Jsou neodmyslitelnou součástí celoročního cyklu a nechybí, až na výjimky, v žádném přípravném dni. Co si pod tímto pojmem představuji já, to vám teď trochu popíši.

Rovinky jsou úseky nejčastěji kolem 100metrové délky, běhané různou intenzitou a s rozlišným zaměřením. Pokud je provádíme před vlastní tréninkovou zátěží anebo před závodem, vždy mají rozcvičovací formu a směřují k cíli, který je daný pro ten konkrétní den.
Obvykle jich běžíme 6 – 10, a to následujícím způsobem. Tedy, spíš vám zde předložím, jak to děláme my v mojí tréninkové skupině.

První dvě jsou uvolněné na dokončení rozhýbání po rozklusání, rozcvičení a běžeckém cvičení. Další postupně zrychlujeme a čtvrtou již běžíme velmi svižně, ale koordinačně a technicky uvolněně. Pak vkládáme rozloženou, kdy asi 30 m rozběhneme rychle, 30 m držíme rychlost setrvačně a zbytek opět zrychlíme nebo ji jdeme stupňovanou až k 95 % osobního maxima. Šestou rovinku a případné další jdeme v tempu vlastního tréninku, který budeme provádět nebo v závodním úsilí.

Možná to dělá mnoho z vás jinak, ale já přestavuji svůj model odzkoušený řadou let. Tento model „sedí“ většině mých svěřenců. Zkoušeli jsme ledacos jiného a pokorně jsme se vrátili zpět k tomuto systému. Přestávky mezi jednotlivými rovinkami držíme spíš na pocit, než na přesně daný čas, aby se každý cítil opravdu dobře rozcvičený a připravený na následnou činnost. Další rovinky běháme po skončení vlastní tréninkové zátěže. Občas se snažím donutit ty odvážlivce, kteří se mnou trénují a jezdí po soutěžích, dát i nějaké po vlastním závodě. Tady ale až po pomalém vyklusání a krátkém protažení.

Proč to děláme?

Já si pro to vymyslel vlastní přesvědčovací výraz, kterému možná mnozí neporozumí, o to lépe se to pak zdůvodňuje. Tento výraz v podstatě možná nesprávnými slovy naplňuje to, co od těchto rovinek očekávám.

Všem totiž tvrdím, že takto rozbíjíme pohybový stereotyp vzniklý v předchozí zátěži, ať už tréninkové či závodní. Už slyším, jak se, po přečtení této věty, bouří řada trenérů a závodníků. Výrazně si ťukají na čelo a případně ještě kolem něj prstem obtočí kolečko.

Hned na začátku tohoto dnešního povídání jsem si říkal, že mnoha lidem šlápnu na kuří oko a diskuze bude tak ostrá, jako bych píchl do vosího hnízda. Věřím, že se nestanu cílem vosího útoku za to, že jsem prezentoval svůj názor.

Mimochodem, já to schytal už mnohokrát i na závodech od velmi zkušených borců, kteří se nevěřícně dívali, cože to tam s mojí partou provádíme za blbosti. Ovšem, když jsem se jich zeptal, zda si to někdy zkusili, tak většina odpověděla, že ne. A tady já vidím kámen úrazu.

Pokud chci něco kritizovat, tak si to musím na sobě otestovat, vytvořit si po vlastní zkušenosti názor a pak teprve s ním jít do debaty o správnosti nebo nesprávnosti takového počínání. Tohle jsem se za svůj život naučil a snažím se tím řídit.

Je mi naprosto jasné, co tyto pochyby vyvolalo. Pro zajímavost si to sami zkuste a budete překvapeni, že to bude, alespoň u většiny z vás, pravda.

Po tréninku, nemluvě o závodě, máte totiž vesměs ztuhlé téměř celé tělo a jste rádi, že vyklušete. Pokud se odvážíte jít do rovinek, už ty první dvě vám budou připadat strašné. Nic vás nebude poslouchat, budete se cítit jako postřelený kůň a o uvolněném pohybu si budete moci nechat jen zdát. Tady to myslím každý zabalí, pomyslí si něco o blbovi, kterému naletěl a končí. A to je právě ta chyba.

Dokončete to jednou. Zjistíte, že třetí a čtvrtá rovinka je mnohem lepší a při těch následujících se tak uvolníte, že nebude téměř cítit předchozí absolvovaná zátěž. Je ovšem nutné je opravdu běžet lehce, technicky správně a naprosto jiným úsilím než předchozí část tréninku či tvrdé tempo závodu, který máte právě za sebou.

Též přestávky je dobré jít na pocit i když je možné vyplnit je lehounkým poklusem pro ještě lepší uvolnění svalů. Je jasné, že tohle nebudete provádět hned minutu po dokončení vlastní náplně, ale s dostatečným časovým odstupem, nutným k zotavení a poklesu tepové frekvence. Nesmí to být již žádná kvalitní zátěž, jen rychlá pomoc pro včasné započetí regenerace.

Navíc, zcela nezpochybnitelně, všemi druhy rovinek, když je dobře běháte, si neustále zdokonalujete techniku běhu. I kdyby jen pro to, tak i tím jsou nesmírně důležité.
Než začnete pochybovat o tom, zda mám pravdu či ne, vyzkoušejte si to. Přeju vám krásné běžecké zážitky do posledního květnového týdne.

 Zdeněk Smutný je jedním z trenérů nabízejících své služby na behy.cz