>> SlavoK, 03. 05. 2011 16:24:15 … Ale rozlisovani asfalt nebo les nedava smysl. Asfalt je povrch a les je okoli, klidne muzu behat po asfaltu v lese.

Dneska mi to po dvaadvaceti km došlo, asfalt a les není ani povrch ani okolí, je to stav mysli. Asfalt prostě nepřipouští svobodu, můžeš běžet tam a nebo zpět. V lese nejsi limitován, stezky se větví, často mizí, výběr je jen Tvoje věc, jsi sám pánem svého osudu, pokud se rozhodneš rozedrat nohy v ostružiní, nebo vyvrátit kotníky seběhem stráně plné pařezů, či strhnout plíce během vzhůru napříč vrstevnicemi, je to jen věc Tvé mysli a Tvé lenosti. Tady přestáváš být malé kolečko v soukolí světa a stáváš se entitou.

>> Leszczynski, 04. 05. 2011 13:11:20

To by me zajimalo, jestli se najde nekdo kdo si radsi vybere frekventovanou silnici nez cyklostezku. :) Na behani myslim…

Co se tyce povrchu, pak rozhodnuti jestli asfalt nebo kamenista pesinka, je neco uplne jineho.

Téma se nám filosoficky rovíjí, viz Kostěj. Celkem závidím lidem, kteří si můžou vybírat trasy, povrchy atd. Při mém vytížení jsem někdy ráda, že vůbec běžím a neřeším, jestli po asfaltu nebo po lesních pěšinách (taky jí tam kousek mám). Co se týče povrchu, nesnáším betonovou dlažbu, beru jí na milost jedině v zimě, protože tolik neklouže a led na ní odtává rychleji. Když je třeba sucho, tak udusaný povrch nezpevněných cest dosahuje tvrdosti asfaltu. Ke kloubům atd. je pravděpodobně šetrnější běhání po měkkém, ale kdo chce závodit na asfaltu, tak si na něj taky musí zvyknout, takže ať si každý běhá, po čem je mu libo. Běhu zdar 

>> SlavoK, 04. 05. 2011 11:20:30 >> megatraged, 04. 05. 2011 12:32:34

Souhlas, nikdo tady netvrdi, ze je to jedine spravne behat v terenu, aspon jsem se nevsimla. Otazka puvodne znela obojetne – ‚co je lepsi‘ a ‚co mate radi‘.K tomu, co je lepsi, se tady zatim nikdo nevyjadril 

S temi zavody si myslim, ze je to spise otazka toho, ze hodne lidi/bezcu rado vidi zlepseni v nejake konkretni podobe, jako je treba osobni rekord na urcitou vzdalenost. Cehoz je na krosech o mnoho tezsi dosahnout.

Taky jsem rada, ze mam aspon kde behat, takze ja nemusim resit jestli po asfaltu nebo v lese pac tu les neni ale trosku prirody sem tam jo tak aspon tak, ale z 90% asfalt.

>> LemonaidLucy, 04. 05. 2011 14:44:55

S osobakem to asi nesouvisi. Ja osobne mam v terenu trosku strach. Par let zpatky jsem mel vyhoznej kotnik, takze nejaky sebeh z kopce pres koreny nechci ani pokouset.

Nejaka zpevnena lesni cesta je pro me OK. Ale treba na Vokolo Priglu pred hradem, to uz na me byla docela krosova vlozka a byl jsem tam mimoradne opatrny. A to bylo nastesti sucho.

>> xPablos, 04. 05. 2011 15:49:09

To naprosto chapu. Myslim, ze Grise to vystihla celkem presne s tou jizou na koni se sedlem nebo bez sedla. Ja kdyz jsem to naposledy zkousela ‚bez‘, tak jsem si zlomila zebra a od rozpuleni hlavy me zachranila helma 

Ale je fakt, ze sebehy v terenu mi taky zatim nejdou (stejne jako jizda na koni ‚bez‘ (=bez sedla:-)) a jsem tudiz dost opatrna. Precejen ma clovek tri nezaopatrene deti, ze…

Ale zpet k tvoji zkusenosti – kdyz uz jsme u prirovnani k tem konim, tak to je asi tak jako si po padu znovu sednout do sedla. S tim rozdilem, ze mas temer uplnou kontrolu nad tim, co se muze stat. Jak se rika – ‚tam, kde clovek upadne, ma zase vstat‘ a ‚co nas nezabije, to nas posili‘.

V podstate jde vzdycky jen o ten nas vlastni strach. Ten je podle me v ruznych zivotnich situacich uplne stejny pro vetsinu lidi. To, co rozlisuje je, jak se s nim kdo vyporada.

Běhat v lese a po lesních cestách nebo prostě necestách by se mně taky moc líbilo, ale bojím se. V terénu jsem strašně opatrná, hlavně v sebězích. Vždycky mně probleskne hlavou, že jsem jediný živitel a co by se stalo, kdyby se mně něco stalo, ach jo.

>> LemonaidLucy, 04. 05. 2011 16:26:27

Mam kamarada, ktery si ve stejnym lese na stejny ceste udelal vyron 3krat v prubehu min nez rok a pul. Kupodivu se boji do lesa vratit behat…

A ano, mel by kotnik posilovat, chodit na rehabilitace, preucit se na beh pres spicky v minimalisticke obuvi. No ja se mu nedivim, on se chce proste 1krat za tyden trosku probehnout a ne travit rok nekolik hodin tydne pripravou na behani. Tak beha po asfaltu.

Beh po asfaltu ma pro me spoustu vyhod, ale nebudu je jmenovat, protoze podle me pro kazdeho bezce je nejdulezitejsi a nepodstatnejsi vyhoda behat tam kde se dobre citi a beh si nelip uzije. At uz to pro kazdeho z nas predstavuje cokoliv.

Seběh po lesní cestě – nemusí být rychlý – mezi kořeny nebo po kamenech (žďársko) je největší adrenalin a odvaz. Chce to plnou koncentaci, taneční krok, … Vůbec není potřeba spěchat, jen si to užívat.

Vyhozené kotníky nejsou způsoebené lesem, ale oslabeným „core“, které je potřeba na nerovném povrchu zapojit.

>> SlavoK, 04. 05. 2011 16:57:38

Ja osobne jsem ze stejneho kone na stejne trase v prubehu nekolika tydnu spadla nekolikrat (s nasledky zraneni). Proto souhlas s tebou, ze nevidim realny duvod, proc vstoupit dvakrat do stejne reky. Na druhou stranu, ta reka neni vsude stejne prudka…

Osobně ráda střídám „povrchy“ i profily, i když, co se kochání týče,dávám samozřejmě přednost lesňačkám a polňačkám, ideálně v horách. Baví mě ta rozmanitost. Při sebězích v terénu ale sdílím strach některých z vás…občas mi dokonce naskakuje scéna z Vesničko má středisková a…:Pane doktore, vy jste se kochal…!) To když si nějak dobře hnu s kotníkem či jinou „složkou“ nohy a domů/do údolí se belhám jak po krvelačné bitvě… Tipuju ale, že i přes případné zranění by mě to k běhu táhlo dál, na rozdíl od jízdy na koni, kdy jsem si po pádu a zlomené klíční kosti jizdu (prozatím) totálně odepřela…(to k rozličným přístupům ke strachu, které naznačila Lucy:-)

>> pam65, 04. 05. 2011 17:50:11

Muj vyhozeny kotnik byl v podstate pracovni uraz . Pri programovani jsem si presedel nohu a kdyz jsem kolem pulnoci vstal, tak noha necitila, ze uz je na zemi. Udelalo to krup sem, krup tam a nasledujicich 10–15 minut si nepamatuju.

Kazdopadne chodime na tury a ten (jeden) kotnik mi obcas otece i po delsi chuzi (mimo asfalt). Nekdy vic, nekdy min, ale pochybuju, ze se to nekdy 100% spravi.

>> xPablos, 04. 05. 2011 19:05:45

Dceři jsem koupil (už jsem to tu psal) BOSU. Když se na to našlapuje zboku nebo nahoře se člověk houpe pata-špička, je to super. Dá se dobře cvičit i na kolena, břicho, záda, … Je docela drahej, ale viděl jsem prodávat použité.

>> LemonaidLucy, 04. 05. 2011 17:54:52

Je to pár let, co mě kopl bujný hřebeček a málem mi přerazil obě kolena. Naštěstí ten kop šel o pár centimetrů výš, takže z toho byly jen obrovské modřiny a pár dní bez šance postavit se na nohy. Byla to moje chyba, že jsem tomu nepředešla. Když otoky opadly, modřiny přešly všemy barevnými spektry, počínajíc černou a já se zase mohla postavit, šla jsem jezdit. Přece na koně nezanevřu jen proto, že jsem coby koňař začátečník udělala chybu. 

Je fakt, že každý máme ty přístupy jiné, s věkem jsem taky opatrnější, protože nechat tu Matýska bez mámy se mi nechce.

A doopravdy je to jen o tom, aby se člověk cítil co nejlépe. Na jakémkoliv povrchu 

>> Leszczynski, 04. 05. 2011 22:37:08

""U nas jsme diky minulemu rezimu hodne pozadu a s tezi to dohanime.""

Je fakt ze pocas temnej doby havlizmu sa pre cyklistiku a sport vseobecne neurobilo nic dobre a co bolo predtym, tak sa znicilo,

ale donekonecna sa vyhovarat na stare rezimi sa neda, ved tu vyhovorku donekonecna uz havlizmus pouzival,

mali by sme byt vsetci zodpovedni za to co robime teraz.

Já seběhy miluju,ideální by bylo , kdybych nemusela vůbec do kopce, tam se trápim.Běhám po sjezdovkách nebo pod sedačkou, samej šutr, občas musim traverzovat…kot­níkům to nikdy nevadilo.Výron jako prase jsem si udělala na mejdanu, když na mě spadl 100kilovej kamarád.Takže pro mě je nebezpečnější „tanec“ s kamarádem.Spíš si nevim rady s tím ,jak se dostat do pohody při běhání do kopce.