Bitala se až pod malou Emu držel s Jakubem Ambrosem, týmovým kolegou z AK Emila Zátopka z Kopřivnice. Oba už na první rovince setřásli Jana Zemaníka. „Běhá opravdu dobře, pořád a dlouho,“ ocenil vítěze trailový specialista Zemaník. Bitala ke svému úspěchu dodává: „Loni mi to tady nesedlo, tak jsem si to sám v sobě chtěl vylepšit,“ řekl Bitala.

Čerstvý čtyřicátník maká v pneuservisu v Rožnově, denně od sedmi. Aby stihl kvalitní trénink, vybíhá v pět ráno a zvládne i „bolavé“ úseky, všechno. „Zvykl jsem si, nastartuju se dobře do celého dne. Večer jsem dobitý, už bych to nedal,“ usmívá se. Z tohoto tréninku chce letos stlačit desítku na 31:30 a půlmaraton okolo 1:10.

Vítězka Radka Faltusová si šla od začátku svoje tempo bez ohledu na ostatní. Až kousek před cílem na ni kamarádka volá: „Seš první, drž to!“ Udržela. „Hodím si tempo a jedu, neřeším, kde jsem, nepřemýšlím o stopkách nebo sportesteru. Chci mít z běhu dobrý pocit, potřebuju to,“ řekla v cíli.

Radka se loni s přítelem vydávala na dlouhé Horské výzvy. Jenže otec jejího pětiletého syna se na podzim zabil v autě… „Běhám teď pro něj. Přihlásila jsem se na celý seriál KTRC a chci mu ukázat nové trasy a terény,“ říká. „Stihnu vyběhnout tak třikrát týdně na půl hodiny, trénuji závody,“ popisuje svou přípravu 45letá dáma.

Propršený týden představoval pro organizátory menší oříšek. Vydatné deště rozlily řeku Ostravici natolik, že trasa podél jejího břehu musela být přesunuta na cyklostezku vedoucí nad Ostravicí. Počasí se naštěstí umoudřilo, v noci přestalo pršet a na všechny v sobotu čekalo polojasno. Brzo ráno pořadatelé nakonec na potřetí přeznačili trasu do její finální podoby a závodníkům tak připravili to pravé trailové potěšení. Zatímco předloni se běžci vypořádali s nesnesitelnými vedry, letos zase s množstvím bahna a mokra. Trať tak místy připomínala Spartan Race.

V deset hodin vystartovala z prostoru Trojhalí Karolína téměř dvoustovka běžeckých nadšenců. Zostra a celou dobu vepředu běžela trojice Bitala, Ambros a Zemaník. Upravená úvodní část k prvnímu mostu byla příjemnou změnou. Bylo nutné startovat odjinud, jelikož část kamenité plochy, kterou se běželo loni, pokrývala velká vrstva mokré zeminy. Promáčenému a bahnitému podkladu se závodníci ale nevyhnuli. U otočky směrem k hradu trasa připomínala oraniště, do kterého každý chtě nechtě musel vejít. V nejnebezpečnější pasáži byl na zemi koberec, který byl jakousi pojistkou proti pádu do řeky Lučiny. Do té naštěstí nikdo nespadl!

K blížícímu se vrcholu celého závodu, kouřící sopce Ema, běžci překonávali množství schodů, které atraktivitu a náročnost podniku tak trochu odlišují od jiných akcí. Stoupání na haldu Ema s sebou přináší množství zatáček a klikatic, ale také prudkých seběhů. Každého, kdo trasu trochu zná, musela lekat představa seběhu z malé haldy na velkou. Krátký kopeček se sklonem 45 % s podmáčeným a bahnitým terénem byl opravdovou výzvou. Pro jistotu bylo celým úsekem nataženo lano, které usnadnilo sestup. Odměnou za tento „masakr“ byl výhled z Emy. První rychlíci si samozřejmě ničeho neužili a prolétli dolů tempem pod tři minuty, těm pomalejším se naskytla příležitost, byť chvilková, kochat se z krás širokého okolí.

Běžci se mohli v Ostravě těšit na několik avizovaných změn a novinek. Asi nejzásadnější změnou byl start a cíl závodu. Pozměněná trasa nakonec ve finále byla 11 km s převýšením 220 metrů a to opravdu náročným bahnitým a místy kluzkým terénem. Ostravské stezky tentokrát nešetřily nikoho. Ne nadarmo proto pořadatelé na svém facebookovém profilu den před závodem doporučovali, ať si každý vezme terénní boty. Oproti loňsku přidaná 5km trasa rovněž zatraktivnila celou sobotní akci.

Kilpi Trail Running Cup pokračuje 28. května na pražském Petříně, na výběr budou trasy na 10 a 5 km.

s využitím tiskové zprávy pořadatele