Na první letní den jsem si tentokrát naplánoval jen kratší závod – „Fit-běh“ v Konopišti. S tím, že „desítku“ budu sledovat alespoň jako divák… K čemu pak ale došlo, to mě nemile překvapilo: Po doběhu do cíle -na můj dotaz- mi bylo sděleno, že čas (v lidovém běhu) vůbec nebyl měřen! Rovnocenného soupeře jsem sice neměl – když se ale přihlásím k závodu, pak závodím. V tomto případě (alespoň) s časem. (Počítal jsem s tím, že loňského vítěze bych mohl překonat o minutu…) Je snad pochopitelné, že to pak člověka /mírně řečeno/ rozladí, když se vzápětí po doběhu dozví -„to jsme neměřili“… (Nemluvě o tom, že pořadatelé ani nebyli schopni zajistit volnou trať v prostoru startu/cíle: 4 metry před cílem jsem byl nucen kličkovat mezi dvěma školáky a jejich rodičovským doprovodem…) Pak ať se nikdo nediví, že po doběhu jsem se převlékl a odkráčel na vlak; na sledování průběhu dalšího závodu (či vyhlašování vítězů) již nebyla nálada /a doma je vždy práce dost /… Další šok přišel v pondělí, po nahlédnutí do výsledků: Jak vidno, pořadatelé si „jakési časy“ v závodě na 3,2 km přece jen (s prominutím) „vycucali z prstu“. S takovou NEHORÁZNOSTÍ jsem se při závodech snad ještě nesetkal. (Mimochodem – údajný čas vítěze fit-běhu by odpovídal 39:53 min. na „desítku“. Závod jsem ale rozhodně nevyklusával. /V předchozích týdnech jsem běžel např. 10 km a 5 km na dráze za 37:03 a 17:47, 3216 m (ve Stromovce) za 11:23 – a vůbec, nevím o žádném závodě (vč. hodinovky či půlmaratónu)v pos­ledních 3 letech (pominu-li „kufrování“), který bych běžel v tempu odpovídajícímu /prý/ „dosaženému času“ , tj. 12:47, v nedělním závodě na 3200 m.)
Nejde ani tak o výkon v konkrétním závodě. Člověk ale žasne, co vše jej může potkat, těší-li se na běžecký zážitek, vydá-li se za ním 140 km daleko… Vladimír Růžička (Ústí nad Labem)

Odkaz na Konopišťská desítka