Opět trochu chmurné téma ;) Běhání je super, máme ho všichni rádi, ale nepřináší nám jenom radost,ale i utrpení. Třeba já když nemůžu pár dní běhat jsem nervózní a podrážděný. Zajímalo by mě, co Vás postihlo za zranění a v čem si myslíte, že byla chyba..možná se dozvíme něco nového a předejdeme chybám do budoucna:)

Pro mě hodně aktuální téma. Těšil jsem se, že se mi rok vyhíbají zranění, gratuloval si jak dobře to mám rozvrhnuto a těšil se na podzimní závody a zimní objemovku. Na začátku října, po Běchovicích, jsem si dal 2 týdny pauzu. Odklusal celkem asi 8km, a trochu posilka, veslování, cyklotrenažér a dřepy s činkou. Pak jsem se pustil znovu do běhání, důraz měl jít na silové a odrazové cvičení a nabíhání kilometrů. Trvalo to 3 dny, než jsem se zranil, to bylo před 3 týdny a od té doby nevím na čem jsem. Prošel jsem si fázemi odmítání, zlosti i akceptace. Teď se snažím to doléčit a není do z psychologického hlediska vůbec lehké. Můj plán obsahoval pro minulý týden 60km, místo toho bylo 26km. Tento týden 70km, bude 50km. Nejdelší běhy mají jenom 17km. A při svém sparingovy, který dělá triatlon, si připadám jako bábovka, když on toho naběhá víc než já a ještě stíhá plavání a spining. Musím si neustále opakovat, že důležitější než objem v listopadu je vyléčit se co nejdříve. Radši teď pár udržovacích týdnů, než několik měsíců bez běhání později. A že je jedno jestli mě někdo překoná dnes v tréningu, důležitěší budou závody 2010. Abych získal tento přístup, musel jsem si nejdříve projít 3měsíční pauzou před rokem. Takže vím co to je. A taky zjistit, proč jsem se zranil, jednak aby se mi to nestalo opět, a taky proto abych nepřepadl sebelítosti a obviňování nespravedlivého osudu… Takže co se dělo: Nedělě: Dřepy s činkou způsobili přetížení a zkrácení svalů na vnitřní straně stehna, tyto svaly nejsou při běhu moc zatěžovány, ale když byli skracené, opakované stresy při běhu způsobili zápal a křeče. Úterý: poprvé v životě odrazy do kopce, výskoky snožmo na schod a skákání přes švihadlo. Plíce a srdce to zvládali bez problémů, ale svalům a hlaně ůponům kolem kolene a kotníka to dalo zabrat. Na druhý den byli hodně stuhlé Středa: ráno ještě za tmy běh na 20km. Prvních 5km z kopce po asfaltě. Měl jsem sice stuhlé kolená a kotníky, ale co to pro mě je lehkých 20km? No jak se ukázalo tak hodně. Po 5km mě rozbolelo levé koleno. Ty stuhlé svaly nedokazali pružně absorbovat nárazy a tak to klouby schytali naplno. Věděl jsem, že tohle je špatně, ale nebyla žádná rozumná možnost, jak ten běh zkrátit. Než jsem doběhl, bylo koleno totálně v prdeli. Ty vnitrí svaly na levé noze jsou pořád skrácené ale postupně můžu běžet stále dál bez bolesti a křečí. Okolí kotníků je doteď na pokraji zápalu a kdyby mě nelimitovalo stehno, tak ty kotníky stejně víc nevydrží. Ještě jednou jsem zkoušel odrazy do kopce, už tak brzo nebudu, než kotníky pořádně nezpevní, bude stačit švihadlo. Dřepy s činkou si jako běžec radši odpustím, změnil jsem názor na jejich přínos pro mě. Zdravím Dooma ;)

Moji zranění ( které mě doteď hodně mrzí ) se váže k MČr na dlouhé trati v orienťáku r.2002. Tehdy jsem si myslel, že točit kilometry v těžkém a kopcovitém terénu a mimo cestu je pro úspěch to nejdůležitější. I stalo se a já makal co to dalo. Příprava mi vycházela, jenže 3 týdny před MČr jsem se snažit splnit plán za každou cenu a po sobotním 150min. DAV, jsem v neděli šel 40'ANP. Vůbec jsem nevnímal bolestivé reakce mého lýtka. Prostě vrchol jarní sezóny musím běžet ! Do MČr jsem splnil plán i když potréninková bolest mě hodně trápila. Před startem jsem věděl, že lýtko je zanícené, ale když jsem ho zahřál bolest trochu ustoupila. V závodě jsem na ni nemyslel a doběhl na 14.místě-trochu zklamaný. Toto zranění pak ovlivnilo zbytek jarní sezóny a já pak přehodnocoval své postoje k závodům a tréninku. Žádný závod nestojí za to, abychom do něj nastupovali zranění a nepřipravení. Tělo Vám to jednou vrátí..