>> mulisak, 28. 04. 2010 10:43:40

Tak teda k tématu: Když mám dobrý den a náladu, tak se mi daří to rozběhnout tak, že běžím nadoraz – samozřejmě jen na tratích, které mám vyzkoušené a kde dokážu odhadnout správné tempo. Po závodě to bolí většinou hodně, někdy i na druhý den.

Jestli závodím naplno? Jak kdy. Ještě loni jsem každý závod běhal naplno a strašně jsem prožíval časy, které jsem zaběhl. Letos ale běhám tak, aby mě to bavilo, a aby to odpovídalo fázi treninkového cyklu. Např. Safari běh jsem běžel, abych se podíval na zvířata (a na cesty jindy zavřené) z pozice běžce – první 4 km jsem tak běžel v tempu 4:45, dalších 14,5 km pak v tempu 3:45. Nasavrky a Golčák jsem běžel jako výběh po jiném sobotním závodě. Ono není umění běhat hodně závodů zhruba stejnou rychlostí – mnohem těžší je připravit se na pár závodů v sezoně, které chce člověk jít opravdu naplno – a těm podřídit zbytek sezony – tedy i další závody. A začínám objevovat, že rady zkušenějších běžců – hodně závodů tě vyšťaví fyzicky i psychicky a nikdy nic nezaběhneš pořádně – jsou hodně moudré. Moje rada – vybrat si za určité časové období pár závodů, které chcete jít naplno – a vše ostatní jim podřídit. Samozřejmě – každý jsme jiný – ale asi tak 

Závodím naplno. Když vidím šanci být na 4. straně výsledovky z 7, předběhnout známého soupeře, dosáhnout rekordní čas nebo nenechat se předběhnout o kolo, tak mě to motivuje ještě víc. Strategie je jasná – co nejlepší pořadí, co nejblíž ke zlatu. Nebolí to vůbec. Jen po závodě funím jak lokomotiva ještě několik minut.

(předem se omluvám, že opět vytahuji staré vlákno, ale běhám teprve 13měsíců a tak si chci také něco opožděně řící:-) )

nedovedu si představit že bych neběžel závod naplno i když jsem hobík. předem si stanovím taktiku (třebas i špatnou )a jdu do toho, po závodě o tom hodně přemýšlím , upravím taktiku a znova jdu dotoho.

a třebas dnes. v Berouně byl závod na 18km , neběžel jsem ho a radči si dal treningově také 18km, a proč? protože jsem se necítil závodit. závod = závodit trenink = běžet a třebas i v skoro závodním tempu to je jen můj názor a třebas špatný, ale já prostě jakmile si připnu na hruď číslo , tak mi blikne a jdu v cíli do mrtva

>> kaz67, 24. 11. 2012 22:40:10

Na závodech běžím tak, jak aktuálně vyhovuje mým potřebám a také mým aktuálním dispozicím. Spoustu závodů ale běžím jen tréninkově, což považuji za zcela normální a přirozené. Třeba na BBP minulý týden v Jehnicích jsem běžel proto, že jsem byl poblíž, chtěl jsem poznat další trať a chtěl jsem se potkat s kamarády. Rozhodně jsem ale nehodlal riskovat zranění ve snaze ušetřit pár desítek sekund při sebězích, protože mi prostě pár míst v umístění za to nestojí. V některých závodech experimentuji se strategií rozložení tempa, u jiných závodů od začátku vidím, že nejsem ve formě, tak je třeba jen doklušu či dokonce nedokončím, čímž si zajistím možnost dále trénovat a dosáhnout lepších výsledků na jiných závodech. Při svém trénování i závodění sleduji dlouhodobé cíle, mezi které patří snaha o systematické zlepšování při minimálním riziku zranění či jiných problémů, a proto výsledky na konkrétních závodech zatím pro mě nejsou tolik důležité, pokud tedy běžím za sebe a ne třeba na lize za klub.

nieco k teme od majsterky

http://www.bezvabeh.cz/…nk-ale-pozor

>> kanovsky, 24. 11. 2012 23:05:51 ahoj, je vidět že to máš v hlavě srovnaný, snad i mně to jednou čeká

>> rudo, 25. 11. 2012 00:05:03 ahoj, dobrý článek, vše jsem nastudoval a + jsem vstřebal další infa z dalších tam umístěných článků v teorii jsem už skoro připravený a až jaro ukáže jak to vypadá semnou v praxi 

Neumím to sakra, neumím, v tréninku se dokážu zmáčknout mnohem víc, než při závodě. Ze strachu, že někde chcípnu na trati to raději zvládnu v pomalejším tempu hluboko pod své možnosti:-(

>> Dav, 25. 11. 2012 21:21:05

akoze nemas strach chcipnut na treninku ?

Já s tím mám problém. Jelikož v běhu téměř nezávodím, tak pak u delších závodů většinou doběhnu s dlouhým zrychlením ( klidně několik km )a v cíli jsem pořád čerstvej.

Poraďte prosím, která varianta na delší tratě (1/2 Maraton, Maraton) je lepší a proč:

1. Držet se od začátku vodiče na pro mě lehce optimistický čas s tím, že riskuji přepálení tempa a v posledních fázích závodu můžu mít krizi. Nebo to taky můžu vydržet až do konce a bude vystaráno.
2. Rozeběhnout to pomaleji (např. místo očekávaných 4:50/km běžet 5:10) a postupně zrychlovat s tím, že zbylé síly dobře zužitkuji v závěrečném (delším) finiši.

Často jsem tu v diskuzích četl rady jako „běž co to dá a konec kdyžtak doklušeš“ apod. Tak by mě zajímalo, jaká je podle vás ideální strategie na závody tohoto typu.

Přepálené tempo v záplavě adrenalinu při rozběhu s právě „vypuštěným“ stádem – to je taková moje klasika, se kterou se snažím bojovat a sám sebe krotit.

>> Korinek, 12. 12. 2013 21:35:21

Volím třetí variantu, rozbíhám o něco rychleji než je cílový čas, a podle potřeby zpomaluji, aby míra úsilí v celém závodu byla přibližně konstantní, i když u půlmaratonu se mi vícekrát stalo, že se žádné zpomalování nekonalo, neboť při stejném tempu tepovka dokonce klesala.

Rozhodně ale běžím podle sebe a tempem ostatních se vesměs nenechám zmást.

>> Korinek, 12. 12. 2013 21:35:21

Nemám tolik zkušeností jako Petr, ale za sebe to vidím tak – když se dle svých potřeb rozběhám, rozcvičím, dám pár rychlejších úseků, postavím se na start a do max. 10 minut vyběhnu, volím variantu 1., tedy tempo optimistické, ale nikoli nereálné.Pokud vím, že budu stát půlhodiny v koridoru, jen se zcela symbolicky proběhnu, protáhnu a pak volím variantu 2.

>> tinaB, 12. 12. 2013 22:01:17

Tina to pekene vystihla, dokonale rozcvicenie a nabehnutie organzimu do skutocneho pracovneho stavu pre zavodne tempo moze trvat aj 2H

hobik so slabsou kondicou by ovsem pocas 2H rozcvicky minl polovivu energie a uz by nevladal bezat maraton, take dokonale rozcvicenie je mozne napriklad pred zavodom na 10km

hobik co ma problem v rozumneom tempe zvladnut tych 42km urobi najlpeise jked sa rozvcicuje len staticky uvoni svaly klby a uovplni rebra aby s alshie dychalo a potom vyuzije prvych 5km na pomale rozkjlusanie a rocvicenie a caka az nabehne do pracovneho rezimu a ptom si da zvysncyh 35 km v zavodnom tempe takzeto hobik zvycajne zabehne osobak alebo vykon sezony

masove maratony kde sa aj tak needa bezat od staru tomu napomahaju pekne klusat az kuym sa to uvoni' snaha predbekat aa kluckovat vycerapa viac ako zavdone tempo

ciel je alebo byt rozcviceny alebo pomaly zacat tak aby sa naplno zapol tukovy metabolizmus a nie cukrovy a az neskor priseil cukrovy na pomoc a pokraacovaalo sa v zmiesanim rezime

1/2 maraton je tak nejak na polceste v pristupe k rozcvicenu a zvoleniu zaciatocneho tempa

ovsem po tm omalom uvode uz by sa malo bezat riadne, a nesetri sa nejaky velky finis do cielovej rovinky alebo bezat osobak na 2km v useku 40–42

Díky za rady. V popisu od Ruda se spíš najdu. Vidím to tedy na kratší rozcvičku a pomalejších prvních 5 km. Letos bych chtěl 1/2M 1:40 a M pod 4h ze 120km/měs. Tak snad to půjde.

>> rudo, 25. 11. 2012 23:31:51 akoze nemas strach chcipnut na treninku?

…žádná logika v tom není , jen že bych se asi při závodě styděl blejt někde do škarpy a pak se šourat do cíle, proto zpočátku volím tempo velmi pesimistické…

Vacsinou zavodim na umiestnenie – bud vylozene na vitazstvo – vtedy volim taktiku podla okolnosti bez ohladu na vysledny cas- alebo na co najlepsie umiestnenie na velkych zavodoch so zahranicnou ucastou – vtedy sledujem aj vysledny cas a odstup od vitaza, pripadne porovnavam svoje vykony v minulosti na rovnakej trati. Naprosto vynimocne idem zavod na cas, bez ohladu na superov a vacsinou sa mi moc nevydari.

Jeden alebo dva zavody v roku – bez vynimky Silvestrak, pripadne aj nocny beh v BA – bud bezim na pol plynu (tj. asi na 80% max. uslia – teda treningovy tempac), alebo zacnem ako na zavode a ak sa mi nebezi dobre, co sa mi skoro nikdy nebezi ak s tymto idem na start, tak to vypustim. Taketo dva excesy si dovolim kazdy rok a aj tak sa vacsinou za to na seba neskor hnevam.

Pri tych ostatných startoch teda neriesim, ci nadoraz, ale to, ci ZAVODIM. Ak ano, tak sa psychicky pripravim na utrpenie a ci je dlhsie (ak musim zvolit vysoke tempo od zaciatku, pripadne aj rychlejsie, nez som schopny udrzat na celej trati, aby som sa striasol dobrych finismanov), alebo kratsie (pri zrychlenie v zavere), zalezi od trate, okolnosti a od superov. Nezvyknem vsak behat v zavetri a svoju cast si poctivo odtiahnem, pripadne aj cely zavod, ak je to nutne – vtedy to boli velmi.

Dojst na zavod a odsabotovat ho poklusavanim, ci cielenym zhorsovanim svojho vykonu, to radsej 5× stravim ten cas s rodinou a odbeham si to v tréningu, ked vsetci spia. Pozeram sa teda na zavodenie pragmaticky – z casoveho hladiska a konfliktu s rodinnym zivotom a z hladiska nutne potrebneho vykonu na tuzene umiestnenie…

mozno to s tymto nesuvisi, ale pred nedavnom som si pozrel stare denniky a ked som bol skory dvadsiatnik, tak som rocne absolvoval 25 az 40 zavodov. Z nich bolo najmenej 5–6 bezanych nizsim usilim ako na tazkom tréningu. Pri takom pocte startov to vsak je pochopitelne. Posledne 4 roky ich vsak beham v priemere iba 12–14 (tento rok polovicu, kvôli polrocnemu vypadku). To by mi pripadalo ako plytvanie tréningom, keby som len polovicu z nich naozaj zavodil.

Tu otázku z titulku jsem nejdřív nechápal – mě závod nikdy nedovolí neběžet naplno (snad kdybych vedl s jasným náskokem, ale to se bohužel ještě nikdy nestalo), ale jak vidím tak možné jsou různé přístupy.

Vždycky naplno. Na závodě testuji své možnosti, takže to ani jinak nejde. Závodů za rok méně, ale zato se jim snažím podřídit přípravu.

I když je pravda, že 1/2M, kde jsem běžel s kamarádkou na čas kolem 2 hodin byl snad nejlepší, který jsem kdy běžel. Tolik pěkných holek kolem mě… 

Snad kromě dvou závodů, které jsem absolvoval jako vodič kamarádů si nepamatuji, že bych se v závodě nevydal z maxima sil. Většinou jich moc ročně neabsolvuji, ale letos je jejich průměrná délka 70 km a tak to vyžaduje úměrný odpočinek.

>> milan, 13. 12. 2013 16:05:51

U mně je to naopak, z nějakého důvodu mě mozek nechce pustit do „maxima“, takže pamatuji jen minimum závodů, po kterých jsem měl pocit, že jsem se vydal z maxima sil, byla to hlavně ligová pětka předloni ve Vyškově (18:20,4). Naopak, i po maratonu pod 3h, či třeba teď půlmaratonu za 1:24:26, jsem měl po doběhu spoustu sil a elánu, ale je tomu tak i u spoustu jiných závodů. Mozek mě až příliš brání před tím, abych se přetížil či dokonce zranil, ale to je jinak dobře. Přesto by ale bylo zajímavé aspoň někdy zaběhnout třeba maraton opravdu na hranici svých sil a například poznat, co je to ta „zeď“ (hypoglykemii jsem nikdy nezažil).

>> kanovsky, 13. 12. 2013 16:22:08

„mozek se brání, bylo by to zajímavé“…

Přicházíš o další běžeckou dimenzi a tím je výborný pocit, že jsem v závodě udělal vše co bylo v mých silách. 

>> milan, 13. 12. 2013 16:47:14

Bohužel si až příliš brzy při závodu podvědomě či vědomě spočítám, co mi ještě „stačí“ a to dokonce i u závodů, u nichž naplánuji předem něco zcela jiného. Běhat bez hodinek přitom není řešení – to jsem párkrát zkoušel a výsledek byl ještě horší než s nimi (často je to tak, že mám pocit, že už jsem unavený a nechce se mi běžet, kouknu ale na hodinky a například zjistím, že tep je nízký, tak zkusím zrychlit či tempo udržet).

Mato má recht, si nepamatuju, že bychom někdy hráli fotbal nééé na výhru, to by nás trenér hnal a někdo by mu mohl zkusit říct, že si to jen tak zkouší. Pokud jdu závodit tak závodím … u mě je teda problém se slabší výkonností, takže u běhu jsem o vítězství naposledy běhal za školu, nebo to jsou teď už jen nějaký pouťáky . Ale rozhodně se nejdu jen tak proběhnout, to můžu dělat v tréninku.

Mám za sebou jen pár závodů a na všech jsem zatím šel podlahu.

Z hlediska strategie, na startu se zařazuju tak doprostřed a během prvních 500 m se přese mě skoro vše převalí. To si ale já teprve kalibruju tempo. Někde okolo prvního km se srovnám a pak už jen předbíhám. Poslední kilák až dva už jdu přes závit. Ale zatím jsem ještě nikdy neblinkal . Po běhu.

bezat na vytazstvo a na umiestneie neznaena ze nezalzei na tom aka sa zvoli startegia ci sa to najprv prepali a tak sa musi spomalit nie cielenie ale proste preto ze to tempo je neudrzatelne

a o tom si myslym ze je tato tema, aspon teraz tak bola postavena otazka

ked sa chcem umiestnit co najlpei vo vysledkovej listine tak v podstate musim zabehnut co najlepsi mozny cas, kedze vysledkova listina sa zoraduje podla vyslednych casov, pretoze, akokolvek je to neprijemene cielom sa prebieha v poradi ktore zodpoveda dosiahnutym casom, takze ono ide vzdy o to ako zabehnut co najlepsi cas.

otaza stoji aka je strategia na zabehnutie co najlepsieho casu

rovnomerne tempo alebo trochu volnejise po starte a rychlejsia druha polovica atd.

ked Wnajiru vyhral OH maraton, tak zavodil, ale islo o to ake tempo rozbehol zo zaciatku a vsetci ostatni co tam zavodili dopadli podla toho ci sili s nim alebo ci sli svoje rovnomerne tempo. zavodit neznamena ze som nalepeny na skupinu, zavodit zanena ze cielom prebehnem pred tou skupinou a na trati si mozem bezat svoje tak aby som v cieli mal lepsi cas ako ta skupina.

v cyklistike sa da zrobit ked sa prechadza cez premie pocas etapy vpredu pred pelotonom, v beho to neexistuje, na maratone sa nepalti za to ktoj je prvy na krej obscesrtvovacke, ovsem urcita vyhada tam je ten prvy moze akoze omlyom nesikovnostou pozhadzovat flase superov, ktori si tak nelognu tej svojej koralky

>> rudo, 13. 12. 2013 21:18:39

Rudo, to by platilo jen tehdy, kdyby výkon druhých nebyl ovlivněn strategií a výkonem, kterou poběží Mato. Navíc myslím, že je možné vyhrát závod i se špatným časem, což na rozdíl od běhu na čas ušetří dost sil do dalších závodů.

Na závody jsem začal chodit s vědomím, že nikdy nebudu bojovat o vítězství – to jsem měl začít s běháním o 20 let dřív.

Závodím proto, abych se aspoň dvakrát do měsíce donutil vydat ze sebe maximum, zjistil tak své současné možnosti.

Proto vždy závodím naplno, na Garmin si nastavím průměrné tempo svého nejlepšího běhu na danou vzdálenost ( tedy taky ze závodu ) a tohle tempo se snažím držet. A když mám v posledních 500 – 1000 metrech pocit, že to půjde, pokouším se to zrychlit, což se někdy povede, jindy ne.

Mám ráda tu úžasnou euforii po závodě, který běžím (nebo vesluji) naplno a vydám se ze všech sil. Po závodě, ve kterém se trochu šetřím (měla jsem takový jeden), se tenhle pocit nedostaví.

I když podle časů to tak nevypadá, tak i já závodím naplno. První 3 km jsou nejrychlejší, do 5-tého km to skoro udržím a potom už tempo postupně uvadá. Kdybych začal pomaleji, tak by to stejně nepomohlo protože moje váha mě unaví při jakémkoliv tempu.