim, ale pes zasteka nebo naznaci pohyb smerem ke mne a ja mam temno a nevim o sobe… Ale vsechno je to vina tech 5(?)% totalne nezodpovednych majitelu, ne psu. Takze mam mozna fobii z blbych lidi ?

Tuhle mi dokonce jeden panicek v podstate rekl, ze kdyz se bojim, nemam chodit ven…

>> dees, 09. 09. 2010 09:44:50

Tomu rozumím, vlastně si to vystihla přesně.:-)Děti se nebojí, bojí se rodiče …:-)

Krom dvou mini psů, mám doma velkou bílou švýčarskou ovčandu, která s naprostou precizností dokáže vycítit, kdo z ní má strach a kdo ne a náležitě si poté svou „převahu“ vychutnává (samozřejmě do okamžiku, než jí důrazně zpacifikujeme!). Strach ale funguje jako dokonalý zpouštěcí mechanizmus…Se sousedem, který z ní má takový strach, že se mu téměř klepe hlas, když ji vedu kolem, to na jeho žádost řešíme postupným seznamováním a samozřejmě uplácením piškoty, což nepatrně funguje…:-)

Na druhou stranu, pokud máš ze psů velký strach, asi nemá cenu se do ničeho nutit, stejně dítka poznají, že to jen „hraješ“ a nebude to mít efekt, takže bych se do žádných podobných seznamovacích akcí z „musu“ nepouštěla, přeci jen, jde o zdraví.

Jinak z blbců mám fobii taky, mnohým bych nasadila náhubek…;-)

>> Kulíšek, 09. 09. 2010 10:05:50

podľa mňa ma byť pes na vodítku (po našom na vôdzke), alebo ma mať aspoň náhubok ak ide medzi ľudí. Pes je zviera a nikto nevie zaručiť či sa mu niečo v tej jeho hlave neprepne. Mám osobne známeho ktorý bol veľký kamarát a zástanca psov, kým sa mu jeden nezahryzol priamo do tváre. Moju manželku tiež nedávno švacol jeden vlčiak do chrbta pri behu aj keď zastavila a pokojne kráčala(odvtedy už nebehá). Osobne proti zvieratám nič nemám – ale sú to jednoducho zvieratá a neverím že im niekto vidí do hlavy a vie presne čo urobia.

>> dees, 09. 09. 2010 09:44:50

Psů jsem se šíleně bála poté, co mě opuštěný a vzrostlý německý ovčák honil. Možná to nemyslel zle, ale v jedenáctiletém dítěti to zanechalo nesmazatelný strach i z toho nejmenšího čokla, který zuřivě štěkal za plotem. Byla jsem si vědoma (asi jsem byla rozumné dítě), že takto nemůžu normálně fungovat. Proto jsem požádala rodiče, aby mi pořídili štěně německého ovčáka. Byla to fena, měla jsem ji pouhých pár měsíců, protože jsme odjížděli do ciziny na delší čas a dali jsme ji příbuzným k hlídání. Po návratu ze štěněte vyrostla nádherná psí dáma. A nejkrásnější zážitek je ten, že když jsme si ji vezli zpět domů, vzpomněla si na mě a začala mě v autě přátelsky olizovat a dávat mi všemožně najevo, že si mě pamatuje. Žel vyrostla tolik, že ji rodiče v paneláku nechtěli trápit a darovali někomu jinému. Nakonec to bylo i dobře, kvůli výše zmiňovanému astmatu.

Moje rada tedy zní: Bojíš se psů? Pořiď si jednoho a přestaneš bát. Mně tohle opravdu pomohlo. Ale ta terapie bude trvat hodně dlouho, protože pes není hračka na jeden rok.

>> zse, 09. 09. 2010 10:44:27

Souhlas, odpověděla jsem Ti, ale příspěvek se neuložil, a tak stručně. Pokud jde majitel se psem mezi lidi, bezpochyby ho má mít pod kontrolou (tj. na vodítku, popř. s náhubkem). Veškeré situace setkání psa s cizími lidmi ale samozřejmě vypreventovat nej­de.

Na druhou stranu potenciálních i reálných nebezpečí je v našem životě celá řada (viz např. doprava) a kdybychom se všech těchto „hrozeb“ chtěli „zbavit“, zřejmě by nám nezbylo než se odizolovat na dokonale dezinfikovaném místě odříznutém od jakýchkoliv rušivých vlivů…, což mým snem rozhodně není a ani si nemyslím, že by se tím cokoliv vyřešilo. Podle mého názoru je určitá míra nebezpečí v životě nutná, čímž ovšem neříkám, že se jí má člověk cíleně vystavovat nebo jí vyvolávat.

Tohle je ale jen můj životní postoj, který zrozhodně nepopírá zodpovědnost majitele za jeho psího miláčka, ani fakt, že psi jsou do jisté míry nevyzpytatelná stvoření a je k nim třeba takto přistupovat, s rezervou a pozorně.

Každopádně je mi líto, že má Tvá manželka a kamarád takové nepříjemné zkušenosti…:-( Z toho nemůže mít radost nikdo, natož pak milovníci psů.

>> Kulíšek, 09. 09. 2010 11:21:11

S časti s Tebou súhlasím – nebezpečenstvo patrí k životu. Ale v živote na nás číha hromada toho čo ovplyvniť nevieme, takže každý by sa mal snažiť ovplyvniť aspoň to čo môže a hlavne ešte aj keď je to v zákone. V prípade mojej manželky som si ani nechcel predstaviť, ako by to dopadlo keby tam bol namiesto nej môj 1,5 ročný syn. A myslím že by to nemrzelo len mňa ale aj majiteľa – a práve to by si mali majitelia psov uvedomiť.

>> zse, 09. 09. 2010 12:02:13

Na tom se shodneme.

>> zse, 09. 09. 2010 10:44:27 presne si to vystihol…veď mi tu nepíšeme o vzťahu človek a pes…ja sama som z rodiny, ktorá chová veľké psi… každý môj príspevok bol o tom, akí su mnohí ľudia nezodpovední, alebo ako v mojom prvom popísanom prípade, keď ma počas behu zastavili opití chlapi s 2 psami.. mňa by ani nenapadlo nášho( u rodičov chovaného) psa vziať niekde na voľno…že nech si pobehá..keďže rodičia sú chovatelia, majú prispôsobenú záhradu a dom, aby pes mal poriadný výbeh. to akože som sa mal milo tej tlupe chlapov prihovárať??a hladkať tie dva psi??? psov sa nebojím, to nie je o strachu zo psov…ale o laske k behu!!!!a vtedy nechcem byť rušená!!

>> Mirek Kostlivý, 08. 09. 2010 19:11:02

No ja mel spis pocit ze ste se vsichni pustili do tech majitelu psu co se odvazili ozvat…:-)

>> majkp, 09. 09. 2010 21:33:44

To sis tedy dovolil dost…vyjádřit to takhle naostro.;-)Klobouk dolů!