Zdravím všechny. Omlouvám se za další, milionté páté začátečnické téma, ale jelikož jsem běhací „lama“ a tedy bez jakýchkoli průprav, hledám radu.

Představte si éterickou bytost, která do svých cca 20ti let žila uměním a o sportu neměla ponětí (až tak, že kvůli úrazu v dětství měla i tělocvik lékařem zakázán – natržená achillovka) Ve 20 začala jezdit na kole (+ semtam posilování v posilovně, občas plavání). Pomaloučku po lehoučku, běžný nájezd do 3000km/rok. Po šesti letech je stav pořád příšerný… 165cm, 64kg (26let) Na kole sice výdrž nemám, ale odjedu svým velmi pomalým tempem cokoli. Při ostřejší chůzi se nicméně stále zadýchávám, stejně tak i na kole jsou mé výkony spíš vymodlené a pak protrpěná regenerace, kdy 2 dny sotva lezu. Zkoušela jsem na kolo jít i systematickým tréninkem, ale najíždění kilometrů v aerobním tempu (= u mě po rovině asi 15km/h) se postupem času stalo demotivačním, kdy mě přestalo kolo bavit, a po pravdě, sportuji pro radost a ne proto, že musím.

Mám takovou teorii, že ke zlepšení fyzičky by mohl být klíčem běh. Je to přecijen jeden z nejpřirozenějších sportů pro naše tělo, že?

Moje motivace?

• Zhubnout nadbytečných 10kg, o které jsem přibrala v posledních letech (ne z estetických důvodů,protože to prakticky není vidět, ale i na tom kole je to znát, že táhnu kila navíc)
• docílit kondičky, abych se za sebe nemusela stydět se svým zadýcháváním (srdce je v pořádku, plíce mají menší objem, než by měly mít, ale dle lékaře to ničemu nebrání)
• najít doplněk ke kolu, které přecijen zatěžuje tělo jednostranně a vlastně i hlavu ;)

Poradíte mi jak začít? Čistý běh asi pro mě zatím není, i dobíhání autobusu zaplatím funěním a sýpáním jak nemocný osel, předpokládám, že začátek by měl být v aerobním pásu nějakou svižnější chůzí, pár prvních týdnů cca 30–40minut 3dny, 1den klidu?

Jak je to s protahováním? Někde čtu: protahovat před a po, jinde, že to v žádném případě nedělat. Člověk je z toho celkem jelen :)

Zatím nemám spešl obuv, řeším to kvalitní chodící botou (garmin), běžecká přijde na pořad, až začnu vážně běhat a nejen pochodovat ;) Snad to není nepřekonatelný problém?

Je pro me beh tou správnou cestou? Poradíte tedy, jak začít. Moc děkuji (a ještě jedna omluva za otravování). L.

Jen krátce; boty neřeš. Pokud budeš běhat 2× 3× týdně něco mezi 1 až 5 km v mírném tempu (30 až 40 minut pohybu), tak si vystačíš s tím co máš. Já musel jít do speciálních bot až když jsem začal běhat nad 8 km… zatím neřeš rychlost ani styl, zkus co zvládneš, prolož to chůzí a když to nebudeš flákat, tak za tři až pět týdnů budeš běhat souvisle několik km denně. Poté bude čas na další rozhodování (speciální obuv, oblečení, výbava a třeba i zaměření se na nějaký cíl). Zatím se jen „pořádně rozhýbej“! Kolo je sice hezká věc, ale „vezeš se“, běh ti nic neodpustí 

Na trhu je kopec výborných knížek podle kterých se dá výborně začít i pokračovat. Já začala podle knížky Běhání od joggingu po maraton od autorů: A. Tvrzník, M. Škorpil a L. Soumar. Je tam všechno a je k tomu i DVD. Během ze sebe vydám mnohem víc energie v poměru k času než na kole. Vřele doporučuju a přeju ti absolutní závislost. :D

Před dvěma rokama jsem začínal a z mého pohledu: klíčové je běžet-jít-cupitat-klusat takovým tempem, abych byl schopen při tom mluvit, popovídat si. Jak budeš běhat zezačátku moc rychle, brzy-hned tě to přejde… A před během si protáhnout lýtkové svaly.

Ahoj, nevím jestli mohu radit, ale potvrzuji, že se musí začínat pomalu. Velmi mi pomohl sportestr, dle něho jsem se naučil běhat. Začínal jsem velmi pomalu tak třičtvrtě hodinky, pak hodinku. Když je to na Tebe hodně, tak jdi! Důležité je aby jsi běžel v aerobním režimu ( to Ti usnadní sportestr, popřípadě se to pozná tak, že se dá za běhu ještě komunikovat), na anaerobní zatím nemysli ( to příjde později samo). Musí se Ti nejprve zpevnit nohy, kolena, vazy a musíš získat základní vytrvalost. Po správném běhu se musíš těšit na další. Pokud se odrovnáš na začátku, je to totálně k ničemu. Začínej prostě zvolna. Občas to prolož plaváním či jiným sportem, aby byly zatíženy všechny partie těla. Dá se toho o tom na Netu najít hodně. Důležité je také mít cíl, nejít jen tak bezmyšlenkovitě bloumat a netrpělivě koukat na čas, kdy bude konec. Musíš mít z pohybu radost ( to je důležité proto, aby jsi vydržel). Nečekej, že ztráta váhy bude rychlá, to je až druhořadý efekt. Důležité je pěstování vytrvalosti. Běhej tak 3× až 4× týdně. Plus doplňkový sporty. Za dva měsíce zjistíš, že se výkon zlepšuje, budeš si klást náročnější a náročnější cíle a staneš se závislým. Pak se můžeš rozvíjet dále – pokud máš závodní ambice, popřípadě jen tak rekreačně běhat dál. Je to ovšem velmi příjemné, staneš se i duševně odolnější, ztratíš strach, dokážeš lépe řešit úkoly atd. Vítáme Tě tady.

Taky pridam trochu do mlyna:-) Pokud jde o behani, moc dobre jsou zaklady i pokrocilejsi veci popsane v jiz zminene knizce od Alese Tvrznika (s pomoci Milose Skorpila a Libora Soumara) – ze zacatku opravdu pomalu, stridave s chuzi. Co se tyce protahovani, tak ctim rady hlavniho fyzioterapeuta ATP, pana Novotneho – pred sportem se zasadne neprotahovat, pouze zahrat pohybem a prokrouzit klouby. Strecink snizuje vybusnost svalu, vykon a zvysuje riziko zraneni. Strecink je dobry az po sportu, aby nedochazelo ke zkracovani svalu. Pokud se presto rozhodnes protahovat pred, tak zasadne poradne zahrata. Boty z pocatku potrebovat asi nebudes, ale pokud se opravdu rozhodnes zacit se venovat pravidelnemu behani, tak je vyber vhodne obuvy (idealne spojeny s vysetrenim doslapu) ta nejlepsi investice do tveho zdravi. Hubnuti? Samotny beh neni zarukou hubnuti, dokonce ani jeho intenzita neni tak dulezita, jak se casto tvrdi (jeste jsem nevidel tlusteho sprintera). Pokud zacnes behat, muze se ti stat, ze zacnes vic jist. Vahu pak neshodis, ale alespon zformujes telo. Pokud chces opravdu hubnout, tak se vedle sportu zamer i na to co jis – muze vyrazne pomoci si nejaky cas zapisovat co snis a vyhodnotit pomer tuku/sacharidu/bil­kovin a prijate energie a porovnavat ji s odhadem, kolik energie vydas. Na internetu jsou k dispozici tisicovky udaju o potravinach i on-line zaznamniky. K hubnuti je potreba vydavat energie vic, nez prijimat, zakon zachovani energie/hmoty pusobi neuprosne:-). Nedoporucovanejsi cestou pro sportovce je jist hodne sacharidu a malo tuku (cca 10–15% objemu potravy). Nabrani kondicky – jenom bych opakoval prispevek pavlicka. Volnym behem ziskavas zaklad, jakesi spodni patro pyramidy – az na nem muzes stavet rychlejsi (a treba pro tebe i zabavnejsi) tempo. Jednostranna zatez – ono to s behem neni taky az tak slavne, doporucuji si najit i nejaky pohyb, ve kterem se zpevnuji brisni a zadove svaly (posilovani, ruzne druhy yogy, pilates apod.), pomaha to ohromne s drzenim tela, zlepsuje dychani a samozrejme predchazi bolestem zad. No a na zaver to nejdulezitejsi:-): Kazdy si musime najit svoji cestu, nevahej experimentovat a pozorovat, co je pro tebe subjektivne nejlepsi.

Běhat na „čas“, ne na rychlost nebo na vzdálenost, prostě si říci teď poběžím půl hodiny, klidně prokládat chůzí, ale těch třicet minut vydržet a dávat je pro začátek aspoň třikrát tdně. A ty botičky bych zkusil řešit co nejdříve, začátečník si může v nevhodné obuvi docela zničit nohy a pak by to třeba mohlo definitivně odradit, naopak nové běžecké boty, to už je jistý závazek.-)…, ať ti to běhá!

Moje radí zní: jestli si můžeš vybrat, běhej po polních nebo lesních cestách a po trávě. Je to mnohem šetrnější pro celé tělo. Asi 2 měsíce už pravidelně běhám a nedělá mi problém uběhnout 10 km v lese v členitém terénu (do kopce, z kopce) a druhý den mě nic nebolí. Nedávno jsem běžel zhruba stejnou vzdálenost ve městě převážně po chodníku a úplně mě to zničilo. Několik dní mě bolely lýtka, mezižeberní svaly a dokonce záda, připadal jsem si jako po prvním běhu. Věřím, že kdybych měl kvalitní boty s tlumivým účinkem, určitě by to bylo lepší. Donedávna jsem to neřešil, protože šlo během pracovního týdne běhat ještě před setměním v lese. A jestli máš možnost běhat v terénu, tak pouze za světla a dívej se pod nohy, protože si můžeš lehce zvrtnout nohu špatným došlapem na kámen, větev nebo nějakou nerovnost. A neběhej ani podél rušných silnic, ať nedýcháš výfukové zplodiny.

Luko, neznáme se náhodou?

Vše tu už bylo napsáno, jen zdůrazním, že nejprve je nutný nohy navyknout a zpevnit. Na kotníky je výborná běžecká abeceda. Doporučuju si do někoho nechat pomoci. Já s abecedou válčím sama, jen podle článků a videí, ale osobní rada a kontrola zkušenýho nic nenahradí. S dobře zpevněnými kotníky ani špatný došlap nemusí vést k výronu.

I když tu padl názor, že na kole se člověk jen „veze“, je pro mě běh, ač pro neběžce, pocitově lehčí než kolo v kopcích. Vlastně teď i než na rovině. Snadněji u běhu dávkuju intenzitu, na kole, třeba i na rovině, když potřebuju zvolnit, nemusí mně stačit převody pro příjemnou kadenci. Nebo pomalu ztrácím rovnováhu, jak se plazím. Věřím, že nebude trvat dlouho a s během se pěkně srovnáš i Ty. A pokud jseš ta Luka, kterou myslím já, a že bych za to dala ruku do ohně, tak to přímo vím.

Ahoj Luko,

běh je skutečně ten nejfantastičtější zážitek jaký znám a jaký mohu vřele doporučit! Každý z nás někdy začínal a nepěkně u toho funěl, také já jsem kdysi během setřásla asi osm kilo, což nebylo ze začátku vůbec lehké. Nic příjemného nebylo ani ze sprintů přejít na delší – do kopce v terénu mně museli dokonce tlačit:))) ale nepříjemné pocity netrvají dlouho. Když nic nepřeženeš, tělo tu novou zátěž nakonec vezme. A pokud ještě neznáš moje stránky, mrkni na http://longrun.cz/kursy/ a přes aktuální akce sjeď níže na text Začínáme běhat a úplně nejníže i tréninkový plán do začátku. Ten ti samozřejmě mohu sestavit na míru, budeš-li chtít, střídáš-li to s kolem tedy jeho běžeckou část. Lépe se to táhne, nejsi-li ve svém snažení sama a máš-li nějakou zpětnou vazbu. Jedna moje svěřenkyně na individuální trénink začínala na několika stovkách metrech, pak už nemohla – postupně jsme se proběhaly k desítce v kuse bez velkého funění a zvládá to slušně i v kopcích (a to jí bude o 15 let víc…) A propos autobus – tam se zafuním taky, i když jsem zvyklá na závodečky a ze sprintů ještě nějaká ta rychlost někde zbyla – je to prostě jiný pohyb, náhlé vyběhnutí, tělo není přirozeně rozehřáté a připravené, takže je to normální. V každém případě – gratuluju ti ke skvělému rozhodnutí začít běhat a vítám tě do našeho nádherného běžeckého světa!

Všem moc děkuji za super pozitivní psaní! Moc mi to pomáhá, hodně lidí v okolí na mě kouká jako na blázna :)

Kámen úrazu: nojo, tak já se přiznám :) Jasně že su to já :) A Habib sliboval, že bude běhat se mnou… doufám.

Vzpoměla jsem si na kontakt na spolužačku z angličtiny, Slávku, která je hodně dobrá a vyhrává kdejaký závod :) Je to sluníčko a dala mi také fůru rad jak začít. Takže to vypadá, že mám na pár měsíců plán přidělen :D

Určitě případné dotazy napíšu, kdybych něco měla. Ale vy jste mi poradili všichni strašně moc věcí a teď to je na mě: vyběhnout! :)

Díky, L

[quote=Luka]… hodně lidí v okolí na mě kouká jako na blázna :)[/quote] Tak jim řekni: „Vidíš-li někoho běžet, nepřemýšlej o něm, ale o sobě“.

… a vítej v klubu

Já začala s chůze se psem.Klidně střídej běh s chůzí, ale jen tolik, abys nebyla schvácená, až se dostaneš na souvislý běh.Domů máš dojít/doběhnout příjemně unavená.Já protahovala po každým běhu ještě v lese/to jen to nejdůležitější/ a pak po sprše doma v klidu.Ze začátku jsem o nohy pečovala jak baletka, masírovala jsem emspomou nebo větrovýma mastěma ,k velkýmu pobavení zbytku rodiny.Bez strečinku bych nemohla ani chodit, strašně se mi zkracovalo prakticky všechno na nohách. A protože jsem začínala v zimě, běhochodila jsem – v pohorkách !!!když slezl sníh, tak v teniskách " co dům dal".Teprve asi za 3/4 roku /když jsem běhala okolo 30km za týden /jsem koupila první běžecký boty na silnici.Byla jsem v sedmým nebi, připadala jsem si jak Maxipes Fík na pérech od gauče. Dobře děláš určitě a jestli tě to drapne, tak tady seženeš všechny potřebný informace.Nebo ještě na – http://www.bezeckaskola.cz/

[quote=Luka]Kámen úrazu: nojo, tak já se přiznám :) Jasně že su to já :) A Habib sliboval, že bude běhat se mnou… doufám.[/quote] No bezva. Víkend 28–29 mám volno. Na sobotu mám od Miloše v plánu 1,5 hoďky techniky na biku, v neděli tři hodiny krok a klus po lesích, jak se zrovna chce, ale tepově hodně nízko, abych se nezničila. Co kdybyste přijeli? Sobotu zvládnem, neděli přizpůsobíme stavu po sobotě. Kdyby lilo, tak sobotu pozměníme na jiný pohyb. Co vy na to?

Kámen: Tsijo, děkuju za pozvání, nadhodím doma. Máme to teď složité v práci, Habib pracuje i teď v úterý ve svátek :( A muselo by se vymyslet jak moc se musí kola rozebrat, aby se vešly do cecilky (HT se tam dalo narvat, ale tahle kráva – to bude oříšek). Dám vědět co nejdřív! :) PS: nemáte vy už sníh?