2:26:50 je čas, který by měla 28letá svěřenkyně trenéra Václava Janouška ze Spartaku Praha 4 v sobotu zdolat. Předchozí olympiáda ji utekla o vlásek, na tři místa se tehdy tlačilo hned kvarteto vytrvalkyň. Z nich však Eva Vrabcová mezitím ukončila kariéru, Marcela Joglová se teprve rozběhává po předlouhé zdravotní pauze, takže ve hře o Paříž zůstávají aktuálně spíše jen dvě nejmladší závodnice ze zmiňované čtveřice – právě Moira a Tereza Hrochová.

Oběma patří ve světovém rankingu až 274. příčka (Moira), resp. 288. (Tereza), takže kvalifikace byť jen jedné jediné do Paříže by byl výsledek tak trochu z říše snů, i s ohledem na současné či nedávné výkony. Je ale nutno okamžitě dodat, že obě závodnice patří ke špičce toho, co Česko a Československo v maratonu pamatuje, to jen nároky na letenky na OH se rok od roku stupňují, jak roste světová konkurence. V mužích je mimochodem odstup české špičky za světem ještě hlubší.

Pořadatelé MS v předtuše srpnových veder stanovili start maratonů (ten mužský se běží v neděli) již na sedmou hodinu ranní. To by podle aktuální předpovědi mělo být v maďarské metropoli přijatelných 22 °C, ovšem v době doběhu většiny závodnic již teploměry budou hlásit něco kolem 28 stupňů. Jakou taktiku zvolit?

Sama závodnice je před závodem, do něhož je přihlášeno 80 závodnic, velmi opatrná v odhadech a jen nám z Budapešti zaslala kratičký komentář: „Vše bude záviset na náhodě – jak nám vyjde počasí. Chci si to užít a hezky zazávodit.“

Jejího kouče se nám kontaktovat nepodařilo. Přidáváme tedy vyjádření maminky Miriam, která sama v národních barvách závodila: „Ten limit je tvrdý – ještě před pár lety byla olympiáda za 2:34, ale teď je za 2:26 a něco. Každý maká, ale pak je horko, vítr, brzy ráno, nebo jiná překážka a přípravy jsou fuč.“

„Maraton tě vyždíme na dva měsíce. A ten na MS nebo ME se nevzdává. I když to neběží, prostě musíš doběhnout, i blbě, a síly jsou vyčerpány. Nemůžeš jít za týden další pokus o limit, jako mají výškař, sprinter nebo kladivář. Na maraton jsou tak dvě šance za rok. Moira si vybrala tohle MS, protože je šance se hnaním se za gazelami udělat si dobrý čas. Naběháno má, zdravotně je na tom ve vlnách, občas jí bývá špatně se břichem, žaludek nebo střeva, zatím nemáme zjištěno, čím to je.“

Moira má na kontě čtyři maratony, nejlépe jí sedl předloni ten v Praze, kdy se neběželo po tradiční trase – tehdy zdolala 42km královskou distanci za 2:29:28. Letos na jaře jí Praha úplně nesedla, v cíli posmutněle hleděla na časomíru s údajem 2:31:52. Opravdu daleko za limitem, který mimochodem někdy v české a československé historii překonaly jen dvě závodnice – v roce 1994 běžela Alena Peterková Boston za 2:25:19 (nepočítá se s ohledem na parametry trasy závodu do rekordů) a stávající národní rekord drží od roku 2018 Eva Vrabcová, která se v Berlíně zaskvěla výkonem 2:26:31.

Zvládne se Moira porvat s očekávaným horkem v ulicích Budapešti? Jak se na sobotu vyspí její citlivý žaludek? Zvolí s koučem správné tempo a taktiku do závodu, který zpravidla účastníci berou jako boj o pozice než o čas? Po nepříliš povedených výkonech z Prahy při jarním půlmaratonu a maratonu může Moira vlastně jen příjemně překvapit. Možná i sama sebe.