Před časem jsi říkal, že na něco velkého musíš dospět, dorůst. Ten čas už nastal?

„Asi svým způsobem ano. Na druhou stranu to ale neznamená, že se teď vrhnu po hlavě do delších vzdáleností, natož stomílovek. Stovku jsem nějak uběhl, ale rozhodně zatím neplánuju ani tyhle distance běhat nějak často.“

Celkově je tvá letošní sezona famózní.

„Nevím, jestli je famózní, ale díky. Začátek byl u mě trochu ovlivněný zimními neduhy, a tak jsem měl trochu pomalejší rozjezd, myslím tím Ještěd a Perun. Od té doby je to lepší a běhá se mi teď opravdu dobře. Vzhledem k druhému synovi a ještě trochu náročnějším časovým možnostem, jsem letos podstatně omezil závody na silnici a kratších distancích a naplánoval si pouze důležitější a většinou delší závody. To mi pomohlo v lepším tréninku a přípravě. Nemusel jsem pouze regenerovat závod od závodu, ale mohl jsem tréninky více plánovat. Navíc jsem se dlouho před CCC začal připravovat delšími běhy, které mě zrychlily na distancích kolem maratonu. Nevím, jestli to je tím, každopádně mě to zase někam posunulo.“

Struktura tréninku se nějak změnila? Zařadil jsi něco nového, něco pozměnil?

„Musím se přiznat, že letos skoro neběhám rychlé – intervalové – tréninky a spíše se zaměřuji na delší běhy společně s tempovým během. Jsem ale zvědavý, jak na tom budu třeba na Vokolo priglu, který každoročně absolvuji. Letos to asi žádná sláva nebude, ale všechno člověk mít nemůže.“

Z čeho jsi měl před CCC největší obavy? Z nadmořské výšky? Konkurence?

„Největší obavou byla ta vzdálenost s převýšením dohromady. Navíc to převýšení bylo na šesti kopcích, které se už dají nazývat kopci. (úsměv) S nadmořskou výškou problém nemám, alespoň bych to neřekl. Konkurence může být jenom plusem. Jsem rád, když se můžu na takových závodech poměřit opravdu s těmi nejlepšími, takže jsem se na konkurenci těšil.“

Na co sis věřil? Chtěl jsi to jít vyhrát? Nevěřím, že by u tebe nebyl předem promyšlený nějaký strategický plán…

„Upřímně – pomýšlel jsem na top10 a někde vzadu si hrál s myšlenkou top5. Navíc mě dost hecovalo okolí, ale i proto jsem zůstával sám pro sebe pořád realistou, protože to byla opravdu první stovka, kterou jsem měl běžet a navíc v takových podmínkách. Plán jsem měl. Chtěl jsem to stihnout „za světla“, tedy do osmi večer, což je pod 11 hodin. Když jsem si dělal finální rozplánování trasy, kvůli občerstvování, vyšel mi čas 10:50, takže jsem rád, že jsem ho dokázal nejen naplnit, ale i trochu vylepšit.“ (úsměv)

Znal jsi soupeře? Respektive zjistil sis o nich něco, nebo jsi to neřešil?

„Neřešil jsem je. Jenom jsem věděl, že závod jde Luis Alberto a Marco de Gasperi, což bylo pro mě plusem. Oba jsou skvělí běžci, kteří závody nepřepalují a ví, jak běžet takový závod hlavně na začátku. Navíc jsem taktiku lehce probral před závodem na představení elity s Marcem a první kopec jsem opravdu spíš běžel podle něho. To mi pomohlo, protože mi stačilo se jen přizpůsobit a rozběhnout to možná pomaleji, než bych sám šel, a pak to vydržet až do konce.“

Jaké pocity jsi měl při dobíhání do Chamonix?

„Bylo to neuvěřitelné až neskutečné. Takhle jsem si doběh nikdy v životě nevychutnal. Byla tam ohromná spousta fandících diváků a já si to užil plnými doušky. Každý si chtěl plácnout a já mohl trochu té radosti sdílet s nimi. Všechna ta dřina se proměnila v něco, v co jsem ani nedoufal.“

Když porovnáš sebe s vítězným Španělem Luisem Albertem nebo druhým Francouzem Thibautem Garrivierem, v čem bys řekl, že mají navrch?

„Každý závod je jiný a rozhodují opravdu detaily. Hlavní rozdíl bude v tréninkových možnostech každého z nás. Asi bude jiné, denně trénovat v horách a běhávat takto dlouhé kopce. Regenerace běžce s normálně pracujícím člověkem bude jiná. Jinak Luis je pro mě pan profesor, který přesně ví, co dělá, a hlavně se na takovéto úrovni pohybuje opravdu dlouho. Tam je ten rozdíl nejen po fyzické stránce, ale také ve zkušenostech. Naproti tomu bych řekl, že třeba Thibaut je na tom podobně a tentokrát byl lepší o pár minut on, a proto mě porazil. Tam ta úroveň bude podobná, stejně tak jako dalších minimálně deset lidí za námi. Příště mě mohou porazit a ani nemrknu, ale prostě tenhle den byl díky bohu můj.“ (úsměv)

Začneš běhat tuzemské stovky, nebo stále vnímáš svůj potenciál jinde?

„Tuzemské stovky zatím běhat neplánuji. Nemám ani ještě plán na příští rok, takže se těžko něco plánuje. Ale určitě chci v příštím roce běžet závody v rámci GTS od Salomonu. To jsou závody do 42 km, takže tam bych chtěl posunout zase trochu svůj potenciál rychlosti v horách. Co se týká stovky, tak maximálně jednu, a to se mi bude muset opravdu líbit.“

Pozn. red.: V chystaném čísle tištěného Běhej, které vyjde koncem října, najdete velké ohlédnutí se za UTMB vč. plného znění rozhovoru s Jirkou Čípou a materiálu o zdravotních aspektech ultravytrvalostních sportů.