Jak moc naplno závodíte, jakou máte závodní strategii a jaké máte po závodění následky? Zajímají mě hlavně kratší běhy kolem 10 km. Jsem pořád vlastně začátečník a subjektivně začátek obvykle trochu přepálím, pak poslechnu tělo a zpomalím a nakonec před koncem hodně zrychlím. Je mi jasný, že ideální je rovnoměrné tempo, ale těžko se mi na začátku odhaduje. Jako následky mám pár dní po závodě trochu ztvrdlý lýtka. Ze závodů mám pocit, že hodně hobíků jako já, co běháme desítku kolem 40 minut a výš, je na tom podobně. Nevydají ze sebe všechno. Mnozí se dokonce na fóru „drze“ přiznávají, že některé závody berou jako olympiádu – účast před vítězstvím, resp. snahou o co nejlepší výsledek. Takový běh pod svoje možnosti mi přijde trochu jako podvod, který někdy taky páchám. Přitom je super pocit, když se člověku podaří do toho dát všechno, byť skončí hluboko v poli poražených. Zdá se mi, že mnohem větší úsilí projevují ti úplně nejlepší nebo ti hodně vzadu.

>> mulisak, 27. 04. 2010 11:32:39: Takový běh pod svoje možnosti mi přijde trochu jako podvod.

Proč by to měl být podvod? Přece jen jsi na tom lépe než já, ale třeba při mé výkonnosti už vyjde skoro nastejno, jestli skončím na 589.místě nebo 689.místě z 986 lidí. Prostě na každý závod jdu s jiným cílem, podle aktuální chuti i možností. Nikdy se přitom nesnažím jít do úplného maxima, čímž se snažím předcházet zranění i usnadňovat regeneraci a zároveň tím vytvářím podmínky k dalšímu, byť pomalému, zlepšování. Je při tom nepodstatné, že třeba polovinu závodů Letního běžeckého poháru v podstatě jen proklušu nebo že i při některých velkých závodech (maratonech) věnuji úsilí experimentování místo snahy o dosažení svého momentálního absolutního maxima.

Ještě k tomu rovnoměrnému tempu. Zatím jsem zcela nepochopil, proč by rovnoměrné tempo (při rostoucí tepové frekvenci) mělo být lepší než rovnoměrná tepová frekvence (při řízeně klesajícím tempu).

Nevim, tak ja treba na nektere zavody jdu s tim, ze tam pobezim naplno, ale z takoveho zavodu nic nemam, teda mam, treba dobry cas, ale defakto si z nej nic nepamatuju, tak obcas bezim nejaky, ktery si chci uzit, spis jako tu atmosferu a tak.., nevim todle mne prijde jednak individuelni a jednak logicke:)

K rovnoměrnému tempu/tepovce. Vsadím běžecký boty, že závodníci při závodech kolem 10 km určitě nesledují a nemají rovnoměrnou TF, ale rozhodně stoupající.

Podvod na sebe, že jsem do závodu nedal vše, i když jsem mohl, nemusí být žádné příště, život může být krátký, asteroidy, supervulkány, … A taky podvod na soupeře. Když jsem jako malý kluk vyhrál v něčem mnohem víc bezvýznamném a druhý mi pak řekl, že mě nechal nebo že nehrál naplno, nepotěšilo mě to, i když to mohla být jen výmluva. O tom by se však dalo dlouze diskutovat, i vaše argumenty uznávám, takže to raději přeformuluji na:

„Když už se rozhodnete závodit, jak moc naplno se vám to daří, jakou máte strategii a jak moc to bolí?“

>> mulisak, 27. 04. 2010 13:30:35

presne tak, naprosty souhlas. zavod od slova zavodit, jede se na krev:)! jasne ze se clovek nesmi znicit hned na zacatku, ale dokud je clovek mlady a zdravy, tak se nejak setrit podle me nemusi. jasne ze muze clovek mit nejakou strategii, ze toto pojmu jako kvalitni trenink, nebo ze se nesmim znicit pred dalsim zavodem, ale to bychom asi mohli takto diskutovat donekonecna.

>> mulisak, 27. 04. 2010 13:30:35 Když už se rozhodnete závodit, jak moc naplno se vám to daří, jakou máte strategii a jak moc to bolí?“

Dobře, máte samozřejmě pravdu.

Pro mě jsou závody hlavně příležitostí pro kvalitní trénink, zejména pak závody Letního běžeckého poháru. Slovenské maratony (Bratislava, Podolínec) pak jsou i přiležitostí pro setkání s přáteli a odpočinku. Téměř před každým závodem si sestavím strategii, podle které se snažím běžet a odhadem ve 3/4 závodů se mi ji daří více či méně dobře naplňovat. Závody mě téměř nikdy nebolí a jsem po doběhnutí schopen normálně fungovat a nejpozději další den i pomalu běhat. Závody s maximálním úsilím zkusím jen tehdy, pokud se má výkonnost ještě o néco zvýší, což může ještě pár let trvat.

>> kanovsky, 27. 04. 2010 14:25:32

Nemám velký zkušenosti, proto jsem koneckonců založil tuhle diskusi, ale troufám si tvrdit, že běháš hodně pod svoje možnosti. Jsem velice zvědavý, co na to řeknou ostatní.

Jediny zavod do ktereho jsem nesel naplno byl muj druhy a zatim posledni maraton. Chtel jsem si to v klidu uzit a dobehnout ve slusnem case. To se povedlo a bylo to fajn.
Kratsi zavody ale bezim vzdy naplno. S prepalovanim zacatku az tak problem nemam, vzdy pred zavodem si urcim jakym chci bezet tempem a moje pocity mi uz v prvnim kilometru daji vedet jestli je to moc rychle nebo se da. Obcas se stane, ze citim, ze na stanovene tempo nemam, ale i tak se snazim ho drzet a pak si to vypiju az do dna. Myslim ale, ze do zavodu nedavam tolik, kolik bych mohl. Proste nekde za pulkou mi asi chybi takova poradna zavodnicka zarputilost a setrim se. To ale podle me chce zkusenosti a snahu postupne naucit podvedomi, kam az muze telo tlacit aby jeste fungovalo. Nejvic naplno jsem doposud sel asi na Bechovicich 2009. I kdyz to bylo “jenom” 10km a uvod jsem neprepalil, zaverecne kopce me dostali. Poslednich 500m jsem nebyl schopnej myslet na nic jineho, jenom kde je uz cil. Stehna me pak boleli jeste cely tyden.

Většinou jdu závody nadoraz, už se mi stalo, že po závodě jsem byl úplně mrtvý a závod většinou aspoň jeden den v nohách cítím. Lískovecký ultra jsem cítil asi dva týdny :D

Tak nějak nerozumím, k čemu je závodit, když se nejde naplno? To si můžu jít klusnout sám do lesa. Nebo je to možná tím, že jsem to nikdy nezkusil? Nedělám to ani v lize, kde se jdou třeba tři závody po hodině za sebou…prostě by mi přišlo, že jsem tam jel úplně zbytečně. Jinak moje teorie nasadit tempo dle soupeřů a držet kam až to půjde, ta mi asi taky moc neobstojí 

Mateji, je dost rozdil jit v lize na oval bezet 1500m. To je jasny ze bezis naplno. Naco bys tam taky chodil jinak… A neco jineho pak si zajet na tradicni zavod, na ktery se treba ani nepripravujes, ale hlavne se tam jdes potkat s prateli a uzit si atmosferu.

>> SlavoK, 27. 04. 2010 15:50:15 No tak to je jasné, ale s přáteli se potkáš před závodem, po závodě, ale přeci si s nimi nebudu povídat během běhu I bez přípravy…

Zajímavé … Stejně bych chtěl vědět, jestli závody LBP skutečně všech 200 lidí běží každý týden úplně naplno, takźe za rok podají 20 i více výkonů na hranici svých možností. Já bych to také zkusil, ale u některých jedinců podobné výkonnosti jako mé, kteří toto zkoušeli, vidím následná vleklá zranění a/nebo dlouhodobý pokles výkonnosti (stačí si kliknout na grafy těchto lidí na http://www.kanovsky.cz/lbp, nechci být ale konkrétní, abych někoho nepoškodil). Prostě mi bylo doporučeno, abych volil strategii opatrnější a bezpečnější, a proto se tím zatím snažím řídit a jsem spokojen, protože výkonnost zatím stoupá, i když je stále ještě v porovnání s ostatními nízká (nejlépe jsem na LBP byl přesně v polovině pořadí).

Nicméně, každý ať si na závodech běhá tak, jak mu vyhovuje. Není ale asi nutné jiné přístupy odsuzovat nebo považovat za podvod na soupeře. Každý přístup má dle mého názoru své opodstatnění a tak je to správně.

>> kanovsky, 27. 04. 2010 16:41:24

Já jsem třeba ideální příklad, krásně se propadám do hlubin :D

>> hugo, 27. 04. 2010 16:48:33

Ty do závodů nejdeš evidentně naplno už proto, že na místo závodu běžíš několik km a dokonce pak startuješ i v předbězích (tedy na BBP, kde běžíś 5 km s ženami a pak 10 km hlavní závod). 

To se nevylučuje, snažím se běžet co to dá. Ovšem běh domů bývá potom krutý, když ještě zbývá třeba 5 km, tak to ke konci pěkně bolí.

>> hugo, 27. 04. 2010 17:26:55

To věřím. Každopádně ale bez těch předběhů bys byl v závodě o nékolik procent rychlejší, ale baví Tě to takto a tak je to správné!

Já běžím většinou každej závod naplno ale v mým případě to znamená že když je potřeba přidat na tempu tak se vždycky objeví ještě nějaká ta silová rezerva kterou můžu kdykoliv využít a ke konci závodu cca poslední 1–2Km přidávám automaticky a většinou v těch posledních kilometrech předbíhám nejvíc lidí.Po doběhu jsem se cítil zatím pouze jednou uplně k.o. ale většinou si právě říkám že jsem se zbytečně šetřil a mohl to zaběhnout o dost rychlej…

>> Ladaa, 27. 04. 2010 18:47:33

A to je prave strasne relativni, protoze to taky muze byt tak, ze by na tebe prisla krize a ve finalne mel horsi cas, ono todle nema cenu moc resit:)Protoze kazdy zavod je individuelni a spis nejaka zkusenost do budoucna:)

>> Matěj, 27. 04. 2010 16:13:07

Ja se taky divim, ale fakt jsou lidi, kteri si pokecaji i pri zavode…8-O

taky si občas povídám, ale většinou jsou to nepublikovatelné věty 

>> Matěj, 27. 04. 2010 15:37:45

Dobrá strategie, ale pokud neběhám na špici, tak může být problém najít správnýho soupeře.

>> kanovsky, 27. 04. 2010 16:41:24

Omlouvám se, očividně se tě dotklo použití velmi negativně vnímaného slova „podvod“, přestože sám jsem se k němu taky částečně přiznal. K závodění naplno nikoho samozřejmě nenutím a nutit nemohu. Nicméně nejsi sám a moje domněnka o nezávodění se potvrdila. Beru to jako fakt, nic negativního.

K 20 a více výkonům na hranici možností – pořád věřím, že je lepší více než méně. Brněnský pohár jsou poměrně krátké běhy, běh jako sport je navíc relativně bezpečný, řekl bych, že riziko zranění je proti jiným (kontaktním) sportům nízké, i když se běží tzv. naplno. Stačí poslouchat tělo. Jestli se zúčastním některých závodů LBP (středa večer mi moc nevyhovuje) zkusím ověřit tuto teorii spolu se strategií zavěšení se na o něco lepšího běžce i za cenu, že nevydržím a vytuhnu, ale aspoň ze sebe vydám skoro všechno. Pak dám vědět.

Mimochodem, četl jsem, že podobný přístup má třeba Dominik Hašek, který šel naplno i do tréninků a štvalo ho, když tam dostal gól. Hašan je sice extrémně soutěživý a špičkový profesionál a my hobby běžci, ale všem nám jde o zlepšení.

>> mulisak, 27. 04. 2010 22:06:58

Pro informaci přeposílám radu, kterou jsem dostal asi před půl rokem od slovenského trenéra:

„Pokila chces bezat kratke preteky na 5–10 km, tak by si mal dodrzat pravidlo – len tempom buduceho maratonu, dajme tomu 5:00/km (maratonm za 3:30), teda trafit presne 10km za 50 minut alebo 5km za 25 minut a merat si pulz. Cielom pretekov by malo byt : 1-trafit tempo od startu a rovnomerne na vysledny cas 2-odbehnut to v tom tempe s nizsim pulzom ako naposledy – nove nizsie pulzy su nove osobaky, az by sa dostal do stavu, ked je pulz taky ze dokazes utiahnut 3–4 hodiny a si tym pripraveny na maraton v tom tempe.“

Ještě jsem se ale nerozhodl, jak se k tomu postavit, protože jsem od té doby běžel jen jeden kratší závod, kterým byl listopadový závod BBP. Samozřejmě i já chci na závodech dobíhat co nejlépe, ale jsem ochoten obětovat i několik závodů za sebou, pokud to přispěje k rychlejšímu posunu výkonnosti na dalších (třeba i důležitějších) závodech.

Jinak, překvapilo mě, že máš v profilu dost nízkou kilometráž. Pokud odpovídá skutečnosti, pak máš podobný přístup jako jiný můj kamarád, který svých 50–100 km měsíčně běhá převážně na závodech v pulmaratonech a příp. maratonech, v podstatě bez tréninku, a přesto má stále velmi dobré časy (aktuálně na pulmaraton kolem 1:32). Je tedy vidět, že i takový přístup může přinést výsledky.

>> kanovsky, 28. 04. 2010 06:27:37

Rozdíl je, že tvým hlavním cílem je maratón a kratší běhy bereš jako součást přípravy. Diskuse byla ohledně kratších závodů. Jinak si samozřejmě dělám zálusk na svůj první maratón v životě někdy na podzim, protože jak sis všiml zatím nemám naběháno a i když bych ho nejspíš uběhl třeba hned, hodně by to bolelo a riskoval bych zranění. Vím o čem mluvím, na podzim jsem podobně (a pomalu) zaběhl na Býčí skálu (30 km + nějaký převýšení) a několik dní jsem byl vyřízený. Věřím, že přes léto něco naběhám, ale je to těžký, není prostě čas. Osobně navíc nevěřím, že správná cesta je pouze velký objem kilometrů, je třeba pracovat i na rychlosti, síle a stylu. Krátce jsem se zahlídl na videoreportáži z jednoho závodu BBP, kde jsem běžel 4:30/km a BĚH TO NEBYL. Hodně lidí běhá podstatně pomaleji a jak někdo na fóru trefně podotkl, maratón je pak pro ně z hlediska času stráveného během vlastně ultra. Včetně zážitků, spotřeby energy drinků a gelů 

>> mulisak, 27. 04. 2010 22:06:58

To ze jsem hobik me prave osvobozuje od toho bezet nutne na nejlepsi cas nebo pozici. Pokud pobezim krasnou lokalitou, tak se muzu kochat. Pokud pobezim se slabsim kamaradem, tak pobezim tak, at ho dostanu do cile a protneme cil spolu. Kdyz si budu chtit zlepsit osobak, proc ne – pojedu naplno.

Jinak vuci souperum mi na tom nic nefer neprijde. I kdyz si budu chtit zlepsit osobak, tak je jedno jestli dobehnu 850ty nebo 910ty – podstatny bude cas. Takze i kdyz predbehnu nekoho kdo nejel naplno – na mem casu to nic nezmeni.

Podstatny je, abys mel ze zavodu dobry pocit TY, a pokud ho docilis dobrym casem, nebo tim ze se pokochas hezkym mestem a budes mavat divakum – to je prece jedno.

>> xPablos, 28. 04. 2010 09:03:25

Absolutní souhlas

>> xPablos, 28. 04. 2010 09:03:25

Jojo, takhle to taky vidim:)

Tak, tak. Taky se mně líbí, jak to xPablos napsal. Kolik já už jsem těch závodů prokecal od startu skoro až do cíle… Započítávám se k jasnejm hobby (správná výslovnost – houby) běžcům. Tak jak důchodci chodí na procházky a dálkový pochody, já se chodím ráno proběhnout a občas se ukážu na závodě. Na závodění nejsem existenčně závislej, tak proč bych si z něho měl dělat vrásky. Když mám chuť a sílu závodit, jdu do toho naplno. Když nemám, tak holt nemám. V těch zadních řadách, kde se na závodech pohybuju, na mým skalpu stejně nikomu nezáleží.

Stává se z toho flame, omlouvám se všem turistům podvodníkům Vyjadřujte se prosím jen k aktualizovanému tématu:

„Když už se rozhodnete závodit, jak moc naplno se vám to daří, jakou máte strategii a jak moc to bolí?“

>> mulisak, 28. 04. 2010 10:43:40

ja uz toho teda moc nenazavodim, ale kdyz jsem behaval treba BBP, tak pro me byl kazdy predbehnuty zavodnik cenny skalp a snazil jsem se, aby naopak nikdo nedobehl me, takze ten pristup „pokecani behem zavodu“ (nezni to trochu absurdne?) moc nechapu. je to otazka pristupu, povahy, nema smysl se navzajem presvedcovat, takze je to trochu debata o nicem. kazdopadne mas moji podporu:).