Libore, název tvého závodu Beskydská sedmička je sám o sobě takovou kulišárnou na závodníky. Vrcholů je ve skutečnosti osm. Můžeš nám to blíže objasnit? Jak jste volili vrcholy?

„Tak kdybychom se měli řídit skutečným počtem vrcholů, kterými závod prochází, tak skončíme někde na čísle deset. Sedmičkou byly myšleny pouze vrcholy vyšší než tisíc metrů. Tehdy jsme rovněž spolupracovali s týdeníkem Sedmička, který nám výrazně pomáhal s propagací v té době neznámého závodu původně určeného pro pár extrémistů. Sedmička je také pro mnoho lidí šťastným číslem.“

Trasa je také dost nestabilní. Každý rok se na pár místech běží jinudy. S čím souvisí tyto změny?

„Trasa se často měnila hlavně ze začátku, ale od roku 2015 se už de facto nemění a všichni doufáme, že to tak zůstane i nadále. Největší boj se odehrává o průchod přes vrcholy Ropice a Travný. Prozatím jsme vždy došli k dohodě. Běžci v klidu proběhli a tetřev přežil.“ (úsměv)

Celou dobu byla B7 známá tím, že má statut MČR v horském maratonu dvojic. Proč zrovna dvojice? Hraje v tom nějakou roli zkušenost s lezením?

„Na začátku, kdy se závod rodil, to byl hlavně faktor bezpečnosti, měl jsem strach na tak dalekou a náročnou cestu pustit lidi bez jakéhokoli síta, či prověrky. Je tam rovněž i rozměr lidský a sportovní, dokončit závod ve dvojici je těžší – dvě hlavy, dva žaludky a čtyři kolena.“ (úsměv)

V jednom ročníku vznikla bouřlivá debata o tom, kdo má právo běžet Hobby, a kdo ne. Počítali jste s něčím takovým?

„Chtěli jsme být maximálně spravedliví, ale ta hranice, kdo je ještě hobík a kdo už sportovec, se těžko určuje, proto jsme to zrušili.“

Co možná lidem vadilo víc, bylo to, že je to závod dvojic. Nikoliv jednotlivců. Bylo to něco, na čem jsi trval? Tedy, že tento závod bude vždy a pouze závodem dvojic?

„Ustoupili jsme tomu prvotnímu strachu o bezpečnost, teď už je to malinko jiné, máme myslím zvládnuté filtry a stopčasy.“

Doba se ale mění. Požadavky jsou vyšší, možná právě proto se pro někoho blýská na lepší časy. B7 by měla být příští rok také závodem jednotlivců. Jak k tomu došlo, že se začalo o něčem takovém uvažovat?

„Kategorie jednotlivců zkrátka uzrála. Za těch deset let jsme nabrali pár zkušeností, chtělo to čas a ten přišel, vlastně přiběhl.“ (úsměv)

Asi největší otázkou je to, kdo se bude moci jednotlivců účastnit. Jaké byly možnosti?

„Sedli jsme s týmem ke stolu, dali hlavy dohromady a nějak nastavili kvalifikaci. Asi to není úplně definitivní a určitě se budou časem měnit, teď nevím, jak moc zásadně. Ale asi se ta smyčka bude utahovat, chtěli bychom, aby se v jednotlivcích popasovali opravdu ti nejlepší.“

Vím, že se zvedla vlna nevole vůči tomu, že by byl nastaven časový limit, za který už musel závodník B7 někdy zaběhnout, aby mohl v dalším roce běžet sólo. Proč jste se rozhodli pro něco takového?

„Bohužel tohle bylo nutné, v jednotlivcích je velmi omezené startovní pole, vypisovat všechny důvody by bylo na samostatný rozhovor. Největší omezení je od ochránců přírody a od majitelů pozemků. Snažíme se s nimi najít určitý kompromis, snad se nám to podaří.“

Pokud by se charakter závodu osvědčí, plánujete v tomto setrvat i další ročníky?

„Ano, určitě hledáme dlouhodobý a udržitelný formát.“

Letos se změnil start závodů, který mnozí ocenili. Více prostoru, lepší atmosféra… Připomnělo mi to některé zahraniční závody, které podobně jako letošní B7 startují na oválu, poté se běží do hor.

„Ano, tahle vynucená změna se hodně povedla. Určitě u toho budeme chtít zůstat, s atleťákem v Třinci máme velké plány.“

Na jednom startu jsi říkal, že byste byli rádi, kdyby se závod přenesl i do jiné než české části Beskyd. Je pořád něco takového ve hře?

„Ne, bohužel, tohle je nereálné.“

Plánujete pozvat nějaké zahraniční běžce?

„Ano, plánujeme, snad se nám to podaří už letos, uvidíme.“