Věřím, že stejně zajímavé jako příprava prvního ročníku závodu bude pro vás i to, čeho jsme dosáhli. A nemám na mysli pouze nějaké statistiky a jejich interpretaci, ale i pocity, které máme. Tedy to, co si většina pořadatelů nechává pod pokličkou. Ale když jsme se o podobných věcech bavili před prvním ročníkem, bylo by dobré je dát pro porovnání na stůl i nyní. Vydržel nám počáteční entuziasmus? Co jsme nejvíce pokazili? Kam chceme posouvat závod v příštích letech?

Takže nejprve, co nás trápí. Věřte mi, že je to vždy to nejsilnější a dokáže to hravě přebít všechno pozitivní. Za odběhnuté čtyři ročníky jsem zažil nejhorší pocit vloni, když při zapisování výsledků běhů na 1 500 metrů jeden z mých kolegů špatně opsal ručně sestavené pořadí (nepřečetl dobře jednu číslici). Kvůli tomuto drobnému přehmatu se však rozhodilo pořadí téměř ve všech kategoriích žáků a žákyň, protože u nás startují veškeré kategorie na 1 500 metrů najednou. Takže, i když jsme večer měli na webu již vše v pořádku podle záznamu z kamery v cíli, při vyhlášení jsme několik dětí vyhlásili na špatném místě. Někoho jsme tak připravili o stupně vítězů, někdo na nich stál trochu jinde…

Neodpustitelné! Ani pozdější zaslání správných diplomů věc neřeší. Mrzelo mě to za všechny děti, kterých se to dotklo. Samozřejmě nezůstalo jen u sypání popela na hlavu, na letošní rok máme u závodů dětí dvě nezávislé zapisování pořadí, která pak porovnáme a v případě nesrovnalostí se podíváme na video.

Těch průšvihů nebylo tolik, aby to stačilo na sestavení nějaké hitparády, ale pokud byste se mě zeptali na další negativní věc, která ve mně zůstala a hodně mě mrzí, tak bych jmenoval vyhlášení závodu žen v roce 2013. Do kategorie žen byl omylem zařazen jeden muž (opět šlo o přepis přihlašovacího lístku do počítače). Vinou tohoto omylu zůstal bronzový stupínek prázdný, i když na něm měla – za keňskou a rumunskou běžkyní – stát Jana Lenčová. Tato skromná a sympatická běžkyně si ty stupně rozhodně zasloužila, o to mě to mrzí více.

Nic srovnatelného s těmito případy mě již nenapadá, další věci bych mohl označit za provozní události. I přes uvedené dva případy nás entuziasmus neopouští. Uvidíme, kdy přijde pořadatelská krize. Po desátém, patnáctém ročníku?

Nahlédnu nyní do naší prezentace, se kterou jsem představoval koncem roku 2010 závod na odboru sportu krajského úřadu Libereckého kraje. Mezi naše nesportovní pětileté cíle patřilo: Prezentace mikroregionu, zviditelnění Bradlecké Lhoty a posílení sociálních vazeb v rámci obce i mikroregionu. Tyto cíle se těžko měří, ale pevně věřím, že nejeden z běžců se vrátil na Kumburk či Bradlec i v jiném termínu a třeba s rodinou. Návštěvnost našich stránek je cca 5 tisíc unikátních přístupů ročně a stahování místopisných textů z webu jde každoročně do stovek stažení pro každý dokument.

Ze sportovního hlediska můžeme být, myslím, spokojeni. Účastníci zde našli za minimální startovné slušný servis a většina z nich se k nám ráda vrací. I kvalita startovního pole je výborná, podívejte se na výsledkovou listinu minulého ročníku. Hobíci si tak mohou srovnat svoji výkonnost s českou špičkou. Nechci se o pozitivních věcech více rozepisovat, protože ty účastníci pokládají za samozřejmost. Myslím ale, že můžeme konstatovat, že hlavní cíle naplňujeme. To, že již pátý ročník závodu se běží jako MČR, nás v tom utvrzuje.

Zajímá vás, kam budeme náš závod směřovat v příštích pěti letech? Vytkli jsme si několik hlavních směrů:

• Udržet kvalitu závodu při snížení rozpočtu
• Doladit pořadatelský manuál
• Poskytovat běžcům maximální komfort

Ani pět let nám nestačilo na to, abychom všechny věci přesně popsali. Stále ještě zkoušíme něco dělat jinak a vše si ještě „nesedlo“. V příštích letech bychom ale chtěli mít pevně zakotvené všechny základní procesy. Víme také, že sehnat od sponzorů částku kolem jednoho sta tisíc korun je velmi těžké a nebude se nám to dařit stále. Chceme proto některé věci dělat levněji, ale tak, aby si toho běžci nevšimli. Se zvyšováním startovného nad 50 Kč nepočítáme.

S komfortem běžců souvisí v českém běžeckém prostředí jedna novinka, která nám přišla zajímavá, a proto jsme ji pro letošní rok použili. Běžci se mohou na závod přihlásit stejným způsobem, jako si kupují vstupenky na kulturní a sportovní akce, v osvědčeném prostředí velkého distributora vstupenek. V klidu z domova provedou i platbu startovného a vstupenku si stáhnou. Následně si ji buďto vytisknou nebo uloží do chytrého telefonu. Na místě pak trvá odbavení jen několik vteřin – sejmutí čárového kódu a předání startovního balíčku s číslem. Jako u každé novinky zaznamenáváme jak pozitivní, tak negativní ohlasy. Vyhodnocení necháme po sobotním závodě.

Náš závod je doslova jeden z tisíce. Podobný příběh jako mají 2Hrady, má každý závod. Každý píše svojí knihu a každý rok do ní vepíše novou kapitolu. Pro vás běžce je důležité, aby se vám ta kniha líbila. Ale některý žánr vám prostě nesedí a neosloví vás ani sebelepší kniha. Naštěstí termínovka obsahuje tolik typů běhů, že si vybere každý.