Blíží se start vašeho závodu, který si mezi běžeckou veřejností získal vysoké renomé. Jaké novinky přinese letošní ročník?

„Pro letošní ročník jsme nejvíce debatovali o trase závodu, kterou jsme byli opět nuceni změnit, což nás netěší. A už nyní vím, že za rok budeme o trase jednat znova, jelikož ani letošní verze není konečná.“

Ze změn na trase zmiňme například obousměrný úsek na vrcholu Ropice či obíhání sedla Malá Stolová pod Čertovým Mlýnem, kdy bude trasa vedena po cyklostezce a na závodníky bude čekat prudké stoupání po turistické značce. Který úsek trati je podle vás nejkrásnější na výhledy a který naopak nejtěžší?

„Nejkrásnější výhledy do okolí jsou jednoznačně z Lysé hory a Smrku. A energeticky nejnáročnější části? Obecně platí za nejtěžší dostat se z vrcholu Lysé hory na vrchol Smrku – seběh z Lysé je dlouhý 9 km s klesáním 900 výškových metrů, poté následuje nejdelší výstup závodu na Smrk s převýšením ca 860 výškových metrů. A to už dá zabrat i ostříleným borcům.“

Co by se muselo stát, abyste závod zrušil?

„Určitě bych závod zrušil již v době jeho přípravy, pokud bych věděl, že nedokáži kolem sebe vytvořit fungující přípravný tým a závod bych tak organizačně neustál. Dále bych závod zrušil pro malý zájem a nízký počet závodníků, což – věřím – se ještě dlouho nenastane. V den závodu by bylo hlavním důvodem ke zrušení počasí.“

Bouřky?

„Ani ne tak bouřky – ty jsou lokální a přejdou, bouřky lze řešit přerušením závodu na pár hodin. Důvodem k úplnému zrušení závodu by byla silná vichřice, která s sebou nese riziko vyvrácení stromů a shazování velkých větví, což je pro pohyb lidí na trati závodů, vedoucí převážně lesem, velmi nebezpečné. Jde mi vždy o zdraví a bezpečnost závodníků a v tomto případě bych běžce na trať prostě nepustil.“

Vichřice letos věřme nehrozí, ale zabloudit v horách lze i za dobrého počasí. Ztratil se už někdo v minulosti během závodu?

„Ano, naštěstí jen v prvním ročníku se nám ztratil tým, který z důvodu vyčerpání jednoho člena, musel odstoupit. Bohužel se jim ještě k tomu vybila baterie v mobilu (měli jen jeden společný) a Horská služba je pak hledala v okolí Travného naslepo, jelikož si nemohli zavolat o pomoc. Další ročníky jsme již žádné zbloudilce neměli. Máme poměrně přísné požadavky na povinnou výbavu každého týmu, která by měla zajistit bezpečnost všech účastníků na trati.“

Sám jste také kromě organizátora aktivní účastník B7. Který ročník Beskydské sedmičky vám nejvíce z pohledu závodníka utkvěl v paměti?

„Každý ročník mi přinesl něco zajímavého. Na Beskydské sedmičce jsem si vyzkoušel již všechny role. První dva ročníky jsem závodil a doběhl do cíle, třetí ročník jsem závod nedokončil kvůli kolapsu parťáka a do cíle dojel autem. Vím, jaké je závodit s ženou, umím „jít“ závod v tempu na 13 hodin i na 16 hodin. Loni přišel ročník, kdy jsem do závodu nenastoupil vůbec… Z mého pohledu závodníka vzpomínám na rok 2013, kdy jsem měl nejlepší čas a spolu s parťákem jsme dosáhli na bramborovou medaili. Tento závod jsem si skutečně užíval. Pochopitelně se nedá zapomenout na první ročník, který byl z hlediska množství stresu a následných pozitivních emocí asi nejsilnější.“

Lze jít B7 zcela bez přípravy? Například jako obyčejný turista, který si maximálně zajede několikrát za rok na Lysou horu…

„Ano, lze jít bez přípravy a závod může jít každý, ale hodně to pak bolí… Člověk, který jde bez přípravy, neví předem, co ho čeká, ale o to víc pak na konci trpí, jelikož bude na trati déle než trénovaní borci. Je totiž velký rozdíl být na trati 13 hodin nebo „běžet“ 23 hodin. Existuje však malé množství od přírody talentovaných jedinců, kteří dokáží závod dojít v dobrém výsledku z „voleje“ bez tréninku.“

Co vás inspirovalo k založení Beskydské sedmičky?

„Před prvním ročníkem jsem se účastnil závodů Adventure race, které jsou kombinací více extrémních disciplín. Prvotní představa byla uskutečnit podobný formát akce v Beskydech, ovšem při plánování akce se pak ukázalo jako organizačně velmi náročné zabezpečit v nejvyšší kvalitě kombinaci několika disciplín v prostředí Beskyd. Myšlenka se tedy omezila na organizování extrémního duatlonu (horská kola a běh). Nakonec jsme se však přiklonili k variantě jedné disciplíny a soustředili se na realizaci trekového extrémního závodu z místa A do místa B. Tak vznikla Beskydská sedmička.“

Připravujete B7 stále se stejným jádrem organizačního tý­mu?

„Zdravé jádro organizátorů je stejné od prvního ročníku, nicméně dochází k přirozeným změnám v týmu lidí okolo mě. Užívám si práci s lidmi, které jejich práce baví a dávají do ní „srdce“ a vím, že se na ně mohu spolehnout, proto velmi rád z týmu uvolním ty, kteří jsou tzv. vyhořelí nebo nedokáží časově spojit svou práci a organizaci závodu.“

Pro samotnou akci potřebujete řadu dobrovolníků, jak je získáváte a zůstávají tito i do dalších ročníků nebo každý rok hledáte nové lidi?

„Závod Beskydská sedmička je náročný na počty organizátorů, jelikož máme například sedm občerstvovaček a 22 kontrolních míst na trati. Letos máme cca 250 organizátorů, kteří zabezpečují hladký průběh celé akce. Často se do řad dobrovolníků hlásí „bývalí závodníci, kteří se kvůli zranění nemohou účastnit závodu samotného a chtějí být v centru dění alespoň jako pomocníci a naopak – člověk s námi dva až tři roky krájí melouny a pak nám „uteče“ na druhou stranu k závodníkům. Takový přirozený koloběh B7. Samozřejmostí je každoroční inzerce na webech nabízející práci dobrovolníka při naší akci.“