Text nemá chybu! Díky Petře. V.

>> Tucnak, 6. 1. 2008 12:40:21

I mě se líbí, jde přece o to si užívat

Tak teď už vím, proč Petr když běhá, tak se furt usmívá......

Nemyslím si, že ten, kdo se „žene“ do cíle dlouhého závodu, si nemůže běh užít. Právě naopak. Cítit okolní atmosféru, počasí, oblohu, zvířata a přírodu okolo, ostatní závodníky, i když makám naplno, to je to, co dělá vytrvalecké závody krásnými. Hádka s vlastním tělem, ke které dochází skoro vždycky, když narazím na maratonskou zeď, je pocit, který nejde sdělit. Kdo jiný může poslouchat svoje tělo, které šlape jako dobře namazaný stroj? A není až tak podstatné jak rychle běžím. Netrápím se, že po skončení závodu nikdo neaplauduje, že pro nikoho není moje vítězství nad sebou samým důležité. Pro mě je. V cíli ale nejsou jen vítězství. Někdy mě ostatní poplácávají po ramenou, ale jen já, s hlavou skloněnou k zemi, vím, jak to na trati bylo, že jsem to pokazil. Ani tehdy se netrápím, že to, za čím se ženu, nikomu nic nepřinese. A už vůbec si nepřipadám jako hlupák, který opakuje stále stejnou chybu, i když to tak možná na první pohled vypadá.

>> Rosťa, 7. 1. 2008 08:58:20

Petre, dulezita je cesta, cili samotny beh, jakym vysledek dosahneme! Mela by byt plna radosti a stesti! Samotny vysledek jiz neni tak dulezity! Cisla, ukazujici rychly cas, nebo uznani od pratel je sice hezke, ale „stesti“ prichazejici s nimi obycejne netrva dlouho! Samotna radost prichazi zevnitr, je hluboko ukryta v nas! Je to nase prvotni motivace, zakladni pilir, proc to delame, proc behame, co je „ve finale“ to nejdulezitejsi! Petre, myslim si, ze jsi to objevil a taky hezky napsal, nech se vest tvou „krasnou myslenkou“ a budes poznavat nepoznane a prozivat neprozite! Odpovedi na dalsi otazky objevuj sam v sobe!
Hodne stesti a hezkych zazitku pri behani!!!
Anka 

>> pichrtova, 7. 1. 2008 09:22:00

Moc děkuji za všechny komentáře.
Možná měl být tento nedělní sloupek vyvěšen spíše na blogu, protože se jedná o mé osobní pocity, nikoliv o potřebu předávat „moudra“ jiným. Naprosto respektuji názor Rosti a rozumím mu.
Mé zkušenosti ze závodů jsou takové, že nejlepší byly ty, kdy hodinky zůstaly doma. Bez zbytečného rozptylování jsem dobíhal šťasten a přeci naplno, co tělo dovolilo.

>> Rosťa, 7. 1. 2008 08:58:20

Moc pěkně napsáno, Rosťo! Zdravím a gratuluju ke krásnému výsledku v Unhošti!

>> Jitka, 7. 1. 2008 20:31:08

Tedy – chtěla jsem říct, že oboje je hezky napsáno, to jo, ale já osobně se ztotožňuju spíš s Rosťovým komentářem než s Petrovým tak trochu mentorským (nebo se mi to jen zdá?) textem, ačkoliv sama nejsem ani trochu závodnice… Nemyslím si, že za touhou něčeho dosáhnout se skrývá vždy jen ego, nemyslím si, že každý, kdo maká, chce něco dokazovat ostatním… Prostě radost má tolik podob, kolik je na světě lidí a univerzální recept na ni nevlastní nikdo z nás :o)

>> Jitka, 7. 1. 2008 20:56:30

Petre, nevim, jestli jsem to pochopila spravne, ale myslim si, ze hlavni myslenkou tveho clanku je dospeni k poznani, ktere jsi nasel sam uvnitr sebe a to je…:" Vytycovane cile mohou byt sice krasne, ale daleko dulezitejsi je obycejna radost, poteseni a zazitky z behani a zavodeni…ty nam vyloudi vnitrni usmev (a i ten na tvari) a da nam tolik bohatstvi a poznani!…to pak muzeme rozdavat dal!!! A tim nachazet smysl…" Mozna se mylim a nepochopila jsem podstatu…ale to se taky v zivote casto stava…a my se ucime.
Ahojky vsichni, behejte s radosti, rozdavejte ji !!!, no a kdyz to pujde a touzite po tom, behejte taky hodne rychle! At se dari, s usmevem,
Anka 

>> pichrtova, 8. 1. 2008 00:25:17

Ano :)

>> pichrtova, 8. 1. 2008 00:25:17

No, a úplně nejlepší je, když můžeš běhat pro radost a s úsměvem a ještě k tomu tak rychle jako ty :)

Teda Aničko, já vždy žasnu, jak precizně dokážeš popsat pocity a důvody, proč mnozí z nás běhají… Mě, když se znamí tázají, co pořád blázním s „tím běháním“, tak obvykle jen zmateně blekotám Jo, a budu Ti v březnu držet palce, ať v Římě zvládneš splnit přísný maratonský limit 

>> apowell, 8. 1. 2008 22:57:44

Je tezky popsat nekomu, kdo nebeha proc to delame! A to hlavne vtedy, kdyz nemame ten „konkretni velky cil“, ktery by nas „udelal uspesnymi“. Behame proste a jednoduse proto,ze z toho mame radost a ze nas to bavi! Dusledky toho pak jsou,ze jsme stastnejsi a prijemnejsi, jednak sami k sobe, ale i k ostatnim (rozdavame usmev a dobrou naladu!). Jsme zdravejsi, vykonnejsi pro praci,ale hlavne nacerpani zivotadarnou energii!!! Ta se nam pri behani uvolnuje zevnitr a take ji ziskavame z okolniho lesa, stromu, luk…daru prirody! Neni to krasny duvod pro behani? Je to poezie pro dusi!
At se dari a at to beha!
Anka(p.s.splneni limitu je v mych silach a bylo by to krasne, ale neni to nejdulezitejsi!)

Vbíhám do posledního dne mého úspěšného běžeckého roku. Další meta zdolána. Pod dojmem euforie významného růstu jsem se přihlásil na další závod. Co ale bude dál? Lepší čas, více kilometrů? Kam až to povede?