Sázim na sílu odrazu a fyziognomii nohou.

Vlasto, to klidně můžou být vrozené (nebo dlouhodobě získávané) dispozice. Dva příklady. Kamarád (oběma je nám přes 50) běžel maraton za 5:55 (já ho stále ještě „umím“ pod 4), ale ve sprintu by mě porazil zřejmě i pozadu (pořád ho hecuju na 50 m já normálně a on pozadu a odmítá. Já jsem přesvědčen, že bych prohrál). Prostě má vrozené sprinterské dispozice. Druhý příklad. Ivana Pilařová byla na Everest maratonu (trať znám, byl jsem tam kdysi turisticky taky. Samý kopec a kamenité pěšinky.). A v první třetině účastníků v cíli snad není jediný neNepálec. Tehdy to krásně přirovnala k závodu kozy (byť v dobré kondici) s kamzíkem. Oni ty dispozice k běhu v těžkém kopcovitém terénu získávají od dětství. Obě tyto dispozice nelze natrénovat (tu druhou teda jo, ale to jsi měl začít už před léty).

[quote=megatra­ged]Sázim na sílu odrazu a fyziognomii nohou.[/quote] Síla odrazu v tom roli určitě hraje, ale podle mě ne zásadní. Menší sílu odrazu můžu nahradit vyšší frekvenci kroků. Pokud má někdo lepší odraz a já mu na rovině přesto uteču díky vyšší frekvenci kroků, proč to neplatí v kopcích?

Co si mám představit pod pojmem fyziognomie nohou?

to EvženGe: Příklad s maratonem okolo Everestu mi nepřijde zrovna nejšťastnější. Tam bude zásadní roli hrát aklimatizace na nadmořskou výšku. Nepálci, kteří tam běhají, žijí celý život 4000 m. n. m., kdežto např. já jsem do takové výšky ještě v životě nevylezl. Potom je logické, že se jim Evropan nemůže rovnat.

Fyziku neumím, ale vím, že například můj muž, když dělal silovej trojboj, porážel kluky samej sval a měl nohy jak párátka.Měl dobře narostlý nohy /poměr délky nohy ke kolenu a kolene ke kyčli/, tím vytvořil správnou páku a zvedal daleko větší váhy ,aniž by se musel bůh ví jak snažit.Věřím, že něco podobnýho může fungovat i při běhu do kopce. Ale ber to s rezervou…proti vám všem jsem naprostej diletant, laik a traged.

Já coby bývalý cyklista jsem přesně ten příklad, kdy po dovině dostanu nadělíno, ale jakmile se trať zvedne, začnu získávat a utíkám já. Je to jednoznačně dané silou nohou, hlavně stehen, a potom také schopností běžet na AnP nebo nad ním dlouhou dobu. Kolaři používají termín silová vytrvalost, v běhu nevím, ale je to pořád to samé – vydržet co nejvyšší intenzitu co nejdéle.

Vlasto, tenhle týden jsem trošku projížděl net kvůli výběru tématu na diplomku. V podstatě se ti pokusím naznačit (on to už v jiném vláknu, tuším"Maraton nad 4", řekl Dooma a velmi přesně). Pokud vezmeme kondiční část přípravy, tak se nebojím říct, že takových 90% zdejších běžců doslova kašle na běžeckou silovou přípravu. Na rovině se to ani tak projevit nemusí, ale v kopcích se to chleba už láme z důvodu vyššího procenta zapojení svalových skupin (a hlavně skupin, které se na rovině účastní pohybu „jen tak aby se neřeklo“). Nestabilita trupu (nedostatečně rozvinutý hluboký stabilizační systém – core), malá síla flexorů kyčelního kloubu budou podle mě hlavní příčiny. Jak u vytrvalosti, tak i u síly jsou dány nějaké predispozice. Rozvojem pouze vytrvalosti dojde sice k posunu kondice, ale ne tak jako při aplikaci zárověň i silové průpravy.

Pokud ten tvůj soupeř z příkladu měl třeba i horší vytrvalostní parametry (VO2max, ANP jako % z VO2max) a přesto tě porazil v kopci, tak jsem si skoro jistý, že zas on bude mít lepší výsledky v silových testech.

[quote=forest]Pokud ten tvůj soupeř z příkladu měl třeba i horší vytrvalostní parametry (VO2max, ANP jako % z VO2max) a přesto tě porazil v kopci, tak jsem si skoro jistý, že zas on bude mít lepší výsledky v silových testech.[/quote] Toto je zajímavé, protože silově jsem na tom poměrně špatně, o čemž svědčí i výsledky silových testů (jen průměrné výsledky; naproti tomu mám nadprůměrnou VO2max) a s technikou na tom také nejsem nejlépe, a přesto je běh do kopce jediným místem, kde soupeře podobné výkonnosti předbíhám (např. při BBP na Palackého vrchu na několikasetmertovém úseku s převýšením kolem 70 metrů předběhnu v každém kolem kolem 15 lidí, což není rozhodně málo) …

Neco na tom bude :) Sice nemam sporttester, nikdy jsem nemela a ani neplanuju, ale telo si umi dost presne rict jakou rychlosti zvladne bezet „jeste hooodne dlouho“, kdy je to jen „dokud nedojde dech coz bude brzo“ a kdy je to jen „stremhlav vzhuru a pak kolaps“. A treba schody v metru, coz byva vetsinou jeste i s taskama, je ten treti pripad. Tady v Londyne jsou s nekterych stanicich schody tak dlouhe, ze se plnou rychlosti ani vybehnout nedaji, zato ale ten efekt :D Od te doby co je zasadne vybiham, nemam problem s kopci, aniz bych je nejak jinak trenovala, prestoze driv jsem na nich odpadala. Prijde mi to jako hodne intenzivni silovy trenink (kdysi jsem delala trenerku fitness takze fyziologie mi neni uple cizi) – staci necela minuta a nohy jsou jak ze dreva a svaly intenzivne pali, neco se tam deje :) Dobra zkratka… az nekdy premyslim nad tim, ze by mozna stacilo vychytat jeste par podobnych triku a „preskocit“ tak roky treninku, tj dopracovat se k mnohem lepsi vykonnosti za zlomek casu a nabehanych km, nez je k tomu normalne potreba… ale zatim jsem jen teoretik, takze uz jsem ticho :) Budu badat dal a ono uz se z toho neco vyvrbi…

kanovsky: To vkládáš faktor taktiky (což není součást kondiční přípravy) do výslednice výkonu. To že někteří rozběhnou závod na čas, na který objektivně nemají. Když se prošiju během prvních 4 kiláků na desítce (jedno jaké – jestli kopcovité nebo na rovině), tak rozhodně nepodám maximální výkon, na který ten den mám. To, že se na BBP a LBP extrémně přepaluje je známý fakt…

[quote=kanovsky]spot­řeba kyslíku VO2 (nikoliv tedy VO2max) je přibližné lineárně závislá na rychlosti běhu (nikoliv naopak), avšak tvar těchto přímek je u každého jiný.[/quote] Já to opravdu nechápu. Ať se snažím jak se snažím. Takže A=k*B ale B<>A/k? A jak může mít přímka různý tvary? Na jaký planetě jsem to proboha přistál…:-)

[quote=VanaXXL][qu­ote=kanovsky]spot­řeba kyslíku VO2 (nikoliv tedy VO2max) je přibližné lineárně závislá na rychlosti běhu (nikoliv naopak), avšak tvar těchto přímek je u každého jiný.[/quote] Já to opravdu nechápu. Ať se snažím jak se snažím. Takže A=k*B ale B<>A/k? A jak může mít přímka různý tvary? Na jaký planetě jsem to proboha přistál…:-)[/quote] A = k*B + l, avšak u dvou různých jedinců jsou parametry k a l různé (pozn. je l>0, protože i za klidového stavu tělo kyslík spotřebovává) a dokonce se v průběhu času mění i u konkrétní osoby (například vlivem tréninku)

Ano, lze pak odhadnout B = (A-l)/k, nicméně to nic nemění na tom, že směr příčinné souvislosti je ten, který uvádím.

[quote=forest]ka­novsky: To vkládáš faktor taktiky (což není součást kondiční přípravy) do výslednice výkonu. To že někteří rozběhnou závod na čas, na který objektivně nemají. Když se prošiju během prvních 4 kiláků na desítce (jedno jaké – jestli kopcovité nebo na rovině), tak rozhodně nepodám maximální výkon, na který ten den mám. To, že se na BBP a LBP extrémně přepaluje je známý fakt…[/quote] Ano, může být. Pokud tito jedinci běží blízko maxima už na rovině, pak jim v kopci pochopitelně dojdou síly, takže se mnozí pohybují jen chůzí (a to často pomalou).

[quote=forest]Pokud ten tvůj soupeř z příkladu měl třeba i horší vytrvalostní parametry (VO2max, ANP jako % z VO2max) a přesto tě porazil v kopci, tak jsem si skoro jistý, že zas on bude mít lepší výsledky v silových testech.[/quote] On to nebude jen jeden soupeř, ale spousta lidí… Proto mě toto téma zajímá.

Důležitá otázka, jak z toho ven? Co a jak často trénovat? Taky by mě docela zajímaly ty silové testy. Jaká by mohla být baterie silových testů vhodných pro běžce?

Běžecké literatury mám dost, ale buď se tomuto tématu věnuje pouze okrajově (vůbec) nebo ho tam přehlížím 

U kopců asi bude vliv hrát i váha běžce, dynamika odrazu apod. V ČP do vrchu taky porazím člověka, co mi dá na rovinaté desítce 2minuty … U kopce se „ztratí“, že neumím běhat rychle, ale abych se tím detailně zabýval, to ne. Faktorů ovlivňujících čas je tolik, že exaktně určit kolik ztráty dát na vrub převýšení se mi nejeví jako nejpodstatnější. Běchovice mají taky převýšení hodně a časy jsou někdy i lepší než na placce.

VlastaK: To je právě ono, moc pole není zorané :(

O nějaké baterii nevím (analogie ke Cooperovu běžeckému testu). Pokud bych měl navrhnout nějakou baterii, tak by byla něco v tomhle smyslu:

• statická výdrž v kliku (různé varianty – jedna noha na podložce, podpor na předloktí, vzpor), měřil bych čas do chvíle nedodržení stanovené pozice (vysazení pánve, atd.)
• předkopávání a zakopávání na lavici – zátěž jak na kruháči a počítat počet opakování do odmítnutí
• přídřepy na lavici s nakládačkou na ramenou – maximum (testovat, jen když je bezchybná technika), do odmítnutí nebo v nějaké časovém limitu
• výpony s nakládačkou – dtto
• hyperextenze se zátěží, oporu má jen jedna noha (běžec neskáče snožmo) – dtto
• různé horizontální (troj-, pěti-, deseti-) skoky, měří se délka

Co bych řekl k dávkování – záleží, co budeš daným tréninkem rozvíjet. Je více možností – maximální sílu, vytrvalostní nebo rychlostní. Regenerace a případná kombinace s vytrvalostním tréninkem je vyšší level alchymie (stejně logický princip, že nepůjdu 3 dny po sobě těžké dlouhé intervaly a zakončím to dlouhým během na ST). Obecně v ročním cyklu od obecných cviků k speciálním (viz „baterie“), platí že základ se tvoří na vyšším počtu opakování (nižší zátěž).

Citace z Runu : Roman Skalský. Co je specifického na vrchařském stylu? Při běhu do vrchu musíte kopec často odskákat. Běžcům, kteří došlapují přes špičky, se to nedaří, protože méně zapojují lýtka. Jdete přes lýtko a dlouhým krokem, ve vyšších kopcích, tuším se stoupáním přes 120 metrů na kilometr, již jdete se zapojením stehen, víc si do toho ,,sednete''. Já mám díky tomu, že jsem vyrůstal v horách, i solidní sílu ve stehnech. Stehna potřebujete vlastně při všech závodech, kdy běžíte třeba hodinu do prudkého kopce – je to asi 10km s převýšením 1200 až 1300 metrů. V této fázi jdete třeba pomalu po špičkách, ale stále držíte pohyb stehny. Klasicky běžíte vlastně až nahoře.
Vlasně všichni špičkoví běžci ve vrchařském SP byli svého času velice rychlí i na rovině. Např. J.Wyatt, nynější světová stálice vrchařských závodů, běžel 10km za 27:40, ostatní špičkoví vrchaři zase mívali časy na 21.1km 1:02–1:04 . Později už nebyli tak rychlí a přešli do terénu, do běhů do kopce.

[quote]Scarf, P. (1998). Route choice and an empirical basis for the equivalence between climb and distance. Scientific Journal of Orienteering, 14, 23–30. We look at data on U.K. fell running records in order to investigate the equivalence between climb and distance. The analysis points to a „1 to 8“ rule for male athletes, whereby 125 m of climb is equivalent to a flat distance of 1 km, and a „1 to 10“ rule for female athletes. These rules can be used in decision making about alternative routes, and to compare courses of differing distance and climb.[/quote] Tohle by mohlo obecně pomoct. Obecně jako 220-věk.

Tento citát od foresta teda odpovídá odhadu od Evžena Ge a jeho 700 – 800m na 100m převýšení. Jenom pro okruh v Šárce, který se jizby snaží porovnat s půlmaratonem je potřeba dodat, že na okruhu se taky běží dolů kopcem, co je zese lehčí. Řekl bych asi tak 400m dálkových na 100m klesání.

Zajímavý tréninkový přístup ke kopcům, zvolil jeden z našich historicky nejlepších závodníků v OB- Rudolf Ropek. Cejtil jsem se nějakej slabej v kopcích, do závodu bylo něco přes tejden, abych měl nějakou motivaci, řekl jsem si, že do tý doby vyběhnu na Everest-no, jako každej den převýšení při tréninku aspoň 1 200 m. a za chvíli to máš..A co vyběhls to? Ne, složil jsem se v šesti tisících. ( Ruda byl v té době neporazitelný).
Musím se přiznat, že jsem zkoušel něco podobného, ale dal jsem si poloviční cíle. Jenže bylo léto a já to měl na nejbližší kopec 3km. Nakonec zvítězila vůle a já v 5 TJ dal 3030m.př.(různé intenzity). A co to se mnou udělalo?14 dní jsem měl velký výkonnostní útlum a potom jsem se cítil v kopcích o dost silnější a lepší už to nebylo. Rozhodně nedoporučuji ;)

[quote=Perkyn­ho]Zajímavý tréninkový přístup ke kopcům, zvolil jeden z našich historicky nejlepších závodníků v OB- Rudolf Ropek. Cejtil jsem se nějakej slabej v kopcích, do závodu bylo něco přes tejden, abych měl nějakou motivaci, řekl jsem si, že do tý doby vyběhnu na Everest-no, jako každej den převýšení při tréninku aspoň 1 200 m. a za chvíli to máš..A co vyběhls to? Ne, složil jsem se v šesti tisících. ( Ruda byl v té době neporazitelný).
Musím se přiznat, že jsem zkoušel něco podobného, ale dal jsem si poloviční cíle. Jenže bylo léto a já to měl na nejbližší kopec 3km. Nakonec zvítězila vůle a já v 5 TJ dal 3030m.př.(různé intenzity). A co to se mnou udělalo?14 dní jsem měl velký výkonnostní útlum a potom jsem se cítil v kopcích o dost silnější a lepší už to nebylo. Rozhodně nedoporučuji ;)[/quote] Tak to si snad začnu sám sebe vážit . Mám za sebou dvě účasti na „Everestu“ na Petříně (první asi před 25 lety, druhý loni). Obě jsem dokončil. Ten loňský mi trval přes třicet hodin a byl náročností srovnatelný se 24 hodinovkou. Byť byl vlastně delší (133 km + cca 60 km z přepočtu převýšení). I následky byly podobné.

Evžene, máš ještě nějaké běžecké výzvy?:)Jestli ne, tak mě napadá, zkusil jsi někdy uběhnout maraton ve vodě po pás? ;)

Musim sa priznat, ze som si uplne celu diskusiu neprecital, kedze vacsinu citovanych/pa­rafrazovanych odbornych nazorov som mal moznost citat priamo od autorov uz v minulosti, ale tie prispevky, co som cital boli zaujimave. Nebudem sa unuvat citovat odborne texty, lebo su lahko najditelne aj na nete, a kto ma zaujem si ich vyhlada sam. Mozem vsak prispiet troskou do mlyna z osobnych skusenosti:

1. Prevysenie a vplyv na vzdialenost (pocitovu): to je pekelna blbost, pretoze 14km je 14km ci to je do vrchu alebo dolu z kopca. Akekolvek prepocitavanie vzdialenosti (napr. 300 vyskovych metrov = 3km navyse) je len hra s cislami bez vplyvu na vykon. Ak uz je to nutne treba, tak si clovek moze zapisat do dennika – „v kopcoch, pritlacil som smerom hore“, alebo „tep vybehol na 175, potom uz nestupal, pri zbehu sa behom 86s vratil na 130/min“… Prepocty su nanic aj kvoli tomu, ze kazdy vie inak do vrchu behat a pre kazdeho to znamena iny stupen zataze. Pre mna osobne je tazsie odbehnut trening na cistej rovine, ako na kopcovitej trati. Je to skor psychicky blok a nechut z monotonnosti rovnakeho pohybu, ako fyziologicka zalezitost, ale pri behu do kopca (a z kopca) sa zapajaju ine svalove skupiny a tak tie utahane z roviny zatial oddychuju. Jasne – ak chce niekto ist osobak na 10km tak si vyberie rovinatu trat, ale mne nevadia ani male prevysenia a mam zo zvlnenych trati lepsie casy za tie roky.
2. Zavod na kopcovitej trati je neporovnatelny s rovinatym zavodom. Zavod do vrchu je podla mna skoro uplne ina sportova disciplina ako beh na rovine, drahe, ci XC. Bezci – specialisti do vrchu maju dost odlisnu techniku behu, lahku kostru a velmi silne nohy. Vyhodou je mat mensiu paku – t.j. kratsie nohy – co je v protiklade s drahovymi bezcami, kde dlhe predkolenie a velka paka je obrovskou vyhodou. Podla vlastnych skusenosti (nizka postava, silne nohy) mozem povedat, ze aj v zavodoch do vrchu, alebo s dlhym strmym stupanim, ci pri opakovanych 1–3km vybehoch v treningu, so mnou nestacili inak omnoho lepsi bezci na rovine (repre s milou pod 4min, ci s OR na 10km pod 30min), lebo mali prilis dlhe nohy a slabsie stehenne svaly. Pre nich taketo trate boli utrpenim, pre mna najlepsia zabava. Tu aj zavazi pomer sily dolnych koncatin v prepocte W na kg, kde vyssi a zakonite o nieco tazsi bezci su v nevyhode. Staci sa len pozriet na svetove tabulky , ci vysledky zo svetovych sampionatov v behu do vrchu. A to nie je preto, ze by to africania neskusali – tych uz bolo. Len oni vedia, ze im to nejde.
3. Ako trenovat, aby to v kopcoch islo? Jednoducho – co najviac v kopcoch. Specificky trening je jedinym liekom na upravenie nedostatkov, ci dosiahnutie maxima. Vsetky behy – aj intenzivne, aj oddychove sa daju behat na kopcovitej trati. Treba obmienat intenzitu, povrchy a obutie a potom ziadne pretazenie nehrozi. No a potom je to aj v mentalnom pristupe – ak niekto zbada kopec a uz je znechuteny, lebo si mysli, ze je vo vrchoch slaby, tak potom nim aj taky bude. Kopec treba atakovat (v zavislosti na dlzke a strmosti) s entuziazmom a bez strachu. Behom 200m si treba najst rytmus a az do 3/4 ho drzat. Ak treba posledna 1/4 sa da zmenit frekvencia a dlzka kroku a pozor- pri zlome na vrchole, ak sa pokracuje dolu, treba v zavode prudko zrychlit na 100–200m. To rozbije monotonnost a pretiahne slachy, zaroven pripravi na spravny rytmus po zbehu na rovine. V neposlednom rade to odradi prenasledovatelov, co pri stupani stratili („ten siel ako diabol hore a este ma silu pridat namiesto oddychu smerom dolu“…). To zrychlenie je samozrejme mozne len vtedy, ak to bezec ma natrenovane a nechal si nieco v zalohe.

Tak hor sa do kopcov a vela stastnych stupani a klesani!

Ahoj Mato, fajn si od Tebe po nějaké době něco přečíst. To zrychlení v závěru kopce a v začátku klesání mne zaujalo, protože na kole mi trenér radí de facto to samé: kousnout se v závěru, vršek přeletět (já tedy spíš „přeletět“), rozjet sjezd a vydechnout až za chvíli.

Ahoj Jecminku. To ma tesi. Inak beh do vrchu nie je az tak odlisny s vyslapom na bicykli. Kto je dobry v tom behu smerom hore, skoro vzdy je dobry aj na bicykli do kopca. Na rovine je to uz s bicyklom horsie, lebo ti tazsi mavaju aj viac absolutnej sily, s ktorou my lahke vahy nemozme konkurovat. Mam vsak dojem, ze rada Tvojho trenera mala mat skor psychologicky ucinok na superov a takticky (pozicia a rozhlad pri zjazde). Pri behu je okrem tohto aj fyziologicky parameter.

taktika na soupeře snad ani ne, jezdím hlavně časovky v triatlonu a ještě k tomu špatně:-). Záměr zrychlení je, co nejdříve dosáhnout solidní rychlosti ve sjezdu a odpočívat až při rychlé jízdě. Když pominu psychiku soupeřů (to je pro mne tenký led:-), myslel jsi to nějak podobně ne?

Ano – asi som to nespravne oznacil taktika – pozicia (ktora sa da ziskat iba nabratim rychlosti). Nemam cyklisticku hantyrku, kedze som bicyklovy samorast :)

Už se tu toho dost sešlo. Přečetl jsem si vše znovu a k něčemu se vrátím.

MATO 2010–01–05 14:17:22 napsal:
„1. Prevysenie a vplyv na vzdialenost (pocitovu): to je pekelna blbost, pretoze 14km je 14km ci to je do vrchu alebo dolu z kopca. Akekolvek prepocitavanie vzdialenosti (napr. 300 vyskovych metrov = 3km navyse) je len hra s cislami bez vplyvu na vykon.“ Mato, smysl přepočtu převýšení na vzdálenost přeci není v tom, aby někdo tvrdil, že např 14km v kopcích přestává být 14km a nikdo tu nic takového ani netvrdil. K čemu je to dobré tu už dost lidí napsalo.

SlavoK 2009–12–30 08:08:06
To je dobrá připomínka, Bohužel EvženGe k údaji, který uvedl, neuvedl, zda to převýšení je čistě nahoru, nebo je to převýšení okruhu, tedy se seběhem. To by měl doplnit sám. Já to chápal jako odpověď na svou otázku a ta zněla výslovně na převýšení okruhu.

FIONA 2009–12–29 14:25:28: Běhání po eskalátoru v metru je dobré -pokračuj a zlepšuj se. Líp, než s taškama by se běhalo s batohem, ale v londýnském metru radšji nee. A jestli při vybíhání s taškama jel přitom ten eskalátor DOLŮ, tak to tedy respekt. 

• K tomu, jak trénovat na kopce (Zmatloj a další).

  Souhlasím se všemi, co tu řekli, že se prostě musí ty kopce běhat a nic extra se nevymyslí. Proto můj dotaz nemířil ani tak k tomu, ale k té fyzice okolo. Zajímá mě to teoreticky, protože mě baví o tom něco vědět. Trochu mi to pomáhá k tomu, aby mě bavilo i běhání samotné.

Kanovsky 2009–12–22 15:07:08 -dlužím vyjádření na ty zátěžové křivky z běhátka – děkuji, to je ono, o když jednoho měření se velké závěry dělat nedají. Zajímavější by byly data z širšího souboru a nějak zpracované. Kdyby někdo dal odkaz na něco takového, uvítal bych to. Nějak nemohu nic najít. Např o cyklistice je takových materiálů na webu nějak víc. Co mi ty grafy říkají: Závislosti TF na rychlosti a sklonu jsou si značně podobné včetně zlomu na AnP a nasvědčují tomu, že tyto dvě charakteristiky pohybu se dají lineárně aproximovat a vzájemně na sebe převádět. Samozřejmě netvrdím, že závislosti jsou lineární, v principu ani nemohou být, konkrétně bych čekal že s rychlostí progresívnější růst TF. U sklonu tolik ne. Prakticky a mimo extrémy ty závislosti lineárně dost dobře vypadají a díky tomu ta převoditelnost opravdu funguje, samozřejmě opět jen v rámci přesnosti té lineární aproximace. Pro rozdílné individuální dispozice bude převodní konstanta u každého jiná, může se i s časem měnit, ale přesto funguje v tom smyslu, že aktuálně nějakou konkrétní hodnotu má. Díky té linearitě ten převod bude fungovat i v členité trati s různým výškovým profilem a pro různé zátěže. S omezením na tvrdý povrch i v běžné praxi. Po připomínkách o složitosti a komplikovanosti problému mi to nakonec přijde jednodušší, než se zdálo a mám pocit, že jsem si to díky této diskusi trochu ujasnil.

jizby: linearna aproximacia je pri behu, kde sa „konstanty“ menia uz pri samotnom vykone nepredvidatelnym smerom, uplne nepouzitelna. Teda, ak chces mat naozaj presne merania a nie iba „diplomkovy material“. Dovod, preco je na nete viac materialu o cyklistike je jednoduchy – na bicykel, ktoreho vlastnosti sa pre potreby merania menia iba minimalne (je to stroj) sa lahsie opatri meracmi, navyse mas dopredu stanovene prevody, paku, vzdialenost na zaber… Pri behu to absolutne neplati, ani pri najkratsej vzdialenosti a nieto este pri dlhsom stupani.

Ak chces najst dobry material na merania pri stupani na bezeckom pase, odporucam Ta na knihu Tima Noakesa The Lore of Running. Je tam toho celkom pozehnane. Najviac merani o vplyvo sklonu na vykon a urcita aproximacia a tabulky, spravil asi J. Daniels v priebehu 60–80. rokov. Tiez sa to da najst na nete. Merania su na spickovych atletoch, ale su pouzitelne aj na beznych smrtelnikov. Sam vsak pripustil, ze laboratorne testy na behatkach su velmi skreslene voci realite. Hlavny dovod je, ze beh na behatku si vyzaduje inu techniku (najma doslap) a to, ze behatko za Teba robi cas prace (pohyb koncatiny smerom vzad). To sa tazko da zapracovat do vysledkov bez toho, aby neboli skreslene…

[quote=Mato]jizby: linearna aproximacia je pri behu, kde sa „konstanty“ menia uz pri samotnom vykone nepredvidatelnym smerom, uplne nepouzitelna. Tohle tvrzeení je rozpor. Aproximace se používá s vědomím, že je to něco přibližného, co ale udělá lepší službu než nic. Tvrdit, že lineární aproximace nefunguje vůbec, je nesmysl. Já tady můžu psát pořád dokola, že to s vědomím přibližnosti tak myslím a plno lidí , nejen Ty Mato, mi podsouvá, jakobych tím chtěl popsat úplně přesně realitu. Něco jiného by bylo, kdybys řekl například to, že lineární aproximace (něčeho konkrétního) je za určitých konkrétních okolností lépe nahraditelná aproximací jinou a řekl jakou, kterou je případně vhodné dál parametrizovat podle okolností a individuální ch vlastnosti a podmínek, jenže to bys musel zdůvodnit. Pak bychom se mohli bavit způsobem, který by někam vedl. Ale ohrnovat nos skoro nad každým výrokem, co tu napíšu, používání silných slov místo argumentů, to vše je laciné a dokáže to každej. Čekal jsem více. A odkazy leda na knížky v ang, nebo nic- to je pro mě jedno. Jsme na netu, normální způsob jak někoho relevantně informovat je hodit pár odkazů. Na jiných diskusních forech se to tak dělá.

tedy nechci vám kafrat do odborné diskuse, ale jak to tady čtu, mám pocit, že to bude s aproximacemi hodně podobné, jako s výpočty TFmax z věku a dalšími takovými věcmi. V průměru na populaci to asi sedí, ale individuálně je to pro většinu lidí nepoužitelné. Myslím si, že u podobných věcí je alfou a omegou měření na sobě, ze kterého se dají odvozovat pravidla pro sebe, ale není je možné zobecňovat na ostatní. Jinak si také myslím, že počítání nějakých ekvivalentů převýšení/vzdá­lenosti je celkem nepoužitelná věc kvůli úplně odlišné práci a zátěži nohou na rovině a v kopcích.