Všiml jsem si, že mám dlouhodobě velké problémy s během s kopce. Na všech závodech při klesáních velmi výrazně ztrácím oproti většině běžců.

Dnes jsem dokonce 900 metrový úsek s klesáním 95 metrů běžel ve 2.kole stejně pomalu, jako 1 120 metrový úsek při stoupání 82 metrů v 1.kole (5:37/km). V prvním kole jsem s kopce běžel dokonce výrazně pomaleji, než nejpomalejší závodnice, na kterou jsem pak naběhl v druhé a třetí třetině kola (zejména v úseku s výrazným stoupáním) skoro 10 minut.

Co je mi platné, když třeba v Pisárkách na kilometrovém stoupání předběhnu i 20 lidí, když mě pak stejný počet předběhne při následném klesání?

Dá se běhání s kopce nějak nacvičit, aniž by pak hrozilo vyšší riziko pádu nebo svalového zranění? Děkuji předem za názory a zkušenosti.

V nějakém časopise (myslím, že to byl RUN) doporučovali se při seběhu nezaklánět, spíše se mírně naklonit vpřed, trochu snížit těžiště a celkově se uvolnit. Zkouším to a vypadá to, že to funguje. Stejně mám ale v seběhu terénem strach, že něco nevyjde. To bude asi ten hlavní důvod proč mě také ostatní z kopce také předbíhají – asi přehnaný pud sebezáchovy.

Běh z kopce je také můj problém. Raději běhám do kopce :D Na youtube je spousty tipů a máte to i s názornou ukázkou. V podstatě je to shrnutí toho co píšete. Mírný předklon, přitáhnout mírně bradu k hrudníku (to znamená koukat blíž před sebe), nedělat aktivní předkopnutí, ale spíš zakopnutí a nebrzdit. Taky je možný uvolnit ruce, tím se dá přibrzdit. Píšu jen tak co si pomatuji, ale určitě doporučuji to youtube.

Stejný problém i u mě. Předklon trochu funguje. Přemýšlel jsem nad tím, proč se to u mě vyvinulo takhle – do kopce pohoda z kopce boj. Dospěl jsem k závěru, že u mě je to trvalým tréningem v terénu. Seběhy jdu vždy opatrně – klouže to, kořeny, listí všemožné nerovnosti… Do kopce se není co šetřit a úraz nehrozí. Asi by to chtělo trénovat seběhy na asfaltu. To u mě nepřipadá v úvahu kvůli tomu, že běhám se psem.

[quote=VanaXXL]Stej­ný problém i u mě. Předklon trochu funguje. Přemýšlel jsem nad tím, proč se to u mě vyvinulo takhle – do kopce pohoda z kopce boj. Dospěl jsem k závěru, že u mě je to trvalým tréningem v terénu. Seběhy jdu vždy opatrně – klouže to, kořeny, listí všemožné nerovnosti… Do kopce se není co šetřit a úraz nehrozí. Asi by to chtělo trénovat seběhy na asfaltu. To u mě nepřipadá v úvahu kvůli tomu, že běhám se psem.[/quote] Když už jsme u psa, tak jednomu se včera seběh s kopce tak líbil, že účastnici běhu, která s ním běžela, hned po startu utekl. 

[quote=kanovsky]Všiml jsem si, že mám dlouhodobě velké problémy s během s kopce. Na všech závodech při klesáních velmi výrazně ztrácím oproti většině běžců.

Dnes jsem dokonce 900 metrový úsek s klesáním 95 metrů běžel ve 2.kole stejně pomalu, jako 1 120 metrový úsek při stoupání 82 metrů v 1.kole (5:37/km). V prvním kole jsem s kopce běžel dokonce výrazně pomaleji, než nejpomalejší závodnice, na kterou jsem pak naběhl v druhé a třetí třetině kola (zejména v úseku s výrazným stoupáním) skoro 10 minut.

Co je mi platné, když třeba v Pisárkách na kilometrovém stoupání předběhnu i 20 lidí, když mě pak stejný počet předběhne při následném klesání?

Dá se běhání s kopce nějak nacvičit, aniž by pak hrozilo vyšší riziko pádu nebo svalového zranění? Děkuji předem za názory a zkušenosti.[/quote] Našla jsem jeden článek o nácviku běhání z kopce, tak třeba to pomůže :) http://www.sportsite.cz/…e-kopcu.html

kopec dolů to je pro mě taky celkem utrpení, sice nejsem závodník ale běh mě bere a hlavně na dlouhé tratě, do kopce a po rovině pohodka, z kopce si nevím rady, po úraze mi chybi křížový vaz v koleni , na plastiku jít nechci, jelikož delší dobu v nečinnosti , to nevím nevím, ale nicméně běh, kolo a dodatek k tomu fitko a bazén zvládám, jen třeba i chůze ze schodů a to zejména rychlá mi nějak nejde, takže ani si nevím moc rady s tím během z kopce jak na to bez toho vazu:)

Tak to já se v sebězích vyžívám, předbíhám i o třídu lepší běžce a to hlavně na špatném terénu, čím horší terén tím větší náskok si udělám. Ale když přemýšlím čím to je tak nevím. Myslí, že to je dost tou odvahou, a schopností ve velké rychlosti dokázat najít správné místo na došlap hlavně na takových kamenitých lesních cestách. Na kvalitním terénu ty nohy prostě jen pustím a i ve velké rychlosti síly vlastně šetřím. Jinak když jsem třeba trénoval seběh z Hrádku na Velkou Kunratickou, (kde to ani já už teď moc nepřeháním) tak jsem to dělal tak že jsem zezdola povylez pár metrů nahoru a pustil to dolů, pak jsem povylezl o pár metrů výš a vždy když jsem si na danou výšku zvyknul tak jsem šel zase výš a výš … takže takto je taky možno trénovat seběhy :)

Doporučil bych pravidelně běhat seběhy na asfaltovém nebo jiném předvídatelném povrchu. Postupně přidávat na rychlosti, uvidíš že si tělo časem zvykne. Je to přece jen jiný pohyb, zapojuješ jinak svaly, jiná je i koordinace. Časem bych šel do lehčího terénu, už budeš mít přece jen základní jistotu. Běhal bych stejné seběhy v různých podmínkách a co nejrychleji. Uvidíš, že zlepšíš koordinaci, zvýšiš jistotu a zrychlíš.

Díky opakovanému zapojení tohoto typu běhu jsem letos zrychlil na svém oblíbeném 2,5 km seběhu o cca 25– 30 s oproti době, kdy moje výkonnost byla podstatně vyšší.

Seběhy na Jesenickém maratonu jsem si vyloženě užíval…