Tak to bych teda nemohl.

Nic proti řepě, specielně originální „boršč“ bez řepy není boršč. Pozor však u lidí, kteří mají dispozice k onemocnění dnou. Ty jistě dnavý záchvat nemine.

Vynikající jsou brambory, cibule a řepa, vše nakrájet na zhruba stejně velké kousky (na půlměsíčky), promíchat s olejem, solí, pepřem a hodit na plech do trouby horkým vzduchem na cca 160 stupňů a až to bude hotové (podle brambor za cca 30 minut) to zbaštit. Dobré samostatně i jako příloha k masu. Fakt skvělé.

Zapoměl jsem poměr řepa:cibule:bram­bory=1:1:1

Řepu jím velmi často za syrova. Velmi dobrá a taky levná .

sama si na ni netroufnu, školní jídelny asi taky udělaly své. Zato v Govindě si na ní vždycky pochutnám. Umějí ji skvěle udělat (jako všechno)

Plně nesouhlasím s větou, že červená řepa není vhodná pro diabetiky. Vždyť podle tabulek má 10,6% sacharidů a to je podle mých zkušeností diabetika tak akorát pro jídlo. Dostane do sebe dostatek jídla (aby nebyl prázdný žaludek) a sacharidů. Pouze je potřeba nepřidávat suroviny bophaté na sacharidy.

Červená řepa byla známa již ve starověku. Pochází ze středomoří a v současné době se nejvíce pěstuje ve východní Evropě a USA. Existuje řada kulturních odrůd, které se liší barevným odstínem i tvarem.

Malá oprava – řepa nebyla za socíku kompot, ale zeleninka k jídlu. Rodiče toho navíc měli plnou špajzku a podobně jako ve vývařovně se to dávalo k jídlu. Mor. Jinak pár zajímavých starořímských receptů, jak jak řepu zpracovat je tady Ale stejně za nejlepší a nejchutnější považuji ranní životabudič, kde odšťavním řepu, neoloupané jablko a k tomu malý kousek oloupaného zázvoru. Zdravost z tohodle zemitého drinku úplně sálá a člověk dostane opravdu hodně energie, a to skutečné, ne te falešné z kafe.