Katko, v současnosti děláš na pokročilé úrovni hned dva sporty – orienťák a skyrunning. Co tě baví více?

„Až do minulého roku to bylo tak, že mě bavil hlavně orienťák. Skoro jsem si myslela, že nebudu ani nikdy dělat nic jiného. Ten poslední rok se to trochu změnilo, teď už mě baví oboje stejně, někdy víc sky, někdy víc orientační běh. Asi podle toho, jak mi co zrovna jde.“

Orienťák a skyrunning toho mají mnoho společného, přesto se trénink na obě disciplíny v lecčems liší. Volíš teď spíše výběhy beskydských kopců, nebo precizní práci s mapou?

(smích) "Spíš to běhání, té mapě teď moc nedávám, abych se přiznala.“

Kdo tě trénuje, kde a jak běháš?

„Od doby, co jsem začala běhat, mě trénovala Anna Gavendová, naše třinecká orienťácká trenérka. Poslední dva roky mě pak trénoval Matěj Urbaczka. V tu chvíli jsem se asi začala zlepšovat, do té doby jsem běhala prakticky pořád stejně. Chtěla jsem to nějak změnit, tak jsem začala jsem běhat s ním, psal mi plány a vlastně mě přivedl ke skyrunningu. Dráhu moc ráda nemám, i když vím, že bych na ni sem tam měla zajít. Běhám tedy spíš v lese, kopce, a tak. Tady za domem mám přímo takový krásný kopeček, takže většinou trénuji přímo na něm (smích). Teď v Ostravě, kde studuji, je to docela špatné, kopce tam nejsou vůbec a lesy vlastně taky ne.“

Letos jsi měla dost úspěšnou sezonu, mezi medailemi z domácích šampionátů v orienťáku i skyrunningu se však vyjímá stříbro z juniorského mistrovství světa ve skyrunningu. Jak to probíhalo?

„Vůbec jsem nečekala, že bych tam mohla jet, natož že bych mohla mít medaile, a to rovnou dvě (Katka byla ještě druhá v celkovém hodnocení, pozn. redakce). Na místo jsme přijeli až ve čtvrtek a hned v pátek se už běželo, což nebylo úplně ideální, ale myslím, že nakonec to snad nebylo tak moc poznat. Na Verticalu jsem skončila čtvrtá, na to v českých podmínkách prostě natrénovat nejde. Navíc jsem to běžela poprvé, takže jsem ani moc nevěděla, co čekat. Ale zážitek to byl super. Ten skyrace, to už byla fakt nádhera. Navíc, když jsem pak zjistila, že jsem druhá, to bylo jednoduše úžasné.“

Takže sis před startem vůbec neříkala, že by to mohlo dopadnout?

„Já jsem vyběhla a byla jsem asi předposlední, na konci toho davu. Všichni do toho kopce vystartovali asi tak tři (minuty) na kilák a já si jen říkala: „Aha, fajn, tak to asi nedopadne dobře.“ Ale postupně, jak se to táhlo do toho kopce, tak jsem začala všechny předbíhat. A nakonec to tak vyšlo, no (smích). Ale na startu jsem ani nedoufala.“

A rozhodovalo se tedy spíš do, nebo z kopce?

„Já bych řekla, že největší zlom byl dva kilometry před vrcholem, kde jsem předběhla dalších pár holek. Z kopce už jsem pak předběhla jen jednu a pak jsem asi šest kilometrů držela druhou pozici.“

Letos jsi ve své kategorii Junior neměla moc konkurenci, za rok ale budeš součástí U23. Bojíš se přechodu do „skorodospělých“?

„Jasně, že se bojím. Nevím, co to od toho čekat, ani nevím, kolik závodů poběžím. I v orienťáku jdu do dospělých, takže vůbec nevím, jak to bude vypadat. Sice se bojím, ale asi se ještě víc těším.“

Co v orienťáku, máš nějaké umístění v rankingu, na které by ses ráda dostala?

„Já jsem nikdy ranking ani jiné žebříčky neřešila, takže to se myslím měnit nebude. Chci to dělat hlavně tak, aby mě to bavilo.“

Máš nějaké vzory, ať už v orienťáku nebo ve skyrunningu?

„Asi Emelie Forsberg, tu docela ráda sleduji, ale že bych měla vyloženě nějaký vzor, to asi ne.“

Nikdy jsi vlastně pořádně nezkusila dráhu nebo silnici. Čím si tě získal běh v přírodě?

„Nejsem vůbec žádný atlet a ani jsem nikdy nebyla. Můj jediný silniční závod byl asi Hornická desítka.“

A jaký byl čas?

„To už je fakt docela dávno, tak tři čtyři roky, a to bylo asi… 44 minut? Ale od té doby jsem nic neběžela.“

Kde tě uvidíme za rok? Bude hlavním cílem JMS ve skyrunningu, nebo máš jiné ambice?

„Určitě bych se tam chtěla znova dostat, uvidíme, jak to bude vypadat v U23, ale aspoň bych se o to ráda pokusila. Taky se dost těším na Madeiru, tam mám v plánu běžet 85km ultra, na což se dost těším. Letos jsem běžela 68 km na Istrii, tak je čas to trochu posunout. A ještě trochu zvažuju UTMB, mám nějaké body, tak bych třeba zkusila jednu z těch kratších verzí. A jinak uvidím, co bude za závody, budu to řešit asi až za pochodu. A určitě co nejvíc i orienťáckých závodů.“

Andorra, Istrie, rodné Beskydy… Kde se ti líbí nejvíc?

„Ta Andorra byla asi nejhezčím zážitkem z běhání vůbec, ty hory byly prostě nádherné. Když jsme byli na tom vrcholu a neviděli jsme kolem sebe nic než kopce… Na to vzpomínám doteď. Ale samozřejmě i u nás je nádherně.“