Motto: „Jmenuji se Baron a a?, pes, jsem maratónec. Kondici mám lepší než m?j pán. Sta?í mi granule a voda a p?i b?hu se obejdu bez gel? a cukr? a všech t?ch divných v?cí. Ale kousek sýra nebo piškoty, jó, to si dám po b?hu rád.“

„B?hání s psím spole?níkem je pro mne obvykle radostí. Trénujeme spolu p?t let a nab?hali jsme spolu už n?kolik tisíc kilometr?. M?j b?žecký partner je sv?tlý labradorský retriever Baron,“ ?íká Vojta Stavný.Jeho Baron mezitím názorn? p?edvádí, že ?e?i o ub?hnutí maratonu po boku svého pána nej

sou výmyslem. Nejd?íve si užívá volnosti, ?asem ale zjistí, že by m?l šet?it síly a nep?epálit úvod. Úpln? jako zkušený b?žec. Poslušn? se za?azuje do skupiny a jen ob?as si vyrazí na ob?erstvova?ku v podob? potoka nebo rybníka.

Vojta pokra?uje: „Když jsme si št?n? vybírali, konzultoval jsem s chovatelem  možnosti spole?ných pohybových aktivit, protože mne od b?hání se psem, obzvlášt? s retrieverem, n?kolik lidí odrazovalo (s odkazem na vývoj ky?elního kloubu). Chovatel m? ujistil, že nebude-li b?hat vedle kola a budu-li respektovat jeho vývoj, bude to m?j spolehlivý a vd??ný partner. M?l stoprocentní pravdu.“

„Za?ali jsme spolu s Baronem b?hat, když mu bylo p?t m?síc?. Nejd?íve kratší, cca 1km úseky, následn? jsme p?idávali a trochu trénovali základní poslušnost.“

„V devíti m?sících jsem mu už dávno p?estal sta?it a vzdálenost se prodloužila na 9 km. Svojí energii si vybíjel plaváním v rybnících a potocích okolo cesty, válením se v bahn? a nošením klacík? (ob?as cca 3m). Náš sou?asný denní standard je 11 km v lesnatém a kopcovitém terénu.“

„Máme spole?n? nab?háno n?kolik p?íprav na maratón a mám ov??eno, že ani vzdálenost kolem 40km mu ne?iní jakýkoliv problém. V první fázi delšího b?hu, cca 25 – 28km, zkoumá piln? okolí a má odb?hnuto jist? od 10 km více než já. V druhé fázi, po 28 km, se za?adí za mne a vyklusává…“

„B?háme tzv. na volno, tj. bez vodítka. Psí závody jsme proto nezkoušeli. Mohu sm?le ?íci, že b?h se psem mne uspokojuje více než když b?žím sám, nebo s n?kým jiným.“

Rovn?ž Pavlína Hanušová p?itákává: „Já b?hám se psem také ráda. V hloubi brdských les? se tak cítím bezpe?n?ji. Retriever je od p?írody velmi hravý a p?átelský pes, ale pokud je ohrožen (nebo jeho ?lov?k) ukáže se jeho srdce ochránce.“

Jaké jsou zkušenosti chovatel?-b?žc? s jinými plemeny?

„Máme anglického bulteriera. Bulteriér je povahou i stavbou t?la spíše sprinter. Samoz?ejm? i zde existují výjimky, ale ve v?tšin? p?ípad? tato rasa není nejvhodn?jší pro delší b?hy, jak je v?tšina z nás provozuje,“ ?íká Sam Straka.

„Zkoušel jsem s naší psí sle?nou za?ít b?hat. M?l jsem p?edstavu, že bych se s ní t?eba 5 km rozb?hl a pak šel sám trénovat. Nejde to. Bulteriér je asi p?íliš inteligentní jenom na oby?ejné b?hání bez cíle a motivace On zaprvé musí sám chtít, protože jinak máš málo šancí ho k tomu donutit a pokud bys ho donutil, dokáže ti to dát ?ádn? najevo a znechutit ti to b?hání, že se na to p?íšt? rad?ji vykašleš.“

„Zadruhé bulterier miluje hru. Takže ur?itou šanci máš, pojmeš-li b?h jako hru. Ale musí p?itom zárove? platit, že on chce Takže má-li bulteriér chu? b?žet a ty toho využiješ, musíš p?i b?hu po?ád vymýšlet nové a nové blbiny, aby ten b?h byl pro bulíka zábavou.“

„Miluje n?co podobného jako je fartlek: ?asté a krátké zrychlení, kdy se s tebou jakoby m?že honit. Pochopiteln? nemáš šanci a práv? to ho baví. Souvislý b?h setrvalou rychlostí je pro bulíka otrava, na to ho nenachytáš.“

„Také jakékoli odbo?ení z p?kné cesty do lesa nebo na louku, do kopce nebo z kopce, probíhání mezi stromy a kli?kování je pro bulteriéra ten správný zp?sob b?hu. S mými z mládí "vy?vachtanými“ kotníky to však není to pravé. Pokud tedy n?kdy p?i procházce vidím, že je p?íznivá konstelace, využiju toho a krom? výše uvedeného „fartleku“ a jiných blbin ji provokuji vodítkem (b?ží na volno). Tím ji nutím ke skákání b?hem b?hu a to je zase ur?ité zpest?ení."

„Ob?as ji také uplácím p?i nebo po b?hu n?jakými psími dobrotami, které nosím v kapse. Srovnám li psa a fenku a jejich vhodnost pro b?h, myslím, že vhodn?jší je fenka. Nemá pot?ebu zna?kovat si revír a o?ichávat každou stopu jiného psa nebo fenky. Proto i p?ípadný b?h m?že být trochu plynulejší,“ ?íká Sam.

O tom, že psi jsou nejen výborní sprinte?i, ale po pat?i?ném tréninku rovn?ž skv?lí vytrvalci, sv?d?í i vypráv?ní ultramaratonce Miloše Škorpila:

„Jste-li majitelem nejlepšího p?ítele ?lov?ka, tak ur?it? máte rádi chvilky, kdy si s ním m?žete jít prob?hnout. Vám ur?it? není t?eba ?íkat, že existují takové sportovní disciplíny jako je dog treking ?i jiné, kde na startovní ?á?e stojí sou?asn? b?žec a pes.“

„Shodou okolností jsem m?l možnost stát na startu dvou t?chto disciplín. Poprvé to byl první dog trakingový závod v ?eské republice, který se b?žel na vzdálenost 130 km po Ž?árských vrších. ?lov?k i pes na tom byli zcela stejn?. Oba si museli nést svou bagáž. B?žec spacák, ešus, va?i?, jídlo a pití na dva dny, resp. na 36 hodin, na n?ž byl tento závod vypsán.“

„M?l jsem slíbeno, že mi n?jakého toho malamuta p?j?í. Bohužel se pak nenašel žádný odvážný majitel. Bu? m?li strach z toho, že jim psa uštvu, nebo že m? povle?e, kam se mu zachce. P?esto jsem na n? nezanev?el, na jedny ani na druhé, a když m? pak rok poté nabídli, zda bych necht?l zacvi?it jednoho malamutího nová?ka p?i Mistrovství ?eské republiky v canni-crosu v b?hu na 5 km, hned jsem souhlasil.“

„P?j?ili mi ro?ního pejska Mischu. Krásného bílého malamuta. B?želo se na trati brn?nského autodromu. Závod se b?žel na dv? kola. V pátek ve?er první a v sobotu dopoledne druhé kolo, které se startovalo distan?n? podle ?as? dosažených v prvním dnu.“

„První den jsem Mischu táhnul já. N?jak mu nebylo jasné, co se po n?m chce. P?esto všechno jsme porazili jeho kámoše Frama. V noci si to s ním z?ejm? Fram po psím vy?íkal a tak druhý den, když jsme Frama na trati dob?hli, necht?l Mischa jít za žádnou cenu p?ed n?j.“

„Až když nás pak p?edjela další závodnice, jejíž t?íkolka byla zap?ažená za dalším psem, Mischa se necht?l dát zahanbit a pak jsem m?l naopak já co d?lat, aby m? po svahu netáhl on. Rád na tyhle zážitky vzpomínám. Bohužel ale žiji ve m?st?, kde to pro takovéhle pejsky není a tak jen doufám, že mi zas n?kdy n?kdo n?jakého p?j?í,“ kon?í Miloš.

Vojt?ch Stavný p?ipojuje poznatky pro všechny, kte?í by si cht?li vychovat zdatného b?žeckého zajíce

– b?hat m?že podle mého názoru jakékoliv plemeno. Je ale pot?eba ud?lat z b?hu zábavu a „práci“.

– psa vybírat nejlépe z pracovního chovu (v rodokmenech bývají u rodi?? uvedeny typy zkoušek)

– u v?tších plemen dát pozor na rodi?e – je d?ležité aby m?li nulovou dysplazii kloub?

– jako výživu granulované krmivo, nejlépe kvalitu premium (vychováváte psa, který bude velmi zat?žovat svoji t?lesnou schránku, co se zde ušet?í, dostane veteriná? a vy si nezab?háte)

– dopl?ovat vápník ve št?n??ím v?ku

– není možné si myslet, že pes b?há na vzdálenost tak n?jak sám od sebe, pot?ebuje trénovat a je nutné za?ínat po menší úsecích a dopl?ovat to o hru (aport ap.)

– respektovat specifika plemene nap?. retriever?m je brzy horko, není vhodné s nimi b?hat dlouhé trat? v teplotách nad 20 stup??, mají tendenci n?co nosit sebou = po?ítat s tím, že bude i klacek mezi vašima nohama 

– psi jsou nejvíce aktivní ráno a ve?er, je tedy vhodné využívat toto ?asové období

– delší b?hy plánovat s možností dopln?ní tekutin – potoky, rybní?ky, jezírka pes se nepotí a chladí se „jazykem“

– když si pes lehne a nechce pokra?ovat, respektovat to – je to znamení, že má dost

– v psí pubert? je nutné zachovávat klid a po?ítat ob?as s n?jakou tou psí rva?kou (psa od psa odtáhneme nejlépe za zadní nohy a to oba majitelé sou?asn? – každý svého 

A co vy, jaké máte zkušenosti s b?hem s Vaším milá?kem Vy?