SERIÁL: Přes překážky k ultra aneb jak se vrátit k běhu bez bolestí
Móda ultramaratonů nekončí, objevují se nové a nové závody. Jasně, zažíváme běžecký boom, ale stejně, proč se tolik běžců vrhá na štreky delší než 42 kilometrů? Co z toho mají? Proč nezačít hledat odpověď u sebe. Co mě přivedlo k ultra? A jak se nyní zbavit potíží, které mi běhání ultra přivodilo?
V rodině jsme nikdy neměli auto a po vlastních pro mě byl nejpřirozenější pohyb. Túry po horách, florbal, hanspaulka a hlavně poznávání světa ze sedla biku mi daly dobrý základ vytrvalosti. Na ekonomce outdoorový sportovní oddíl, tam jsem vyzkoušel řadu sportů a načichl i k těm extrémním vytrvalostním. Postupně jsem se soustředil hlavně na pravidelný běh a ultra přišlo samo.
První delší orienťácký skorelauf, to bylo 30 kilometrů. Trailmaniacs Slapy už 60. Pražský půlmaraton mi ukázal atmosféru větších městských závodů, maraton v Tallinnu okouzlil tratí podél moře. Tradiční Krakonošova stovka provedla po krkonošském hřebenu.
Někdy bylo ultra spíš indiánským během, ale ta radost z pravidelného tréninku a dosahování vyšších a vyšších met byla opojná. Pravidelný trénink mi přinesl přirozený rytmus do života a pravidelně trénující člověk se vůbec cítí lépe.
Stomílovka na exotické Havaji, pravé horské ultra v Alpách, první Pražská stovka napříč mými milovanými Brdy a stomílový přeběh Istrie v Chorvatsku. Měl jsem to rozběhnuté dobře. Nechtěl jsem si jen něco dokazovat? Je rozdíl uběhnout desítku, půlmaraton, maraton nebo stovku, natož stomílovku, to je jasné. Tohle nemůžu úplně vyloučit, člověk se potřebuje překonávat a posouvat své hranice. Určitě dokazování si ale nestálo v popředí.
Cestování za závody, poznávání nových míst, západ a východ slunce na trati nebo náhodná setkání, ze kterých se stala přátelství, to jsou jen namátkou věci, které mě na ultra stále lákají. Mluvím o ultratrailech, běhání mám spojené hlavně s přírodou, mimo asfalt si člověk nejlépe vyčistí hlavu.
Jenže tělo dlouhodobě jednostranné zatížení nevydrží. Snažil jsem se běh prokládat hlavně bikem a plaváním, ale to nebylo to pravé ořechové pro kompenzaci. V dnešní době, kdy shrbeni trávíme sedavou prací většinu dne v kanclu, musí člověk tělo na extrémní výkony typu ultra připravit lépe.
Člověk si posouvá hranice, i to je část sebepoznání, které mě na ultra baví. Po poslední Pražské stovce jsem narazil. Sice výborné umístění, ale kombinace dlouhodobého přetížení s jednorázovou náloží 170 kilometrů a novými botami nezůstaly bez odezvy. Tělo řeklo stop a přichází nová fáze sebepoznání.
Plantární fascitida, strašák běžců, dohnala i mě. Jednoduchá rehabilitace a strečink úplně nepomohly, je na čase odmyslet si bolesti paty a podívat se na sebe komplexně. V rukou profesionálů se mi snad podaří posílit střed těla, napravit držení těla a srovnat došlap. Tak abych se mohl vrátit k bezbolestnému běhu, byť jen na kratší vzdálenosti. Pokračování sebepoznání příště. Přes obtíže zpět k ultra.
Co vy, co vás láká na ultra? Proč běháte ultra? Jaké kompenzační sporty volíte? Jak předcházíte zraněním z přetížení?
Pozn. red.: Autor bude v tomto seriálu absolvovat speciální program kompenzačního cvičení pod vedením pohybové terapeutky a mentorky Mgr. Kateřiny Macháčové, Ph.D., Pohyb pro život, jehož cílem by mělo být zlepšení držení těla a tím i běžecké techniky s cílem snížení či dokonce odstranění zdravotních obtíží při běhu.
Kateřina Macháčová: Jde o jeden z klasických případů, kterých v dnešní době přibývá geometrickou řadou. Jen ne každý běžec na problém pohlíží takhle komplexně a s ochotou se aktivně podílet na odstranění příčin komplikací.
Naše těla v dnešní době trpí na jedné straně nedostatkem přirozeného a všestranného pohybu a na straně druhé extrémním jednostranným přetěžováním. A to teď nemám na mysli jen ultra běhy, ale i to dlouhé sezení v průběhu pracovního týdne. Navíc kombinace obojího je minimálně život komplikující. A to zbytečně.
V dnešní době už se toho o fungování těla ví hodně a efektivní kompenzační cvičení nejsou nedosažitelná. Alfou a omegou většiny přístupů je pevný střed, zdravé pohybové stereotypy a s tím související optimální držení těla. S využitím cviků vycházejících z principů vývojové kineziologie můžete úplně přirozeně pomoci vlastnímu tělu fungovat správně a zajistit si tak předpoklady pro dlouhou nebo bezbolestnou sportovní kariéru. Jde v podstatě o zkratku k funkčnímu tělu.
Sledujte seriál a uvidíte nejen že to funguje, ale i jak to ovlivňuje ostatní složky života. S opravou rozbitého těla uhnaného ultraběžce Jana Vaňkáta začínáme 15.6. na mém workshopu. První změny budou patrné velmi brzy, ale jak už napovídá název, půjde o nastartování permanentního procesu!
Komentáře (Celkem 7)
Keoni 06.06.2018 16:43:47
Móda ultramaratonů nekončí, objevují se nové a nové závody. Jasně,
zažíváme běžecký boom, ale stejně, proč se tolik běžců vrhá na
štreky delší než 42 kilometrů? Co z toho mají? Proč nezačít hledat
odpověď u sebe. Co mě přivedlo k ultra? A jak se nyní zbavit potíží,
které mi běhání ultra přivodilo?
Odkaz
na článek
Brutto 07.06.2018 08:50:11
Dovolim si teda prvy koment :) Z clanku usudzujem, ze je to Tvoja prva vaznejsia bolest, tak to klobuk dolu. No napriek tomu si myslim, ze tieto veci budu prichadzat a odchadzat neustale. Teda pokial chces nadalej pokracovat v stanovenom rezime. To telo bude mat stale nejake disbalancie a ziadny fyzioterapeut, ani kompenzacne cvicenia Ta z toho nevytrhnu, maximalne mozu zmiernit nasledky. Taka je uz cesta dlhotratiarov. Prakticky nepoznam nikoho, kto by dokazal roky behat taketo vzdialenosti (s adekvatnym treningom) bez toho, aby ho takmer kazdy rok nepostretla vacsia ci mensia bolest.
Popisujes presne moj pripad, takisto sa snazim popritom co najviac bajkovat a plavat (akurat nesuhlasim s tym, ze to je nieco nepostacujuce). Samozrejme, strecing (nakolko pri nabehanych 600 – 700 km mesacne uz naozaj nutne musi prichadzat ku skracovaniu v niektorych partiach tela) a hlavne posilnovanie stredu tela. Sam som prezil milion vacsich ci mensich bolesti, ano aj plantarka, aj spadnuta klenba, lytka, aj bedra, kolena (snad zo vsetkych stran), dokonca bolesti v hrudi, momentalne je to pritahovac na pravom stehne. Sprvu som skusal aj ortopedov, sportoveho fyzioterapeuta, no moc nepomohli (resp. vobec) ale naucil som sa telo trochu pocuvat, vsetky bolesti som v podstate „prebehal“. Pokial to neboli take bolesti, ktore mi znemoznovali beh. Vtedy som si musel dat aj tyzden prestavku, nasledne som behal dalej, aj ked bolelo, ale dalo sa to „udychat“. Nie je to samozrejme moja rada, je to len popis mojho pripadu, ktory urcite nemoze ist prikladom. Viem dobre ze si telo riadne humplujem, ale ved nemozeme ist do hrobu taki zdravi :) Tak vela zdaru, nech sa das co najskor dokopy.
Pohyb pro život 07.06.2018 11:07:20
>> Brutto, 07. 06. 2018 08:50:11
Ahoj! Na úvod krásný komentář. Popsal jsi to výborně a můžu jen souhlasit. V tomto „nápravném“ programu nejde o fyzioterapii nebo ortopedii. Cílem je Honzu nasměrovat přesně na tu cestu, ke které jsi došel ty. Dlouhodobý úspěch je v rukách každého z nás a, jak jsi zmínil, spočívá především v umění naslouchat svému tělu. Honza dostane do rukou unikátní nástroj, který mu v tom pomůže a se kterým se naučí pracovat tak, aby mu tělo bylo oporou pro cokoliv se rozhodne! Třeba už ani nebude potřebovat běhat extrémní vzdálenosti… nebo ano. To už bude na něm.
Keoni 07.06.2018 23:39:51
Díky za postřehy a přání :) Už v minulosti jsem měl bolístky, ale také nic, co bych „nepřeběhal“ nebo nevyřešil odpočinkem a klidovým režimem. Ta plantárka se ale už táhne a podoložka z jedné soukromé kliniky mi taky zrovna nepřidala, když po vyšetření říkala, že v mé situaci s těmi disbalancemi je trochu zázrak, že se nějaké obtíže projevily až teď :) I proto si rád nechám poradit od profíků.
Desert 08.06.2018 18:09:18
>> Keoni, 07. 06. 2018 23:39:51
celkem jednoduche, kdyby jsi behal vzdalenosti jako Paula R. celkem by na to stacil jeji zpusob renegerace, jelikoz tve davky jsou tak 3–4× vetsi, nelze to aplikovat prubezne,
ted narazim na to co tady prosazuje rudo, to jsou v tomto pripade necukry, to co je v gelech je vetsinou glukoza a fruktoza, vice fruktozy je na vytrvalost, otazka je davkovani a spotrebovani, v dobe kdy je organismus uz prekyselen zbytkovymi produkty ze zateze, tak mu jeste pridam, tj. uvarim si kolagem a odrovnam klouby, hura a mam disbalance, takze tady je celkem rozumne uvazovat o MCT, to zase muze pusobit jako plus, neb tuk pres ruzne metabolicke premeny zase napomaha regeneraci,
jeste neco jsme probirali, vypadalo to jako ze srandy, svou podstatu to ma v pritomnosti -SH vazeb, a ty regeneraci prospivaji nebo spise ji i ridi, tj. epsomka, prvni efekt jsem uz popsal, ten druhy je detoxikace,
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.