Syndrom přetrénování - když se běh stane utrpením
Jsem přetrénován. Už dva roky. Vlastním „běžecké klíště“, které nepustí. Málokdo o něm ví, i proto píši tento příspěvek. Ptáte se, o čem ten blázen mluví? Sám jsem tomu také nevěřil. K pochopení příběhu vás musím pozvat dvě léta zpátky. Tam to všechno začalo.
Píše se rok 2006. Já – devatenáctiletý student. Moje droga – běh. Běžecké zkušenosti – takřka nulové. Začínám běhat – hodně, stále, vytrvale tzn. 6× týdně pokaždé 1,5 hodiny.
To jen proto, abych zdolal pražský půlmaraton. Termín je nebezpečně před zkouškou dospělosti, přesto to nevzdávám, bojuji a nakonec doběhnu do cíle. Je po maturitě a na mě čeká další výzva. Mnohem větší. Do rukou se mi dostává letenka za úspěšnou maturitu. Kam? Poběžím ve švýcarském Davosu půlmaratón. Beru to jako další výzvu a proto opět usilovně trénuji a běhám jako nikdy. Po obtížích s převýšením i tento půlmaratón zdolávám. Není důležité za kolik. Řídím se heslem „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Po návratu nijak zvlášť neodpočívám. Naopak běžím na Praděd. Zpátky mě chytají křeče. STOP.
A zde nastává zlomový moment mé běžecké „kariéry“. Nohy říkají „běž!“, ale srdíčku se nechce. Cítím zvláštní bolest u srdce. Zkouším uběhnout více jak 30 minut, ale nejde to! Situace se rapidně zhoršuje a já začínám jednat. Internistka mě rozesílá na různá vyšetření – neurologie, plicní, ekg, rotoped, ultrazvuk srdce, imunologie, alergologie atd.
Výsledek? Vše v pořádku! Už si nevím rady. Stále mi to neběhá, přesto se snažím alespoň občas obout mé běžecké botky a vyrazit vstříc jesenickým horám. Dopadá to vždy katastrofou. Léto 2007 a já běžím zase v Alpách – tentokrát 28 km. Mé naděje na cíl jsou ztraceny na desátém kilometru. Nemohu. Neuběhnu souvisle ani dva kilometry. Zmocňuje se mě totální beznaděj. Do cíle dojíždím autobusem a v cíli brečím. Pláču jako malé dítě. Někdo mi vzal sen.
Ale kdo je mým protivníkem, to ani s pomocí doktorů nevím. Internistka si už se mnou neví rady. Náhle jsem často nemocen. V průběhu půl roku dostanu 3× antibiotika. Zkouším tedy alternativní medicínu, ale dosud bez výsledku. Další rok je to téměř stejné. Kupuji si sporttester a doufám, že objevím něco, o čem doktoři neví. Má tepová frekvence je příšerná. Po 200 metrech mi tep stoupá na 180 tepů/min. a nepadá. Takřka hned jsem zakyselen. Už se smiřuji s nejhorším. Myslím na konec s během.
Konzultuji můj stav s rodinnou lékařkou. Její ortel zní jasně: „Pokud ti všechny vyšetření dopadly dobře, tak se jedná o SYNDROM PŘETÍŽENÍ“. Začínám tedy pátrat po projevech této nemoci. Chci se dozvědět co nejvíce o mém nepříteli. Musím ho přece položit na lopatky!
Najednou mi je to jasné. Udělal jsem řadu chyb. Ty se mi zle vymstily. Začíná mi vše zapadat do sebe.
Co jsem dělal špatně:
1. Běhal jsem velké dávky bez předchozích zkušeností.
2. Naprosto nevhodně jsem regeneroval.
3. Nedostatečně jsem doplňoval sacharidy.
4. Tepová frekvence mě nezajímala – běhal jsem pouze pocitově.
5. Byl jsem permanentně ve stresu – maturita, nepřijetí na vysokou
školu, tlak ze strany otce.
Tyto faktory vyústily v přetrénování – jeho projevy
(všemi trpím):
– zvýšení srdeční frekvence v klidu
- bolest svalů, bušení u srdce, dušnost
- snížení doby do vyčerpání až o 27%!
- celková únava
- zvýšená dráždivost
- myšlenky na smrt
A doba léčení? Tři až čtyři roky. Možná. Už se s tím peru druhý rok a bohužel nemohu říci, že mám vyhráno. Toužím po tom být vítězem. Chci se s Vámi postavit na start a běžet. Miluji vytrvalostní běh. Vybudoval jsem si k tomuto sportu vztah jako k žádnému jinému. Proto to nevzdávám. Můj příběh je poučením pro vás běžce kamarády. Snad neuděláte takovou blbost jako já.
Zdraví Petr Malec (běžec z jesenických hor)
Komentáře (Celkem 12)
bezucho 22.08.2008 08:35:18
Petre, ja zazil neco podobnyho – po dlouhe dobe sem zacal behat a hytlo me
to tak, ze se z toho pro me stala droga. Vykonost sla strasne rychle nahoru,
ale po 4 mesicich najednou stop a ja se nemohl rozbehnout. Me stacil mesic, kdy
sem si jen obcas lehce zavesloval na trenazeru nebo dal par kilaku na kole a
cpal do sebe prevazne sacharidy. Pak mi trvalo asi mesic se rozklusat a dostal
sem se na stejny casy – pomalu sem zvysoval davky a zatez a tim se zlepsovala
i fyzicka. Jediny rychly skok sem udelal potom, co sem zacal chodit do
posilovny, kde mam trenera, ktery me pripravuje na vytrvalostni behy. Po mesici
pravidelneho cviceni a presne naordinovane stravy jsme stahli 30 sekund na
kilak :)
Tak vydrz, cvic, vyklusavej a neupirej se na ten beh tolik. Take it easy a ono
to urcite prijde
Veselí nad Lužnicí
Dahid 22.08.2008 09:42:00
Drž se chlape! Jsem ve stejnem veku jako ty a v soucastnosti si zivot bez behu predstavit nedokazu..Bud trpelivy a zas budes behat..tentokrate uz rozumem..Diky moc za tento clanek..moc pekne jsi to napsal!
Nové Město nad Metují
evakollertova 22.08.2008 09:43:26
Ahojda, měj rád nejen vytrvalostní běh, ale i vytrvalostní regeneraci:-). Aj já mám lehkou zkušenost s přetrénováním, ale naštěstí jsem to hodně rychle poznala (zkušenost s koňma – taky jsme skákaly dokud to nebude nejlepší, ale bylo to moc a musely jsme pak začít téměř znova od nejmenších překážek), začla jsem se cítit jak ten kůň:-), dala se do klidu a to stačilo. Jenže to bylo podchyceno v začátku. Ale bojím se toho a proto nikdy nechodím běhat víc jak tři dny po sobě a aj to už zavání problémem, i když v tu chvíli jsem třeba nabuzená a jde to. REGENERACE JE TAKY TRÉNINK!!! Hodně trpělivosti, vydrž a ono to zas někdy půjde!!! Evina
mablo 22.08.2008 18:39:31
Zdraví, já nevím, co na to říct. Já běhám 7× týdně zhruba po 45 min. 2× týdně si dám ale spoň pulmaraton. S během jsem začal před 2 měsíci, chytlo mě to jak holka. Dnes jsem si zaběhl osobák 35 Km. Uběhl jsem to, s konečnou dehydratací, po cestě jsem kradl jablka ze stromů, abych doplnil nijake živiny, za ty 2 měsíce jsem srazil 16 Kg, z toho 12 první měsíc, a jem mi skvělě, nic mě nebolí, nemám pocity únavy. Ale po tom , co jsem zde přečet jsem dostal obavy, že si můžu ublížit. A budu si muset srovnat věci v hlavě, a nijak si nedávat velké dávky, ať se taky nepřetrénuju. Díky za radu, snad se k běhu brzy vrátíš. Hodně štěstí
bezucho 22.08.2008 20:16:28
>> mablo, 22. 8. 2008 18:39:31
u nás bysme řekli: „eném blbni“
radši zpomal,vic nez kilo za tri dny, to je sileny deficit energie,hlavne na
zacatku. zni to sice lakave, ale tělo dostává hodně zabrat a těžko se
z toho později vzpamatovává. spoustu lidi takhle zacinalo a brzo skoncilo-
přepálili začátek a pak se divili. není důležité běhat maraton hned po
dvou měsících, ale být schopen ho běhat co nejdýl. věř mi, já na tom
byl podobně jako ty :)
Nové Město nad Metují
evakollertova 22.08.2008 21:42:31
>> mablo, 22. 8. 2008 18:39:31
Tak to opravdu rychle přehodnoť, chvíli je to fajn, ale pak by to mohlo přijít. Holt nejsme stroje:-)))
Nové Město nad Metují
evakollertova 22.08.2008 21:45:49
>> bezucho, 22. 8. 2008 20:16:28
Tak já se asi držím tvého hesla – běhat maraton co nejdýl:-)) Hlavně v klídku, čím dýl člověk vydrží na trati, tím je přeci lepší – zvládá dýl běžet:-))) Ale tak jsi to nemyslel:-)) E.
Praha - Radlice
Jitka 23.08.2008 06:35:52
Ahoj Petře, mě zarazila jedna věc. Všechny ty projevy, kterými trpíš, jak je jmenuješ ke konci článku, jsou i projevy depresivního syndromu. Zvlášť ten poslední. Nadšení pro běh do něj naopak nepatří, s depresí se člověk moc nenadchne… Ale přece jen – s přetrénováním se to může prolínat – jedno může podmiňovat druhé… Netvrdím to vůbec jistě, neznám Tě atd. Ale pokud jsou Tvé potíže nejhorší ráno, což je pro deprese typické, neváhej a utíkej vyhledat odbornou pomoc, existuje…
jtvesely 24.11.2008 11:26:37
Dle mého odhadu, typický příklad přetažení z období absolutního klidu do obrovské zátěže s nulovou regenerací těla, aby se s takovými dávkami v 19 letech (tělo nemá zdaleka dokončen vývoj)dokázalo vyrovnat. Ale nejste v tom sám, jak zde různě čtu, z 250 čtenářů v anketě o rozcvičení před během, zhruba 160 jich klidně přizná že se před během vůbec nerozcvičuje.Jinak ale strečink na nesrovnaných kloubech je stejně k ničemu. Doporučuji započít s denní chůzí minimálně hodinu denně zejména v kopcovitém terénu, aby došlo k úpravě respirace se svalovou potřebou, poté započít s frekvencí..chůze, běh chůze… jtvesely.txt.cz
administrator 03.04.2010 13:32:33
Jsem přetrénován. Už dva roky. Vlastním „běžecké klíště“, které nepustí. Málokdo o něm ví, i proto píši tento příspěvek. Ptáte se, o čem ten blázen mluví? Sám jsem tomu také nevěřil. K pochopení příběhu vás musím pozvat dvě léta zpátky. Tam to všechno začalo.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.