Marceli, pořádáš 5. května již pátý ročník svého Peruna, který patří mezi domácí skyrunningové perly a oříšky současně. Pamatuješ si ještě, kolik bylo účastníků prvního ročníku?

„Myslím, že asi 430. Ten ročník byl ještě za hodně špatného počasí a my jsme museli všechny lidi dostat do chalupy. Její správce nám pak řekl, že víc lidí už se tam nikdy nevejde. (smích) To byl i impuls do dalších ročníků, že jsme se s CHKO domluvili, pokud zajistíme stan venku, posune se limit na 700 účastníků. To je i pro nás na hraně, protože to dělá tým třiceti kamarádů, všichni to máme jako srandu po práci a určitě jsme nechtěli, aby to dospělo do rozměru nějakých obrovských komerčních závodů s tisíci lidmi. Chceme si držet kvalitu, ale zároveň i pohodu.“

Často upozorňuješ na složitá jednání s CHKO a Lesy ČR. S čím mají tyto organizace nejčastěji problém?

„Jedním z problémů je květnový termín, kvůli zvěři. Druhým problémem je trasa, kudy závod vede. Beskydy jsou v chráněné oblasti a je tu ještě hodně přírodních rezervací. Ochranářům se nelíbí už to, že se v nich běžec pohybuje. Snažíme jim celou dobu vysvětlit, že běžec je součástí přírody a určitě nenapáchá takové zlo jako třeba stroje na těžbu dřeva, které jsou slyšet na půl kilometru daleko.“

Jak se poslední jednání s ochranáři odrazí na trase letošního ročníku?

„Projeví se určitě razantně, protože nám zakázali běžet přes Šindelnou, což byla spojnice mezi Javorovým a Ostrým a jediná přirozená traverzová cesta. Letos tam ale probíhá výsadba tetřeva, a tak jsme museli hledat jinou alternativu. To se projeví tak, že Perun opět ztěžkne (smích). Závodníci budou sbíhat dolů do Tyry. Bude se jim to líbit, je to hlubokým divokým lesem, pak se běží korytem řeky a vyběhne se hned u občerstvovačky. Poté vystoupají klasicky cestou na Ostrý, kterou znají. Ještě je bude čekat jeden bonus v podobě seběhu na opačnou stranu hřebene, odkud opět vystoupají nahoru a pak až jdou klasikou na Javorový a z něho zase dolů. Co jsme počítali parametry, vycházejí nám na 3 400 výškových metrů nahoru i dolů.“

Výraznou změnou je tedy konec, kdy se nebude končit nahoře na Javorovém, ale poběží se znova dolů do Oldřichovic. Proč?

„Tentokrát jsme vyšli trochu vstříc i skyrunningové asociaci. Vždycky říkali, že je super končit nahoře, ale všichni se nají, popijí, zatleskají vítězům a pak jsou rádi, že slezou těch 2,5 km dolů. My jsme tady chtěli mít i nějaký doprovodný program, což by nahoře samozřejmě přes CHKO nikdy neprošlo. Dole vzniká nová chata a její majitelé nám nabídli, že ji můžeme využít. I pro závodníky to bude lepší, budou to mít mnohem blíž k autům. Budeme tam moct i uspořádat nějaký koncert, promítnout film a udělat si takový festiválek až do večera, kdo jak bude chtít.“

Kdyby ses měl ohlédnout zpět, změnil bys něco v předchozích letech?

„Určitě bych změnil trať, abych mohl závodníky protáhnout těmi nejlepšími zákoutími, co u nás jsou. Ale jestli chceme náš závod pořádat dále, musíme ochranářům vyjít vstříc. Jednou jsme si přáli, aby bylo krásně, ale to nám odpadávali lidi kvůli dehydrataci. Když je deštivo, jsme zase zmrzlí my. Asi bych neměnil nic. Kdysi jsme si ze srandy říkali, že to zkusíme dostat na Evropu, tam je to ale hlavně o marketingu a štěstí, kdo má čas přijet. My jsme šťastní, že jsme mohli lidem ukázat kopce jako je Javorový a Ostrý. Zjišťují, že Gorolie (slangový výraz pro Třinecko, pozn. red.) stojí za návštěvu, to je pro nás radost.“

Pozn.red.: Další podrobnosti o Perun SkyMarathonu najdete v tištěném Běhej, které vyjde počátkem března.