Jestli se už před dvěma třemi lety začaly prosazovat spíše lépe organizované závody s dobrým poměrem cena/výkon, v zajímavých lokacích a s autentickou DNA, tak v letošní sezóně to bude ještě důležitější.

Období covidu významně zatřáslo charakterem závodů a přístupem pořadatelů jak k jejich pořádání, tak i přístupem účastníků. Mnoho běžců se na „po-covidové“ obnovení závodů ve standardním formátu těšilo a využili hned prvních příležitostí k poměření sil s ostatními běžci i se svými výkony z doby předcovidové.

„V pořádání závodů asi nakonec jdeme komplikovanější cestou. Nicméně už před šesti lety jsme se rozhodli, že chceme nabízet závodníkům atraktivní lokace, kde se jiné závody ještě nekonaly. Je to sice složitá práce, více povolení, důvěry úředníků a v konečném důsledku i vyšších nákladů,“ tvrdí ředitel závodů Prague Park Race Roman Skalský. „Jsme přesvědčeni, že se nám to z dlouhodobého hlediska vrací.“

Z pohledu do výsledkových listin ze závodů v Průhonickém parku, Divoké Šárce, Prokopskému údolí nebo Konopišti vyplývá, že se jim ta snaha evidentně vyplácí.

Sázkou na jistotu kromě lokace je i fakt, že se jedná o závod organizovaný bývalými profesionálními a dnes aktivními běžci, tudíž dokážou postavit trať tak, aby byla běhavá, skladba a umístění občerstvovaček je v místech, které vyhovují běžcům, ne pořadatelům. Dnes již tradiční účastník Prague Park Race Honza Malý, tradiční účastník této série dokonce tvrdí, že jako Pražák nikdy na těchto zajímavých místech, kde se závody jmenované série konají, ani nikdy nebyl.

„Rozhodli jsme se jít cestou organizace cenově dostupných závodů pro běžecké nadšence, kteří ocení úměrné startovné, odpovídající službu a zabezpečení, a přitom nechtějí běžet ve dvoutisícovém davu,“ vysvětluje Roman Skalský.

„Uvědomujeme si také, že uspořádáním závodu přinášíme zátěž do místa konání. Pro místní obyvatele, turisty a veřejnost, dbáme proto i na ohleduplnost a pořádek. Bez velké nadsázky se dá říci, že po nás je v místě závodu čistěji než před námi. Prostě posbíráme všechno i to po turistech pře námi, A to do hodiny po průběhu posledního závodníka,“ dodává. „Kromě toho je chceme kvalitně informovat a ideálně i zapojit místní do služeb pro závodníky nebo jim jen nabídnout možnost zafandit si a užít si den s našimi běžci.“

Zřejmě nejběžnější překážkou pro realizaci závodů na netradičních a zajímavých místech jsou komplikace při vyjednávání povolení u nejrůznějších institucí od obcí, majitele pozemků až po ochranáře.

„V případě Mizuno Hruboskalského půlmaratonu se nám nejen díky dobrým vztahům založeným na spolupráci s CHKO z minulých ročníků, ale také díky ukázněnosti účastníků podařilo dosáhnout takového luxusu, jako je bianco povolení na pořádání závodu rovnou na pět let dopředu. Je to pro nás obrovská úspora času a energie, ale také závazek, který rozhodně nehodláme zklamat,“ říká Roman Skalský. Neposledním důvodem, proč si s tím dát práci, je také fakt, že v takovýchto podmínkách bude těmto závodům jen obtížně vznikat konkurence.

Série Prague Park Race si vychovala velice loajální skupinu spokojených běžců a běžkyň: „Vlastně nejvíc oceňuji, že se mám možnost koho zeptat na radu a zkonzultovat s ním můj běžecký život – techniku, trénink, vybavení, stravu, regeneraci – k čemuž jsou ideální tzv výběhy nanečisto po trati závodu vždy pár týdnů před jeho konáním,“ říká jedna z tradičních účastnic Jana Toušlová.

I když nepatříte do zmíněné cílové skupiny, měli byste vědět, že pořadatelé připravili i dva závody mimo sérii pro ambicióznější běžce. Jedním je Mizuno Hruboskalský půlmaraton, který nabízí i poměrně těžkou půlmaratonskou distanci, a tím druhým pak Labský půlmaraton, který svým profilem naopak nahrává osobákům.

Ten první si můžete zkusit na vlastní kůži již 7. května. Jelikož je kapacita rovněž omezena na 500 startujících, doporučujeme s registrací neotálet.