Okouzlovaly m? stromy podél trati, hluboký les, hustý k?ovinatý porost v údolí. Tam jsem cht?l jít. Tam jsem si cht?l postavit stan. Tam jsem cht?l p?ebývat. Le? i když cest okolo jsem vlá?kem vykonal od té doby bezpo?et, vlá?ek mi tam nikdy nezastavil a já jsem tam nikdy nevystoupil a nešel jsem prozkoumávat taje p?ilehlého lesa.

Teprve p?ed nedávnem jsem tudy projížd?l autem z jedné pracovní cesty silnicí, která od Vysokých Popovic sm?rem k Zastávce u Brna klesá do údolí pot??ku Hab?ina, a když tak vidím po obou stranách zase ten les a železni?ní most p?es silnici, rychle se rozhoduji. Pod mostem zastavuji vozidlo, v chvatu se p?evlékám do b?žeckého od?vu, který jsem si pro p?ípad pot?eby nechal v aut?.

A vybíhám. Beru to chvilku po silnici, protože cesta vedoucí v tomto míst? do lesa mi p?ipadá až p?íliš blátivá. Na okraji Zastávky to beru stále opatrn? po okraji lesa, až se mi kone?n? zalíbí jedna cesta vedoucí do kopce hustým lesem. A kochám se nejprve lesem smíšeným, pak více jehli?natým, když se tam objevují mod?íny i borovice.

Po chvilce stoupání se dostávám tém?? na vrcholek babického lesa. Je to p?íjemný pocit, že na takové vrchovištní plošin? již nejsou místa vyšší. Cesta se vine více na jih, což nepot?ebuji, protože bych opravdu skon?il n?kde ve Zbýšov? nebo v Babicích. Ne že by mi to až tak vadilo, ale pro tenhle klukovský sen mám k dispozici pouhou hodinu ?asu.

Proto vyhlížím spíše odbo?ky vpravo, které by m? vrátily do mého spíše západního sm?ru. A t?ším se z probouzejícího se jara, zp?vu pták?, modré oblohy, sv?žího vzduchu a z toho, že si plním d?tský sen. Zmoc?uji se totiž všeho, co zde je, a p?ece to nikomu neberu.

Cesta m? po chvíli p?ivádí na západní okraj lesa, a tak po n?m pokra?uji na sever až k silnici. Tu p?ebíhám do dalšího lesa, který je na svahu, který postupn? stoupá až k P?íbrami. Jak je škoda, že mám tak málo ?asu. Tady je toho tolik pot?eba prozkoumat. N?kolik odbo?ek cest, výstup na vrchovišt?. Tentokrát je zde opravdu mo?ál, bahno rozvrtané ?erstv? rodinkou divo?ák?. Tady kupodivu vévodí spíše skupinky b?ízek, štíhlých elegantních strom?, které se pyšní svou mezi stromy neobvyklou módou – bílým od?ním.

Svrchu se koukám do údolí Hab?iny, jímž také vede železni?ní tra?. A jak tak sestupuji po cesti?ce k trati, p?emýšlím, jak je dobré, když je možné n?komu splnit jeho p?ání, a to tím spíše, když to moc nestojí. A se spln?ním takových p?ání pak nezapomenout ani na sebe…