ahoj všichni,

díky za vaše živé fórum, doslova hltám každý příspěvek! …já začala běhat docela nedávno :rolleyes: ráda bych vás poprosila o radu, případně nějaký šikovný link, týkající se správné techniky běhání zajímá mě hlavně DECH – existuje nějaký optimální rytmus? RUCE – říkám si, že bych místo chaotického mávání mohla při správné koordinaci, synchronizaci apod. zužitkovat dynamiku jejich pohybu NOHY – jak vysoko bych je měla zvedat? vlastně je po několika kilometrech spíše nemotorně vláčím za sebou a dělám děsně malinký krůčky :(

…anebo bych to neměla řešit a raději běhat běhat běhat běhat ???

Správnou techniku Ti vysvětlí v každém běžeckém oddíle, ale je jich několik. Píšou to i v příručkách. Ale stejně si myslím, že to je o tom – běhat, běhat, běhat – zbytek přijde sám, tělo si také řekne samo. Ze zkušenosti z maratónů, když mě předbíhá nějaký starý dědula " kulhal " tak si říkám " to není možné, vždyť běží jako pako ", ale je to tak…Navíc vlastní styl nevidíš a něco měnit je těžké. Tím jsem nechtěl děduly urážet, naopak mají můj velký obdiv !!! Tak koukej běhat a ať Ti to vydrží :)

Než to stačím dopsat tak už odpověděl Lubosch a ten tomu opravdu rozumí.

Pokud nemáš tu techniku hodně atypickou, tak se to při delších bězích automaticky srovná. Ze začátku je dobrý běhat v mírném tempu a po troškách prodlužovat tratě. Takže s máváním rukama to nepřeháněj (pokud zrovna nesprintuješ) – zbytečně to unavuje. Stačí pouze pohyby udržující balanc. Optimální rytmus dechu má každý jiný, mě se osvědčilo srovnat dech podle kroků a odvodit si pro každé tempo běhu i vhodný rytmus dechu – ale to chce zkoušet. Co se týká noh – ze začátku „cupitá“ asi každý. Jak si vypěstuješ vytrvalost nebude problém prodloužit i krok. S tím jak budeš prodlužovat tréningové tratě zjistíš, že ty kratší už běháš v podstatně rychlejším tempu a delším krokem.

Souhlasím. Když jsem začínal, snažil jsem se pohyb rukou vypozorovat od zkušenějších a nějak jsem to neokouknul dobře nebo co, prostě jsem jeden čas běhal jako ta Číňanka neviteďjaksej­menuje, ruce jsem držel strnule podél těla. Pak jsem toho naštěstí nechal. Moje rada zní: zkus powerwalking, tzn. rychlá chůze s pohybem rukou, musíš cítit, jak jdeš mnohem rychleji než bez rukou a ten pocit potom hledej i při běhu, ruce tě vlastně v každém kroku trochu popostrkují dopředu. Strašně těžko se to vyjadřuje slovy…

Je fakt, že když se snažím hned od začátku zvedat kolena poměrně vysoko, tak běžím rychleji a zřejmě to vypadá i elegantněji, nicméně je to pro mě dost namáhavé a nedá se to vydržet. Stejně během chvilky sklouznu ke stylu, který je mi přirozený a navíc není tak namáhavý. Na druhou stranu musím říct, že když se snažím ke konci tempo vystupňovat tak mi zase přijde přirozený začít ty kolena zvedat a natáhnout krok. Co se týče rukou tak je nijak nevnímám, na základce nás učili pomůcku rohlík-párek, vždycky si na to vzpomenu v závěru, jedna ruka je rohlík, druhá párek. Když si v tom delíriu tohle uvědomím a trošku těma rukama zaberu, tak bych řekl, že to nohám docela ulehčí. A co se týče dechu, tak se snažím nadechnout nosem a vydechovat pusou, ale ke konci když člověk mákne, tak se to jaksi nedá udržet. A co Vy ostatní?

[quote=Rosťa]Sou­hlasím. Když jsem začínal, snažil jsem se pohyb rukou vypozorovat od zkušenějších a nějak jsem to neokouknul dobře nebo co, prostě jsem jeden čas běhal jako ta Číňanka neviteďjaksej­menuje, ruce jsem držel strnule podél těla. Pak jsem toho naštěstí nechal. Moje rada zní: zkus powerwalking, tzn. rychlá chůze s pohybem rukou, musíš cítit, jak jdeš mnohem rychleji než bez rukou a ten pocit potom hledej i při běhu, ruce tě vlastně v každém kroku trochu popostrkují dopředu. Strašně těžko se to vyjadřuje slovy…[/quote] Ruce navíc mohou minimalizovat kolísání těžiště a tedy tlumit nárazy při dopadech (zejména z kopce), a na rovince to vede k prodloužení kroku, protože vlastně pohyb ruky může oddálit (a zmírnit) dopad nohy na zem. Zapojení ruk přijde automaticky při běhu s bloncavým batohem – člověk intuitivně začne rukama pracovat tak, aby batoh příliš neskákal… ale jako začátečník bych to zatím ani neřešil…

[quote=draver]Je fakt, že když se snažím hned od začátku zvedat kolena poměrně vysoko, tak běžím rychleji a zřejmě to vypadá i elegantněji, nicméně je to pro mě dost namáhavé a nedá se to vydržet. Stejně během chvilky sklouznu ke stylu, který je mi přirozený a navíc není tak namáhavý. Na druhou stranu musím říct, že když se snažím ke konci tempo vystupňovat tak mi zase přijde přirozený začít ty kolena zvedat a natáhnout krok. Co se týče rukou tak je nijak nevnímám, na základce nás učili pomůcku rohlík-párek, vždycky si na to vzpomenu v závěru, jedna ruka je rohlík, druhá párek. Když si v tom delíriu tohle uvědomím a trošku těma rukama zaberu, tak bych řekl, že to nohám docela ulehčí. A co se týče dechu, tak se snažím nadechnout nosem a vydechovat pusou, ale ke konci když člověk mákne, tak se to jaksi nedá udržet. A co Vy ostatní?[/quote] Nádech by měl být intenzívní pusou i nosem (pokud zrovna při běhu nejím – to se pak musím opatrně nadechovat nosem) do úplného naplnění plic, a někteří tvrdí, že by neměl být delší než výdech (jen pusou) – to proto, že pomalejší výdech znamená lepší využití nadechnutého kyslíku. Když jsem začínal v pomalém tempu běhu, stačilo mi na 3 kroky nádech a na 4 kroky výdech, při stoupání do kopce trochu rychleji (3/3, 2/3), podvědomě se většinou přizpůsobuji krokům, ale při závodech se to snažím rozdýchat intenzívněji, a tak při desítce (to se běhá rychle) se dostanu (zejména v kopcích) až na nádech na 1 krok a výdech na 1–2 kroky. Ale plíce a mezižeberní svaly a bránice si na takové tempo dýchání musí postupně zvyknout. Kolena se vědomě asi nemají zvedat, kromě jednoho z prvků běžecké abecedy – skipping. Ještě k tomu nádechu: Ultravytrvalec MUDr. Ondruš běhá s vyceněnými zuby (trvalý úsměv) a tím v létě zabrání nechtěnému vdechnutí hmyzu :- )))

k těm rukám a nohám – pár lidí tady napsalo, že se to „časem upraví“, já jsem ale opačného názoru – čím dřív se začne odstrňovat špatný návyk, tím lépe! Ruce by měli pracovat JEN v předozadní rovině (špatná práce rukama může krátit běžecký krok i o několik desítek centimetrů!). Nohy – vím, že to bude pro začátečníka těžké (pokud ještě navíc začíná s běháním), ale soustředit se na došlap (malíková část nohy) a odraz z palcové části chodidla (dají se tím dost omezit případné problémy s koleny). Jěště bych doporučil se soustředit na celkový „postoj“ těla (hlavně nebýt polámaný jak paragraf) – snad nejdůležitejší je to, kam se dívá hlava, protože pokud se člověk dívá moc pod nohy, tak páteř schytává „pecky“! To by snad mělo být v základě vše…

Já si dovolím poprvé v životě zapolemizovat s Lubošem :) a znovu doporučit jakékoliv tréninky se zkušeným trenérem, třeba s lidma z PIMu. Omrknou ti styl, doporučí změny, poradí s dýcháním i pohyby nohou ap. Běžec samotář má tendenci cupitat, udržovat konstantní tempo při tolik diskutovaných junk kilometrech atp, viz já sám před lety. Pak je konfrontován s jinými, kteří toho naběhají přes rok daleko méně, při závodech mají lepší výsledky a ještě se potvory při doběhu usmívají jako zdrogovaní a člověk se nestačí divit, jak to dělají :) Co se týká dýchání, jóga doporučuje naprosto nepoužívat pusu, byť je to dost na dlouhý trénink a zvyk, než se tělo přizpůsobí. Pusou nabraný vzduch je příliš chladný a údajně jde přímo do plic, zatímco při dýchání pusou lépe okysličuješ hlavu a jseš pak i po tvrdším tréninku uvolněný/á. Toť čistá teorie. Radek

Dokud jsem se před rokem nepodíval na sebe z videa, tak bych nevěřil, jak člověk běhá „šejdrem“. Levá ruka mi chodila před tělo, jako bych se stále díval na hodinky, hlava s tělem směřovala k zemi. Občas na to myslím při lehkém tréninku, tak se to snažím korigovat, jak to jenom jde. Je ale pravda, že při doběhu marathonu nebo nějakého kratšího závodu je člověk rád, že vůbec dobíhá, takže tam už se to zlepšit nedá. Dobré je zkusit protahovat krok, dívat se před sebe (je-li tam rovina a dobrá půda pod nohami), a ruce se snažit držet při těle. A třeba se to za pár let zlepší tak, že člověk bude běhat tak lehce jako Miloš Š.

[quote=Radek]… . Pusou nabraný vzduch je příliš chladný a údajně jde přímo do plic, zatímco při dýchání pusou lépe okysličuješ hlavu a jseš pak i po tvrdším tréninku uvolněný/á. …[/quote] Ty vete teda prilis nerozumim :) , ale i kdyz si domyslim co si chtel vyjadrit, tak presto nechapu jak muze ovlivnit to, kterou dirou (nakonec je to stejne ta sama) privadis cerstvej vzduch do plic, kam krevni obeh dopravi vic okyslicenou krev (v tvym pripade do hlavy)!?!

-- CoolingeR

Luboši, já ti rozumím, jen jsem kritizoval sebe, že jsem dlouho byl sólista, kdovíco jsem si myslel o svých výkonech a pak byl překvapen, když jsem se poprvé dokopal na společný „trénink“ do Stromovky… Od té doby radím všem začátečníkům i pokročilým, aby nebyli tak hloupí jako já. Kilometry za tebe nikdo neodběhá, ale proč se nepřiučit, když můžeš. Miloš, Láďa Černý i Vanda Březinová jsou fajn lidi a žádní namachrovanci a všichni běhaj radost pohledět a člověk se snaží svůj styl přizpůsobit. Před časem prý radila se stylem i Helena Fuchsová, nevím kdy a kde teď má tréninky, jestli vůbec. Od té bych se nechal zcepovat velmi rád :)

Cool: není to jedno, zkus si to sám a ucítíš, že nosem to jde výše :) Navíc nosem se vzduch profiltruje a ohřeje, což zvláště v zimě není k zahození. Když lapu po dechu pusou, cítím tělo zchvácené, zatímco dýchání nosem (není to lehké naučit) udržuje tělo a hlavu v klidu i při vysokých rychlostech. Podívej se na černochy jak se tváří a na bělochy, který maj při rychlejším běhu děsivej škleb na tváři. Tady bych viděl zakopanýho psa. Takovej Špidla, to je odstrašující případ toho, jak běhat leta, mít děsivou výkonnost a ještě vypadat jak při infarktu. Pokud bys chtěl více o dýchání a běhu, zkus knihu Johna Douillarda, Tělo, mysl a sport, odtud čerpám a sám se učím a zkouším.

[quote=Lubosh]Nic ve zlém, ale kdybych při běžeckých začátcích sledoval předozadní rovinu rukou, soustředil se na došlap na malíkovou hranu a postavení těla, tak mě to přestane po dvou dnech bavit a nikdy se k maratonu nedokopu…:-))[/quote] jasně, ale pokud pokud se chyby neodstraní hned v začátku, tak to může vést i k předčasnému konci běžecké kariéry (pokud bude člověk běhat v nohama do „V“, tak jeho kolena pravděpodobně nevydrží déle než 2 běžecké sezóny)… Takže to chce najít nějaký kompromis – po nějaké době, kdy si tělo zvykne na běh, tak začít, pokud možno, hned pilovat techniku…

[quote=Radek]Cool: není to jedno, zkus si to sám a ucítíš, že nosem to jde výše :) Navíc nosem se vzduch profiltruje a ohřeje, což zvláště v zimě není k zahození. Když lapu po dechu pusou, cítím tělo zchvácené, zatímco dýchání nosem (není to lehké naučit) udržuje tělo a hlavu v klidu i při vysokých rychlostech.[/qu­ote] Je-li chladný vzduch, určitě je lepší dýchat nosem, aby nenastydly průdušky. Problém je v tom, že mám většinu roku rýmu, teče mi z nosu, a ještě s ním dýchat při zavřené puse. Každopádně to za zkoušku stojí …

[quote=Lubosh][qu­ote=Radek]Tako­vej Špidla, to je odstrašující případ toho, jak běhat leta, mít děsivou výkonnost a ještě vypadat jak při infarktu.[/quote] Bůhví, jak budeme my běhat po padesátce:-) Tedy jestli vůbec…[/quote] Špidly bych se zastal, přeci jenom mě nepřímo přivedl blíže k běhání. Jeho problém byl podle mě v nadváze, kdyby tak 10–15 kg schodil, tak by to bylo o něčem jiném. Možná by stálo za zkoušku, dát si na břicho 5–10kg soudek, a zkusit po té ladně běžet. Nevím, jak by to s námi dopadlo.

[quote=Radek]Cool: není to jedno, zkus si to sám a ucítíš, že nosem to jde výše :) Navíc nosem se vzduch profiltruje a ohřeje, což zvláště v zimě není k zahození. Když lapu po dechu pusou, cítím tělo zchvácené, zatímco dýchání nosem (není to lehké naučit) udržuje tělo a hlavu v klidu i při vysokých rychlostech. Podívej se na černochy jak se tváří a na bělochy, který maj při rychlejším běhu děsivej škleb na tváři. Tady bych viděl zakopanýho psa. Takovej Špidla, to je odstrašující případ toho, jak běhat leta, mít děsivou výkonnost a ještě vypadat jak při infarktu. Pokud bys chtěl více o dýchání a běhu, zkus knihu Johna Douillarda, Tělo, mysl a sport, odtud čerpám a sám se učím a zkouším.[/quote] S vhodnosti ohrevu chladnyho vzduchu pred vstupem hrtanu a dal souhlasim hned ted, stim zbytkem …, uvidim az po prostudovani zminene literatury ;)

Male kroky pri behu nejsou vubec na skodu – ja jsem se poslednich par mesicu zameril na zvyseni frekvence, ze jsem treba pocital, kolik kroku udelam za minutu (melo by to byt tak 180 i pri klusu) – podivejte se na elitu, nikdo nema nizsi frekvenci (a treba takove Japonky-maratonkyne to je uplny extrem). Ale zase to muze byt individualni – vim, ze jsem delal zbytecne dlouhy kroky. Dopad by mel byt na predni cast nohy (kdyz bezi clovek bos, tak taky nejde pres paty) – behal jsem brutalne pres paty, ale systematicky jsem pracoval na tom, abych to odstranil a povedlo se. Ruce neresit, maji byt uvolnene, nedrzet prsty v pesti krecovite nebo natazene (nebo „plavat“). A dech – kdyz jsem zacinal, tak jsem resil, kolik nadechu na krok, ale ted uz to teda neresim – to asi nema smysl.

[quote=tuta]Male kroky pri behu nejsou vubec na skodu – ja jsem se poslednich par mesicu zameril na zvyseni frekvence, ze jsem treba pocital, kolik kroku udelam za minutu (melo by to byt tak 180 i pri klusu) – podivejte se na elitu, nikdo nema nizsi frekvenci (a treba takove Japonky-maratonkyne to je uplny extrem). Ale zase to muze byt individualni – vim, ze jsem delal zbytecne dlouhy kroky. Dopad by mel byt na predni cast nohy (kdyz bezi clovek bos, tak taky nejde pres paty) – behal jsem brutalne pres paty, ale systematicky jsem pracoval na tom, abych to odstranil a povedlo se. Ruce neresit, maji byt uvolnene, nedrzet prsty v pesti krecovite nebo natazene (nebo „plavat“). A dech – kdyz jsem zacinal, tak jsem resil, kolik nadechu na krok, ale ted uz to teda neresim – to asi nema smysl.[/quote] … běhám s klukem (je mu teď kolem padesátky), který má před iks lety maraton za 2:20, protože kdysi běhal vrcholově (repre). A on říká: „kdybych tenkrát nebyl blbej a běhal vyšší frekvenci, mohl jsem to běhat za 2:15“

[quote=Mirek Kostlivý][quo­te=Radek]Cool: není to jedno, zkus si to sám a ucítíš, že nosem to jde výše :) Navíc nosem se vzduch profiltruje a ohřeje, což zvláště v zimě není k zahození. Když lapu po dechu pusou, cítím tělo zchvácené, zatímco dýchání nosem (není to lehké naučit) udržuje tělo a hlavu v klidu i při vysokých rychlostech.[/qu­ote] Je-li chladný vzduch, určitě je lepší dýchat nosem, aby nenastydly průdušky. Problém je v tom, že mám většinu roku rýmu, teče mi z nosu, a ještě s ním dýchat při zavřené puse. Každopádně to za zkoušku stojí …[/quote] Moje zkušenost:

1. i v naprostém klidu a při maximální snaze dobře se nadechnout nikdy při nádechu nosem nenaplním plíce tak, jako při kombinovaném nádechu.
2. Když jsem loni v zimě běhal při –12, pokoušel jsem se o dýchání jen nosem (což při normální teplotě a nižším výkonu dobře zvládnu). Problém byl v tom, že mi při tom nos zamrzal a tedy již nějakou dobu před zamrznutím neplnil ony funkce, které se od něj čekají. On totiž nos moc vyčnívá z hlavy a chladí se i povrchově. Řešením bylo v průběhu běhu si aspoň na chvilku nos zakrýt rukavicí. Samozřejmě při takových teplotách neběhat na výkon.
3. Pokud jsem se při teplotách kolem –12 snažil nadechovat pomalu nosem i ústy a občas tyto orgány zahřát rukavicí, neměl jsem s průduškami problémy. Ústní dutina má mnohem větší kapacitu na ohřívání vzduchu než namrzlej nos. Důležitý je při těchto teplotách učinit opatření, aby celá hlava byla teplá a měla nižší úbytky tepla (čelenky, čepice, kapuce, šála…)

K správné technice by měla napomoci běžecká abeceda. Docela by mě zajímalo, asi ji někdo pravidelně dělá (jaké prvky, jak často, v jakých dávkách) a asi pozoruje nějaké zlepšení běhu.

[quote=Láďa Tarant]…jaké prvky, jak často, v jakých dávkách…[/quote] vžycky, když jdu „kvalitu“ (tak dávám 50 metrů tam, uvolnění a 50 metrů zpět, tj. 100 m na každý prvek) – snad nic nevynechám: lifting, skiping, předkopávání (bez práce kolen), zakopávání, předkopávání s práci s koleny, poslední dobou se snažím zařadit i koleso (v podstatě vše předchozí v jednom), jelení skoky, zapletenec, bočné poskoky (u posledních 2 je důležité držet správně osu ramenou – pomůžou tomu natažené ruce), … Teď jsem na hodinách atletiky okoukal další prvek – dopad na obě nohy, odraz z obou, ale jedna jde ostrým kolenem nahoru, pak znovu dopad na obě, ale potom jde nahoru zase druhé koleno (celkem koordinačně težké, ale po 2 trenizízch to zvládne každý). Důležité je dobře pracovat rukama – rytmus (levá noha+pravá ruka a naopak!!!) a ve správném rozsahu!

[quote=forest]vžyc­ky, když jdu „kvalitu“ (tak dávám 50 metrů tam, uvolnění a 50 metrů zpět, tj. 100 m na každý prvek) – snad nic nevynechám: lifting, skiping, předkopávání (bez práce kolen), zakopávání, předkopávání s práci s koleny, poslední dobou se snažím zařadit i koleso (v podstatě vše předchozí v jednom), jelení skoky, zapletenec, bočné poskoky (u posledních 2 je důležité držet správně osu ramenou – pomůžou tomu natažené ruce), …[/quote] Prosím tě v čem se liší předkopávání bez a s práci kolen a co je jelení skok a zapletenec?

[quote=Láďa Tarant][quote=fo­rest]vžycky, když jdu „kvalitu“ (tak dávám 50 metrů tam, uvolnění a 50 metrů zpět, tj. 100 m na každý prvek) – snad nic nevynechám: lifting, skiping, předkopávání (bez práce kolen), zakopávání, předkopávání s práci s koleny, poslední dobou se snažím zařadit i koleso (v podstatě vše předchozí v jednom), jelení skoky, zapletenec, bočné poskoky (u posledních 2 je důležité držet správně osu ramenou – pomůžou tomu natažené ruce), …[/quote] Prosím tě v čem se liší předkopávání bez a s práci kolen a co je jelení skok a zapletenec?[/quote] bez kolen – noha je neustále ve fázi, když jde vzhůru napnutá s kolenem – začínáš jako skipingem a pak v „krizovém“ (tj. místě, kdy máš úhel mezi břichem a stehnem nejmenší) propneš nohu v koleni… jelení skoky – jestli víš jak skáčou trojskokani, tak jsou to v postatě první dva skoky (prostě se snažíš natáhnout běžecký krok co nejvíc do dálky, přiměřeně tomu přidáš i výšku, a posdtatný je ostrý úhel v koleni, který je vpředu) zapletenec – stojíš bokem ke směru pohybu, pravou dáš „dopředu předem“, levou zadem, pravou předem, levou zadem → vytvoříš tak „zapletenec“, líp to asi popsat neumím 

[quote=running-observer]Nádech by měl být intenzívní pusou i nosem (pokud zrovna při běhu nejím – to se pak musím opatrně nadechovat nosem) do úplného naplnění plic, a někteří tvrdí, že by neměl být delší než výdech (jen pusou) – to proto, že pomalejší výdech znamená lepší využití nadechnutého kyslíku. Když jsem začínal v pomalém tempu běhu, stačilo mi na 3 kroky nádech a na 4 kroky výdech, při stoupání do kopce trochu rychleji (3/3, 2/3), podvědomě se většinou přizpůsobuji krokům, ale při závodech se to snažím rozdýchat intenzívněji, a tak při desítce (to se běhá rychle) se dostanu (zejména v kopcích) až na nádech na 1 krok a výdech na 1–2 kroky. Ale plíce a mezižeberní svaly a bránice si na takové tempo dýchání musí postupně zvyknout. Kolena se vědomě asi nemají zvedat, kromě jednoho z prvků běžecké abecedy – skipping. Ještě k tomu nádechu: Ultravytrvalec MUDr. Ondruš běhá s vyceněnými zuby (trvalý úsměv) a tím v létě zabrání nechtěnému vdechnutí hmyzu :- )))[/quote] Já mám poměry nádech/výdech 5/3 na dlouhé tratě, 4/2 na tempo, a 2/2 do kopečků a na finiše. 1/1 je voračka – běhošplh do kopců, nebo nejintenzivnější sprint. (Nádech nosem, pomalejší – do celých plic, snažím se 3fázově jako v jógovém dýchání. Vydechuju intenzivněji a rychleji. – při voračce už to jenom nosem nejde, takže i ústy). Včera jsem při běhu zkusil srovnat na 5/5 – absolutní krize. Pak 4/4 – pořád nedostatek kyslíku. U 3/3 to bylo lepší, ale samovolně to přeskakovalo na 4/2, když jsem nedával pozor. Asi je to hodně individuální a závisí to na zvyku …

[quote=Mirek Kostlivý]Špidly bych se zastal, přeci jenom mě nepřímo přivedl blíže k běhání. Jeho problém byl podle mě v nadváze, kdyby tak 10–15 kg schodil, tak by to bylo o něčem jiném. Možná by stálo za zkoušku, dát si na břicho 5–10kg soudek, a zkusit po té ladně běžet. Nevím, jak by to s námi dopadlo.[/quote] Ano, ano. 185/98kg – taky tahám takový větší soudek po lesích a cestách s sebou … Ale až ho někdy odhodím, to pak bude rychlost :) Zajímalo by mě, jak Tě pan Špidla přivedl k běhu?

[quote=romank][qu­ote=Mirek Kostlivý]Špidly bych se zastal, přeci jenom mě nepřímo přivedl blíže k běhání. Jeho problém byl podle mě v nadváze, kdyby tak 10–15 kg schodil, tak by to bylo o něčem jiném. Možná by stálo za zkoušku, dát si na břicho 5–10kg soudek, a zkusit po té ladně běžet. Nevím, jak by to s námi dopadlo.[/quote] Ano, ano. 185/98kg – taky tahám takový větší soudek po lesích a cestách s sebou … Ale až ho někdy odhodím, to pak bude rychlost :) Zajímalo by mě, jak Tě pan Špidla přivedl k běhu?[/quote] Píšu o tom blíže ve Forum – „Běžecký trénink“, kde je na 3. řádku odspoda příspěvek „Jak jsem začal běhat“, no a tam je moje sálodlouhá sága převzatá ještě ze staré „Tragédí konference“.

Máte tady někdo představu při jaké tepovce (% max-min ) trénujete resp. na kolikati se držet při dlouhých výbězích (alias maratonu ) ?

[quote=NNN]Máte tady někdo představu při jaké tepovce (% max-min ) trénujete resp. na kolikati se držet při dlouhých výbězích (alias maratonu ) ?[/quote] Na to jsou dva názory: 1/ běhat těsně nad anaerobním pásmem (u mě je 159 TF), viz „Závodní a tréninkové tempo – prahový trénink“ (další je na Beh.cz) … tak jsem asi nevědomky běhal před 1. marathonem, nebo 2/ běhat na 70% MTF (u mě asi 125 TF), což zkouším dle rady Miloše Š. nyní, 3/ marathon si neměřím, to záleží na tolika ukazatelích, že by to člověka jedine znervóznilo, běhám „na pocit“, Musíš si to vyzkoušet, co ti lépe vyhovuje, ale nejdříve si musíš nechat zjistit anaerobní práh (výpočtem, na běžícím pásu).