Ty rovinky fungují, není potřeba se obhajovat, ani zohledňovat dinosaury.

Úplne súhlasím!

To myslíte vážně s těmi rovinkami i po delších závodech, od půlmaratonu výš? To si skutečně nedokážu představit, to jsem ráda, že můžu chodit, natož běhat. Ale osvědčila se mi i po dlouhém závodě následovná jízda na kole či plavání. Je to taky pohyb a zároveň si tělo unavené od během aktivně odpočine. Dáša K.

Rovinky na začátku tréninku si představit dokážu. Po závodě už spíš ne. Jestli mají sloužit po závodě „k rozbití stereotypu“ a k regeneraci, tak podobně poslouží jakákoliv jiná činnost, např. to kolo nebo plavání, jak píše Dasha.

>> PoorAxl, 26. 5. 2009 14:01:28

Je celkem jasné, že rovinky po dlouhém závodě asi nebude možné realizovat a také by to už nebylo u většiny běžců vhodné, spíš tam půjde jen o pomalé a volné vyklusání a případně protažení. Navíc rovinky po závodě, to je spíš součást vyklusání, jen takové jemné zrychlení a ne žádné fofry, jak to asi většinou znáte. Ale než něco udělat špatně a ublížit si, to raději dodržte své zaběhané způsoby po skončeném závodě.
Já se v některém z dalších článků určitě vrátím k tématu „Co po závodě“.

>> PoorAxl, 26. 5. 2009 14:01:28

Já naprosto souhlasím se Zdeňkem Smutným. Rovinky po závodě dle mého mají svůj význam – dle mého však pouze po kratších závodech (cca 800 – 5000m?), kde běžec pociťuje únavu spíše laktátového charakteru než, že by měl energetické zdroje vyčerpány a přitom v krvi téměř žádný laktát (do 4mmol). Já praktikuji rovinky samozřejmě před každým (téměř) tréninkem, to je samozřejmost. Navíc chodím 3–5 rovinek v tempu cca 18–20s/100m po trénincích na dráze – rychlostní vytrvalost, speciální vytrvalost, tempová vytrvalost, nebo po tréninku v kopcích. Rovinky opravdu velice pomohou uvolnit svaly, urovnat techniku a plynule přejít do fáze zklidnění čili výklusu. Na druhou stranu nevidím moc význam rovinek po maratonu – to bych se šel nejspíš někam rychle najíst a napít a spát:-D (nikdy sem ho neběžel, tudíž nevím:-)

Nyní tímto tématem určitě vyvolám řadu rozdílných reakcí jak z pohledu trenérů, tak i závodníků. Proto opět v nadpisu neuvádím žádný dodatek, který by mohl působit zavádějícím dojmem. Vím, že nesu svoji kůži na trh, ale já si za názorem, který v tomto textu prezentuji, stojím. A i když vím, že jsem tím rozhodně neobjevil Ameriku, jsem přesvědčen o účinnosti i účelnosti rovinek tak, že jsem je zařadil mezi své tréninkové prostředky.