Atmosféra u Mikesků v Beskydech jako vždy báječná. Závodní rumraj rozjely děti v přehledných koridorech. V cíli voněly koláčky, kyselice i svařáček. Nejlepší si rozdělili 35 000 korun na prémiích a všichni se těšili i na ceny z tomboly, kde je čekala třeba letenka do Paříže, nebo víkendový pobyt v nedalekých apartmánech. A to se ještě podařilo vybrat pár korun na podporu dětského domova v Čeladné.

O první rekord se postaralo počasí, jen čtyři stupně nad nulou potvrdily, že zima se blíží. Před dvěma lety jsme se tu opalovali v trenýrkách… To však neohrozilo účast: ke čtyřem stovkám běžců, to tu také ještě nebylo. A pak ještě první muž překonal loňský čas Adama Chloupka o 2:23 minuty a stlačil ho tak na 1:07:49.

Třinecký skyrunner, vítěz letošního Peruna, vyrazil sám na špici už do sjezdovky v Pstruží na Opálené okolo dřevěných soch portášů, které letos doplnily nové Zvoničky lásky.

„Ale kluci byli stále za mnou nějakých patnáct vteřin. Pořád jsem se musel ohlížet,“ říkal. Mezi pronásledovateli se drželi Jan Zemaník, Andrzej Dlugosz a českobudějovický Jan Macoun.

„Až pod Skalku, to byla slušná stěna, šli se mnou, ale věřil jsem si, “ připustil vládce závodu. Vrchol trati s 949 metry se těší už možná příští rok na rozhlednu, kterou právě tento běh už od začátku své existence podporuje. Lichý byl už tady jasně první.

Na hřebeni se běžci vnořili do vlhké mlhy, která potrápila plíce a soupeře v ní nebylo vidět, ani slyšet. O to víc potěšilo, když jste nějakého náhle seběhli. Zbytek trati už spíš pozvolna klesal. Těsně před návratem na cílovou pláň sjezdovky čekal ještě drsný seběh kamenitým úvozem s kořeny a padlými kmeny stromů. I tady se dalo hodně ztratit, nebo získat. A nafotit!

„Licháč běžel dobře od začátku, věděl jsem, že nemám šanci, vždyť na desítku máme rozdíl v osobácích okolo dvou minut,“ konstatoval téměř domácí Jan Zemaník z nedaleké Ostravice, vítěz posledního STRC na Ještědu. S přehledem uhájil druhé místo o čtyřicet vteřin, třetí skončil Macoun už s odstupem 2:07 minuty. A třeba polský historický král vrchař Dlugosz doběhl osmý.

Jen mezi diváky zůstal favorit Lukáš Olejníček. „V týdnu jsem si udělal výron na nártu, doktor mi to zakázal. Ale je to tady moc pěkné, svrběly mě nohy,“ mrzelo ho. Aspoň podpořil svoji přítelkyni Janu Kunčickou, která doběhla druhá mezi ženami před Andreou Krstevovou. Na jasnou královnu letošního seriálu Kateřinu Matrasovou ztratila 5:35 minuty.

Orientační běžkyně z Chrástu u Chrudimi, nyní už možná víc trailová specialistka, však s výkonem tentokrát spokojená nebyla (1:24:28, 29. v absolutním pořadí – loni nejlepší žena Pavla Schorná za 1:17:45). „Kopce jsem hodně chodila. Věděla jsem, že mě čekají dlouhé seběhy, což není nic pro mě. Ale snažila jsem se jít naplno, když už jsem jela takovou dálku. Mám to tady ráda, v Havířově žije babička s dědou, znám to tady.“ Třeba jí chyběla podpora ročních dvojčátek, která tentokrát nechala doma. Chystá se i na poslední závod roku, ten je pro ni motivací na rychlé úseky v tréninku.

Letošní STRC vyvrcholí 1. listopadu 8 km Během nad motolskými jamkami golfového hřiště v Praze, což bude generálka závodu na mistrovství republiky v krosu příští rok. Vyhlášení celkových výsledků STRC 2015 pak proběhne o týden později na cestovatelském festivalu Obzory v Praze.