VÝSLEDKY ANKETY

Výsledky hlasování o akci běžeckého podzimu a zimy, do něhož byly zahrnuty závody konané ve druhém pololetí. Do finálové části ankety se zapojilo 276 hlasujících, kteří hodnotili alespoň jeden z osmi závodů ve finále. Do finálového kola se dostaly akce s největším počtem fanouškovských hlasů v semifinále. U každého závodu se ve finále známkovalo jako ve škole, a to podle těchto kritérií: celkové hodnocení, atmosféra, atraktivita tratě, doprovodný program, organizační zázemí na místě, systém přihlášek a prezentace, vyhlášení výsledků a výsledkový servis a vztah pořadatele k běžcům.

ROZHOVOR S VÍTĚZEM

Olafe, gratulujeme k vítězství v naší anketě, dostal jsi od čtenářů skvělé známky! Natřel jsi to dokonce i akcím s velkými rozpočty a profi organizačními týmy. Nechceš se i ty začít věnovat pořadatelství naplno, profesionálně?

„Nyní pracuju v maloobchodě, kde mám bohužel většinu víkendů pracovních a jsem z toho pravda dost nešťastný. Dělat pořadatelství profesionálně? Mnohokrát jsem o tom přemýšlel, ale nedokážu si to vůbec představit. To bych to musel dělat všechno úplně jinak. A vůbec nevím, zda by mě to uživilo. Myslím, že by s toho vymizela ta radost a nadšení. Dělat to jako práci, na které se logicky musí vydělat na živobytí, to asi ne. Na takových závodech je potom bohužel hodně vidět, když se tlačí na to, aby se vydělalo za každou cenu, to já nechci.“

Po práci vyrážíš v noci značit trať a druhý den zase do práce, jak to stíháš?

„Ano, příprava a hlavně značení tak dlouhé trasy je velmi náročné. Jak říkáš, chodím i po práci v noci až do rána. Jde to hodně pomalu. Na poslední dny si většinou beru dovolenou. Naposledy mi museli pomoc i kamarádi, aby se to vůbec stihlo. Poslední úsek z Radotína jsme značili až v sobotu těsně před prvními závodníky a Radek Brunner (vítěz, pozn.red.) nás dokonce kousek přes cílem předběhl.“ (smích)

zdroj: Youtube, Filip Smetana

V názvu Pražské stovky se nikdy neobjevil žádný název firmy. Jaký je tvůj názor na pořádání závodů spolu s oslovováním partnerů z řad firem?

„Nevím, to je taková divná móda dávat jména partnerů přímo do názvu. Nikdo mě s tímto ale zatím neoslovil a pravděpodobně bych i hodně přemýšlel, zda toto přijmout. Pražská stovka už má nějakou pověst a nevím, zda bych ji tímto krokem nepokazil. Existuje přece i řada velkých závodů se silnými partnery, kteří přímo v názvu nejsou.“

S tím souvisí další otázka: dá se taková akce dlouhodobě dělat bez sponzorů?

„Způsobem, jakým to děláme my, čili Klub českých turistů a další nadšenci, to určitě jde. Nechci, aby Pražská stovka byla na sponzorech přímo závislá. Sponzorství a partnerství ke sportu určitě patří. Je super, když závodníci dostanou od partnerů pěkné ceny, či když partner pomůže vylepšit zázemí a organizaci. Ale to propojení nesmí dojít až tak daleko, aby pokračování závodu do dalších let bylo ohroženo, pokud by partner z jakýchkoliv důvodů další spolupráci odmítl.“

Byl na závodě Trailová závist Honzy Bartase a Zuzky Urbancové, vítězky Pražské stovky. Hledal jsi tam nová inspirující stoupání pro Pražskou stovku, nebo to znamená začátek nové éry a začneš se zúčastňovat i „krátkých" závodů?

„Běžec v současnosti moc nejsem. Rád si kousek popoběhnu, třeba nějaký pěkný technický seběh. Ale to je tak všechno, na víc nemám fyzičku. Trailová Závist se mi moc líbila. Vyšlo mně volno, pozvání od Honzy a Zuzky jsem tedy neodmítl. Krajinu kolem Zbraslavi mám navíc moc rád. Poslední dobou koketuji spíš s orientačním během ve velmi rekreační formě. Závody se v pražských lesích konají ve všední dny večer, což mně časově velice vyhovuje. Především mě baví u sportu i přemýšlet nad mapou. To je právě u orienťáků skvělé.“

Pozn.red.: Rozsáhlý rozhovor s Olafem Čihákem naleznete v únorovém čísle tištěného Běhej.com