>> Mirek Kostlivý, 20. 05. 2011 15:40:52

V Cholupicích nebo v Budějcích, všude stejně. Na AHOJ holky nereagují, vím, že to není zlatá kreditka, ale takovou opravdu nemohu sloužit a dneska jedna pípla „dobrý den“.

Mirku, nad těmi šedinami se zamyslím, začnu běhat v nějaké masce a přestanu ty chudinky děsit vlastním ksichtem 

… naštěstí neběhám pro pozdravy, ale pro sebe, takže mi to neva 

Kdyby mi nějaký běžec řekl AHOJ, byla bych šťastnááááá!! Tady se to snad nepěstuje 

nerozumiem preco zeny tak „zarputilo“ hladia do zeme vzdy ked stretnu bezca. ved pozdrav ci usmev dokaze potesit na nejednom tazsom ci lahsom vybehu. je prejavom zdraveho sebavedomia, prejavit uznanie pozdravom pre spolubezcov, chodcov ci iny vonku pohybujuci sa druh.

>> vosice, 20. 05. 2011 21:44:00

Tak alespoň takto, na dálku

AHOJ

>> vosice, 20. 05. 2011 21:44:00

ak staci aj od chodca :

AHOOOOJ

Skóre z dnešního tréninku v Kunraťáku (cca 20:00 až 21:00, vzduch chladnul, osvěžil, akorát jsem dobíhal, když začínala bouřka, prostě parádička): 2 zdraviči, 3 nezdraviči.

Nejdřív kluk, který mě odignoroval, ale vypadal tak soustředěný na výkon, že mě možná fakt neviděl. Pak děvče, které mě vidělo a pozdrav neopětovalo. Následně největší zábava – běžecký pár, on odpověděl, ona mě ignorovala (ale vypadala, že má plné nohy práce se sebou samou). No a nakonec pán tak kolem čtyřicítky, už jsme na sebe před devátou málem neviděli, ale stejně jsme na sebe mávli.

Takže pánové 2/3, baby 0/2. I když uznávám, že na mávání je asi response rate nižší, než kdybych poctivě ahojoval.

>> 321919, 20. 05. 2011 22:59:56

>> rudo, 20. 05. 2011 23:41:56

Díky chlapci

Kunraťák, neděle cca 11:00–12:00 (uf, málem jsem se uvařil). Skóre: 1 zdravič, 2 nezdraviči.

Pán se dvěma čo-, ehm, pejsky mě odignoroval, slečna se sluchátky taky. Ještě že jsem pak potkal pána, kterého v lese vídám minimálně od roku 2007, jinak by to dnes bylo s nulou.

Pánové 1/2, dámy 0/1. Ale když jsem začínal, taky mi chvíli trvalo, než mi došlo, že ti běžci proti mně neodhánějí mouchu, ale mávají. 

>> kaši, 08. 04. 2011 16:46:00

Já mám se zdravením se mezi běžci v Praze(Prokopské údolí a okolí) docela dobré zkušenosti, bez ohledu na pohlaví. S některými se dá i pokecat, pravda, s holkama se mi to moc nestává. Asi se mě bojí nebo co :) Ale aspoň většinou zdraví.

Kunraťák, úterý 19:00–20:00. Zřejmě běžecká hodina, protože minimálně nahoře na asfaltkách byl slušný provoz. Celkové skóre: Zdraviči 11, nezdraviči 8.

Rozpad podle pohlaví ovšem pořád ještě vypadá, že běžící dáma považuje běžícího gentlemana za úchyla: chlapi odpověděli na pozdrav v poměru 9:4, dámy 2:4. Ale zase dva společně běžící hochy jsem potkal třikrát, a ani napotřetí jsem jim nestál za odpověď.

(A ne že by mě to tolik bralo, ale jak začínám po půlroce znova běhat, tréninky bolí, a tak se touhle statistikou aspoň odreagovávám.  )

Tak já mám zkušenosti, že z 90% nezdraví ženy, ale zase když mě pozdraví a ještě se k tomu usmějí, tak mám hned rozzářený den. Jinak mě občas bere vztek a nejraději bych se za nezdravějícím rozběhl a zavolal na něj „bů“. Ale to je prostě výchovou, kde člověk vyrůstal a v jakém se pohyboval kolektivu. Jak se říká „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Tak Vás všechny zdravém a přeji krásný den. Ahoj, Honza:-)

Musím sem hodit opačný případ, ať to máme trochu rozmanitý. Minulý týden v lesíku na Kamýku jsem potkal slečnu a ta sice neodpovídala, ale usmála se. A to prosím pokaždé, když jsme se na tom pidi kolečku potkali (min.3×). Tímto Tě zdravím a dávám za příklad jiným! 

Já tedy zdravím většinou první, ale jen v případě že protiběžec naváže oční kontakt.Jinak ne. Pokud tkouká do dálky nebo pod nohy, nezdravím. A neříkám AHOJ,ale lehce mávnu rukou.Zatím se mi nestalo, že by někdo na můj pozdarv nereagoval:-)

Dnes se mi pozdravil dokonce cyklista, a to docela nahlas :) Ale mozna to byl bezec co zrovna jel na kole, nemel jsem cas se ho zeptat 

To jsem rád, že to řeší i někdo jinej než já.-) Taky poctivě zdravím jak jsem zvyklý z menšího města a v Praze mě zaskočilo, kolik lidí jen prázdně zírá a ani rukou nemávne. Buď jak buď, zdravím všechny dál a doufám, že ta tradice úplně nevymře, ať už je to malý město nebo pražská Stromovka.

>> Stratos, 25. 05. 2011 19:52:07

Ve Žďáře taky slabota. Když jsem vyjel na kole, byli cyklisti družnější. Přišlo mi, že cyklisti jezdí víc jen tak pro radost než běžci (běhají jen tak pro radost). Běžci to berou moc vážně.

Tak dnes se mi stala taková celkem vtipná věc, při běhu jsem potkala asi 12 běžců (na trase asi 8km, takže to vypadá, že opravdu propukla jakási běhací mánie)a ani jeden mi neodpověděl na pozdrav (nebo jsem ani sama nezdravila, když se koukal do země) a zrovna když jsem přemýšlela, že zdravit už prostě nebudu, jsem potkala toho 13tého, co na mě mávl a já ani nestihla zareagovat (ostuda, protože já běžela z kopce a on do kopce:-). Tak teď tedy nevím..jinak mám poslední dobou samé negativní nezdravicí zkušenosti.

Kunraťák, čtvrtek 15:00–16:00 (fuj, hnusný vedro). Umírněně jásám. Jásal bych nemírně, ale dnešní vzorek je příliš malý. Celkem 1 zdravič (samozřejmě chlap), 0 nezdravičů. Je to sice absolutně nereprezentativní, i tak ale těch 100% vypadá pěkně, ne? 

>> Strýček Wottie, 26. 05. 2011 16:51:25

V tuhle hodinu v Kunraťáku jen jeden běžec? To se divím, poslední dobou je to tam dost frekventovaný, jak se oteplilo. To v zimě, když tam bylo 10–20cm sněhu, to jsem potkal tak 1–2 běžce a pozdravil každý, to totiž neběhali „spalovačky tuků“ =)

já právě čekám až se krapet ochladí, půjdu do Kunraťáku tak za hodinku, škoda, mohl jsem vylepšit vzorek =)

Se zdravením mám docela dobrou zkušenost :o) Většinou zdravím běžce a cyklisty „Ahoj“ a přidám k tomu úsměv (tedy pokud se dá tomu šklebu při běhu říkat úsměv a odpověď je hodně krát také s úsměvem. Dokonce v úterý když jsem se vracel z běhu v Turnově, tak jedna běžkyně byla docela překvapená mým pozdravem – ale odpověděla 

Se zdravením mám docela dobrou zkušenost :o) Většinou zdravím běžce a cyklisty „Ahoj“ a přidám k tomu úsměv (tedy pokud se dá tomu šklebu při běhu říkat úsměv a odpověď je hodně krát také s úsměvem. Dokonce v úterý když jsem se vracel z běhu v Turnově, tak jedna běžkyně byla docela překvapená mým pozdravem – ale odpověděla 

Myslím, že nezdravení „spalovaček tuků“ může být způsobeno tím, že vůbec netuší, že se běžci(cyklisti, motorkáři…)navzájem zdraví. Já ve svém bydlišti (20km od města) potkám běžce velice vzácně, tak jednou za dva měsíce, ale v neděli nás se spoluběžkyní předjížděly tři cyklistky a zdravily AHOJ, tak to bylo velice příjemné.

Až se v tréninkových plánech na uběhnutí čehokoliv objeví „zdravit vše, co se pohne“, nebo aspoň „odpovídat na pozdravy“, určitě zdravících běžkyň i běžců bude více… 

Ad spalovačky/spa­lovači tuků:

Už jsem psal o pár příspěvků dřív, že v lidech, kteří nezdraví, vidím příslib rozšíření běžecké základny, protože pokud jsou jen trochu normální, tak se to časem naučí (já když začínal, taky jsem nezdravil, protože jsem nevěděl, že to je zvykem) – což nutně znamená, že pokud to neumějí, neběhají dlouho. Je spíš naší povinností tyhle lidi „vzdělávat“.

Z lidí, kteří původně chtěli „jen“ zhubnout, se často rekrutují výborní běžci. Když odcházím vyklidněný, napitý a převlečený z 1/2PIMu a vidím dobíhat zavalitější lidi v čase 2:20 s tím, jak je úplně všechno bolí, ale oni to prostě nevzdají, říkám si, kolik z nich si za rok/dva zlepší osobák o půl či tři čtvrti hodiny. Klobouk dolů před nimi – jak říká každý rok poučení v PIM materiálech, slabší běžci se daleko víc unaví, protože jejich tělo je prostě nucené být v závodním režimu déle – a o to víc je třeba si jejich výkonů vážit.

(Ale jedni spalovači tuků mi tedy vadí – ti, co běhají ve větrovce ještě při +15 stupních, aby se víc zahřáli a víc toho spálili, a bundu neperou po každém tréninku – ten puch je fakt strašnej.)

>> kaši, 26. 05. 2011 17:30:32

Dobře jsi udělal, žes s tréninkem počkal – dodatečně jsem zjistil, že tou dobou bylo 27 stupňů, což mi vysvětlilo, proč jsem si připadal jak šnek na nedobrovolné návštěvě ve francouzské kuchyni.

Každopádně v zimě mě baví v Kunraťáku pozorovat situaci na přelomu roku – okolo Vánoc chodí fakt skalní, pak to trochu roste před koncem roku, kdy se lidi jdou rozloučit se sezonou. Následuje rapidní nárůst po Novém roce a pak lidi s předsevzetím postupně odpadají – nicméně část z nich vždycky vytrvá, a to je fajn.

>> Strýček Wottie, 27. 05. 2011 00:35:29

jo, šel jsem v 18:30 a už to šlo, déle jsem čekat nechtěl, vypadalo to na bouřku.

Běžců tuny, asi všichni čekali na ochlazení. Hned pod kolejema 2 spalovačky. Ony opravdu neví, že se zdraví, proto jim to nevyčítám. Proto se takové snažím zdravit, vím, že si pomyslí, áá asi nějakej spolužák =) , ale když se jim to stane vícekrát od různých běžců, přijdou na to.

Jinak statistika docela dobrá, potkal jsem 2 dámy v nejlepším věku, které pozdrav opětovaly. A chlapi, ti zdraví skoro všichni.

Zanést do tréninkových plánů klausuli o zdravení, to není vůbec špatnej nápad =D

Já na kolobce bych teda měl zdravit jak běžce, tak cyklisty, protože jsem hybrid mezi obojím, že? 

Ale upřímně řečeno – jasné a hlasité zdravení (ať už na kole, při běhu nebo koloběhu) praktikuju jenom dál od civilizace, kde nepočítám s náhodnými výletníky, ale jenom s lidmi, kteří se tam vypravili cíleně a je předpoklad, že jsou stejné krevní skupiny. Pro ilustraci – každý den jezdím do práce a z práce po cyklostezce kolem Svitavy a Svratky. Ráno mezi Bílovicemi a Brnem teď potkávám tak 3 cyklisty, tak s těmi si na pozdrav aspoň kývneme, ale odpoledne na zpáteční cestě – to bych tu hubu celou cestu asi ani nezavřel… Teď mě napadlo si nalepit na prsa a na záda titulek: „AHOJ“ 

Já teda nezdravím jako první vzhledem k svému věku i pohlaví, ale pokud mě někdo pozdraví, tak mu samozřejmě na pozdrav odpovím ať už běží nebo jede na kole či se potkáme někde v přírodě .

Bez ohledu na svůj věk a pohlaví zdravím/mávám, i jako první, přestože mi to někdy připadá poněkud divné – v případě, že mladík či dívka nereagují (přiznávám, že někdy mě to na chvíli odradí od vstřícnosti) 

U nás na vsi se masové běhání zatím moc nerozšířilo, nebo běhám někdy jindy a někam jinam, než ostatní. Když už ale někoho potkám, dívá se do země. Možná mu starší dáma nestojí za pohled. Nebo se bojí mého věrného spoluběžce? (12 kg dost živé psí váhy?) Kdo ví. Pivo mi po doběhu chutná stejně, ať zdraví, nebo nezdraví.