Mám několik dotazů ohledně extrémních výkonu jako jsou celodenní pochody a běhy:

1. Na co je potřeba si dát pozor (Hypoglikemický šok – jak ho poznat)?
2. Únava/přepětí svalů s „trvalými následky“, lze se na to nějak připravit/vyva­rovat se?
3. Lze (je rozumné) používat povzbuzující látky jako kofein ke zvýšení koncentrace během noci a nebo se jim raději vyvarovat?

Účastnil jsem se několika akcí, kde se fyzický výkon podává v průběhu celého dne i noci a mám zkušenost s nejrůznějšími problémy, kterých bych se rád vyvaroval (například ten hypoglikemický šok). Pokud by to šlo shrnout do několika vět budu vděčen za každou radu.

Ad 1: az prijde zaket (hladak), tak ti garantuju, ze to poznas 

forest: No kámoš co to zažil prostě omdlel. Bylo to až po výkonu a jediné čím se to projevovalo, že nemohl usnout a byl v depresi. Co se dá najít třeba na wiki jsou dost neurčité indikace – mžitky před očima, třes – což jsou věci co lze připsat i únavě. Osobně bych řekl, že člověk co to nezná má docela problém, který nedokáže řešit.

to gimli-co máš na mysli pod pojmem „extrémní výkon“? Většinou se člověk alespoň nějak připraví (nebo alespoň tuší, co ho tak může čekat), když se nějaké takové akce chce zúčastnit. Všechno se samozřejmě dopředu natrénovat nedá, něco třeba trochu nasimuluješ (jako třeba vícefázovým objemovým tréninkem zvykáš tělo na únavu a na rychlou regeneraci atd., pochodem např. 100 km/24H, tedy nižší intenzitou výkonu, si zvykáš „pracovat“ i v noci, tj. vč.soustředění se a hledání správné cesty, tím, že běháš třeba bez pití kratší trasy nebo ve vedru, opět zvykáš tělo, aby pracovalo za ztížených podmínek atd. atd.) V knize Běhání (Od joggingu po maraton) v jednom odstavečku (kurzívou) píše Miloš Š. o tzv. účetnictví (tj.MÁ DÁTI/DAL)-představíš si, co Tě asi na tom závodě čeká, s jakými problémy se můžeš potýkat…a na druhé straně, co můžeš udělat pro to, abys je mohl řešit a abys mohl úspěšně dokončit závod nebo s jakým % pravděpodobnosti. Když „objenově“ běhám (zima, jaro před 48H v Brně) a mám toho mnohdy plné zuby, tak běhám v nízké intenzitě (pomalu), ale samozřejmě vím (nebo se o to budu snažit), že v závodě můžu jít o dost rychleji…Kdyby sis dal v tréninku naostro třeba 50–70 km běh, tak Tě to odrovná na dost dlouhou dobu, protože regenerace přece jen něco trvá (to není jako 10-ti km závod), takhle se na to taky musíš koukat a počítat s tím. Při ultra je důležitá „hlava“, ta většinou vždy podrží i „tělo“. Samozřejmě, že nevydržíš běžet celý závod (třeba 24H) s tím, co máš v sobě, musíš doplňovat energii průběžně, třeba pravidelně po malých dávkách a jednou za čas nějakým pořádnějším jídlem. Už bys tak měl vědět po jaké době můžeš energeticky využít, to co jsi snědl a v jakých tak asi intervalech máš doplňovat (jak rychle trávíš a co). Když se Ti motá hlava, tak prostě přejdeš z běhu do chůze a budeš při tom do sebe ládovat jídlo+pití, ono se to za nějaký čas spraví a zase budeš moci běhat. Jestli spát nebo ne-každému vyhovuje něco jiného, to budeš muset vyzkoušet, každopádně vždy s sebou karimatku+spacák, buď to využiješ nebo ne. Kafe je někdy určitě dobrý (nakopne Tě), ale většinou nemáš trávení úplně v pořádku (třeba z vedra, ionťáků atd) a pak může třeba způsobit zvracení (což se mně stalo při poslední 24H na Kladně). Každý problém se dá nějak řešit, a když nevíš, tak se třeba můžeš zeptat pořadatelů (ti ví o ultra většinou hodně) nebo spoluběžců (myslím, že když budou vědět, tak taky poradí). Ultra je dobré začít něčím kratším 6H, 50 km nebo závody na okruhu (třeba 24H na Kladně)…každým závodem se něco naučíš, dozvíš se o svém těle i o sobě. Není se opravdu čeho bát a zbytečně takové akce „démonizovat“, viz trvalé následky atd. v Tvém úvodním příspěvku. Běhu zdar a ultra zvlášť.

[quote=gimli]1) Na co je potřeba si dát pozor (Hypoglikemický šok – jak ho poznat)?

2. Únava/přepětí svalů s „trvalými následky“, lze se na to nějak připravit/vyva­rovat se?
3. Lze (je rozumné) používat povzbuzující látky jako kofein ke zvýšení koncentrace během noci a nebo se jim raději vyvarovat?[/quote]
4. Při ultra závodě tento šok nehrozí, jestliže je člověk schopen během něho pravidelně konzumovat jídlo a pití (běhá-li se okruhově, je to jednodušší), v opačném případě je rozumnější závod vzdát
5. Toto nebezpečí nehrozí, má-li člověk dostatečně natrénováno (jestliže v tréninku nechodím a vydám se např. na 100km chodeckou tůru, tak trpím více, než jestliže stejnou a větší vzdálenost uběhnu po pravidelném běžeckém tréninku např. v 24hodinovce)
6. To chce vyzkoušet, ale byl bych opatrný (pěkně tento problém popsala mapo)

Myslím si, že je rozumné napoprvé vyzkoušet nějaký okruhový závod, kde jsou pořadatelé a člověk není odkázaný jenom sám na sebe. U nás je to např. jarní Brno (6, 12, 48 h), v květnu stromovka (6, 12 h) nebo v srpnu Kladno 24, 48 h). Začínat na něčem jako je třeba TMMTR asi není moc rozumné. Co se týka stravování při závodech přečti si stránku Honzu Ondruše http://ultrajan.webpark.cz/…/profil.html ten o tom ví hodně. A hlavně to má vyzkoušené na závodech skutečně extrémních.

to gimli-ještě k tomu, co se stalo kámošovi po závodě. Možná je to podobné, co zažívám já. Po ultra mně není dobře, motá se mně hlava, jednou jsem šla i radši preventivně „k zemi“… taky to není bezprostředně po závodu, ale až třeba za hodinu nebo spíš za víc po něm. Když dokončíš něco těžkého, náročného, jsi plný endorfinů, hodně „vysoko“, prostě hlava má ještě příkaz „bojovat, jít dál“, takže tělo je celkem v pohodě. Pak se začínají (laicky řečeno) vyrovnávat hladiny iontů, cukru atd. v těle a začne to s Tebou prostě „mávat“ a to se může přihodit cokoli. Po doběhu se vždycky snažím nacpat do sebe nějaké jídlo, sedět nebo stát (ležet ne) a dostat se (když to jde) co nejdřív domů. Někdy ani nemůžu 1.noc po závodě spát (a to jsem nespala třeba víc jak 48H), „hlava“ prostě ještě jede dál, i když je konec závodu. Každý to má určitě jinak, a i já to nemám pokaždé stejně, ale lepší je, když má člověk s sebou někoho blízkého (někoho z rodiny, kamaráda), který na něho dá pozor nebo mu pomůže. Mně to stojí dost velké úsilí a soustředění se dostat samotná domů (stačí třeba i metrem po Praze). Dost informací o ultra je na „ultrabeh.sk“, ve „svět běžců“ (zadej do vyhledávače), v článcích na behy/behej (archiv) nebo na osobních stránkách našich ultramaratonců (Ondruš, Dvořáček). Určitě se dá něco vyčíst i v angličtině (tak dobře jí bohužel neumím).