V Budějovicích se běžel maraton v druhém podzemním patře parkoviště pod obchodním centrem Mercury. Pořadatelé tam vyměřili okruh dlouhý 666,66 metrů. Ten závodníci absolvovali celkem 63×. Běžci se v podzemních prostorách sice nemohli těšit z modrého nebe, které se nad Českem poslední lednovou sobotu rozprostřelo, přesto díky ventilaci byla teplota v prostředí závodu na leden přímo luxusní a zahřály i běžecké výkony. 

Ty byly vskutku překvapivé. 6 maratonců zaběhlo čas pod 3 hodiny, řada dalších si utvořila osobní rekord. A to přesto, že zimní období je především dobou objemové přípravy a ty nejlepší výkony přicházejí až později. Čím si vysvětlit tolik osobních rekordů? Vždyť okruhová trať plná zatáček tomuto výsledku nenapovídala. Příjemné teplo? Nulové převýšení? Možnost „vyvézt“ se s rychlejším běžcem, kterou nabízí okruhový závod? Atmosféra? 

Odpověď na tyto otázky nám pomohli najít přímí účastníci závodu, Rosťa Tomeš a Martina Němečková. Rosťa se poprvé radoval z času pod tři hodiny a obsadil celkové čtvrté místo, druhé ve své kategorii. Martina doběhla na třetím místě mezi ženami a svůj osobní rekord z loňského maratonu v Kladně si zlepšila o 20 minut. 

Rosťa: „Proč si včera v Budějovicích tolik lidí zaběhlo osobák? Když jsem si podrobně prošel výsledky a startovní listinu, samotného mě to překvapilo. První, co mě napadlo, bylo to, že trať mohla být kratší. Při takovém počtu koleček stačí sebemenší odchylka. Ale Jardovi a jeho měřičům věřím. Nebyl jsem sám, koho to napadlo, mluvili jsme o tom v cíli. GPS mi tentokrát pomoci nemohla, protože v podzemí nebyl signál. Ale zjistil jsem, že Advid běžel s Polarem a "foot podem“ na noze. Jeho sporttester ukazoval 43,6 km a teprve v tu chvíli jsem svému osobáku uvěřil. Včetně náběhů v zatáčkách to, myslím, odpovídá. Takže kratší to nebylo. 

Tak co nás všechny včera tak nakoplo? Příjemná teplota? Bál jsem se, jaký bude přechod z mrazu do „jarní“ teploty v garážích. Příroda nám pomohla letos už podruhé. V Unhošti začalo namrzat až po závodě, týden před Budějovicemi zase bylo venku příjemně jarní počasí. Proto nebyl přechod do plus 17 °C takový šok. Naopak, bylo příjemné vyběhnout v trenýrkách a tričku. Suchý vzduch v garážích se dal kompenzovat větším množstvím vody na občerstvovačce. Kdo na to myslel, vyrovnal se s přefiltrovaným a suchým vzduchem. 

Samozřejmě je divné, že si mnoho závodníků zaběhlo osobák v závodě, kde bylo v každém okruhu 8 zatáček, některé 180stupňové, a to všechno 63krát. Zatáčky měly ale dobrý poloměr, daly se běhat i rychle, sám jsem byl překvapen. Povrch taky nebyl takový, jak jsem se obával. Hmota nanesená na betonu obsahující zrnitou příměs trochu tlumila. 

Nezvyklé bylo, že chvílemi mohli běžet ve skupince závodníci, kteří byli třeba o kolo od sebe. Podle toho, jak se kdo cítil, nebyl rozdíl 666 metrů v tempu tolik znát. Možná to nám pomáhalo, na silnici mě nikdo vzdálený ode mě 666 metrů táhnout nemůže. Já osobně jsem běžel od půlky sám, ale notný kus druhé půlky jsem měl pořád s kým běžet. 

A nemohu nevzpomenout na diváky. Na tak krátkém okruhu byl jejich počet znásobený tím, že stačilo, aby ušli pár metrů, a byli na druhé straně kolečka a povzbuzovali zas. Diváci byli v Budějovicích skvělí. Neodpustím si osobní poděkování přátelům Rosti Šimůnka, který včera zřejmě běžel poprvé, dost dlouho jsme běželi spolu. Povzbuzovali vlastně taky mě, když křičeli „Rostíku, dobře jdeš.“ Až jsem se divil, kolik mě to v Budějovicích zná lidí. A ještě poděkování „zombicemu“, fandil skvěle. 

Negativum bych vzpomenul jedno, neúnavného moderátora, který hlásil počty koleček, průběžné časy a pořadí na trati, jsem neslyšel. Proběhl jsem snímací čárou a hned jsem byl mimo úhel, nic jsem neslyšel, diváci ano, já ne, potřebovalo to příposlech pro běžce umístěný někde u osobního občerstvení. Ale to je drobnost, i když podstatná; že běžím 62. kolo jsem prostě nevěděl, přečíst zamlženým zrakem na displeji sporttesteru drobné číslíčko označující číslo okruhu se mi nedařilo. 

A tady je možná další tajemství včerejších osobáků. Nikdo jsme vlastně nevěděli, jak jsme daleko, jak jsme na tom, běželi jsme hlavně podle pocitů, a ty většinu nás, společně s příjemnou teplotou, která panovala v garážích budějovického Mercury centra, nezradily." 

Martina: "Proč jsem si utvořila osobní rekord? Trať byla skoro ideální, bez převýšení, rovný povrch, skvělé občerstvení (dobře naředěný ionťák), a výborná byla atmosféra (komentátor, diváci, občas hudební vložky), mezi zatáčkami bylo dost rovných úseků, kde se dalo zrychlovat. 

Ještě k té atmosféře a organizaci. Když jsem se byla v pátek v garážích podívat, vůbec se mi to nelíbilo, bylo to takové hodně technicistní. Ale říkám si, už jsi přihlášená, musíš do toho jít. V sobotu na startu jsem potkala spoustu známých lidiček, viděla jsem, že je vše perfektně nachystané, včetné zón na odplivování (a někteří se i za běhu přesně trefovali). 

Start byl trochu opožděný oproti propozicím, ale to nevadilo. V hlavě jsem chtěla osobní rekord (4:10), když to půjde, a ono to šlo o mnoho lépe (3:53:40). Přesně o 20 minut jsem vylepšila svůj osobní rekord z Kladna 2007. 

Okruh byl krátký, hodně závodníků na trati, vždy bylo s kým běžet nebo koho předbíhat. Soustředila jsem se pouze na 1 kolo, běžela jsem tak, aby to bylo do čtyř minut, pořád a pořád. Krize byly, tak dvakrát, ale malé a překonala jsem je. Snažila jsem se zrychlovat, protože jsem věděla, že jsem na 3. místě a nechtěla jsem přijít o bednu. Nevěděla jsem vůbec, kolikáté kolo běžím, nevím, jestli to byla výhoda nebo nevýhoda, chtěla jsem tak 3 kola před koncem ještě trochu zrychlit a najednou jsem pár metrů před cílem slyšela, že běžím poslední kolo. Byl to jeden z nejlépe organizovaných závodů, které jsem zatím běžela, Jarda pro to udělal úplně všechno a patří mu největší dík. Takhle se to prostě dělá." 

Sluší se dodat, že v závodě zvítězil časem 2:51:47 František Tík (Jihoč. drůbež. Vodňany) před Ondrejem Hanzlíkem z AK Baník Prievidza (2:54:58) a Josefem Kubálem z Mladé Vožice (2:55:45). Vítězství v kategorii žen vybojovala Eva Seidlová z AK Tlmače (3:41:18) před Pavlínou Procházkovou z Traged Teamu Hořovice (3:45:36) a Martinou Němečkovou z Prahy (3:53:40). V sekci výsledky naleznete celkové pořadí včetně dokumentu, který zachycuje časy v jednotlivých okruzích a je možné z něj zjistit, jak si jednotliví závodníci rozvrhli tempo. 

V titulku článku, v němž jsme tento závod představili, zazněla otázka: „Budějovický maraton: Šílenost, nebo dobrý nápad?“ Účastníci závodu už mají jasno: Dobrý nápad.

Diskuse k závodu na fóru

Česká televize o závodě (od stopáže 09:05)