Velkou derniéru plánovali v Bostonu již loni, ale po bombových útocích byl závod předčasně ukončen a davy účastníků odkloněny od cíle. Byly mezi nimi i oba Hoytové, chyběly jim už jen necelé dva kilometry… Nepomohlo ani jejich týmové heslo: „Ano, můžeš!“

V hlavě otce, který letos slaví 73. narozeniny, uzrála přes rok myšlenka se do Bostonu vrátit a protnout společně s postiženým synem cílovou fotobuňku naposledy. A zapsat si tak již 32. čárku za zdolání tohoto možná nejuctívanějšího maratonu světa.

„Budem opět tam a bude to velké, plné emocí,“ prohlásil Dick pro rozhlasovou stanici CBS Boston. Plný emocí je celý jejich příběh, příběh lásky otce k synovi, jež po těžké nemoci ztratil záhy po narození možnost chodit i mluvit. Při sledování záběrů, kterak společně zdolávají některý z více než tisícovky závodů, se stěží ubráníte slzám dojetí. Zcela jistě si na oba vzpomeňte, až budete mít někde na čtyřicátém kilometru maratonu pocit, že už nemůžete…

Společně závodit však nepřestanou, otec jako by nestárl. Budou to však již menší akce. Rick možná bude dál zakoušet pocit blížícího se cíle i v Bostonu, bude jej však tlačit již někdo jiný. Někdy si člověk říká, proč právě jeho muselo v životě potkat to, co jej potkalo. U Ricka a jeho táty to je jasné – dodali společně tuny sportovní i lidské morálky milionům sportovců.