"Atletika je v osnovách, běhá se Cooperův test, patnáctistovka, přespolní běhy, snažíme se pořádat i závody v orientačním běhu.
" Tak to vypadá, že je vše při starém. Děti a mládež jsou z běhu zkoušeny, nikoliv k němu zajímavou formou vedeny. :(

Měl sem to štěstí, že jsem byl na škole se spoustou orienťáků, takže nebyl problém dát do kupy 7 kluků a 3 holky na závod. Vždy jsme postoupili do finále a dvakrát i finále vyhráli. Myslím, že pro všechny to byla obrovská událost, jelikož zažít závod v Praze s keňany (a třeba i na prvním úseku vyzkoušet jejich drtivé tempo) v davu lidí je neuvěřitelný zážitek. Doposud to je jeden z mých nejhezčích běžeckých zážitků. Smutnější je, že na gymnáziu, kam jsem docházel, nedají momentálně do kupy tři holky, které by byly ochotny uběhnout ty 4 kilometry, což je smutné a vypovídá to o vztahu dnešní mládeže k běhání.

Zvítězit, dobře se umístit, kvalifikovat se pro závod do Prahy, ale také udělat si výlet, "ulejt“ se ze školy, přijet si pro účastnické tričko. To byly důvody, které vedly studenty středních škol Ústeckého kraje k účasti v jednom z regionálních kol Garnier juniorského maratonu, které se konalo ve středu v Ústí nad Labem. Přinášíme postřehy z místa konání.