SERIÁL: S během se stále sžívám, vše řídí nemoc
Březnové hranice jsem měla nastavené jasně: 3 km, 27 minut. Za touto vzdáleností i časem byl cizinecký prostor, do kterého nemělo moje tělo vízum. Naštěstí jsme nemusela podstoupit byrokratické kolečko běhání po úřadech a vybíhání si povolení pro vstup na cizí území. Postačilo pravidelné běhání po lese a „vybíhání“ rostoucího počtu kilometrů.
Tři čísla – 3, 4, 12. Na první pohled zjevná souvislost. Vynásobíme-li první dvě čísla, dostane číslo třetí. Dáme-li číslům jednotky, vznikne má tréninková rovnice na jeden týden: 3 km x 4× týdně = 12 km za týden.
Tato rovnice u mě platila po celý květen a umožnila mi vstoupit na cizí území, kde se cítím již jako doma. Konec května, 3 km v čase 21:21. Účinek tréninkové rovnice je evidentní, a proto jsem zachovala její platnost i v měsíci následujícím. Konec června a já si vyběhala nové „vízum“ – 3 km v domácím čase 20:30 na domácí půdě.
A i když nastávají školní prázdniny, já budu věrná rovnici a budu s ní běhat i nadále. Pravidelnost mi umožnila nejen vstup na cizí území, ale především mi umožnila vstoupit na něj v lepší kondici. Snazší dýchání, absence ataků, lepší nálada.
A jaké mám plány na letní měsíce? Chci poznat nová „cizí území“, nejlépe hranici 3 kilometrů v čase 18 minut. Poté si to zamířím pomalejším tempem ke vzdálenější hranici o délce 5 kilometrů. Zde nějakou dobu setrvám a budu vnímat svoje tělo a jeho reakce. Běh již není jen na mě, teď je přímo závislý na nemoci, jaké hranice mi umožní překonat.
Mnozí by mohli namítat, že nemoc není překážkou, že to je v hlavě. Ano, opravdu, je v hlavě. Ale nejen v ní, roztroušená skleróza je v celé centrální nervové soustavě (mozek a mícha) a musíte se s ní sžít. A stejně jako se sžívám s nemocí, sžívám se s během, který zatím není součástí mého života.
Pokaždé vybíhám s obavami a myšlenkami, zda vzdálenost uběhnu a zda také zpátky doběhnu. Ale nepřestávám věřit, že jednou vyběhnu a tyto myšlenky nechám doma na gauči. Protože už nyní jsem o krok napřed. Před těmi, kteří leží doma na gauči.
Pozn.: S Markétou promlouvá a její myšlenky zapisuje Kateřina Kašparová
Komentáře (Celkem 0)
mzouzalová 30.06.2015 18:31:33
Březnové hranice jsem měla nastavené jasně: 3 km, 27 minut. Za touto
vzdáleností i časem byl cizinecký prostor, do kterého nemělo moje tělo
vízum. Naštěstí jsme nemusela podstoupit byrokratické kolečko běhání po
úřadech a vybíhání si povolení pro vstup na cizí území. Postačilo
pravidelné běhání po lese a „vybíhání“ rostoucího počtu
kilometrů.
Odkaz
na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.