Jak mnozí v?dí, konal se o víkendu v Brn? Sv?tový pohár na 48 hodin v hale, p?esn?ji ?e?eno v pavilonu „Z“ brn?nského výstavišt?. Cht?l jsem v letošním roce tento závod nejen b?žet, ale i dokon?it (loni jsem musel pro zdravotní d?vody vzdát po 17 hodinách).

P?ekvapiv? mi už v ned?li p?ed Velikonocemi zavolal Tomáš Rusek, který je ?editelem závodu, s žádostí, jestli bych nezajel ve st?edu na letišt? do Vídn?. Tím hlavním p?ekvapením bylo, že mám p?ivést Yiannise Kourose, který p?iletí se svým doprovodem na závod 48 hodin. O tom, co tato legenda ultra dokázala, se lze do?íst na jeho stránkách. V úplné zkratce: Je to nap?íklad držitel více než 130 sv?tových rekord? na ultra vzdálenosti v r?zných v?kových kategoriích, ale krom? toho studoval klasickou ?eckou literaturu a hudbu, a také píše básn?, skládá hudbu a nazpíval desku svých písní.

Ve Vídni jsem rad?ji držel papír s jeho jménem, protože jsem ho vid?l pouze na fotkách a nerad bych ho tam minul. Jakmile Yiannis vyšel se svým doprovodem, poznal jsem ho podle fotek a také on m? poznal podle popisu, který Tomáš posílal emailem. I když se tvá?il lehce nep?ístupn?, tak následovalo pom?rn? vst?ícné p?ivítání a p?edstavení se. Cesta do Brna byla v pohod?, p?estože jsem oba hosty pon?kud vystrašil tím, že jsem se na chvilku ztratil ve Vídni, což jsem jim neproz?eteln? prozradil. V Brn? jsme se lou?ili v takovém duchu, že jsem m?l pocit, že mám nového b?žce kamaráda.

[úvodní foto v lepším rozlišení]

Závod za?ínal v pátek 28. 3. v 10:00 hodin ráno a krom? b?žné p?ípravy p?ed závodem jsem mohl d?lat frajera a jít se pozdravit s Yiannisem jako se starým známým. Dokonce ochotn? svolil se spole?ným focením t?sn? p?ed startem závodu. Hned po startu Yiannis vyrazil do ?ela závodu a tempem 11 – 11,5 km/h p?edvád?l pon?kud jinou t?ídu závod?ní. Za ním se držela Irina Koval a hned za ní jsem si udržoval tempo mezi 10,5 – 11 km/h. Lo?ský sv?tový rekordman Tony Mangan rozbíhá pomaleji a drží si pozici v polovin? startovního pole. Loni to bylo stejné a nakonec z toho byl výkon 426 km. Jediný ú?astník, který od za?átku pochoduje je Blahoš K?íž, ale to je jeho taktika, která je adekvátní vzhledem k jeho v?ku (te? se držte židle) 82 rok?, ale bude ur?it? slavit úsp?ch. Pokouší se totiž o sv??ák ve své v?kové kategorii.

První hodiny ultramaratonu jsou celkem „nudné“ – všechno jde snadno, nic nebolí a b?žec se pohybuje jakoby bez námahy. Zapla? p?íroda za t?ch pár hodin pohody. Zanedlouho je nám nabízen ob?d, který n?kte?í využívají, ale já si dám akorát trochu polévky. Na metu maratonu jsem se dostal zhruba za 3:50. Po 6 hodinách b?hu se po?adí ustálilo a dostal jsem se na druhé místo za ?eckou legendu. Yiannis pokra?uje v b?hu a zdá se, že ho nikdo nevid?l ani zpomalit, takhle b?hají snad jenom stroje. Jeho asistent mu za b?hu v pravidelných intervalech podává lahvi?ky s r?zným obsahem a vždy kluše kousek s ním, aby neztratil rychlost. Jediné místo, kde snad zpomalí, je WC, ale ne?ekám, že n?jak výrazn?…

V pelotonu b?žc?, který se nyní chaoticky pohybuje po celé dráze, zcela jist? stojí za povšimnutí Míša Dimitriadu, která svým poklidným, ale stabilním tempem chystá další ?eský rekord. Dalším takovým, ale ješt? mén? nápadným b?žcem, je Petr Spá?il, který loni vyhrál 10denní závod v New Yorku a potom tam dokon?il ješt? závod na 3100 mil. Letos u sebe nemá tenisák, který používá na odreagování. P?i krátkém rozhovoru mu ho slíbím, protože jako místnímu mi není zat?žko sehnat cokoliv pot?ebné.

Za další dv? hodiny se dostavují první drobné problémy. Už m? bolí stehenní svaly a záda v oblasti krku. Své troje boty st?ídám každé dv? hodiny, protože se mn? všechny zdají n?jaké nepohodlné a r?zn? tla?í. Od?eniny od trenýrek taky nep?idávají na nálad?. Žaludek zatím funguje dob?e.

Kolem 21:00 hodiny mou p?ítelkyni a nyní asistentku Renatu p?ichází prost?ídat m?j otec jako asistent na no?ní sm?nu – služba asistenta pat?i mezi nevd??né a velmi náro?né role. Já ale své asistenty nikdy netlu?u (nemám na to dost sil…). Už za?ínám vyhledávat záminky pro krátká zastavení, ale když se kouknu na Yiannise, který sice nepatrn? zpomalil, ale jinak b?ží po?ád dál bez jediného zastavení, tak se snažím tyto výpadky omezit. Yiannis, a? vypadá naprosto soust?ed?n?, m? n?kolikrát jedním nebo dv?ma slovy povzbudí.

Po prvním asi 20minutovém odpo?inku, který jsem si naordinoval asi ve 3 hodiny ráno, se mi za?al zakyselovat žaludek. Projevilo se to pálením žáhy a b?hem další hodiny to skon?ilo potupným zvracením na nejbližším WC. Pravda je, že už si ani nepamatuji, kdy jsem si naposled poleptal sklovinu na zubech na n?jakém ve?írku k?ikem do porcelánu, ale pro dnešek se mi výrazn? ulevilo a mohl jsem op?t za?ít p?ijímat jídlo i pití. V noci jsem si dal ješt? jednu pauzu, jen mám pocit, že byla delší, než jsem cht?l, protože ve chvíli, kdy jsem se op?t dostal na dráhu, jsem se podle monitoru objevoval na 8. míst?. Svítání p?ineslo další úlevu a hlavn? o?ekávání konce první 24hodinovky. Zlepšení morálky mi p?ineslo mírné zrychlení a nakonec jsem skon?il na 24 hodin celkov? na 6. míst? a na M?R na 2. míst? za Jirkou Hofmanem. Rozhodnu se odm?nit se za tento výkon hodinou spánku a poté si dop?eji masáž nohou, ramen a krku. Masáž sice nem?že ud?lat zázrak, ale trochu uleví a hlavn? m?žu dalších 20 minut ležet v teple na masérském stole – to je požitek, který opravdu doceníte, až pob?žíte ultra.

Spadl jsem op?t na 8 místo, a to jenom díky tomu, že Martin Hun?ovský už nadále nepokra?uje. P?edb?hli m? i stále více se trápící Irina a Said Kahla. Tony, který v noci p?i problémech zalehl do svého stanu, už odešel a na m?j dotaz ukazuje na sv?j kotník. Dalším neš?astníkem, který vzdal, je Christian Ritella, kterého znám z MUMu a ME na 24 hodin. Mirek Osladil skon?il už po 12 hodinách s problémem v lýtku. Ostatní postižení pokra?ují ve své pouti po oválu.

Mezitím se prost?ídali moji asistenti a Renata, která se vrátila z vyhlášení BBP, s sebou p?ivedla i ?ipa, který m? bude povzbuzovat vrt?ním ocasu nebo olíznutím až do rána.

Doba pokro?ila a všichni máme více ?asu i na to, prohodit pár slov. Další dva nová?ci na trati (dá se to ?íct v ženském rod????), tedy Martina N?me?ková i Pavlína Procházková pokra?ují a je neuv??itelné, jak daleko se dostaly, když ješt? p?ed dv?ma roky o ultra skoro nic nev?d?ly. Všechny dámy na trati p?edvád?jí známý fakt, že vydrží více než chlapi. Galina Eremina v náklonu na levou stranu vypadá, že každou chvilku upadne, Míša se usmívá – už pon?kud unaven?, Irina s problémy na achilovce se p?estala usmívat – což vidím poprvé, Pavle slezly na nohách nehty a i na Martin? je vid?t velké úsilí. Všechny ale pokra?ují v závod? a dá se považovat za náhodu, že p?ede mnou jsou pouze dv? z nich.

Po 36 hodinách jsem sv?dkem veselé p?íhody, kdy léka? závodu, ?editel závodu a jeho zástupce „ukecávájí“ Blahoše K?íže, a? jde na chvilku spát. Byla to ?ádná d?ina, Blahoš je p?kn? tvrdohlavý pán a podléhá p?esile až po dvaceti minutách s mnohými ujišt?ními, že sv??ák ur?it? poko?í.

Ráno se blíží a k p?ekvapení všech se zad?el i zatím neúnavný Yiannis. Dokonce ho vidím, jak si na chvilku lehne na matraci a po 42. hodin? už pokra?uje pouze ch?zí. Do jisté míry je to úleva – ano, je to taky ?lov?k. Zeptám se ho, co se stalo a dozvím se, že má n?jakou slabou ch?ipku, p?eh?ívá se a tím ztratil p?íliš tekutin, které nestihl dohnat. Ztrácí sice šanci na sv?tový rekord, ale jeho vít?zství nem?že být ohroženo. Kolem 2. hodiny ráno, když p?ejdu do ch?ze, za?ínám usínat. Dokonce se mi poda?í mírn? otloukat sloupy, které lemují naši betonovou cestu. Dalších 20 minut spánku vše vy?eší a m?žu se zapojit do dalšího pokra?ování závodu. V 6 hodin ráno po 44 hodinách se kone?n? p?ehoupnu p?es metu 300 km. To je dobrý d?vod k další hodin? spánku za odm?nu. Pon?kud to zt?žuje fakt, že moje asistentka Renata usnula na mé matraci v mém spacáku. Takže to vy?eším záp?j?kou od Jardy Kašeho, a Pavel – jeho aktuální asistent m? vzorn? p?ikrývá a p?ijímá instrukce ohledn? probuzení.

Po probuzení do nádherného rána, které se p?iplížilo skrz kopuli pavilonu, se mi už cíl závodu zdá opravdu velmi blízko. Vždy? co jsou to 3 hodiny b?hu. Za?ínám si užívat t?ch n?kolika divák?, kte?í se chodí kouknout na toto zvláštní panoptikum, a p?estože vím, že na kone?ném po?adí se už nic nezm?ní, b?žím a poslední hodinu dokonce zrychluji.

Zvonec oznamuje konec. To zní jako skoro jako absolutní rým. Sedím u svého stolku a se spolub?žci si navzájem gratulujeme, když p?ijde nejhorší zpráva tohoto rána – došly párky. Tato katastrofa m? opravdu nahlodala a já musím p?ijmout náhradní ?ešení v podob? žampionové pizzy.

Na záv?r musím napsat, že v pavilonu „Z“ jste mohli zahlédnout velké výkony, jako byly ty Yiannise Kourose, Miši Dimitriadu nebo Blahoše K?íže. Potom jste mohli vid?t malé tragédie a zklamání b?žc? jako zažil Tony Mangan, Christian Ritella nebo Mirek Osladil. Ale to, co bylo vid?t mén? a co chci napsat je práce t?ch, kte?í neb?hali. Ta zasluhuje pod?kování. Proto d?kuji všem po?adatel?m, asistent?m a divák?m, bez jejich podpory by to nešlo nebo by to ztratilo smysl.

Pro pochybova?e: Ultramaratonci neb?hají proto, aby to bolelo, ale dokáží bolest p?i b?hu vydržet a na oplátku získají spoustu v?cí. Jednou z nich m?že být pocit výjime?nosti, protože dokázali tolik ub?hnout a navíc m?žou b?žet s b?žcem, který je v ultra srovnatelný s legendami, jako byl Zátopek nebo Nurmi pro klasickou atletiku.

P. S. Ultra nejsou žádný o?ezávátka, protože po 3 hodinách spánku a po spole?né ve?e?i se skupinka ?eských b?žc? rozhodla zajít na jedno a personál za?ízení je musel vyhodit ve 23 hodin, protože by cht?l už jít spát.