Myslím, že hlavní problém vytrvalostního běhu u nás je příliš malá šance se během živit.
Tuto situaci zhoršují hlavně Afričtí běžci, kterých je mnoho a mnoho.
I „béčkový, céčkový“ fotbalista se může uživit buď u nás nebo v sousedních zemích avšak český běžec musí podávat famozní výkony, aby byl konkurence schopný.

>> greentomas, 16. 12. 2009 08:25:12

No, spíš jde o to, obohatit daného jedince (dítě) o nové zkušenosti a dovednosti, které mu budou užitečné i v běžném životě. A pokud možno nezhuntovat ho, ale naopak upevnit jeho zdraví.

Samozřejmě, tento článek je o hledání talentů.

Ale podle mě, by hlavní náplní trenéra mělo být, udělat daného člověka šťastným a pomoct mu dosáhnout jeho „hranice možností“ – tedy pokud o to stojí. Dokázat mu přiblížit daný sport tak, aby mu přirostl k srdci a dělal ho s radostí. Anebo jen zaplnit čas, aby dítko nesklouzlo třeba k drogám…

Když už se najde nějaký talent, který přežije pubertu a prosadí se mezi seniory, pak je to spíš takový bonus.

Nevymlouvejme se na peníze a „talentovanější“ běžce z Afriky. Dělejme sport primárně pro radost,… Ne pro peníze, i když chápu, že bez těch to na profi úrovni asi dlouhodobě nejde.

>> Čarňanský, 16. 12. 2009 14:18:16

P.S. To nemělo vyznít jako kritika článku. Ba naopak, moc se mi líbil!

Porovnávat se s Keňanama je pofiderní. Málokdo z evropanů má podobnou stavbu těla a nikdo z evropanů nemá stejnou motivaci k výkonu. Jiná věc je motivovat děti ke sportu, od toho jsou rodiče a víc než půlka úspěchu je v osobním příkladu. Těžko můžete ležíc na gauči chtít po dítku, aby vyrazilo ven. Stejně tak nemůžeme chtít po dítěti, aby se učilo, když se sami poflakujeme. Teda já to tak cítím. Trenéři se můžou třeba rozkrájet, ale bez podpory rodičů jsou nahraní.

Já sám hraju basket a už asi rok mě to vůbec nebaví, pořád jenom prohráváme a já jsem zjistil, že ani nemám talent na sporty kde je potřeba více speciální vytrvalosti než obecné. Už asi tři měsíce pravidelně běhám a strašně mě to baví, radši bych obětoval jeden trénink basketballu(máme 4 týdně)za jeden výběh. Snad už máma pochopí, že vyniknout můžu v běhu a ve vytrvalostních sportech, ne basketballu :(.

Souhlasím s tím, že dobrý trenér může udělat mnoho, ale rozhodující k udržení dětí u sportu je přístup rodičů. U nás v rodině je sport samozřejmostí. Jak já, tak i manžel jsme zaměstnaní, ale přesto se téměř každý den věnujeme sportu. Naše dvě dcery od malinka taky sportují. Jezdíme společně po závodech, navzájem probíráme naše zlepšení, úspěchy. Starší dcera krasobruslí a přes pubertu pouze přidala ke klasickým bruslím modernější kolečkové a „dělá“ ještě freestyle. A ta mladší, osmiletá, která „dělá“ akvabely, mě teď dokonce učí správně plavat :) Sportem musí žít celá rodina, aby to dětem vydrželo. I já s manželem jsme takto vyrůstali a u sportu vydrželi, i když se jím neživíme :)

>> Xamik, 16. 12. 2009 15:57:40

Jdi do toho. Když se vydaří běžecký závod, rozhodně to není nuda a pokud máš ambice poměřovat se, můžeš si v rámci jednoho závodu zaběhnout svůj minizávod, v němž soupeříš (a v cíli se přátelíš) s běžci podobné výkonnosti. Pokud jseš vysoký, basket tomu napovídá, pořiď si vhodné boty.

Často slýcháme opakované stesky, že mezi dětmi se už nevyskytuje tolik sportovních talentů jako dřív. To je ale obrovský omyl. Talenty tu pořád jsou a určitě i budou. Jenomže v dnešní nepřeberné záplavě možností je stále obtížnější je objevit, rozvinout a v neposlední řadě udržet. Budete-li někdy v roli rodičů, kteří rozhodují o budoucnosti svého potomka, nabízím vám pár trenérských rad a zkušeností, převážně nevážně…