ZAČÁTEČNÍCI: Proč se běžci zdraví? [článek]
Slaný
EdCable
30.06.2010 13:58:55
>> Petr.vf, 30. 06. 2010 09:56:17
Vetsinou se me lekaj zensky i pri behu, asi vypadam nejak divne bo co:-))
ozogan
30.06.2010 16:11:05
Já občas zdravím dalo by se říct i obyčejný lidi, který na svý trase potkávám. Jsem fotograf, občas mě proto nějaký výjev docela zaujme. Například nedávno, běžím si tak už na vrchlolu kopce, docela zničenej, když tu vpravo u cesty vidím ženskou co tam stojí s velkou sekerou a na něco (někoho?) čeká. Tak jen tak při běhu pozdravím a ptám se, na koho si to tu sekeru chystá. No a ona prý, že na nějakýho velkýho hada, co se jí tam u baráku motá. No ale i další lidi mě čím dál více zdraví, když mě tam jako padesátníka vidí probíhat často kolem nich.
Olomouc
321919
30.06.2010 20:37:40
>> Petr.vf, 30. 06. 2010 09:56:17 >> martin76, 30. 06. 2010 10:49:47
Tykání při sportu beru jako samozřejmé, zvláště mezi chlapy.
Připadám si trochu nepatřičně když vejdu před závodem do šatny a
zdraví mně tu – dobrý den.Ale přiznávám, že ve vašem věku mi to
také občas dělalo problém. Pozdrav ahoj, však nikoho rozumného nemůže
urazit.
Ostrava
lenkaclenka
13.07.2010 10:33:17
Zdravím u běhání tak, že mávnu rukou, usměju se a někdy stihnu i ahoj. Teda většinou. Občas bývám zadumaná a nevnímám okolí, tak se omlouvám, pokud neodpovím. Kromě toho zdravím i na horách, můj známý mě nakazil teorií, že nad 1000 metrů nadmořské výšky se zdraví a tykají všichni.:-)
Olomouc
321919
20.07.2010 23:00:15
Byl jsem nyní 5 dnů na veteránském mistrovství Evropy v Nyiregyháze
v Maďarsku. Při výklusu v místním lesoparku jsem tam potkával řadu
bežců a běžkyň. Byl jsem docela překvapený počtem těch, kteří na
pozdrav (pokynutí rukou, úsměv a slovíčko hellou) neodpověděli.
Dušan Šebek
22.07.2010 10:17:12
Když trénuji na kole, na pozdrav mi odpoví mnohem více lidí než když si jdu zaběhat. Náhoda? Nebo je běh náročnější a nezbývá síla na pokynutí hlavou, na úsměv…;-)
Kris
25.09.2010 17:21:26
Dostala jsem se pracovně na pár měsíců do Dánska a už před odjezdem
jsem se rozhodla, že se tady rozběhám… Nemám tu rodinu ani jiné
koníčky, takže ideální podmínky. Zatím se pomalu ale jistě daří.
Navíc je tu neskutečně motivační prostředí – běhají snad
všichni…a proto bych řekla, že se vůbec nezdraví – prostě je tady
všude běžců tolik, že by nedělali nic jiného…ale na úsměv alespoň
někteří moc hezky reagují
canicrosska
04.10.2010 23:48:13
Donedávna jsem se pohybovala v končinách, kde jsem při běhu potkala maximálně nimroda, kterýžto vida psa, raději sundával flintu z ramene. Když pak zjistil, že pes je v tahu (rozumněj, v postroji), otráveně se odvrátil a zmizel v hlubinách lesa. Byla jsem zvyklá na svou samotu a nikdy mě prostě nenapadlo, že se zdraví i neznámí běžci. Fakt. A to si myslím, že jsem jinak slušné děvče ;) Protože včera na mě při okruhu jeden milý pán houknul povbudivé Ahoj, tak jsem si dnes v Krčáku uděla „zdravící test“. Výsledek – jedna slovní odpověď, jedno mávnutí, pár úsměvů. Bylo tam na můj vkus ale dost lidí a na všechny hulákat mi přišlo nějak .. no divné :D Vzala jsem si z toho asi tolik, že s probíhajícím navážu oční kontakt, pak přidám úsměv, mávnutí a pokud je tam to souznění, pochopení, .. no však víte.. :D pozdravíme se i slovně.
Nic se nemá lámat přes koleno a rozhodně se na nikoho nebudu zlobit, když neodpoví. Já taky kolikrát jenom funím, čumím psovi na zadek, poslouchám to pravidelné „cink – cink“ postrojů a že na mě někdo mává vůbec netuším. :)
Kwodi
01.11.2010 13:28:33
Myslím si, že pozdrav ve sportu je samozřejmostí jako : ahoj u vodáků, nebo : dobrej u rybářů.. Mám nějaký koníček a lidé, pro které je to koníček také, jsou mi na trati bližší než někdo, kdo sedí na lavičce a kouří.. Je tam určité spojení a myslím, že každé ahoj, které aspoň začátečník na trati uslyší nebo mavnutí rukou a úsměv, každému běžci udělá lepší náladu a dodá pocit, že někam patří. Myslím si také, že aspoň začátečníkům , na první pohled lepší běžec, dává pozdravem najevo, že dělají správnou věc a snaží se je tím motivovat.
Černé Voděrady
MartiNo
01.11.2010 14:05:52
Mám čerstvou zkušenost z Voděradských bučin (kousek za Prahou)
z neděle, kdy mě zdravili dva běžci vyloženě atletických postav
hlasitým AHOJ, naštěstí jsem měla zrovna sílu odpovědět stejně. Pocit
byl opravdu pěkný – jsem postarší pomalá běžkyně a takovéto
přijetí do „sportovní společnosti“ mě těší Jindy zdravím dle dechových
možností a odhadu protiběžce – na oční kontakt reaguji vždy, pokud je
někdo „duchem nepřítomen“, nevyrušuji
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.